Parapleečko

Ve čtvrtek, 9. 2. ...

2012-02-11T17:03:00.006+01:00

...to byl rok, co jsem sem napsala tento článek.

Před rokem to byla středa, bylo kolem 9 hodiny ráno a já se unavená zavrtala do své postele, vyznala se svému Paraplíčku ke své víře, tedy k pádu a usnula, aby mě zanedlouho probudilo roztomilé "píp, píp, přišla ti smska".

Vůbec první smska od tebe :).

:-*

Love, love, love, I want your love! A taky housle a cello!

2012-02-11T16:12:00.003+01:00

Tak zas jednou jedna cover verze a opět Lady Gagy...
Jedná se o soutěžní vystoupení kapely Segment v rámci 2. řady soutěže Československo má talent. Jasný, blbost na druhou (to, že sme jí s Nejmilejším pečlivě sledovali je věc druhá :D), ovšem tyhle kluci opět dokázali, že housle a vůbec smyčcové nástroje(stejně jako například saxofón) dávají rockový (punkrockový?) hudbě strašně skvělej a specifickej nádech. To, že mají vizuální image hodnou kapely Tokio Hotel je věc druhá :).

Jen se přesvědčte...

Na další důkaz místo slibů o osobitosti smyčců v rockové/metalové hudbě se podívejte tady. Apocalyptica a jejich Path...
Když nic jiného, mají tito páni muzikanti můj obdiv za jejich paření a házení dlouhými pačesy při hraní, kór při hraní na cello...

Stejně tak, jako jej mají kluci z Malarme :).

Učinila jsem objev...

2012-02-10T17:13:00.002+01:00

... blogu.

Myšlenkové pochody třicátnice.

Vtipný, věcný, ženský, zdravě emancipovaný, čtivý.

Škoda jen, že jsem ho celý přečetla za hodinu... chci víc! :)

Citáty. Beenko (i ostatní),...

2012-02-09T14:27:00.006+01:00

...co si o tomhle myslíš (myslíte)?

Některé politologické, sociologické nebo psychologické knihy jsou vynikající - dokáží na šesti stech stránkách vyjádřit skoro tolik jako jeden vtip.

Gabriel Laub

:)

Hledám vhodný citát do úvodu svojí bakalářky. Nevěřili byste, jak je potom o tolik snažší napsat 3 - 5 stran. Od pana Lauba sem nalezla jeden celkem vhodný:

Když na umělecké dílo nikdo neštěká, neštěkne po něm ani pes.

Rozmýšlím se mezi ním a ještě tímhle, od umělce Jana Baucha:

Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění.

(jen pro představu, moje bakalářka se (mimo jiné) týká krásy a nezbytnosti interpretace uměleckých děl :) )

Jak je to snadné, jak je to těžké

2012-02-07T23:45:00.004+01:00

... následuje hlubokomyslná báseň o tom, jak je pro nás snadné říci si, že budeme chodit minimálně jednou týdně plavat a jak je příjemný dodržet to, ale jak je zároveň hrozně těžké se k tomu donutit :)

Jak je to snadné říci
minimálně jednou týdně,
rozhýbu si plíci
nebo radši obě
v chlorované vodě.

20 bazénů -
- půl kilometru
- to přece uplavu
vychutnám tu krásnou únavu,
protažená záda,
ty já hrozně ráda :).

Červené oči přežiju,
byť palí jako blázen,
pár loků si i upiju,
za to však stojí ta lázeň!

Jak je však těžké, škoda povídat,
donutit se tohle udělat!
Je to tak těžké obětovat
40 korun na hodinu,
z toho lze snadno usuzovat:
bazén, ten snadno pominu.

Že se to nezblázní,
zítra tam půjdem.
Kvůli té nekázni
však snadno se budem
vymlouvat,
proč nejít tentokrát.

Já však věřím dále,
tentokrát to vydržíme,
nevyhnem se chvále,
do bazénu poběžíme!

A propó dnes sme tam byli :).

A jsme na sebe náležitě pyšní!

A taky náležitě unavení a červenoocí ;).

Máš hlad? Tak se napij a...

2012-02-06T17:12:00.005+01:00

Nejmilejší: "Máš hlad?"
Já: "Ne... ty jo?"
Nejmilejší: "Jo, ale to je u mě docela normální... stačí, když se trochu napiju."

Vezme sklenici z nočního stolku a odejde do kuchyně. Po návratu třímá vítězoslavně v jedné ruce sklenku s vodou a v druhé studený kuřecí řízek.

"Stačí, když se trochu napiju a dám si řízek."

:D
:-*

Nejmilejší: "Heej, foť si někoho jinýho!"

Žijte dlouho a blaze...

2012-02-02T16:42:00.003+01:00

...podobně jako pan Spock, od kterého jsem si drze propůjčila jeho legendární hlášku :).
Jak na to? Můžete začít třeba s následujícím receptem na dost dobrý salát. A když už jsme u toho "Live long and prosper", nazvěme ho Spockův salát :).

Na dostatečné množství pro 2 osoby budete potřebovat:

Půlku hlávky ledového salátu
2 středně velká rajčata
Půlku zelené, žluté a červené papriky
100gramové balení sýru balkánského typu
100gramové balení mozzarelly
Lžíci (nebo dvě :)) olivového oleje
Dvě lžičky salátového koření nebo nějakou libovolnou směs jako bazalka, oregáno, trocha mořské soli, sušený česnek...známe, no ne? :)

Nu a následuje běžný postup pro výrobu salátu, všechno to umyjeme, natrháme, pokrájíme, nasypeme do mísy, přilejeme panenský olivový olej (to mi připomíná tohle vtipné video :)), přisypeme koření, řádně zamícháme a při konzumaci myslíme na to, jak jíme, tedy i žijeme zdravě :)

Yum, yum.

Chtěla bych ti, mé Paraplíčko...

2012-01-23T16:37:00.003+01:00

...sebestředně popřát vůbec to nejlepší bytí v kyberprostoru.

Ať jsi:
stále stejně modré, byť se tak někomu nemusíš líbit,
stále stejně vtipné, i když někomu nemusíš takové připadat,
stále stejně věcné, to neva, že k tomu občas máš daleko,
stále stejně všeříkající a nicneříkající, byť je to poněkud oxymorózní :),
stále stejně vytahovačné a ego masírující, i když tím třeba někoho naštveš,
stále stejně vychytralé, za což tě někteří nebudou mít rádi,
stále stejně své a jedinečné, za což tě budu mít velmi ráda (nejen) já!

Sláva ti, mé čtyřleté Paraplíčko, chráníc mě (nás?) před deštěm, sluníčkem a jinými nežádoucími jevy!

Je snad něco krásnějšího...

2012-01-14T15:37:00.002+01:00

...než když si ráno chcete udělat svůj oblíbený zelený sypací čaj ze směsi "Mrazivá vášeň" a vykoukne na vás v sítku malé poupátko...

... a vy ho pak přelijete vařící vodou? ;)

(Jasně, že je spousta krásnějších věcí, to byla jen řečnická otázka...a navíc, tohle je taky milý :) )

Deset důvodů, proč nezavádět školné na VŠ - Jan Keller

2012-01-09T19:39:00.008+01:00

Poznámka - vím, že jde o obludně dlouhý text, nicméně dle mého se trefuje přesně do černého - postupně vyvrací veškeré argumenty, které zastánci školného prosazují - školné se tak stává škodnou jak pro nás, samotné studenty, tak i pro ty, na kterých parazitujeme (daňové poplatníky - viz bod 8).
Přichází se také na to, že zavedení školného je nedomyšlené, prvoplánovité a destruktivní - vždyť po zavedení školného a "překvapivého" zjištění: "....a hele, ty jo, vono to nefunguje tak, jak sme čekali..."nedojde k jeho zrušení, ale k jeho postupnému navyšování, což nepomůže ani školám, které budou tím pádem od státu získávat stále méně, ani poctivým absolventům, protože ti budou dostávat platy bez ohledu na to, jak vysokou částku za své vzdělání zaplatili.

První velký pokus zavést školné na vysokých školách podnikli poslanci ODS (Walter Bartoš) a US-DEU (Petr Matějů) v letech 2000 až 2002.

Navrhované školné bylo už tehdy vydáváno za investici studenta do jeho vlastní budoucnosti, za jakýsi poplatek za to, že investuje do vzdělání. Pro ty, kterým investice do studia k nadprůměrným příjmům nepomůže, mělo být splácení školného odloženo až do doby, kdy jejich platy překročí průměrný příjem.

Zároveň se tehdy tvrdilo, že školné pomůže navýšit finanční prostředky škol natolik, aby na nich mohly studovat i děti z méně zámožných rodin. Tehdejší poslanec Unie svobody Petr Matějů napsal do deníku Právo 10. října 2000, že zavedením školného se pomůže především studentům z chudších rodin. Doslova uvedl, že při dnešním „rozsahu korupce nakonec prohrávají zejména děti rodičů s nižším vzděláním a nižšími příjmy.“

Tento druhý argument přestal být časem používán (nikoliv kvůli tomu, že by snad korupce u nás naprosto vymizela) a tato část zdůvodnění dnes již není ve hře. Školné má být naopak zavedeno v situaci, kdy počty studentů budou z nařízení ministerstva školství soustavně klesat. Veřejné vysoké školy již dostaly pokyny, v jakém rozsahu mají snižovat počty přijímaných studentů. Tvrdit nyní, že školné zavádíme kvůli větším šancím studentů z chudších rodin, by se proto neodvážil ani ten nejnestydatější demagog.

Podívejme s postupně na hlavní argumenty, které byly v uplynulých deseti letech stoupenci školného vzneseny.

1. Studium je prý čistě osobní investicí, takže je nesprávné, aby náklady na vzdělávání jen pro některé hradila společnost jako celek. Ve skutečnosti prakticky není možné odhadnout, jaký díl vzdělání je čistě osobní investicí a jaký má blahodárný přínos pro celou společnost včetně těch, kdo děti nemají, či jejichž děti nestudují. Povolání lékaře v řadě případů (ne však zdaleka ve všech) docela slušně vynáší. Je však určitě i v zájmu lidí bezdětných, aby společnost měla co nejvíce kvalitních lékařů. Naopak povolání učitele či učitelky češtiny příliš nevynáší. Je ovšem i v zájmu lidí s dětmi, které nestudují na vysoké škole, aby u nás byl dostatek kvalitních učitelů češtiny. Bylo by velmi obtížné najít obor, ve kterém je vzdělání skutečně čistě jen investicí do osobního prospěchu.

O tom, že sami protagonisté zavedení školného na tomto základu jeho zdůvodnění nijak zvlášť nelpí, svědčí slova ministryně školství Miroslavy Kopicové. Ta vazbu mezi školným a výhodnosti investice do vzdělání výslovně popřela: „Bude spíše finančním stimulem pro posluchače, aby studovali řádně. A také se musíme podívat na školy podle náročnosti, třeba medici nemají čas si přivydělávat“ (Právo 7. června 2010).

2. Jak je to se vztahem mezi školným a pílí studentů. Povzbudí jeho zavedení jejich přičinlivost, jak se domnívá ministryně školství? O tom lze silně pochybovat. Už nyní představuje studium na vysoké škole kromě ušlého zisku také poměrně citelné náklady pro studenta a celou jeho rodinu. Lze si jen obtížně představit, že ty studenty, které tyto náklady (podle posledních průzkumů v průměru ve výši 10.000 Kč měsíčně) nechávají v klidu a nemotivují ke studijnímu úsilí, bude motivovat nějakých deset tisíc za půl roku navíc. Výrok paní ministryně navíc zcela abstrahuje od reálných sociálních poměrů. Studenti z chudých rodin jsou existujícími náklady motivováni ke studiu i bez školného, studenty z rodin zámožnějších bude jen stěží motivovat částka, která je schopná ty chudší zruinovat.

Spíše dojde k tomu, že se na veřejné vysoké školy přesunou ti méně pilní ze škol soukromých. Zatím studují i méně zdatní potomci nejlépe situovaných vrstev právě na školách soukromých, kde za získání diplomu zaplatí poměrně vysoké školné. Od nynějška budou klidně moci přejít na školy veřejné. Ani ony už na ně totiž z důvodů finančních nebudou nijak přísné. Udělí jim vytoužený diplom za v průměru nižší školné, než jaké platí na školách soukromých.

3. Další mnohokrát vznášený argument ve prospěch školného naopak říká, že jeho placení začne motivovat ke kvalitnější výuce vysokoškolské kantory. Ponechme stranou, že se jedná o hrubou urážku této vrstvy inteligence, o níž se tvrdí, že schválně až dosud nepracuje dostatečně kvalitně, i když by toho byla schopna. Ponechme stranou také otázku, zda skutečně budou platící studenti tlačit své učitele k vyšším nárokům. Co když u mnoha z nich bude touha po vědění menší než touha po diplomu? Potom ocení spíše takové učitele, kteří jim budou cestu za diplomem co nejméně komplikovat.

Buďme však optimisty a předpokládejme, že studenti budou ve svém vlastním zájmu usilovat, aby je jejich učitelé zatěžovali co nejvíce a ždímali z nich maximum. Ty méně schopné aby během studia nemilosrdně eliminovali zcela bez ohledu na to, že tím svou školu finančně poškodí. Budou studenti skutečně vychovávat své učitele k vyšší profesionalitě?

Tady jsou jen dvě možná vysvětlení: Buď se předpokládá, jak jsme již naznačili, že dnešní učitelé učit kvalitně umějí, záměrně to však nedělají, dokud jim škola málo platí. Až jim zaplatí více, pak teprve ukáží, co v nich dřímá. Je zbytečné s takto směšným argumentem polemizovat. Tím spíše, že jistě každý zná nejednoho učitele, který se prostě neudrží (:D) a učí kvalitně i bez školného a za směšně nízký plat.

Je zde ovšem ještě druhá možnost: díky školnému si školy v terénu vyhledají nějaké lepší odborníky, než jsou ti, kteří na nich zatím učí. I pokud by školné skutečně umožnilo zvýšit vysokoškolským učitelům platy (o tom se ještě zmíníme), muselo by být vskutku astronomické, aby přilákalo špičkové odborníky z praxe a možná i z ciziny. Zároveň by tito odborníci museli pracovat s početně omezenými počty studentů (velkochov studentů na špičkové úrovni opravdu není možný). A nízké počty platících studentů by pak stejně vysoké platy svých učitelů neutáhli. Musely by se na ně převádět peníze od studentů, na které špičkoví kantoři nezbyli,což by nebylo právě spravedlivé.

4. Ti, kdo propagují školné, se neomezují jen na údajný profit studentů a údajný profit škol. Slibují si od něho přínos pro celou ekonomiku, pro její výkonnost a konkurenceschopnost. Bohužel také v tomto bodě je slibovaný přínos tak trochu virtuální. Zavedení školného má vytvořit úzkou finanční vazbu mezi kvalitou studia, příjmy vysokoškoláků a jejich přínosem národní ekonomice (WTF?). Studenti prý budou více než dosud motivováni ke studiu oborů, které se stanou z hlediska ekonomického nejužitečnější, a tedy nejlépe odměňované. Právě taková investice se jim vyplatí nejvíce.

Tento přímočarý ekonomický kalkul bohužel z řady důvodů v praxi nefunguje. Jak ukázal již před mnoha lety americký sociolog Randall Collins, absolventi technických oborů, kteří reálně zvyšují konkurenceschopnost národní ekonomiky, nebývají zdaleka tak dobře placeni jako absolventi těch oborů, které dávají příležitost obsadit strategickou pozici při rozdělování vytvořeného produktu (politici, ekonomové, právníci, mnozí experti z poradenské činnosti, lidé na klíčových postech ve světě médií atd. atp.). Studium těchto oborů bývá často přínosné mnohem více z hlediska toho, s kým se člověk seznámí, než toho, co ho ve škole naučí. Nejvýnosnějšími obory jsou pak nejednou ty, jejichž absolventi přinášejí pro růst konkurenceschopnosti země jen velice málo.

5. Původně se tvrdilo, že placení školného prý umožní školám přijímat vysoké počty studentů, kteří až dosud byli z kapacitních důvodů odmítáni. Tento argument opustili už i samotní stoupenci školného, když navrhují, aby veřejné školy již od nového školního roku každoročně plynule snižovaly procento přijímaných studentů v bakalářském, magisterském i doktorském stupni.

6. S tím ovšem úzce souvisí další argument. Zavedení školného prý vylepší finanční bilanci veřejných vysokých škol. Když přišla Unie svobody v roce 2001 s první ofenzívou za placení školného, ronili její poslanci slzy nad žalostnou finanční situací učitelů a tvrdili, že právě peníze od studentů umožní zvednout učitelům jejich platy. I později pravicoví politici argumentovali tím, že školné pomůže veřejným vysokým školám vybřednout z prohlubující se finanční nouze. V tzv. Bílé knize vzdělanosti se bohužel nedozvíme to nejpodstatnější: Jaká bude rozpočtová politika vlády vůči sektoru vysokých škol.

Při notorickém nedostatku financí ve státní pokladně lze očekávat, že zavedení školného nezmírní finanční problémy škol ani o korunu. O stejnou částku, kterou studenti školám přinesou, se sníží objem financí pro vysoké školy ze státního rozpočtu. Mezidobí odloženého školného mají školy překlenout půjčkou u bank a fondů. Tím tedy k velké lítosti studentů i učitelů padá argument číslo tři.

7. Zavedení školného mělo přispět (alespoň podle Petra Matějů) k větší sociální rovnosti ve společnosti. (WTF?!?!) Z důvodů, jež – kromě zmínky o korupci na vysokých školách - bohužel blíže neobjasnil, mělo zvýšit šance studentů z chudších rodin vystudovat vysokou školu.

Je zvláštní, že právě člověk, který je původní profesí sociolog, nepostřehl, kde všude školné naopak nerovnosti prokazatelně zvýší.

Je známou věcí, že ženy pobírají o třetinu nižší mzdu než muži. Rozdíl mezi jejich příjmy a příjmy jejich spolužáků se přitom zvyšuje s růstem kvalifikace. Jestliže nekvalifikovaná dělnice získá (příklad Francie) za život jen o 10% méně než nekvalifikovaný dělník, v případě lékařské profese tento rozdíl činí již 40% v neprospěch žen. Přitom všichni, kdo propagují školné, automaticky počítají s tím, že studentky je budou platit v naprosto stejné výši jako jejich mužští kolegové. Proč by měly ženy platit stejně jako muži za investici, o které už dopředu vědí, že se jim v průměru vyplatí minimálně o třetinu méně než mužům?

Opravdu si může někdo myslet, že se tím snižují sociální rozdíly? Sníží se tím přece něco úplně jiného – počet dětí vysokoškolaček. Tak jako v těch spolkových zemích Německa, kde se školné platí.

Zavedení školného posílí i nerovnosti mezi studenty z Prahy a popřípadě dalších větších univerzitních měst a těmi ostatními. Ti, co žijí v Praze či Brně, mohou vždy ušetřit za dojíždění, velice často za koleje či podnájmy a někdy dokonce i za menzu. S klidem tedy mohou zaplatit alespoň školné. Pro přespolní představuje školné další platbu navíc po zaplacení výdajů za dopravu, bydlení a stravu. Tím se vysvětluje, proč je pro sociology z Prahy či z Brna tato citelná forma nerovnosti prostě pod jejich rozlišovací schopností. A to nemluvíme o tom, že brigády na pokrytí všech těch nákladů se v univerzitních městech v průměru lépe shánějí těm, kdo v nich trvale žijí, než těm , kteří v nich známosti nemají.

Přímo v Bílé knize vzdělanosti je zapracováno hned několik pojistek, které spolehlivě zvýší nerovnost mezi studenty pocházejícími z různého sociálního prostředí. Dočteme se v ní, že student, který zaplatí školné z ruky na počátku školního roku, dostává za tuto vstřícnost 20% slevu. Zato úvěry pro ty, kdo si na placení školného budou muset půjčit, mají být vysoce úročeny, dočteme se ve stejném dokumentu. Jinak by totiž hrozilo, že studenti z bohatých rodin si budou brát tyto půjčky za účely spekulace.

8. Problémy s nejistou rentabilitou vzdělání mají být ošetřeny pomocí odloženého školného. Student začne půjčku splácet teprve tehdy, až jeho příjem přesáhne průměrný příjem v zemi. Vypadá to rozumně, je to však hrubě nedomyšlené. Průměrný příjem v zemi je v současné době o nějakých deset tisíc korun nižší, než kolik činí průměrný příjem vysokoškoláků. To ale znamená, že absolvent vysoké školy začne půjčku splácet už v okamžiku, kdy překročí průměr platu celé populace, k jehož dosažení prakticky nepotřeboval studovat vysokou školu.

Může se pohybovat téměř o deset tisíc korun pod příjmem jen průměrně úspěšného vysokoškoláka, a přesto bude musit již platit. Poměrně snadno může dojít k tomu, že celou půjčku i s úroky bude muset splatit, aniž by vůbec kdy dosáhl třeba jen průměrného příjmu vysokoškoláka.

Pokud absolvent vysoké školy nedosáhne ani průměrného platu v zemi, nemusí půjčku splácet. Soukromé bance ji za něho zaplatí stát. To ale znamená, že za studium s pochybnou finanční návratností bude platit daňový poplatník včetně těch bezdětných a včetně rodičů nestudujících. Až dosud platil daňový poplatník (i bezdětný) skrze příslušnou kapitolu státního rozpočtu přímo školám na vzdělávání. Nyní bude tedy platit bankám sice jen za některé, zato však i s úroky. Bude to pro něho úleva? (Coo, bude? Bude, pane Klausi?)

Jak dlouho bude vlastně stát čekat, zda si absolvent přece jen nepomůže nad průměrný plat? Či přesněji, jak dlouho nechají soukromé banky stát čekat? Asi budou chtít, aby zaplatil jejich pohledávky za nesolventní dlužníky co nejrychleji. Stát tak jistě promptně učiní. Bude pak ještě vyžadovat peníze od neúspěšných absolventů? To by znamenalo, že nad nimi bude viset hrozba splácení narůstajícího dluhu po celý život. A nebudou nakonec nuceni splácet školné i s úroky po dosažení alespoň průměrného důchodu? Která banka jim dá po škole i později jakoukoliv půjčku, jestliže ani pohledávky za své vzdělání ještě nesplatili?

9. Stoupenci školného tvrdí, že poplatek za studium je přece zanedbatelně nízký. Částečně mají pravdu. Není sice zanedbatelný vzhledem k hospodaření nízkopříjmových domácností, je však opravdu zanedbatelný.vzhledem k elementárním potřebám financování vysokých škol. A jelikož stát přestane (viz bod č. 6) dávat školám to, co dodají studenti, peněz na jejich chod se bude nedostávat i nadále. To se dříve nebo později (spíše dříve) stane důvodem pro další a další zvyšování školného. Technicky i politicky je totiž mnohem jednodušší školné zvyšovat, než ho zavést.

10. Zavedení školného prý umožní studentům zodpovědněji se rozhodnout, zda investici do vzdělání hodlají podniknout. Tento argument je snad nejvíce pokrytecký ze všech. Žijeme v postprůmyslové společnosti, která vyžaduje a i do budoucna bude vyžadovat vzdělání vyšší, než bylo obvyklé ve společnosti průmyslové. Spolu s tím však nebudou přímo úměrně narůstat materiální a sociální výhody, jež vysokoškolské vzdělání poskytuje. Vzdělání bude prostě podmínkou stále více nutnou, avšak stále méně dostačující k zajištění alespoň trochu slušné životní úrovně. S příchodem společnosti vzdělání se výrazně zužuje možnost svobodně se rozhodnout, zda tuto poměrně rizikovou investici podniknout. Bude třeba studovat stále více přesto (či spíše právě proto), že se to bude vyplácet v průměru stále méně. Tato situace jednoznačně nahrává těm, kdo chtějí studenty školným vydírat.

Zbývá zodpovědět otázku, proč je školné tak umíněně prosazováno, i když argumenty pro jeho zavádění se ukazují jeden po druhém jako liché. Domnívám se, že to jsou argumenty pouze zástupné.

Stejnou funkci jako školné (tedy odevzdání poplatku za úspěšnou investici) by splnilo vyšší zdanění platů nejúspěšnějších vysokoškoláků a odvedení takto získaných peněz do příslušné rozpočtové kapitoly. Zavedení školného ovšem prosazují tytéž politické síly, které realizují snížení daní právě pro nejvyšší příjmové kategorie. Nejvýše odměňované skupiny obyvatelstva (z 90% tvořené vysokoškoláky) jsou prostřednictvím rovné daně a zastřešením pojistného chráněny před tím, aby investici, která se jim osobně tak báječně vyplatila, společnosti v plném rozsahu spláceli. Splácet mají hlavně ti, kteří se pohybují těsně nad průměrem, tedy jádro středních vrstev.

Jen pro ně představuje školné novou a citelnou formu zdanění. Právě oni a jejich potomci budou dotovat státní pokladnu, která chudne nejen vlivem krize, ale výrazně také v důsledku zavedení rovné daně, jež snížila daňové povinnosti velkým firmám a horním příjmovým kategoriím. Budou dotovat chod zbytků veřejného sektoru ve státě, který mimo jiné z důvodu rozsáhlé korupce už nemá peníze vůbec na nic. I skrze školné tak budou platit dluhy, které nenadělali. Jakmile se zvednou jen trochu nad průměr, začnou vylepšovat bilanci věčně nenasytných bank. Za mnohé z nich nakonec zaplatí stát, tedy jejich rodiče a o něco úspěšnější spolužáci v roli daňových poplatníků.

Proto bude brána od mladých lidí záloha na příjmy, které mnozí z nich v životě neuvidí. Proto bude deformována celá jejich kariéra skrze strach a pocit viny, že pokud nebudou rýžovat peníze, stanou se z nich doživotní dlužníci.

Petr Matějů a jeho kolegové chtějí sblížit nižší vrstvy se středními. Velice pravděpodobně se jim to podaří. Avšak trochu jinak, než si myslí. Pro střední vrstvy a jejich potomky bude školné představovat jen další kámen, který je v kalných vodách čistého trhu potáhne směrem ke dnu, k těm méně úspěšným.

Text vyjde jako součást sborníku o dopadech školného, který se počátkem léta chystá vydat nezávislá iniciativa Vzdělání není zboží.

Zdroj:http://moodle.fhs.cuni.cz/mod/forum/discuss.php?d=2109

Kdo z vás si myslí, že jsou studenti parazity, nechť si nafackuje a pak si přečte kupříkladu tohle. Pokud i potom bude něco namítat, nechť přijde za mnou a já mu nafackuju svým indexem osobně.

Kdo z vás si stále ještě myslí, že díky školnému budou mít vysoké školy vyšší úroveň, nechť si tento text přečte ještě jednou.

A kdo z vás si snad myslí, že zavedení školného snižuje sociální rozdíly, nechť za mnou přijde a já mu nafackuju svým indexem a poté ještě svými Světovými dějinami umění od Larousse (pro představu - kniha formátu A4 o 784 stranách).

Kdo z vás bude tento text šířit dál, budu mu jedině vděčná, nicméně uvádějte zdroj (viz výše).

Ty z vás, které stále ještě potřebují přesvědčit, odkazuji například sem.

A ty z vás, kdo se ptají, proč najednou taková rozhořčenost, snad uspokojím odpovědí, že sem zjistila, že s největší pravděpodobností budu platit minimálně 2 poslední semestry svého studia...super!

Učím se VVSK...

2012-01-09T16:00:00.004+01:00

...tedy Výchovu a vzdělávání v sociálním kontextu. Jsem u kapitoly smyslu vzdělání. Podle přednášející existují celkem 3 pohledy na vzdělávání a jeden z nich se týká vzdělání všeobecného.

"Všeobecné vzdělání nám ve své základní podstatě k ničemu nebude, ale udělá z nás lepšího člověka. Umožňuje totiž pochopit důležitost předávání kulturních hodnot, vytvořit si vlastní hodnoty a také postoje k řešení problémů."

Takže bacha na mě a bacha na nás gympláky... díky gymplu sme se totiž stali lepšími lidmi!

Hahahahahaha! (scénická poznámka - strašidelný smích)

Uuuf, musím si odpočinout...

2012-01-08T20:13:00.009+01:00

... od psaní rádoby učených textů, kde povětšinou obhajuju svůj obor a jeho současné pojetí! Nějak se mi sešlo více termínů seminárek, takže poslední dny sem nedělala skoro nic jiného...
Začíná mě z pouhých pojmů jako je artefiletika, výtvarný zážitek, výchovné a vzdělávací pojetí a fikční svět poněkud bolet hlava! Proto jsem se rozhodla, že tento článek bude čistě neprofesionálně banální, primitivní, tudíž krásný a hlavně krátký!

Malis si stěžoval, že tu je poslední dobou celkem nuda, tak snad mu tento článek oživí mé Parapléčko natolik, že sem nepřestane s chutí chodit.

Včera mě na nádraží vyzvedl Nejmilejší společně s adoptivním tatínkem a zátáhli mě do Klubu malých pivovarů, kde se mi všichni samozřejmě vysmáli, že nepiju pivo ;).

Večer a noc měla nepřeberné množství vtipných momentů a žádné bolestivé ranní následky, takže nejspíš ten nejlepší možný průběh. Já si z toho odnáším důkaz, že moje chameleoní přizpůsobivost ve mně stále ještě naplno žije, Nejmilejší si odnáší fakt, že jídlo a Malis se nemá dávat dohromady (pokud nechce místo sekané s křenem a hořčicí zelenou s křenem a hořčicí :) ) a samotný Malis si dnes ráno od nás odnesl obří nafukovací lahev likéru Cuarenta y tres, kterou měl Nejmilejší na starém bytě a která se nám (bohužel) nikam nevešla.

Co myslíte? Více takovýchto nic neříkajících článků napsaných za 13 minut? :)

Přeju krásné rozjímání takhle v jarním lednu... víte, že teď někde kvetou kytky, které většinou kvetou až v květnu? Páni, vymyslela sem jazykolam!

Kvetou květiny kvetoucí v květnu.
Kvetou květiny kvetoucí v kvetnu.
KLvětou květiny květozsí v květnuz.
(páni, je to i prstolam!)

Nu, já se vracím do zkouškového procesu...jdu vařit večeři, abychom s Nejmilejším na to učení měli dostatek sil ;).

Pro Abee a Tomáše...

2012-01-02T18:10:00.004+01:00

... jako poděkování za krásného Silvestra v jejich přítomnosti :).

(zdroj: http://www.zalajkuj.cz/rytmus-som-zdobil/)

Takové malé, roztomilé PFko ;)

A ještě onen malý Rytmus u Krause :) (malý ve smyslu intelektuálním a respekt nebudícím, ne snad, že by si Kraus pozval nějakého rapera-juniora :) )

Máme vás rádi!

O Mandale

2011-12-11T22:51:00.004+01:00

...opět následuje článek, kde tak trochu vykrádám sama sebe. Hádáte správně, jde o práci do školy ;), kde se mimo jiné i dozvíte (ty z vás, kteří to nevědí), jakou pro mě mají hodnotu mé náušnice ;)

Mandala. Vcelku moderní pojem, alespoň dle počtu (nejen) komerčních odkazů, které se objevily, jakmile jsem požádala o pomoc „strýčka Googela“. Byly mezi nimi odkazy na více či méně odborné webové stránky, ze kterých jsem si zvolila vcelku solidně vyhlížející web Centrum Mandala – výtvarno a osobní rozvoj v Brně.

Má Mandala (píši velké M, neboť je tato mandala mou vůbec první, tudíž si právem zaslouží být zvána Mandalou) je z náušnic, neboť i tyto malé i velké, extravagantní i nenápadné, darované i koupené ozdůbky jsou jedním z důvodů, proč jsem na světě ráda. Někomu to může připadat hloupé, nedospělé, možná dokonce povrchní, nicméně lidé, kteří mě znají, ví, jakou pro mě mé náušnice mají nejen materiální, ale i citovou hodnotu. Na následujících řádkách se jí pokusím objasnit.

Když jsem si četla o mandalách, došla jsem k překvapivému zjištění – to, co může umožnit tvorba mandaly a její následné působení, mě umožňuje tvorba náušnic i jejich následné nošení. Bude znít bláznivě výrok, že pro mě je tato tvorba činností relaxační až psychoterapeutickou či sebepoznávací? Věnuji se tomu už nějaký ten rok a nikdy jsem ji nebrala pouze jako aktivitu za účelem obohatit se o módní doplněk nebo o finance (prodejem tohoto módního doplňku). Naopak, mnohdy jsem ani nevěděla, jaké náušnice vzniknou, téměř jako bych nechala ruce volně tvořit a výsledek buď byl, nebo nebyl nositelný, na tom mi však v tu chvíli pramálo záleželo. Stejně jak jako vzniká samovolné umělecké dílo, tak čas od času vznikají i mé náušnice.

Jak už jsem řekla, nejen jejich tvorba je pro mě důležitá, nýbrž i jejich nošení. Tak jako pozbývá smyslu umělecké dílo, které je zahrabáno na půdě nebo slouží jako věšák, tak i dle mého pozbývají smyslu nenošené náušnice. Proto si (téměř) každý den vybírám jiný pár ať už podle oblečení nebo podle nálady.

Mou vcelku objemnou sbírku náušnic netvoří však jen náušnice mnou vyrobené, nýbrž i koupené nebo darované, což je další důvod, proč se nebojím říci, že mám k těmto drobným předmětům citový vztah. Náušnice darované za účelem potěšit mou maličkost ve mně musí zákonitě vyvolat citovou odezvu, a to nejen k dárci, ale i k nim. Copak by náušnice nemohly splňovat charakteristiku pretend modu, tedy přechodového objektu? Když se podívám na jedny z mých novějších, přesně si vzpomenu na moment, kdy jsem je dostala – náhodou jsem se zrovna probírala svou sbírkou a směrem ke své mamince prohodila, že mám těch náušnic vážně celkem dost, když tu ona přišla, popřála mi k svátku a podala nový přírůstek do sbírky :). Nebo jiné, černé s perletí, které mi ze Španělska přivezl Nejmilejší – dodnes si pamatuji, jak mě svým příjezdem překvapil uprostřed noci a radost z jeho nečekaného příjezdu jsem si promítla právě do tohoto páru, který mi dal na uvítanou.

Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, nicméně si myslím, že podstatnou a základní myšlenku se mi zde podařilo sdělit – a sice že nehromadím náušnice jen pro svou povrchní zálibu v módních doplňcích, ale také jako schránky svých vzpomínek a produkty své tvořivosti.

Právě proto, že má pro mě tvorba náušnic s tvorbou mandaly tolik společného, jsem si pro ni nezvolila kresebnou ani jinou výtvarnou techniku, ale techniku aranžování – na kousek „baličáku“. Přiznám se, že jsem nechala ruce spíše samovolně tvořit – je pravda, že jsem jim občas rozumem a estetickým okem pomohla (hlavně kvůli „neúctě“ k rčení: Méně je někdy více), ale během tvorby (zvláště v jejím počátku) se mi zdálo, že mi mandala vzniká pod rukama, aniž bych na to měla sebemenší vliv. I proto mě tato aktivita velmi zaujala a byla pro mě silným zážitkem.

Poznámka: To, jak moc byl pro mě tento zážitek silný, dokazuje i sen, který se mi dnes v noci zdál. Abyste tomu rozuměli, tuto mandalu jsem měla na na koberec přilepeném baličáku uprostřed pokoje čekaje na možnost vyfotit si ji a úzkostlivě jsem dávala pozor po každé, co jsem šla kolem. V mém snu mi ji zničila maminka a babička, které přijely na návštěvu a nedaly jinak, že si některé z mých náušnic vyzkouší. Byla sem na ně vážně naštvaná :).

Jsem parazit...

2011-12-07T20:29:00.004+01:00

... parazit společnosti. Neplatím za své vysokoškolské vzdělání a okrádám stát, své rodiče a všechny své, daňe platící, příbuzné i další ctihodné občany. Ano, i vás, i vás a i vás!

Ukamenujte nás, nevděčné studenty, co vám utrhujeme od úst, jelikož máme zájem vzdělat se, získat zaměstnání s vyšším než průměrným platem a v budoucnu platit státu vyšší daně.

A kdo tohle vymyslel? Přeci náš pan prezident, hlava pomazaná a liška podšitá!

Blahopřeji, pane Klausi, podařilo se vám nadzvednut mě třicet čísel nad podlahu.

Karkulka, Karcoolka, Karkulka Valerie

2011-12-03T11:34:00.007+01:00

Je až zarážející kolik adaptací tato oblíbená, byť pro někoho naprosto hloupoučká (slovy klasika: " Mami, ta Karkulka byla ale hloupá, coo? Nepoznat vlastní babičku..." ;) ) pohádka má.

Přiznám se, nikdy sem neviděla klasickou filmovou adaptaci této pohádky, nicméně četla sem ji nesčetkněkrát a nesčetněkrát si prohlížela ilustrace, ať už byla Karkulka baculatá blonďatá a copatá s divnou hučkou nebo hubeňoura tmavovlasá v červeném plášti s kapucí.

Přiznám se, že mě, coby nezištnému a nevinnému dítku nikdy nebylo divné, jak je možné, že z břicha vlka vyskočí Karkulka i babička jen trošku pomačkané, nikoliv však rozsápané a natrávené. A že by si vlk nevšiml toho, že má na břiše obří čertstvou jizvu? Nezarážela mě ani i ona hloupost Karkulky, která nepoznala vlka, když se "přestrojil" za babičku - vzal si čepec a brýle. Jak už řešil Jára Cimrman, pohádky nejsou zrovna dobrým výchovným materiálem... jistě, černobílé vidění dobra a zla, vítězství lásky nad nenávistí atd., tyto hodnoty jsou důležité. Ale předkládat dítěti fakt, že být sežrán vlkem je v pohodě, stačí přece přivolat myslivce a ten už si s tím poradí, je tohle dobře?

Ovšem chraňme naše klasické pohádky, čtěme je dětem a čtěme je s nimi a radujme se z jejich úsměvných logických postřehů (viz slova klasika :) ), protože kdyby to vskutku mělo tak zhoubný výchovný dopad, pohádky by dávno vymizely :) (Nebo ne?)

Animovná, moderněji pojatá Karcoolka nebyla nejlepším animákem roku (ani staletí), ale Bratry Grimmů ani lidovou slovesnost také sprostě neznásilnila. Pravda, adrenalinově laděná babička - cukrářka je trochu silný kafe, ovšem i v tomto film najdeme pár úsměvných momentů, kterým se zasměju já i můj bratr:

A babičko, proč máš tak velké...? To tady budeme sedět a povídat si o tom, jak se zvětšuju?! :D

A teď k úplně nejnovější fantasy-hororové verzi Červené Karkulky, která na serveru ČSFD.cz získala něco málo přes 50 %. Další důkaz toho, jak (výrazněji) nedat na ovlivnění druhými. Mě se totiž tento počin, volně vycházející z příběhu o holčičce s červeným čepečkem/pláštěm fakt líbil. Líbil se mi Gary Oldman v roli inkvizitorského záporáka i jeho multikultulturní družina, líbila se mi Amanda Seyfried (tentokrát bez podpatků), u této role nevadilo, že celý její herecký výkon znamená pootevřená pusa a vytřeštěný pohled, naopak se sem tento výraz nevinné a vyděšené holčičky hodil :).

Líbili se mi její dva nápadníci (i když o nějakém větším hereckém výkonu se taky nedá mluvit) a hlavně se mi líbí nečekané (já to teda FAKT nečekala!) rozuzlení.

A občasné záblesky tradiční pohádky (zašívání kamenů do břicha, Babičko, proč máš...) jsou víc než úsměvné.
Jen doporučuju.

Ale varuju. Budete se bát i svýho vlastního psa (jako adoptivní maminka Ivanka :D)

Včas...

2011-11-23T22:20:00.008+01:00

... aneb dnešní "kulturní" vložka - film In Time.
(oficiální český překlad - Vyměřený čas)

Sci-fi thriller, v hlavní roli popová hvězdička Justin Timberlake. Jo, vážně sem šla na film, kde si na akčního hrdinu hraje tento vysokým hlasem zpívající hezoun ... taky si říkáte, že je něco špatně? A co teprve, až vám řeknu, že to Justýn zahrát vcelku uvěřitelným způsobem? Já vím, svět je podivný...

Kdo nepřekvapil, byl exceletní Cillian Murphy v roli velmi sympatického záporáka s více než kapkou lidskosti a s neslavným koncem (to tvůrcům neodpustim, ksakru!).

Více se už nebudu rozepisovati, kdo má zájem být nalákán či odrazen, klikne semhle.

Snad jen dodám, že film mě donutil k zamyšlení a po jeho konci jsem nepožadovala vrácení vstupného. Což je co říct, vzhledem k mé nechuti na film vůbec jen pomyslet (Nejmilejší by mohl vyprávět :) ).

Jo a umět běhat na podpatkách jako Amanda Seyfried, doběhnu každou tramvaj.

... I don't need them to be cool

2011-11-23T17:15:00.005+01:00

Nádherně flegmatická písnička, která nemá obdoby... :)

Pro kuřáky a jejich nešťastné protějšky...

Tramvajové dilema

2011-11-10T12:46:00.006+01:00

Uuf, musim si taky trochu odpočinout od odborných textů, který v poslední době chrlim na všechny strany (wau, to zní super, ale super namyšleně ;) )

Nikde jinde než v tramvaji se mi nestalo, abych tak často řešila dilemata. A většinou stále stejného rázu - pustit či nepustit sednout?

Chci zdůraznit, že u na pohled starší paní, která se sotva šourá, není absolutně o čem diskutovat. Ano, dle mého opravdu není. Je slušností vyskočit a nabídnout sedadlo. Není přece žádná ostuda si pak opět sednout, když vám paní odpoví, že děkuje, ale že vystupuje na další stanici a než že by se pak zase zvedla, ty její nohy... :) (o nerudných důchodcích a důchodkyních viz dále)

Pustit ale na pohled zachovalého padesátníka?

Pustit vůbec sednout muže? Jednou se mi stalo, že sem pustila staršího pána, který dle mého vypadal na to, že by si sednout i potřeboval, ale setkala jsem se s nechápavým: "Seďte, vždyť ste ženská.."

Největší problém ale nastává, když do tramvaje nastoupí zachovalá padesátnice, šedesátnice a co čert nechtěl, stoupne si přímo ke mě. Mé dilema je ještě větší, pokud navíc svým vzhledem, outfitem i vystupováním doslova křičí na všechny strany: JÁ NEJSEM STARÁ!!! (myšleno nejen jako ironický výsměch - "mladé staré dámy" v bílých kozačkách, vyšisovaných džínách, skejtových bundách x krátkých budničkách s kožíškem, s odbarvenými vlasy a nepřirozeně dlouhými pestěnými nehty, kterým se na ruce houpe kabelka GUCCI s tunou cingrlátek a v puse povalují žvýkačku stylem "spočítejmivšechnyplomby" -, ale i jako pochvala - elegantně upravené Dámy, které prozradí jen vrásky v obličeji, bez zbytečně řvavých ozdob a rádoby mladých návyků, ).

Co teď? Pustit a riskovat urážku? Nepustit a riskovat označení nevychovaného burana?

Většinou to řeším tak, že se zkrátka na ní podívám a naznačím, že vstávám se slovy : "Chcete..?" A většinou se setkávám s odpovědí: "Nee, dobrýýý.." nebo "Ne, děkuju.", ale několikrát se mi dostalo při odpovědi i uraženého pohledu (místo úsměvu nad mou ohleduplností a vychovanosti, mimochodem ;)).

K nerudným důchodkyním a důchodcům. Slýchávám mnoho historek týkající se tohoto živočišného druhu, ať už jde o boj v supermarketech ("Mlíko ve slevě!") nebo právě o boj o sedadlo. Někteří a některé totiž předpokládají, že je vaší v ústavě psanou povinností pustit je sednout a co víc, pustit je sednout právě na vaše sedadlo, i když tramvaj jinak zeje prázdnotou ("Tady vždycky sedim já!" - tuto příhodu mi vyprávěl někdo z mých známých, bohužel už nevím, kdo to přesně byl).

Babičky a dědečkové, dovoluji si vás upozornit, že je naším slušným vychováním vás pustit sednout nebo se vás alespoň na to zeptat. Vaše slušné vychování by vám zase mělo napovědět, že nám máte poděkovat, případně se alespoň usmát, no ne?

Dvě příhody na zlehčení:

Kdysi dávno jsem v nějakym časopise četla příhodu, kterou tam zaslal jeden z věrných čtenářů - onen čtenář si koupil židli a domů si ji vezl tramvají. Aby ušetřil místo, zkrátka se na tu svou židli posadil. Na další zastávce přistoupila starší paní, prototyp nerudné důchodkyně, která si stoupla nad něj a hlasitě prozpěvovala o nevychovanosti mladších ročníků, o ztrátě ohleduplnosti a respektu a přitom na sedící pána vrhala významně nerudné pohledy. Pán na to nic, jen se usmíval a čekal na svou zastávku. Když tramvaj konečně zastavila, pán se zvedl, ona nerudná žena zvolala: "No konečně!" a málem si kecla na zem - pán si pochopitelně svůj majetek bral s sebou :).

A o tu druhou vtipnou příhodu se postarala Terezka :).

Pozdrav ze srdce Entropy

2011-10-31T12:01:00.005+01:00

O plzeňských oslavách republiky jsem se zde již zmiňovala, třeba tady nebo i tady. Letošní byly ale speciální, neboť nás do Plzně konečně přijeli navštívit "pražáci" - ó, má drahá sestřenička Vlastimilka se svým přítelem Járou.
Naše snaha vzít je za ukázkových 28,- do Techmánie, aby poznali, co obnáší "věda hrou" a samozřejmě zhlédli Entropu od Černého,

se ukázala jako vskutku naivní. Že bude v Techmánii fronta, to nám bylo jasné. Že tahle fronta bude veliká, i s tím sme byli ochotní se smířit. To, že při vstupu do velikého vestibulu se rovnou staneme součástí konce klikatícího se davu lidí... to už jsme nepřekousli a šli sme raději na oběd s myšlenkou, že si holt Entropu a "vědu hrou" prohlídneme další den za 140,- (studenti za 90,-). A byli sme rádi, že naše návštěva a ani moji adoptivní rodiče Vojta s Ivankou (kteří jsou v Plzni nějakých 5 let) nelitovali vynaložený peníz, neboť (jak sem již psala) interaktivní exponáty i Entropa jim i nám za to stály (byť u mě už potřetí :) ).

Nejmilejší a Jára, foceno v techmaniáckém foto kiosku. Věděli ste, že když sebou budete cukat, ono neutrální zelené pozadí na fotce zůstane? ;)

Po zhlédnutí této fotografie Vlastimilka poznamenala: " Tý jo... Járo, ty jedinej tam vypadáš normálně." :D

Mimo Techmánie jsme za pátek a sobotu stihli taky návštěvu mých rodičů (v pátek - také si naivně mysleli, že půjdou do Techmánie), zoo, PUB (tam sme si dali onen nejlepší burger v Plzni, tedy až na Nejmilejšího - ten okusil žabí stehýnka :) Chutnají jako kuře, možná jen o něco tužší.), lampioňák, ohňostroj (vážně pěknej) a čokoládu, cheescake a čaj v Crosscafé v Mrakodrapu, tedy v 16. patře.

Všechno nejlepší, 1. republiko!

Moc prosím!

2011-10-14T11:33:00.003+02:00

Všechny, ale úplně všechny, kdo zabrousí nebo někdy zabrousili na tento blog (Nejmilejší, maminko, tatínku, Abee, Meesho, Domí, Tomáši, Malis, Pavlíku, Honzo, Markétko, Zuzko, Jiříku, babičko, dědo a i vy všichni ostatní!), odpovězte do komentářů na mou jednoduchou otázku:

Jaké první výtvarné umělecké dílo (obraz, socha,...) se vám vybaví???

Klidně můžete anonymně, jen připište věk a stručnou poznámku k vašemu vzahu k umění.Například:

Ahoj, vybaví se mi obraz WX od YZ (případně obraz od YZ, nevim jak se jmenuje nebo obraz WX, ale nevim, kdo je autorem), je mi 45 a o umění se nezajímám. V galerii sem byl naposledy před 30ti lety na školní exkurzi,... atp. :)

Vážně vám děkuju, pomůžete mi konečně naplno rozběhnout mou bakalářku :)

Bojujme za magnetické rybičky!!!

2011-10-13T12:16:00.004+02:00

Dle nových směrnic Evropské unie nemůžou děti do 8 let samy nafukovat balónky a do 14 let foukat do frkaček.
Stejně jako si děti nemůžou na táborech opéct buřty nad ohněm a oblíbené plyšové hračky musí být plně omývatelné. Taktéž dětské hudební nástroje a vůbec hračky se zvuky musí být jen a pouze do přesně stanovené hranice decibelů. Na příště se taky dětem zakáže hrát si s magnetickým rybařením - určite si to ještě vybavíte - otáčející se roztomilé rybičky, jak otevírali pusinky s malým magnetem, na který se vy ne a ne trefim oním malým rybářským prutem ;).

Kdyby se těmito směrnicemi řídili moji rodiče, byla bych nesamostatný dement s bezpočtem alergií, astmatem, přecitlivělosti na jakýkoliv větší hluk a omezenými motorickými funkcemi. Díky bohu za ty dary, tohle vskutku nejsem.

Zakažte raději kouřit před dětmi a přísně potírejte matkami (!) vystavené dětské nahotinky na internetu, evropští snílci!!!

Jene Amosi Komenský, oroduj za nás!

Křováci v Národním

2011-10-11T00:02:00.008+02:00

Na přelomu září a října sem tak nějak měla cestu do Prahy. Mělo to dva hlavní důvody. Uskutečnit dlouho slibovanou návšvěvu u ó, mé drahé sestřeničky (kdo nás někdy viděl se zdravit, pochopí :) ) a jejího přítele (a mimo jiné jim ukázat Nejmilejšího :) ) a také navštívit Národní divadlo, konkrétně balet Labutí jezero.

Jak jsem se vůbec dostala k tomu, abych zhlédla balet a ještě k tomu v Národním? Odpověď je třeba opět hledat u ó, mé drahé sestřeničky - to jí totiž vytanul na mysl v každém ohledu skvělý nápad.

"Hele, co dáváš babičce k narozeninám?"

"Ještě nevím, proč? Napadá tě něco?"

"Napadlo mě představení v Národním, třeba Labutí jezero nebo něco takhle klasickýho...koukala sem na net a lístky nejsou zas až tak drahý..."

...slovo dalo slovo, rezervace dala rezervaci, bankomat dal peníze, ruka dala lístek a babičky oči se zalily slzami dojetí, když našla v obálce nejen přáníčko, ale i vstupenku do českého svatostánku umění :).

Nechme nyní stranou skvělý nápad a skvělý kulturní zážitek (baletky byly naprosto úžasné, ač sem se bála, že se budu nudit, teď se hanbím, že mě něco takového napadlo! Zírala sem jako u vytržení na celé představení) a pozastavme se nyní nad vhodným oblečením pro tuto událost.

Toto je můjj přibližný outfit, vytvořený na polyvore (doporučuji neklikat - velmi návyková stránka) - bohužel nemám fotografii, kterou bych vám dokázala, jak moc mi to slušelo a jak moc k sobě jdou černé saténové šaty (děkuji Domí), černé punčochy (děkuji ó, mé drahé sestřeničce), perly (děkuji opět Domí), červený kabát (děkuji opět ó, mé drahé sestřeničce) a černé rukavičky (děkuji sobě :) ).

Jen rudá rtěnka mi chyběla.

Ó, má drahá sestřenička měla fialovou dlouhou róbu a paskové střevíčky, stejně tak i babička měla černé večerní šaty. Byli tam lidé v sukních, kvádrech, kalhotových kostýmech, halenkách i honosných róbách.

Pak tam byli i lidé v kapsáčích, trekovkách, džínách, vytahaných tričkách a s bahotem přes rameno A aby mi někdo neplakal v komentářích, že je to jen a pouze český neduh, byli tam i takto vybavení turisté, kteří nehovořili česky, nýbrž anglicky.

Proč?

Proooč?

Chystali se snad poté zdolat Sněžku? Mysleli si, že na svá místa v lóžích budou muset slaňovat? Po představení měli v plánu bivakovat na Kampě? Či je toto nový a veskrze vhodný dress code do divadla, kde většinou čekáte terén, divočinu a přírodní nástrahy?

Lidi, choďte slušně oblíkaní. Když už ne v obyčejný den, alespoň do Národního divadla, na večerní balet by se to hodilo.

Sakra!

V čem se poznávat?

2011-10-05T00:43:00.009+02:00

Mám problém.

Týká se školy.

(vážně ste si mysleli, že vás ochudím o školní zážitky a nové, nesmírně zajímavé předměty a postřehy z nich? Nu...to ste se řádně sekli!)

Mám nový, nesmírně zajímavý předmět, Umění a Sebepoznání. V rámci tohoto předmětu se budeme celý jeden semestr zaobírat jedním vizuálním dílem. Rozeberem ho ze všech stran a úhlů, budemem ho interpretovat slovně, psaním i výtvarně, abysme došli k vyššímu poznání sebe samých.
Na 1. seminář sme si každý měli přinést jedno takové dílo a obhájit si, proč by se právě tohle naše dílo mělo stát oním poctěným a vyvoleným. Já vsadila na klasiku, na esteticky krásný obraz, který má co nabídnout a nepotřebuje šokovat. Renoirovy paraplíčka, respektive Deštníky.

Krása, co? Já vím... ovšem, pro sebe hlasovat nemůžu, musím vybrat z dalších 19 děl, které byly představeny a obhájeny, například...

... tohle. David W., Rimbaud in NY :). Ovšem, ač mě postmoderní umění nijak neuráží (šokuje, to možná), Rimbauda nechám v New Yorku, bojím se totiž, co bych o sobě zjistila, kdybych celé tři měsíce zkoumala a rozebírala obraz zahakené tváře a odhaleného penisu.

Já pracně vybírám z těchto 4...

Jan van Eyek, Svatba Arnolfiniů

Frída Kahlo, Autoportrét na hranici mezi Mexikem a USA

John Everett Millais, Ofélie

Joseph Mallord William Turner, Najménotohohleobrazusinemůžuvzpomenout

Z těchto čtyř musím rozhodnout, které tři pošlu do finále - zdůvodněné hodnocení od 1 do 3, přičemž 3 je nejlepší.
Každý má svoje kouzlo, všechny sou plné symbolů a na všechny bych se dokázala dívat celý zimní semestr.

Jsou uklidňující, dynamické, klasické i provokativní.

Poraďte!

24 let...

2011-10-03T17:09:00.002+02:00

...tolik by ti dnes bylo, Ukí.

Dnes sem byla na (nejen) tvé výstavě s Nejmilejším. A rozplakalo mě to, samozřejmě, že jo.
Tak to asi má být.

Všechno nejlepší...

Český ráj to napohled

2011-10-02T21:47:00.024+02:00

... a je to tady! Slibovaný a (nepochybně) dlouho očekávaný (a nutno přiznat, že vcelku nezáživný...) článek!

Mohla bych se vám horem dolem omlouvat a vymlouvat se na svůj zavirovaný noťas, který putoval ke strýčkovi přes počítače, aby ho uzdravil (a místo ble a fuj Windows Vist nainstaloval ve všem lepší starý dobrý XPéčka), ale tím vás nechci zatěžovat a hlavně zdržovat ;).

Kuk! Právě vás sleduji ze zámku Stránov u Mladé Boleslavi, což byla první zastávka na naši slavné cestě za dobrodružstvím a krásami (nejen) Českého ráje. Tento zámek na kraji vísky Jizerní Vtelno nás překvapil svojí neobvykle a velmi alternativně řešenou otevírací dobou. Zkrátka pokud je kastelán na zámku, zámek je otevřen (de facto v jakoukoliv hodinu i v jakémkoliv ročním období), přičemž samostatný vstup do věže a na arkády, který sme podnikli my je možný až do pozdních večerních hodin. Po prohlídce je už jen slušnost hodit dvacku do kašny na nádvoří ke "zlatým" rybičkám

- výtěžek z ní putuje na opravu kašny v hradním příkopu (nevyfocena).

Poté, co jsme se tedy obšťastnili výhledem z (bohužel) trochu se rozpadající věže, pokračovali sme dál - konkrétně do chatové osady nedaleko Jinolic, kde stál náš "domov" pro příštích pár dní.

Klíče nám byly zadarmo zapůjčeny od hodného kamaráda společně s klíči od novější a modernější chaty, kterou sme v případě nouze (jako, že bychom se třeba chtěli vysprchovat ;) ) byli připraveni použít. Proto nám ani nevadilo, že naše chatička má pouze suchý záchod na verandě, zdroj pitné vody 200 metrů ode dveří a díky její absenci "úrazového" pojištění i nepoužívatelný plynový sporák.

Hned další den se sluníčku moc nechtělo vstávat a zastupoval ho vytrvalý déšť, který ne a nee přestat. Následkem toho se ani nám nechtělo moc z postele, ale nakonec nás náš vrozený optimismus (a hlad) na nohy dostal. Ukázalo se, že onen vrozený optimismus byl v tomto případě vskutku zbytečný a naivní - náš první výlet (po okolí) sme absolvovali v pláštěnkách. A počasí se neobtěžovalo se zlepšit ani na druhý den, kdy naším cílem byly nedaleké Krkonoše, tedy

Labská bouda, obdivované i nenáviděné dílo české architektury,

Jestřabí boudy,

Pramen Labe,

Pančavský vodopád,

horká čokoláda (překvapivě) bez horské přirážky, vypitá při čekání na kyvadlovou dopravu,

Zlaté návrší a v neposlední řadě Nejmilejšího prarodiče a teta. Jak se sami při letmém pohledu na fotky můžete přesvědčit, počasí bylo vskutku luxusní.

Večer po našem krkonošském výletě nás čekalo "menší" společenské unavení s oním hodným kamarádem, dalšími kamarády a také s našimi dorazivšími společníky na víkend - Vítkem a Ivankou.

S nimi sme také další den vyrazili poznávat krásy Hruboskalska, jako například

samotný zámek Hrubá skála, tzv. Hrubice,

kamennou Kapelu,

hrad Valdštejn, který ve skutečnosti už dávno není hradem, ale barokním poutním místem s později vystavěným palácem, jak nám pověděl příjemně povídavý pan průvodce,

a Kopicův statek s nedalekými skalními reliéfy (jako příklad poslouží tyto krásně infantilní slepičky).

Neděle patřila Krčkovicím - místu, kam Nejmilejší již 18 let jezdí na tábor. Za zmínku stojí

naše speleologická výprava do nitra pískovcové skály (na snímku Vítek)

a ne nepodobné zdolání kalibrační úžiny u Věžáku (což není vysoká městská budova, ale rybník).

A pak už honem na hrad Kost, ochutnat vyhlášenou XXL klobásu (mezi náma, obyčejná, jen trochu větší tmavá klobása), skalní obydlí u slepé Barky a konečně i

lovecký zámeček Humprecht, připomínající spíše rotundu.

V jeho komnatách na nás čekal nejen další sympatický průvodce, ale i jeho muzikální kolegové - pán se svýn synem, kteří nám hrou na kytaru a svým i naším zpěvem dokázovali nádhernou akustiku slavnostního sálu.
Navečer nás naši věrní společnící opustili, neboť je volali pracovní povinnosti.

Nás ovšem balení a odjezd čekaly hned druhý den. Ještě předtím sme si ovšem dopřáli poslední výlet - na nedaleké Prachovské skály. Ač jsou tito pískovcoví velikáni jaksepatří slavní, nás nijak zvlášť nenadchli. Tedy spíše ono turistické zázemí - zničené zábradlí, nepořádek, žádné informační tabule (informační je od slova informace, informovat, proto tabule s vyobrazením dobových fotek a upozorněním, že "tyto jedinečné fotografie si můžete koupit jen a pouze v našich pokladnách", s odpuštěním nepočítám.) a v neposledním řadě vstupné (kdyby alespoň bylo vidět, na co je použito...). Nicméně skalní obři a křivolaké uličky mezi nimi vskutku budí respekt.

Co dodat? Snad jen jediné...

...Pozdrav a pusu z dovolené posílají krysy Myrty a dráček Scorch!

Slibuji...

2011-09-17T20:33:00.003+02:00

...že se zde v nejbližší době objeví minimálně jeden prázdninový článek.
Prázdninový lze chápat tak, že to, o co v nich půjde se bude týkat letošních prázdnin (kdo by to čekal, že? :) ), které, zdá se mi, utekly setsakra rychle, jakoby tu vůbec nebyly.
Ono asi když se vám sečtou dva letní fesťáky, tábor, brigády, Český ráj, dva dny dovolené s rodinkou a do toho neustálý tlak v hlavě: Musíš malovat, musíš malovat, ty jo, nestíháš to, ..., tak i ty 3 měsíce sou hned pryč. Aaach jo.

Ach ano, malování. Inu, co vám budu povídat. Hlásek v hlavě měl pravdu-nestíhala sem to. Ač sem se snažila (nee ze všech sil, to bych lhala), zůstala sem jen na 8 stránkách svého přenádherného komiksu Mistra a Markétky. Ale nebojte, dodělám to na plánovaných 12 a vystavím, možná i vydám ;). Kytice zůstává bez mé ilustrace, Krvavý román bez mého leporela a můj index bez toužebného slova "započteno".

Zkrátka a dobře se zde můžete těšit na report z dovolené z Českého ráje s Nejmilejším :). Až získám fotky.

Děkuji za pozornost.

Náušnicová evidence

2011-09-05T23:22:00.003+02:00

... slovo evidence může nabývat dvou významů.
Když je něco evidentní, je to naprosto jisté a samozřejmé.
Je jistojisté, že náušnic mám vskutku velmi dost.
Vést evidenci - něco evidovat, znamená vést záznamy - mít o něčem (písemný) přehled.
A přesně to sem já udělala - evidenci své sbírky náušnic.

Tedy, abych byla přesná, té části, která se momentálně nachází v Kadani, zbytek je v Plzni.

Došla sem k zajímavým výsledkům.

Následuje rádoby zajímavý, ale ve své podstatě vcelku zbytečný článek.

Má SNZK ("Sbírka Náušnic Z Kadaně", jak ji budem pracovně nazývat) čítá ke dni 4. 9. na 44 kusů.
Její počátky sahají do roku 2006.
Pravděpodobně nejstarší kousek jsou perličkové visací náušnice z německého new Yorkeru - bylo to tehdy balení o 3 párech - jeden sem darovala Abee, nosila je do tanečních :), jeden sem si nechala a později poupravila, ten třetí - nemám tušení, kam se poděl...
Nejmladší kousek je ze dne 4. 9. 2011 - pozdní dárek k svátku od maminky.
Zatím nejvíce náušnic pochází z roku 2010 - 16 párů.
Ale rok 2011 na náušnice také není chudý - ke dni 4. 9. 8 párů.

Způsob obdržení náušnic jsem rozdělila do 4 kategorií:
náušnice vlastní výroby,
koupené náušnice,
darované, uzmuté (půjčené a již nevrácené ;) ) náušnice,
náušnice koupeny a poté upraveny.

Nejméně náušnic jsem si koupila a poté ještě upravovala - 5 párů.
11 párů ze SNZK sem vyrobila.
13 párů sem koupila.
A nejvíce páry sem byla obdarovaná nebo jsem je uzmula :) - 15 párů.

Obětí mé náušnicové kleptomanie je (téměř) ve všech případech moje drahá maminka.
Je to také ona, kdo mi náušnice nejčastěji daruje. Společně s paní Š.

Jednou se mě na nějaké webové stránce ptali na můj životní cíl. Odpověděla jsem:
"Mít tolik náušnic, že je začnu vyhazovat!"
Blbost. Nikdy nebudu mít odvahu na to byť jen jediný pár náušnic vyhhodit nebo nějak jinak zlikvidovat. Mohl by se totiž jednou hodit :).

Takže náušnice budu hromadit dál a dál.

Ještěže jsou celkem skladné.

"Rok fór čerčil !!!"

2011-08-29T01:15:00.003+02:00

"... Ten kostel musí být už tak nádhernej!"

(Bublajs, Tatabojs)

"... A pořadatel je pěknej -cenzura-, nezatáhl zadek, takže se tu grilujem jak králíci! To, že se teď k vám otočíme zády neznamená, že bysme si vás nevážili, my si chcem jen trochu opálit předky!"

(Hony, Visací Zámek)

"... Taky už se mi zapalujou lejtka!"

(Hroch, Visací Zámek)

"...Ty už taky drž hubu"

(Kay k moderátorovi, Sunshine)

"Hobluuuj, dědku, hobluuuj!"

(nejmenovaný a vožralý kadaňský gymplák)

"Ty se nevotáčej, děvče, ty už máš"

(neznámý a vožralý chlapík)

a samozřejmě nesmrtelné:
"Dobrý den, my sme kapela Tatabojs z Hanspaulky."

(Mardoša, Tatabojs)

Aneb jak Pavlí s Nejmilejším a také s Abee a Tomášem navštívila vroutecký festival kvalitní hudby.

Koupili si náušnice, korálky, přívěsky se spirálou a paní Kytičkou, kabelku.

Snili o vinylových hodinách bez čísel.

Ochutnali vařenou kukuřici, čínský nudle, kebab se zelím a koprem (ble), vegetariánské menu, tousty od zhulených stánkařů, grilovanej hermelín, hamburger, holandský řízek, kuřecí řízek, smažené tvarůžky, hranolky, bramborovou kaši, hovězí guláš s hk, bramboračku, malinovku, Budvar, Staropramen přes žvejkačku, Bakaláře, Svijany a Tibet drink ze Space baru.

Vyzdobili nevkusnou cukrárnu v Podbořanech vkusnými malůvkami z krému nedobrého větrníku.

Odsoudili obsluhu v Čoudovně, obsluhu v cukárně, týnejdžry u vrouteckého "Hladovýho Vokna", Sunshiny, reggae, Matahari, Toitoiky a noční provoz.

Blahořečili Lukáše a jeho zahradu aneb VIP stanové městečko a Kovyho nové kraví trenky.

Přežili Kovyho jízdu.

Smáli se Mákovo fekálním historkám

Získali alkoholový tester a letáčky.

Dva z nich se vykoupali v potoku místo v rybníku.
Dva z nich si zkusili řídit s opilými brýlemi na trenažéru BESIPu.
Dva z nich byli někdy trdla.
Jednoho z nich rozbolela první večer nesnesitelně hlava.

A všichni čtyři se v neděli živí a zdraví vrátili domů.

Poznámka: Tibet drink ze Space Baru.

Dali sme si s Nejmilejším takovýto veselý kalíšek stimulantů, energy drinku, přírodních preparátů a jánevimčehodalšího a jahodového džusu.
To vypadá tak, že zaplatíte 75,-, na dno dvoudeckového kelímku dostanete něco málo džusu, rozlomenou kapsli jakéhosi kouzelného prášku a obsah jakési tajemné injekční stříkačky. To vše se zamíchá, doleje džusem a je vám to podáno s míchátkem a slovy: "Pořád míchat!"
Vy to vypijete téměř na ex a čekáte. A najednou se musíte furt hejbat a namlouváte si, že je to placebo. Mluvíte rychle a jednáte rychle a najednou se vám líbí reggae. Máte čistou mysl, jasnější vidění, ladnější pohyby (alespoň vy to tak vnímáte), pocit, že všechno dokážete a schopnost nakazit vaším stavem Abee, která chvíli po vašem příchodu skáče jak fretka s váma, ač nic nepožila ;).
Takový felix felicis (lektvar štěstí), jak poznamenal Nejmilejší.
Kam se na to hrabe chlast.

Skyline.
Visáči.
Tatabojs.
N.O.H.A.
Parov Stelar alias Parůžek Stepařů.
Space Bar.
Abee a Tomáš.
A Nejmilejší.

....Proto znamená Rock for Churchill 2011 jeden z nejlepších víkendů léta.

"Only I can live forever..."

2011-08-07T21:25:00.010+02:00

...aneb "epické finále celosvětového fenoménu."

Harry Potter a Relikvie Smrti, 2. část.

Viděno 2x. Jednou normal a s titulkama, jednou 3D a s dabingem.

3D a s dabingem je špatně. Nechoďte na to. Je pravda, že dabingem není co zkazit, neboť až tolik kvalitních dialogů tam není a co je teatrální v angličtině, češtinou nezhoršíš. Ale ani nezlepšíš.
Ovšem 3D je naprostá zbytečnost. Snad jen dvakrát sem z toho byla příjemně překvapená, jinak sem si toho vůbec nevšimla a (což je horší), v tmavých scénách (kterých je ve filmu přehršle) mě to vyloženě otravovalo, neboť jeho vinou sem neviděla ani to, co mohlo být v normálu vidět.

K ději: Co si budeme povídat. Od 2. dílu, Tajemné komnaty, která byla fenomenální a hlavně se držela knížky, to jde s filmy od deseti k pěti. Měnící se režiséři, interiéry i exteriéry.

"Trojkou počínaje, příchod nového Brumbála...ne ne ne. Čekala sem, kdy se to zlepší, ale bohužel. To, co mi vadí jsou škrty, škrty a zas jen škrty, důležitý scény nahrazovaný plytkýma hollywoodskýma cintama... ble." (citace z e-mailu z 2. 2. 2011. Hi. :))

Sem zapřísáhlý potteromaniak, který každý díl četl minimálně 4x. Je opravdu jen hodně málo věcí (pokud nějaké sou), které bych z čarodějného světa neznala. A to se nechlubím, to je zkrátka holý fakt. Proto sem se záhy naučila brát filmy s rezervou.
Stejně tak sem brala i 1. část 7. dílu, když sem se na ni v listopadu chystala. Byla sem skeptická, nevěřila sem Yatesovi, kterému se podařilo zprznit jak Fénixův řád, tak Prince dvojí krve ("sou to dlouhý knížky, nikdy nemůžeš úplně všechno nacpat do dvohodinového filmu..." a blabablabla. Známe.), velkou důvěru ve mně ani nebudilo rozhodnutí rozdělit onen film do dvou částí, byť se tím nabízela možnost menších škrtů. Zlatý voči, říkala sem si, voni pěkně vořežou důležitý části a volný čas zaplní nechutnýma, trapnýma a hlavně vymyšlenýma a v potterovském světe nelogickýma scénama.

Nestalo se tak.

Z kina sem odcházela uchvácena. Měla sem pocit, že kniha ožila. Takhle sem si představovala zhmotněný svět Harryho Pottera tenkrát, jakmile měl vyjít 1. díl. Zatím sem se ale dočkávala jen zklamání, později (to jak narůstal můj skepticismus) minima příjemného překvapení.

S postupem času se na 1. část relikvií smrti dívám trochu střízlivěji, ovšem tento díl zůstává můj nejoblíbenější z potterovských filmových zpracování.

Se smíšenými pocity jsem šla do kina na 2. část. Jasně, Yates překvapil perfektním zpracováním 1. části, ovšem silně zakořenená skepse hned tak nezmizí. A po několika trailerech (- slavné Voldemortovo Yyyeeeeeaaaaaaaaaaaa, ozývající se tak často, že to začíná připomínat vokály písně hrající na pozadí!), které jsem viděla, sem se nemohla ubránit pocitu, že 2. část bude fraška.

!!! POZOR, SPOILER !!!

Byla. Bylo to vykrádání takové klasiky, jako je Pán Prstenů, Matrix, Star Wars - původní série a dalších. Wrestlingový souboj Voldemorta a Harryho na některé z věží, bondovský polibek Rona a Herminony, Neville jako libový frajer netěžšího ražení, který z výskoku popraví Naginiho a vysmívá se armádě Smrtijedů. Nedostatečný... oprava, ŽÁDNÝ prostor pro Brumbálův příběh a nelogické zničení bezové hůlky. Nesmyslné a opakované svařování (spojení hůlek). A abych nezapomněla, rádoby 40ti letí hrdinové na nástupišti 9 a 3/4 - k popukání.
Na druhou stranu, Hermiona jako Belatrix, Snapeovy vzpomínky, malá Lily a Severus, frajerský (ale skutečně frajerský. Takový ten, při kterém vás příjemně mrazí v zádech) kouzelnický souboj Minervy a Severuse, při kterém Sev jen tak mimoděk omráčí oba Smrtijedy, Severusův neslavný konec (ach) a malý krvavý Voldemortek. A abych nezapomněla, sympatické bříško 40ti letého Rona na nástupišti 9 a 3/4 - k popukání :).

KONEC SPOILERU.

Epické finále - možná.
Vykrádání klasiků - určitě.
Důstojné zakončení potterovské filmové ságy - jistě.

A Severus Snape alias Alan Rickman je vskutku frajer. Opravdu. Bez nadsázky.

Margot

2011-07-20T23:25:00.003+02:00

Mám touhu vám něco sdělit.
Zde už sem se rozohňovala nad tím, jak nemám ráda nesobeckost tam, kde vůbec být nemá. Tedy v lásce. Dle mého když někoho milujeme, tak ho milujeme sobecky. Zkrátka chceme být s ním a je nám (do jisté míry) fuk, co všechno to obnáší. Rodiče nikdy nepřestanou milovat své děti, i kdyby z nich vyrostly masoví vrahové. Nebo?

Z tohoto důvodu je mi sympatická Margot neboli Markétka z Mistra a Markétky.

Markétka miluje Mistra. A tak to prostě je. Opustí kvůli němu nemilovaného manžela, krásnou vilu, služebnou a nedá si pokoj, dokud nebude s ním. Je ochotná spolčit se s ďáblem jen aby mohla být s Mistrem. Nedá ani na jeho protesty, jak to ona, mladá krásná dívka bude mít s ním, se starým bláznem těžké. Prostě chce být s ním a tak je. A neohlíží se, komu ublíží nebo neublíží, co se s ní stane a co musí všechno podstoupit.

A z toho důvodu si na její podobě v mém komiksu dám záležet.

Miluju a maluju... a pracuju...

2011-07-18T22:57:00.006+02:00

Tak nějak by se dalo popsat pokračování prázdnin milé Pavlí.

Práce v kanceláři mě baví. Baví mě dávat razítka, vyzvedávat poštu, sčítat sloupce o milionech číslic, povídat si s kolegyní ;), krmit se polomáčenkama, odpovídat na obligátní otázku: "Paní F. tu dnes není?" obligátní odpovědí: "Není a nebude. Má dovolenou. My vám snad nestačíme?". Ve volných i nevolných chvílích myslet na Nejmilejšího. Jo a hezky se oblékat :). Dokonce přemýšlím, že se zítra i nalíčim.

S malováním je to už horší. Leč stále (naivně) věřím, že komiks do konce tohoto týdně dodělám.
Jelikož 23. 7. nastupuji do autobusu směr tábor u Tábora a vracím se až v srpnu, hodilo by se.

Asi rozhodně víc než psát takovéto články na blog...

Učebnice! Učebnice! Učebnice!

2011-07-16T11:44:00.012+02:00

Tak nějak sem si dělala pořádek ve věcech (prokrastinace dělá své :) ) a objevila sem několik učebnic ze své éry na gymplu. Nějaké sem udala do antikvariátu, některé nabízím zde. Berte nebo nechte být. Ale spíše berte. Levněji už učebnice nekoupíte!

Literatura pro 3. ročník gymnázií, Josef Soukal, naklad. SPN - 70,-

Čítanka pro 3. ročník gymnázií, Josef Soukal, naklad. SPN - 70,-

Literatura - Čítanka české a světové literatury pro 1. ročník středních škol, naklad. Fortuna - 50,-
(vynikající pro přípravu k maturitě - obsahuje ukázky nejstarších literárních památek)

Základy společenských věd - Základy filozofie a etiky pro střední školy, Lenka Adamová, Vladislav Dudák, Václav Ventura, nakl. Fortuna - 50,-

Filozofie pro střední školy - rozšířené vydání, Tomáš Měšťánek, nakl. Tripolia - 50,-

Matematika pro gymnázia - Analytická geometrie, Milan Kočandrle, Leo Boček, nakl. Prometheus - 50,-

Všechny učebnice v dobrém stavu!

Jedna školková...

2011-07-13T14:07:00.005+02:00

...rybí pomazánka. Takže, kdo je alergickej na ryby, jako můj adoptivní tatínek, je mu tento článek k ničemu.

Je potřeba:
tuňáková konzerva.
máslo. Tak půlka z 250ti gramové kostky. Opravdový máslo, ne žádnej margarín.
Jarní cibulka nebo několik stébel pažitky (a nebo, když není zbytí, obyčejná malá cibule).

Máslo nakrájejte na tlusté plátky nebo kostičky nebo klidně i vrtulky, podstatné je aby bylo na kusy. Bude se vám s ním pak lépe pracovat. Nechte ho odstát, aby bylo měkčí, s máslem právě vytaženým z ledničky a zmrzlým na kost by ste se sakra nadřeli.
Až máslo dosáhne takové konzistence, že při pokusu o jeho rozmačkání neskáče z mísy ani neklade nijak velký odpor, přidejte obsah konzervy (bez oleje či vlastní šťávy) a chopte se vidličky. Nebo si pomožte kuchyňským robotem, kterým dosáhnete skutečně jemné pomazánky. Takové, kterou si pamatuju ze školky. Vidličkou sice nedosáhnete této gurmánské speciality, ale uspokojivého a jedlého výsledku ano.
Jarní cibulku nakrájejte na libovolně velké kousky a přidejte do pomazánky. Promíchejte a ochutnejte. Před podáváním doporučuju nechat nějakou chvíli odstát v lednici.

S čerstvým křupavým chlebem gurmanský orgasmus garantován :).

A když ne, tak ste někde udělali chybu.

Don't look...

2011-07-11T19:33:00.007+02:00

...in her eyes.

Cause there's something that you can't disguise.
Don't try to catch her eye.
Don't kiss her when you say goodbye

Charlie Straight, Platonic Johny. Vynikající kapela. Vynikající píseň. Vynikající videoklip.

Vážně. Se klidně podívejte.

A mír želvám.

Miluju a maluju...

2011-07-09T14:54:00.007+02:00

..aneb jak si takhle na začátku prázdnin užívám sluníčka.

U otevřeného okna...

S Mistrem a Markétkou (skvělí to společníci), s Tommy Monaghannem (taktéž výtečný společník, podrobněji sem se o něm rozepsala zde, kdo snad zapomněl ;) ), lihovkama, tužkou, gumou a stojanem.

Jo. Dělám komiks. Mistr a Markétka na 12ti áčtyřkách (kdo ste to četl, víte že je to úkol nadlidský, samotný román čítá na 397 stran, grafický pak "jen" 128!). Až to bude hotovo (bože, jak já se na to těšim!), dám to sem. Společně s 20 ilustracemi Kytice (ach!) a 10ti stránkovým leporelem na téma Krvavý román od Váchala (je mi zle!).

Sem to ale šikovná žába, která maluje a maluje a ještě o tom podává reporty na blog.

Žádná prokrastinace!!

Soubor fotek s názvem "Já nic, já maluju".

Krysa aneb Rattus rattus aneb Myrta

2011-07-05T14:59:00.012+02:00

(stejně se musim smát, když použiju ten latinskej název :) )

Tento článek slouží spíše pro mé potřeby. Takové utřídění si znalostí, tužeb, pochybností,...

...mám teď takové to opětovné období, kdy vážně uvažuji o pořízení si svého vysněného domácího zvířete - krysy Myrty. Jak by mi seděla na rameni a nežně mi ševelila do ucha, schovávala by se v rozpuštěných vlasech a děsila kolemjdoucí hysterky a krysobijce. Na zavolání by přiběhla, schoulila se v kapse a spokojeně usnula.

Ha. Ha. Ha. Sem to ale dítě.

Krysa obecná, Rattus rattus, se totiž vůbec běžně doma nechová. To, co všichni pokládaji za krysy, sou povětšinou potkani. I "laboratorní krysy" jsou potkani. Krysa je menší, suchomilná a méně agresivní než divoký potkan. Taky ji tento odolnější jedinec, který se neštítí kanálů a odpadních rour v současné době celkem snadno vypudil z jejího přirozeného prostředí.

Krysu v kanále nenajdete, ta se zdržuje na vyšších a suchých místech, jako na půdách, sýpkách, senících. I když, pravda, zdrojem nákazy (ač se to někomu třeba bude zdát paradoxní) moru byly blechy, které se povětšinou přisávaly na krysí kožíšky, proto se dá předpokládat, že krysa se nejvíce zasloužila o vyhubení celých milionových populací. Ovšem, abychom zas nelynčovaly pouze nebohé Myrty, morová blecha se mohla přisat na kožíšek jakéhokoliv hlodavce. Myrtí krev jí ale šmakovala asi ponejvíc.

Na chov krys obecných sem nenarazila, byť sem dlouhou dobu prohledávala googlem internet. Na jedné diskuzi sem se pouze dočetla onu osudnou zprávu, že tento hlodavec je téměř neochočitelný a také se v zajetí těžko rozmnožuje. Potkaních chovů je naproti tomu celá řada. To, co vídáte na ramenou je pouho-pouhým příbuzným mé vysnéné Myrty. Je věští, snadno ochočitelný, nebojí se vody (pokud je na ní zvyklý odmalička, lze se s ním i koupat), dá se vycvičit a je inteligentní. Je to ovšem vyšlechtěný druh, který hodně často trpí nádorovými onemocněními (alespoň co sem tak vyčetla, málo potkaních chovatelů lká nad potkany, kteří by zemřeli přirozenou smrtí, jde spíše o nemocné a veterinářem uspané miláčky).

Co dělat? Risknout neochočitelnou krysu Myrtu a učit se při jejím ochočování trpělivosti? Zbourat tak všechny předsudky o její neochočitelnosti? Případně se smířit se ztrátou vysněné krysí kamarádky na rameni, neboť v kleci bude pouze divoký živočich? A pokud tedy jo, kde, sakra, takové krysátko sehnat, když je krysích chovatelů možná jen hrstka a ještě k tomu dobře ukrytá?

Jediné chované krysy, které se alespoň částečně podobají krysám obecným, na které sem po internetu narazila, byly krysy obrovské, takzvané křečkomyši gambijské. Tyhle drobečkové ovšem mohou i s ocasem měřit až metr a vážit až tři kila. Uf. Vzhledem k jejich velikosti potřebují výběh minimálně metr krát metr a půl a žádné klece pro hlodavce, pěkné na zakázku vyrobenou klec. A hlavně jedná se o ne zcela domestikovaného mazlivce, není to žádný geneticky upravený potkan, v případě ohrožení kousne a trhne, což není zrovna pěkná věc. Proto se jejich chov moc nedoporučuje pouho pouhým nezkušeným nadšencům, jako sem já. Ach jo.

Třetí možnost je vzdát se krysy Myrty úplně a pořídit si potkana Artemise (samečci jsou klidnější a méně rozjívenější než samičky), ochočit ho, nosit na rameni a bát se nádorů, které možná budou bujet v jeho tělíčku. Jo a taky doufat, že bude ochotnější se se mnou seznámit a milovat mě než byla potkanka Myrta, která mi utekla po týdnu našeho společného soužití.

Nu a čtvrtá a pravděpodobně nejjednodušší možnost (neříkám, že nejlepší) je dál jen spokojeně snít o možné živé Myrtě na rameni a spokojit se se ševelením těch plyšových.

Pokud ste dočetli až sem a pokud byste snad měli zkušenosti s chovem krys obecných či nedejbože kontakt na nějakého spolehlivého chovatele...víte jak :).

P.S.: Dnes (9. 7.) se mi zdálo, jak sem měla potkanku Myrtu. A byla fajn. Utekla mi a hned se vrátila, jakoby chtěla říct: "To ses lekla, coo??", uměla prosit, slyšlela na svoje jméno a s oblibou mi usínala pod tričkem. Byla to zkrátka doslova vysněná Myrta, akorát, že ne krysa. Ale moje prababička z ní málem dostala infarkt :).

"Chápejte, že vy se nám sem moc nehodíte.."

2011-07-03T22:56:00.006+02:00

...jak řekla Abee, tohle byla vskutku asi nejhorší scéna.

LIDICE

Ano i ne.

Ano, je tam vynikající Roden a vynikající Bydžovská. Ano, je to vynikající film, dokumentární a nekýčovité, nehollywoodské drama. Ano, podívejte se (z části i proto, že tohle by nemělo být nikdy zapomenuto).

Ne, je to až moc vynikající film, dokumentární drama. Budete plakat. Bude vám špatně a smutno. Z kina budete odcházet se staženým žaludkem. A večer nebudete moc usnout. A budete psát spoilerový články na blog. Ne, nedívejte se.

Úuú...

2011-07-01T10:31:00.005+02:00

...Františkovy Lááázněě...úuú...Františkovy Lááázněě.

(neboli jak říká můj všímavý bratr "dokonalá prdelka" ;) )

Tak jo. Přiznám to. Líbí se mi písnička od Mandrage.
Ano, od těch, jejichž: "Do pusy mi vléééétlo... mezi zuby trrrochu..." mě vytáčelo k nepříčetnosti.

Je to tak.

Ať žije láska!

Narozeninový report III.

2011-06-30T22:52:00.006+02:00

...zní to jako název nějakého krutodémonskyhustopřísného akčního filmu, co? ;)

Že ne? Sakra.

Nu zkrátka a dobře, jak mi řekla do telefonu Meeša cca dva dny poté: "Ty když nejsi na narozeniny nemocná, tak si aspoň kocovinu uženeš, aby ti bylo blbě, co?" :D

Nutno dodat, že blbě mi nebylo až tak moc, hlava trochu bolela (on ten vidlácký rum si asi moc nerozumněl s dámou Lambruco Bianco a rozparáděnym týpkem "Vodka-džus-grenadina,ty jo"), ovšem řízky ani brambory k obědu sme si s Nejmilejším moc neužili ;). Aby taky jo, po propařené noci s Abee v jejích kouzelných šatech, Tomášem a jeho novým kouzelným účesem, Zuzkou s jejím krásným trikem a oparem na rtu ;) a Jiříkem a jeho vtipným vypravováním :). Ale za tu ranní kocovinu a chvilkové odpolední ulehnutí to stálo.

Tradiční garden party, ač se počasí moc netvářilo, dopadla nad očekávání dobře a hlavně nedeštivě. Místo babiččina tradičního máslového dortu (dovršením 20tých narozenin jsem tradičně o tento sladký skvost přišla) byla maminčina roláda a maminčin Sacher. Místo tradičních grilovaných klobásek bylo naložené vepřové maso. Jen Toník a Pavlík tradičně bláznili jako vždy :) ) Tradice tedy zůstává zachována.

Dva laky každý o jiném odstínu tmavě modré (Nejmilejší mi musel nalakovat nehty, když viděl můj zápas a poté uznal, že to není zas až tak jednoduché, jak si myslel ;). Slíbila sem mu ale, že to nikomu neřeknu, takže pst!). Ultimátní komiksové tričko. Světřík a la Helenka Vondráčková. S láskou ukradený model Volkswagena Brouka :D. Šustivé papírky s čísly. Hroomadu čokolády. Náušnice. Lístky na muzikál Tajemství a oběd a odpolední kávu v pražské kavárně Adria. Poznámkový blok v pouzdru na poznámky k bakalářce.
Tři růže. Klíč 12 mm očkoplochý. A k němu nádherný, dřevem vonící, s láskou doma vyrobený malířský stojan.

Děkuji.

Nejmilejšímu.
Rodině.
Kamarádům.

Mé milované mamince..

2011-06-22T01:04:00.004+02:00

Dneska má totiž narozeniny.

Takže jí přeju všechno nejlepší.

Ale stejně jí půjdu popřát osobně. Asi ji vzbudim a udělám to hned teď.
Ta bude koukat, panečku!

A určitě bude ráda.

(to seš ráda, že sem to neudělala, co, mámul? ;) )

Hrdinové z Medvídka Pú - jakpa si dávají do čumáčku

2011-06-21T22:58:00.010+02:00

Pro pobavení

Já to do teď neznala a navíc Medvídek Pú mi přijde jako neskutečně hloupoučká pohádka, proto mě to dosti pobavilo :).
Děkuji Nejmilejšímu.

Trocha té komiksové problematiky

2011-06-21T21:39:00.004+02:00

...a koho svrbí, že píšu komiks a ne komix, ať se poškrábe :)
Následuje obrázek podobný tomu se zajícokachnou v trávě nebo s obličejovým pohárem, ovšem trochu komiksový :).

Tak co? Vidíte Wolverina nebo dva Batmany?
:D

Dějiny a dilema

2011-06-05T14:03:00.003+02:00

Učim se, učim. Dějiny umění 20. i 21. století.
A pak na mě vybafne tuto. Jeff Koons a jeho Made in Heaven.

Je to erotika? Je to porno? A hlavně, je to umění?

Co myslíte vy?

Já mám dilema.

Na jednu stranu, co bychom chtěli, je to postmodernismus, umění reaguje na cokoliv a na všechno, na stranu druhou sem asi trochu, byť jen malinko pruderní a tohle mě nutí klopit oči a červenat se, nikoliv si to prohlížet ze všech stran a žasnout nad propracovaností všech možných i nemožných detailů.

Ale jo, je to umění. Je to postmoderní umění.

Ale teď co to porno versus erotika?

Mimochodem toto dilema řešil i jeden zkouškový okruh VKMS - Sexualita ve výtvarném umění. Rozdíly mezi pornem a erotikou. Oblíbená otázka mezi námi studenty - byla lehká. A nikdo si jí nevytáhl :).

A mimochodem podruhé, Jeff Koons dělal další skvělý a monumentální díla. Tuta.

Trocha té temné minulosti...

2011-06-04T20:44:00.024+02:00

...za jejíž zveřejnění mě spousty z vás možná nebudou mít rádi.

Ale no taak ;).

Začneme naší slavnou skupinou UJO - nebolik Unikátně Jedinečným Originálem. Abee je Unikátní, protože jedině unikát dostane zápal plic v těch neeejhorších vedrech. Domí, ta s tím vlastně začala, když říkala, že ona není divná, ona je Originální. Nu a já sem Jedinečná. A snad nemusím ani vysvětlovat proč :D.

Soubor následujích fotek dokazuje, že my, gymplácké dívky, nevěříme jen tak něčemu a jen tak někomu.

"Blbost, kecááš..." (Paplí a její nevěřícný výraz)

"Joo, to ti tak budu věřit." (Abee a její nevěřícný výraz)

"Ty si fakt myslíš, že ti na něco takovýho skočim?"
(Domí a její nevěřícný výraz)

Ovšem i když sme opatrné a trochu nedůvěřivé, tak se dokážeme odvázat a pořádně zapařit. Nevěříte? Pohleďte!

V hraničářské klubovně jako Ewa Farna s kroužkem ananasu :)

Před vojenským stanem jako Bill z Tokio Hotel.
Komm und reettee mich...
Pokud ste snad, nedejbože (= díkybože), zapomněli na tento úžo song... :D

S delfínem Deflínem.

Se skřipečkem.

Ale jak říkám, bacha na nás. Pokud nás naštvete, dokážeme se na vás pěkně ostře zamračit. Fakt že jo.

Hlavně Abee teda. Já budu předstírat nezájem.

Abee ovšem neumí jen naštvaný pohled. Ona umí i udivený pohled.

Lépe řečeno, vykulený.

Skóťa. BOOM!řice 46. Petrína. Teď Di Maira. Snad na mě nepošle své sicilské přátele za zveřejnění těchto fotek. Furt to nejsou brejle s pejskama, Skóťo :D.

Je to totiž Rossí baťoh,

ostražitý pohled,

a americký úsměv.

Ach ty gymplácké časy. A gymplácké vlasy. Ta nostalgie. To sme se jednou takhle vydali do Anglie...

...cestou si zazívali před katedrálou v Lucemburku...

...a v Bathu zasněně sledovali oblohu.
(kdo je pozná, ten má plus :) )

Taky sme se jednou vydali do Akademie věd. A tam někteří z nás pochopili, proč pro ně bude lepší studovat něco humanitně zaměřeného.

Na jedný přednášce sme se tak nudili, že sme si dali turnaj v Kámen, nůžky, papír :D
Nutno dodat, že na nás náš dozor, pan Koritina nebyl nijak pyšný...

A po řádně vyčerpávající exkurzi (ani nevím, která tohle byla) je velmi důležité vydatně se najíst, no ne?

A ani Hart ani pan profesor nemůžou zůstat pozadu :)

Nu, co dodat. Snad jen poslední fotku.

Pobledlá. Bylo mi špatně ze serpentýn cestou do Prahy.

(co říkáte na "Paplí a krátký vlasy"? Sluší, nesluší?)

Best Burger in Pilsen

2011-06-04T01:00:00.009+02:00

Best Burger In NY - tak zní název jednoho z dílů mého oblíbeného HIMYM.
Přiznám se vám, ve Velkém Jablku sem nikdy nebyla, nevím tedy, jako chutná onen newyorský "The best", ale vim jak chutná plzeňský.

Je totiž z PUBu. Skládá se z opečené housky, sto dvaceti gramů opravdového hovězího masa, salátu, rajčete a hořčičné majonézy. Podává se s vynikajícně okořeněnýma hranolkama. Mňam.

Jde o to, že ne vždy se do PUBu dostanete.

Tak což takhle si ho vyrobit doma?

Lidi, to nejde přeci. Ten správnej PUB Burger dostanete jen v PUBu.

Ale kašlete na to a vyrobte si doma svůj vlastní Best Burger. Nebo Cheesburger. Ale to už je ostatně na vás.

Inspirovalo mě tohle video. Taky má Kuchařka pro dceru. A taky moje fantazie, té se totiž nikdy meze nekladou.

Tak na tenhle burger rovnou zapomeňte. To totiž neni burger, jen se tak tváří. Podívejte. Takže se zkrátka smiřte s tím, že takhle váž burger nikdy vypadat nebude. A kdyby vypadal, tak ho nejezte.

Do vašeho nákupního košíku v supermarketu protentokrát přidejte:

mleté hovězí nebo míchané maso. Já ho kupuji v Albertu ve 400 g balení, z toho uděláte 12 hamburgerových placek ani nevíte jak :).
strouhanku. Budete pořebovat jednu pořádně vrchovatou polévkovou lžíci, takže stačí i nějaký ten zapomenutý rohlík, ovšem bez jakékoli živé zelenkavé kultury :).
vejce. Potřebujete přesne 1, ovšem to vám asi v obchodě neprojde.
sůl. Lžičičku soli. To stačí. Fakt.
ledový salát. Mňam.
rajče. Stačí 1. A to vám i projde.
sýr. Pokud chcete Cheesburger. Nejlepší je takový ten tavený v plátkách.
housky. Žemle. Druh, tvar, podoba, barva, semínka - vše záleží na vás. Mně se ovšem nejvíce osvědčily obyčejné "raženky".
olej. Na smažení.
další koření dle vaší chuti. Já, ač to může znít podivně používám směs na pizzu.
kečup, hořčice, salsa, majonéza - opět jen na vás.
Pečící papír. Čtete dobře.

Tak 10-15 minut předtím než začnete, vyndejte maso z lednice. Stejně tak vajíčko. Jinak vám umrznou ruce. Veřte mi. Já na to vždycky zapomenu a pak trpim :).

Maso, vajíčko, strouhanku, jeden natrhaný plátek sýra (nemusí být) a sůl umístěte do mísy, vyhrňte si rukávy a pusťte se do toho pěkně rukama. A komu to přijde nechutný, odpudivý a nemyslitelný, tak je bábovka a slečinka a žádnej burger si nezaslouží. Tak.

Hotovo? Skvěle. Teď si připravte kus pečícího papíru - jeho velikost odhadněte dle zamýšleného počtu burgerových placek. Udělejte placky. A zapomeňte na třiceticentimetrovou tloušťku, prosím a udělejte pořádně tenoulinké placky o průměru klidně i deseti centimetrů. Placka se vám při smažení scvrkne na polovinu, takže se nebojte obřích monster. Pro úplnost se podívejte na postup onoho chlápka v inspirujícím videu hore.

Placky hotovy? Překryjte je další vrstvou pečícího papíru a dejte odpočívat k ledu. Do mrazáku. A teď máte tak půl hodiny, možná i víc než dostatečně zmrznou a půjdou bez problému sloupnout.
Podívejte se na svůj oblíbený seriál. Učte se. Běžte si zaběhat, za chvíli do sebe nacpete hromadu kalorií. Osprchujte se. Z hladu snězte zbylý obsah ledničky.

Co chcete. A taky si můžete připravit housky a zeleninu. Vlastně byste měli.

Rajče nakrájejte na tenké plátky. Salát natrhejte na libovolně velké listy. Housky podélně rozkrojte a každou půlku namažte - kečupem, majonézou, hořčicí, salsou, dresinkem... hlavně to nepřekombinujte. Mně osobně se osvědčil obyčejný kečup a trochu ostré tomatové salsy. Nebo kečup a trochu ostré avokádové salsy. Mňaam!

A výtečně, placky lze bez potíží sloupnout a nenadáváte přitom na celý svět. Takže rozpalte na pánvi olej a smažte a smažte a smažte. Po obou stranách do hněda.

A teď přichází nejdůležitější část a to udělat z burgru burger - pořadí nechám na vás, nevím, zda je zrovna to mé to pravé ořechové, Sheldon by mi možná k tomu řekl své, ale budiž, zde ho máte:

houska houska houska

houska houska houska houska

rajče rajče rajče
sýr sýr sýr sýr sýr sýr sýr
maso posypané kořením
salát salát salát salát salát salát
houska houska houska houska
houska houska houska

Ráda bych sem hodila i nějakou tu fotku mého výtvoru, ale zatím se mi nepodařilo žádnou vytvořit.

Místo touhy popadnout foťák mám totiž vždy neutišitelnou touhu popadnout onen hamburger a řádně se do něj zakousnout :).

Yum, yum.

Sem lenoch..

2011-05-27T13:17:00.005+02:00

... lenoch líná!

Můj milý se vedle mě učí a já do svých poznámek po chvilkách jen tak tupě zírám. Pak zvítězí internet a já strávim naprosto neproduktivní půl hodinu tím, že si prohlížim nejrůznější blogy...
Asi bych měla dělat něco užitečného.

Třeba vymyslet, co dáme adoptivnímu tatínkovi k narozeninám.
Nebo uvařit oběd.
Nebo stáhnout milého na svou úroveň, aby se flákal se mnou a já neměla špatné svědomí, když ho vidím ponořeného do skript, poznámek a adobírídrů.

Nee, to by bylo nefér.

Jdu udělat ten oběd.

Neznáte někdo lék na lenost? Asi to není nerušený klid na lůžku a přemíra spánku, coo?

:)

Kdo má zájem o více příběhů s Emíkem, jen klikněte. Některé jsou břitce vtipné, některé nestojí ani za zlámanou grešli.

Jo a taky se moc těšim na dnešní divadlení divadla Navenek. Bude tam hrát ten, ten a ta. A ten to režíroval.

Tak jen přijďte!

Pár cizích pírek

2011-05-23T14:42:00.006+02:00

Hlavní záměrem seminární práce z artefiletiky je zkoumat vhodné propojení narativity (příběhu), vizuality (to, jak to vypadá) a výtvarnosti (to, jak je to vytvořeno). A protože nejtypičtějším příkladem tohoto propojení je komiks, máme i my jeden takový vytvořit (díky bohu jednostránkový :))
Komiksy jsou mi vlastní. Vlastní je mi (jak sem zjistila relativně nedávno) i výtvarná práce s černými fixy nejrůznějších tlouštěk. A konečně vlastní je mi i dílo slavného popartového umělce Roye Lichtensteina, na jehož Whaam! v TateModern jen tak nezapomenu.

Tak trochu chlubení se cizím pěřím. Tak trochu vlastní práce.

Teď ještě napsat reflexi, dostat zápočet a udělat zkoušku.
Nic tak složitýho :D.

"Vomilování" - článek o milování

2011-05-23T14:27:00.003+02:00

...tento výraz pro pohlavní styk vznikl spojením slov "pomilovat se/milovat se" a "vošukat".
A jaký je vůbec rozdíl mezi těmito pojmy?
Pokud budeme brát v potaz pouze míru spisovnosti těchto slov, je nám zcela jasné, že "vošukat" je citově zabarvené slovo, vulgární výraz pro sexuální akt. Pokud ovšem vezmeme v úvahu pouze význam těchto slov a kontext jejich užívání, pak dle většiny respondentů pomilovat se/milovat se znamená "souložit ve jménu lásky" a "vošukat" znamená "souložit s cílem uspokojit své sexuální potřeby bez hlubších emocí".

"Vomilovat se" tedy znamená "pomilovat se/milovat se s cílem uspokojit své sexuální potřeby bez hlubších emocí" (ač to zní jako oxymorón) nebo "vošukat ve jménu lásky".

Malé, vskutku malinké rýpnutí

2011-05-16T10:47:00.004+02:00

O půlnoci mezi 15. a 16. květnem to bylo půl roku. Tak sis to vymyslel.

Takže?
Nic?

Fajn.

:)

:D :D :D

Tak trochu naštvaně

2011-05-12T12:03:00.001+02:00

Včera sem psala zápočtový test z PCK - pramenů české kultury. Takový předmět do počtu, zajímavý možná, ale v praktickém využití vcelku na nic. Uznávám, že přípravě na tento test jsem až do včerejška moc nedala. Osud tomu tak chtěl, že sem místo toho dodělávala domácí práce na grafiku (ze které mám nyní jistý zápočet :) ) a ke Slovanům, věrozvěstům, Perunovi a Bořivojovi sem se dostala až ve středu v 1 hodinu v Borském parku, s Luckou Dé a Alčou Vé. Po 4 hodinách intenzivního učení sem měla vskutku dobrý pocit a čisté svědomí, že sem tomu tedy nějaký ten čas (který většinou stačí na napsání testu abc z předmětu navíc) věnovala.

Zrada spočívala v tom, že test se skládal ze 2 částí - 11 otázek z poznámek z přednášek a 10 otázek z četby z čítanky náboženství. Pravda, čítanku náboženství jsem jen tak zběžně prolétla vědoma si vlastní dokonalosti a orientace v otázkách narození i smrti Ježíše Krista, vím, že při poslední večeři myl nohy svým učedníkům, vím, co znamenají slova Noli me tangere, které pronesl k Máří Magdaléně. Co nevím je to, zdal myl nohy podle Lukášova nebo Janova evangelia, zda o narození mluví oba nebo jen jeden z nich... znám obsah jejich evangelií, ale neznám přesně, kdo a co. Možná, že kdybych si to poctivě přečetla od začátku do konce, věděla bych to. Možná ne.

Test sem neudělala. 2. zápočet v mém životě, který sem nedala naporvé. To mě zas až tak neštve (tak jo, štvě mě to v celku dost, neboť mě na zápočtěch a zkouškách baví hlavně ono odškrtávání toho, co už mám za sebou. A koho ne? :) ).

Co mě štve více je to, že sem se na to poctivě učila, byť možná relativně krátkou, ale dostatčnou dobu. A pak sou tu tací, kteří si zjistí znění testu, vyplněný test si vezmou s sebou (!) a zkrátka jen správné odpovědi zakroužkujou. To NENÍ to samý, jako když se nenápadně mrknete k sousedovi, aby ste zjistili, zda odpověděl stejně. To NENÍ to samý, jako si sám vypracovat tahák a pak do něj tu a tam mrknout. To NENÍ samý, jako když si zjistíte testový otázky z minulýho roku a dle nich se na test připravujete. Ne, to neni to samý.

Je to asi moje chyba, že na taháky a opisování nemam žaludek ni nervy a že trpim panickym strachem z odhalení a opovržení ze strany přednášejícího. Je asi moje chyba, že se na učivo raději podívám a naučim (neříkám, že pokaždé na 100%, to, sakra ani nejde), abych měla čisté svědomí. Je asi moje chyba, že neumim podvádět. Je asi moje chyba, že si nemyslim, že vejška je o tom osrat, co se dá, prolézt a získat titul.

A je asi moje chyba, že tací, co to opíšou, to mají z krku a já to píšu znova příští středu.

Tak.

Netvrdím, že všichni, kdo to mají to opsali, to vůbec. Jen většina.

Goth-metalový Syn Luny, Otravní novináři na klavír a tak podobně

2011-05-09T14:47:00.005+02:00

Uprostřed psaní seminární práce na VKMS, neboli Vizuální kulturu v mezioborových souvislostech (tento předmět dal také název mé básnické prvotině) sem tak brouzdala po jůtúbu, jakouže hudební kulisu si k tomu pustím, napadlo mě se s vámi podělit o některé mé úlovky. Takže opět článek s velkou spoustou hypertextů.
O tom, jak sou cover verze super sem se rozpovídala už dříve a stále si za tím stojím. Tak například píseň Hijo de la Loona, kterou původně složil José María Cano pro svou španělskou kapelu Mecano si na nedostatek "přehrávek" nemůže stěžovat. Poprvé sem se "syna luny" poznala ve verzi od zpěvačky s příznačným jménem Loona. Ta se nijak zvlášť od původního songu neliší. Cover od madridské goth-metalové kapely Stravaganzza, který mi přijde hodně povedený sem našla na mém oblíbeném videačesky-webu (my nešpanělsky mluvící neboli španělsky nemluvící máme také šanci poznat dramatický obsah této španělské písně.)
Mezi mé další oblíbence patří cover verze Lady Gagy jako například klavírová Paparazzi od čtrnáctiletého Greysona Chance (kam se na něj hrabe takovej Džastyn Bíbr ;) ). Všimněte si výrazů diváků/divaček za ním ("Ty woe, won zpíwá Lady Gagu! No jo, to je Paparazzi, wod Lady Gagy! To je masér!")
A tuhle dvojici frajerů v čele s černoškou se rty enormních rozměrů už přikládám spíše pro pobavení :D. Za povšimnutí stojí jejich mimické výrazy, vystřelující obočí, namakaná těla a různé přízvuky (americký, britský a australský).
Toť pro dnešek vše, jdu pokračovat v seminárce.

A teď trochu veseleji

2011-04-27T14:12:00.005+02:00

Říká se, že pokud se chcete naučit cizí řeč, zamilujte se do cizince.

Rozhodla sem se to trochu obměnit.

Pokud chcete znovuobjevit svou lásku ke kolu a cyklistice, zamilujte se do bajkovýho blázna :).

A taky se hodí mít rodiče, který se vám nevysmějou a ještě vám koupí přilbu, naleznou dávnou zracené rukavice na kolo a pujčí nějaké to sportovní odění, které byste mezi vašemi stajlovými hadříky stěží nalezli :)

Jo, Plánská padesátka byla fajn (i když to nakonec bylo "pouhopouhých" 35 kilometrů :) )

Ale ten zadek, ten mě pak bolel :D.

.

Jeli sme po budoucí dálnici či co to bylo,

opekli si buřty (první letošní :) )

a nakonec ještě v plné polní vyplnili dotazníky o poruchách příjmu potravy.
(Pro studijní účely příbuzné jedné z účastnic.)

Včerejšek...

2011-04-27T12:15:00.005+02:00

... byl takovej divnej den.
Takovej ten dobro-nedobrej. Zažili ste to už?
Že se všechno jakoby kazí-nekazí? Že uděláte něco špatně, ale nakonec se nic zlého nestane. Ovšem dobrý pocit z toho nemáte.

Dám vám příklad. A ne jeden. Vlastně několik přikladů.

Vstávala sem v 7, abych se do půl 8 dostala do školy na ranní seminář a přednášku artefiletiky. Jaké bylo mé překvapení, když byla učebna zamčená a nikde ani čárka vzkazu! Po několika marných pokusech sem se dostala do kanceláře pana docenta (jak já ho žeru :) ), který mi s úsměvem popřál dobrého rána a nad mou otázku jestli dnes artefiletika není?, se upřímně podivil:
"Proč by neměla být?"
A Pavlí se jak ten trotl diví ještě víc: "A on se nějak změnil čas konání?"
Pan docent se koukne na hodinky, pak na Pavlí a pak znova na hodinky: "Vždyť je 8..."
A Pavlí konečně dojde, že vstávala tak vražedně brzo (neplakejte mi tu, že vstáváte ještě dříve, máte můj obdiv tak jako tak :) ) úplně zbytečně a že hodina přece začíná a vždycky začínala v 8:25...

Před učebnou artefiletiky (nyní již otevřenou :) ) jsem potkala lektorku našeho psycho-socio-jánevimcoještě-výcviku a zatrnulo ve mně, neboť úterý 26. 4. byl termín, kdy sme si k ní měli s indexem skočit pro zápočet za náš skvělý přístup ke všem i nemožným možným hrám, které si na nás vymyslela. Pamatuju si ještě, jak nám důrazně kladla na srdce, ať na to nezapomeneme, že by se tím nerada zabývala později a že toho má hodně a blablablablabla... Když sem si ovšem dostatečně dlouho sypala popel na hlavu, svolila, ať za ní tedy s indexem zaběhnu jindy...

Po obědě s nejmilejším :) sem se vrátila zpět do školy a cestou mi dost odporně nateklo do bot. "Dost odporně" vlastně není to správné vyjádření, bylo to, jak když vám najdenou vysublimuje podrážka a vaše ponožky sou neskutečně, ale neskutečně nacucaný vodou. Jediné, co je jinak je to, že kdyby vám nakrásně vysublimovala podrážka, tak ta voda, kterou při každém kroku naberete, opět vyteče. A to se mně nestalo. Já měla ve svých keckách tři cenťáky. A jen co sem došlápla tak to vždycky udělalo takovej ten čvachtoidní zvuk:
Pfffftrrffp!
Zdárně sem i se svými houbovými botami dorazila do knihovny, kde sem měla sraz s Míšou Ká, abychom se nějak poradili ohledně bakalářky. Máme totiž dost podobný, ne-li úplně stejný téma, čiže si se zadáním, které musíme napsat a panu docentu odeslat, můžeme vzájemně poradit. Což je fajn. A najednou smska:
"Ahoj Pavli, tak zitra muzu normalne do skolky na nemcinu jit :)"
A mě polilo horko. Byl to takovej ten pocit, kdy vám poskočí srdce a udělá salto, protože si vzpomenete na něco hoodně důležitýho a nechápete, jak ste na to vůbec mohli zapomenout. Zároveň vám ale ze srdce spadne balvan obludných rozměrů, že ste z toho vyvázli ve zdraví. Abych uvedla na pravou míru, dnes sem měla jít do školky suplovat německý kroužek. Ale do oné esemesky, která mě vysvobodila sem neměla ani páru, že mám nějaký program na dnešní podvečer, resp. se mi to totálně vykouřilo z hlavy.

Když si to tak po sobě pročítám, asi mam nějako špatnou krátkodobou paměť.
Ale co, konec dobrý, všechno dobré :)

"A nikdy nepřetáhnou!"

2011-04-15T14:32:00.003+02:00

Francouzský komik původem z Maroka Gad Elmaleh (řekněte mi prosím, jak se to sakryš čte :) ) se stal jedním z mých nynějších oblíbenců na videačesky.
Jeho nejlepší skeč je "Na Lyžích" a na něj volně navazující "Blonďák" (určitě ste se už s někym takto dokonalym setkali ;) ). Ovšem on ani "Australopiték" nebo "Na diskotéce" není k zahození... posuďte sami. Ostatně, pusťte si všechna videa s tímto mistrem grimas, vážně to stojí za to.

Debata o "zmrdečkách"

2011-04-13T19:43:00.003+02:00

Upozornění: Následující článek obsahuje 1 sprosté slovo několikrát a v jedné své obměně opakované.

"... to sou strašný zmrdečci."
"Fuj, to je tak hnusný slovo!"
"Co? Zmrdečci?"
"Jo! Vždyť to je ještě horší než zmrdi."
(další do debaty) "Co je horší než zmrdi?"
"Zmrdečci."
"To jo,noo."

"Víš co, řekneš, že je někdo zmrd, tak k němu máš alespoň nějakej respekt. Ale říct mu zmrdeček..."

Ble, ble a fuj. Fakt bych nechtěla být takto nazvána. To budu radši zmrdem.

:)

Pomněnky a zlatý déšť

2011-04-13T15:58:00.007+02:00

Téma: Aprílové počasí
Modelka: Pavlí. Ká.
Účes, líčení, držení zrcátka, obdiv, zapůjčení gumičky,...: "Bů" team :)

Co by člověk neudělal pro zápočet :)

Jednalo se o dvoudenní sociálně-psychologický výcvik, kde sme si de facto pořád jen hráli, malovali a pak si o tom povídali. A bylo to fajn.

130. článek...

2011-04-07T13:09:00.004+02:00

...věnuji tomuto de-facto vše a nic říkajícímu tématu.

Přemýšlěla sem totiž nad tím, proč má listopad 6 článků, prosinec 12, leden 13, únor 13, březen 8 a duben zatím 1 (teď druhý). Jinými slovy, čím to, že od jistého článku , ve kterém jsem paradoxně psala o mém odpočinutí si od blogu, se počet článků zvyšoval a zvyšoval, až přišel březen, kde se toto číslo vcelku o dost změnilo. O dubnu nemluvě. Jakou výmluvu pro takový pokles si najdu pro své věrné čtenáře?

Žádnou. :)

Protože žádnou hledat nechci. Nebudu říkat, že nemám čas, že oproti zimnímu semestru mam dvakrát tolik předmětů a dvakrát tolik práce, že musim připravovat programy na školkový akce nebo malovat, skicovat a rozčilovat se.

Kdo chce, čas si vždycky najde. Alespoň trochu.
A já ten čas nacházím. Jen ho raději trávím jinde než na blogu.

A věřte, že to rozhodně není jen nad pracovními věcmi.
:)

P.S.: A růžový brejle nemám :). Ty moje oblíbené jsou barvy mentolově zelené s černými puntíky. Koupila sem je za 70 korun s Abee v háemku den před táborem.

"To nejlepčí"

2011-04-06T15:13:00.003+02:00

aneb další etuda z cesty tramvají.

"To bylo to nejlepčí, co sem v tramvaji mohl udělat." prohlásil asi osmiletý klučina, když ze svého malého dětského těla vyrazil asi nejdelší a nejhlasitější říhnutí v dějinách lidstva.

Chtěla sem se začít smát, ale zároveň sem si uvědomila, že otevřu-li pusu, poblinkám si balerínky.

Tak se směju teď.
:)

Vé ká em es

2011-03-23T18:20:00.004+01:00

aneb jak jsem se snažila dávat pozor na Vizuální kultuře v mezioborových souvislostech.

Vizuální kultura - jak hohosně to zní!
Pavlí (sladkých 18) o ní ve dne, v noci sní.
Vše, co vnímáme kanály vizuálními
(občas se setkáme s jevy nevídanými),
nejen obrazy, nejen plastiky,
nejenom fresky a rustiky.
Reklama, média, filmová struktura
- všechno je vizuální kultura.

Jenže teď na přednášce sedí,
Pavlí (sladkých 20), do prázdna jen hledí.
Ne, není oborem zklamána, netrpí syndromem vyhoření
(nebýt PSPRO*, nemá ani zdání,
co je to syndrom vyhoření :) ),
jen se tentokrát nudí a nerozumí,
proč si pan docent myslí, že umí.
Že umí učit a zajímavě vykládat?
Komu chce tohle nalhávat?

Nikomu.

Tomu snad nevěří ani on.
(Za okny zastavil kamion. Asi má červenou.)
A ručičky hodin se nepohnou.
A Zuzka vyrušuje.
A José vyrušuje.
A Pavlí vyrušuje.
A výklad narušuje.
Předsevzetí porušuje.
(A kamion už dávno odjel.
Možná, kdyby tu Plzeň objel,
nemusel čekat na zelenou.)
A ručičky hodin se nehnou a nehnou.

Potvory.

A José si nikdo nevšímá (prý),
až jí to, chudinku, dojímá (prý).
(Jmenuje se Markéta Josefína, mimochodem,
José je přezdívka a čte se foneticky.)
Už jen 20 minut.
Fantasticky.

Půjdem pak s holkama na kafe.
Možná do El Café?
Možná do Cross Café?
Kde se nám nejlépe krafe?
Tématem bude zamilovanost.
Míša Ká je zamilovaná.
Nicky Ká je zamilovaná.
Pavlí Ká je zamilovaná.

Hihi.

* Psychologie práce a organizace, zajímavý to předmět, mimochodem.

Tvůrčí nepořádek...

2011-03-17T19:06:00.005+01:00

.. někdo by možná řekl bordel. Ale no tak.

Takhle se připravuje na konzultaci s MAR, neboli rozšiřující malby, vážení. Skicovat, máchat štětcem, rozčilovat se nad kaňkama z tuše. Ty bulvy, co na vás upřeně koukají jsou návrh na ilustraci Kytice - Zlatého Kolovratu.

"Za oči, paní, jinak není, tak mi dal otec poručení,
za dvě oči jest."
"Za oči?! Neslýchaná věc."

Tak mi držte palce, ať mi pan magistr umění úzná alespoň jeden z mých návrhů.

A ty záblesky světla, noční můry a náhlé výbuchy...

2011-03-17T12:44:00.003+01:00

Na mém oblíbeném videowebu se před nedávnem objevil klip norského dua Röyksopp, konkrétně píseň What Else Is There.
Éterické vzezření zpěvačky, její ledově modré oči, zpěv, ze kterého jde trochu mráz po zádech a krásný měkký přízvuk.

Co mi ovšem nedá spát, je to, o čem ta píseň vlastně je. Jak píše Broučí Hrdina, autor překladu, o jejím významu se pilně debatuje.

Autonehoda?
Smutná žena v krizi středního věku?
Vzpomínky na dávnou lásku?
Zemětřesení?
Zátiší holandských mistrů 18. století?

Co myslíte?

"...Roads end getting nearer,
we cover distance but not together.

I am the storm, I am the wonder.
And the flashlights, nightmares and sudden explosions..."

Důležitá otázka!!!

2011-03-10T13:30:00.002+01:00

Kupujete jogurt Pierot?
Jíte jogurt Pierot?
Omýváte kelímek od jogurtu Pierot?
Dáváte kelímek od jogurtu Pierot Pavlí?

NE?!

Tak s tim, sakra začněte!

Potřebuju kelímky na jednu školkovou akci, budeme do nich sázet řeřichu.
Takže vás prosím, kdo tento jogurt kupuje, kelímky skladovat a nevyhazovat!

(docela pozdě, takhle o tom psát, když je potřebuju už za 14 dní, ale aspoň něco :) )

(dle výzkumů mají vysokoškoláci chorobnou potřebu odkládat dané povinnosti na poslední chvíli)

Obohacující cesta...

2011-03-10T13:14:00.002+01:00

...tramvají dnes po přednášce.

"Hej, nech mě bejt, do píči, ty vole."
"Nasrat, do píči, ty čůráku."
"Ty si, vole, čůrák ztopořenej, vole."

Úryvek přátelského a veskrze intelektuálního rozhovoru tří mladých mužů (odhadem 15-17 let). Předmětem diskuze je nejspíš něco natolik duchaplného a učeného, že nemám šanci to pochytit, natož pochopit.

Ta vybraná řeč!
Ten vtip!
Ten švih!
Ta grácie!
Ta nenucenost!

Důkaz, že poznání a možnost vzdělání sama sebe na vás čeká opravdu všude. I tramvaji se totiž můžete přiučit novým slovům, novým kulturám i zvykům.

Teď vážně.

Chalani, jděte s timhle do píči, ty vole.

Česko-Slovenský Coco-Tata víkend

2011-03-10T09:14:00.005+01:00

aneb jak Pavlí vyrazila za kultůrou. S Meeshou do Orfea a s P. do Měšťanské Besedy.

"Co tak vyvádíte? Tohle je výchovnej koncert, holoto!" (Zeller, zpěvák - mimochodem obarvenej na blond, klučík :) ) - jedna z nejlepších hlášek večera :). Nemůžu si pomoci, mně se Cocotti stále zkrátka líbí. Moji nejoblíbenější (už) nejsou, ale stále si je ráda poslechnu a nezanevřela jsem na ně po jejich posledním cédéčku (jako dost jiných skalních fanoušků).

Po Cocottech nastoupila na orfeovská "prkna, která znamenají svět" slovenská partička Horkýže slíže (jejíž zpěvák už několikrát pobavil publikum při vystoupení Cocottů, například když si při písničce "Kopem, kopem" dával "kytarová" solíčka na lopatu :) ).
Upřímně? Do Orfea sem přišla na Cocotty, ty jsou má srdeční /nebo srdcová? záležitost. Ale když už, řekla sem si, tak dám šanci i Horkýžům.
No tak nebylo to špatný... Například když zpěvák vyprávěl, jak měli koncert v Bratislavě a on zařval do mikrofonu, kdo neskáče, neni Čech! Docela fó pá, no ne? Naštěstí to zachránil hláškou: "No, do piče, v Praze to fungovalo!", po které se vlastenci Bratislavané rozesmáli a potlačili chuť ho ukamenovat. Z této věty se také stala druhá nejlepší hláška sobotního večera.
Ale ty Horkýže... já nevim. Umí udělat šou, sou relatívně třeba i vtipný, ale sama od sebe bych si je nepustila. Ovšem Meeshu, jak zpívá, že si kvôli tebe oholila nohy a tie ďalšie veci nebo Skóťu s tím jejím: No, ty koky! si vždy ráda poslechnu :).

Další štací mé cesty za kulturním vyžitím byla Měšťanská beseda v Plzni, kde se v neděli odehrál elektro - akustický koncert kapely Tatabojs.
"Dobrý den, my sme kapela Tatabojs z Hanspaulky." - já toho Mardošu zkrátka žeru, jak tuhle větu říká na začátku každého koncertu. Kdo neslyšel, asi nepochopí proč. Taky žeru jeho neschopnost v klidu a v sedě hrát, jak se ukázalo v sobotu. Tenhle basák až po okraj plnej energie umí neskutečně pařit i na židli uprostřed secesního interiéru plzeňské Besedy. Bublajs v jednu chvíli coby zhulený tramp Bobr, který ze zasněným pohledem v dál představoval jednotlivé členy kapely jako Žabáka nebo Páru (to bylo před trampskou verzí písně Tanečnice - moc pěkné, i s improvizovaným vozembouchem :) ), měl taky něco do sebe. Stejně jako příbeh o jeho prvních bicích, Žabákovo kvákání do mikrofonu nebo akustický začátek písně Růžová armáda :).
Kluci z Hanspaulky jsou má nejoblíbenější kapela a taky nejlepší kapela na světě. Mají neustále pařícího basáka, vynikající texty s příběhem, neskutečný charisma, chuť i vůni, vtip i srdce.

O zvuku, případných chybách a tak podobně se tu rozepisovat nebudu, to přenechám muzikálním bloggerům na bandzone. A oni budou rádi :).

Trapné.

2011-03-05T07:32:00.003+01:00

Nejradši bych předchozí článek smazala. Tedy vlastně jen jeho druhý odstavec. Ve stínu dnešních událostí se mi totiž můj optimismus ohledně mého odjezdu ranním vlakem jeví jako opravdu trapný.

Vynikající dedukce, Watsone! Máte pravdu, ujel mi. Ovšem ne z důvodu mé neochoty vstát (vstávala jsem přesně v 5:00!) ale spíše kvůli mé nejapnosti a nedostatku důvtipu. Jaksi mi nedošlo, že milé tramvaje budou jezdit jinak než normálně, když je tak brzo ráno a navíc sobota.
Ovšem nic nenaštvě víc, když si do poslední vteřiny myslíte, že to přeci jen stihnete a pak vám onen vytoužený vláček doslova ujede pod prstem, když si už už chcete otevřít jeho dveře.

Abych dala průchod svému hněvu, alespoň sem nakopla koš, utrousila několik sebelítostivých slziček a pak se stále sípajíc odebrala k hodné (alespoň něco, tahle po ránu) paní u pokladny, která mi prozradila, že další vlake jede v 10:05.

Nu, není mi zkrátka souzeno být letos součástí masopustu.

(přestaň se litovat, Paraplíno, můžeš si za to jedině sama!)

Peněženka. Pekelný kluk. Sobec.

2011-03-04T22:17:00.007+01:00

Zajímavý nadpis, že?

Začneme peněženkou - tu sem si totiž jako pravý moula zapomněla, když sem dnes jela tramvají na vlak. Nic člověka, tak nepotěší, jako to, že nemáte čím zaplatit jízdenku a za 10 minut vám to jede. A to nemluvím o adrenalinový cestě zpět na byt - načerno. Kdyby mě zastavil revizor, mohla bych se prokázat akorát tak úsměvem. Což by mu asi nestačilo.

Ale nic není tak horké, jak se uvaří. Zkrátka jsem jela zpět na plzěňský byt s tím, že si budu muset zítra holt přivstat a jet vlakem v 6 hodin, abych se mohla zúčastnit kadaňského Masopustu.

A teď, co s načatým večerem? S malbou pro uměleckého magistra, resp. magistra umění pana Poláčka (I hate that guy! - slovy Teda Mosbyho) jsem se dnes už nazlobila dost, takže sem si řekla, že si dopřeju trochu relaxace a oddechu. Navíc moji adoptivní rodiče i s Akirou (ta je teď poslední dobou hodně otrávená a otravná, má totiž "své dny" a dost špatně to nese. A my s ní. Ještěže je to jen jednou za půl roku) zmizeli (počítám, že domů), mám pro sebe byt, domácí kino a jedna a půl skříně DVDíček a Bluerayů. Hi.

Vybrala jsem z trochu pokleslejšího žánru (není to Star wars, Star trek ani nic od Nolana) a to onoho Pekelného kluka, Hellboye, jak se ve druhém díle potýká se Zlatou Armádou. Říkejte si o tomto filmu, co chcete, ale mně rozhodně nijak nevadí. Je přímočarý, jednoduchý, pohádkově fantaskní i hollywoodsky ucintaný. Ale čím je mi nejvíc sympatický?

Scénou, kde Hellboy pomalu umírá a Liz, jeho vznětlivá dívka (a tím nemyslím jen to, že by měla výbušnou povahu) dostane od jeho Smrti na výběr - "Rudoch" bude žít, ale ona musí vzít na vědomí, že její hoch má v osudu napsáno zničení planety Země, vyhlazení její populace a v neposlední řadě i její utrpění. Co teď? Budoucí svět nebo láska?

Nemám ráda nesobeckost (v takovémto případě). Neskutečně mě naštvala Bria, když se vzdala svojí lásky k Hanovi, aby mu nestála v cestě za jeho snem stát se pilotem Impéria (viz knižní trilogie o Hanu Solovi, doporučuji všem, co jsou zakoukaný do pokřiveného úsměvu tohoto pašeráka). Trapné.

Liz se ho sobecky nevzdá. Proč? Protože ho miluje a teď, v tuhle chvíli chce být s ním. Co jí záleží na možném budoucím utrpení, na zkáze Země. Než aby se ho vzdala, rozhodne, že otec jejích nenarozených dvojčátek bude zkrátka žít a hotovo.

Zamyslete se nad tím. A upřímně, kdo z vás by nesobecky volil smrt toho, koho na světě nejvíc miluje "jen" proto, že jednou možná vyhladí celou populaci?

Já teda ne. Sem sobec. Takže se ti vycpat, Brio a je mi fuk, jaký důvody tě nakonec vedly k tomu, žes opustila Hana, protože on si nakonec stejně našel Leiu. Stěěěrka!

Copa dnes?

2011-02-28T15:57:00.005+01:00

Pavlí dnes dodělává autoportrét. Dle webkamery, neboť dostatečné zrcadlo (u kterého se lze autoportrétovat) nevlastní.

A moc se jí to nedaří, mimochodem...

Dárek...

2011-02-27T18:30:00.008+01:00

... pro prababičku. K Vánocům. Trochu opožděný, vím. Ale jelikož se uvidíme až na jaře, i Vánoce se trochu pošouply, noo. Tak ne abyste jí prozradili, co pro ní mám!!

Skica

Průběh

Parthenon, Pavlí Ká
Olej na plátně, 2011

A odpověď...

2011-02-27T18:18:00.002+01:00

... kterou správně a první určil Jiří. Gratuluji! Odměnu dostaneš na sobotním masopustu, pokud tam dorazíš :). A Abeenko, o tobě sem vůbec nepochybovala, že to budeš vědět. I bez Googla. (nebo s, ty podvodníče? ;))

Vstup cizinče, leč pamatuj!
Poklad, jenž nikdy nebyl tvůj
hledáš-li v našich sklepeních,
životem odpykáš svůj hřích!

Koho by zlákal cizí skvost,
zaplatí za svou hrabivost.
Zloději, viz ty pevné zdi,
najdeš tam víc než poklady.

Anu, vskutku je to nápis v Gringottově bance nad vstupem do prostor s trezory. A také nade dveřmi mého pokoje v Plzni :).

Hádanka,..

2011-02-26T15:06:00.006+01:00

... na kterou nejspíš stejně nikdo nebude chtít hledat opověď. :D

ENTER, STRANGER, BUT TAKE HEED
OF WHAT AWAITS THE SIN OF GREED,
FOR THOSE WHO TAKE, BUT DO NOT EARN,
MUST PAY MOST DEARLY IN THEIR TURN.

SO IF YOU SEEK BENEATH OUR FLOORS
A TREASURE THAT WAS NEVER YOURS,
THIEF YOU HAVE BEEN WARNED, BEWARE
OF FINDING MORE THAN TREASURE THERE.

Ale kdyby přeci jen... kdo uhodne, odkud to je nebo/a (původ a význam slov jde ruku v ruce) co to znamená, dostane odměnu :)
Díku dík, P. , ovšem ty hádat nemůžeš :)

Bernard o víře

2011-02-24T14:04:00.005+01:00

Na skvělém serveru videacesky.cz (budu mu muset udělat reklamu zvlášť :) ) najdete část z vynikajícího vystoupení irského komika Dylana Morana alias Berndarda Blacka z neskutečného britskému sitcomu Black Books, kterému jste v anketě na mém blogu přisoudili 1. místo.

Vážně by mě zajímalo, zda Dylan mluví a celkově tak nějak vystupuje jako Bernard i v normálním životě. Neboť v tomto stand-upu jsem v něm bezpochyby viděla onoho nafučeného, kocovinou oplívajícího a Mannyho šikanujícího Ira. Jak mluvil vykřikoval, gestikuloval. I v tom, jak se napil vína :). Stačilo už jen, aby si zapálil cigaretu.

Věřit v politiky?
(...)
"Podívejte se na Vladimíra Putina. On si pěstuje pověst zločince. A baví ho to. Jak můžete věřit někomu, kdo vypadá, jakoby ho naklonovali z mrtvého žraloka? Nebo Berlusconi z Itálie. Kolébka světa, co se týče historie, umění a kultury. 98 rozdílných politických stran a stejně se podaří zvolit jeho. (...) Je tak zkorumpovaný, že pokaždý, když se usměje, anděl dostane kapavku. Kvůli všem faceliftům se mu ksicht přesunul na vrchol hlavy, takže abyste ho viděli lhát, musíte si stoupnout na štafle. "

Bůh Barack Obama
(...)
"Jeho největším problémem jsme my všichni ostatní. Všichni ho milujou. Při projevech je přesvědčivý a impozantní, všechno dává smysl, "Jsou těžké časy, musíme pracovat společně, být realističtí." a podobný věci. A všichni na něj zírají a říkají: "Ne! Udělej to ty!" "Jsi SuperJežíš!" "Jsi tak pohledný, když zvážníš." "Posiluješ?" "

Radím vám dobře, podívejte se na to sami. Řečeno s tím jeho irským přízvukem a rozmáchlými gesty je to nepřekonatelně vtipnější :).

Jsem tvor...

2011-02-21T10:45:00.006+01:00

Následuje lehce patetický a teatrální článek napsaný nejspíše díky přemíře optimismu v žilách.

Jsem tvor povídavý.
Musím mluvit, povídat, poslouchat, reagovat, komentovat,odsekávat, dohadovat se, souhlasit i říkat ne. Potřebuju skládat písmena do slov, slova do vět, věty do souvětí a souvětím za souvětím doprovázené mimikou a gestikulací se dorozumívat s těmi, se kterými se dorozumívat chci.

Jsem tvor jídlo si rád užívající.
Jídlo mám ráda, žít bez něho nemůžu. Mám ráda domací šlehačku a domácí džem na ještě teplých lívancích, sušená i čerstvá rajčata s bazalkou, mám ráda schopnost ledového salátu udělat z obyčejného tousťáku se sýrem zdravý sendvič na úrovni a schopnost bazalky a česneku udělat z kečupu italskou omáčku ke špagetám. Miluju tuňáka a čerstvé rohlíky. Čersvý, šťavnatý, kyselý pomeranč. Ještě teplý sýrový popcorn. Smažené fazolové lusky se slaninou. Vařený kukuřičný klas s máslem a solí. PUB Burger, BZV ze Saloonu, koňakové špičky v menze. A díky dobrému hovězímu steaku se ze mě nikdy nestane vegetariánka.

Jsem tvor audio-vizuálně ráda vnímající.
Dívám a poslouchám, co se kolem mě děje. Dívám se na obrazovku notebooku, slyším tiché šumění topení i pilné předení pračky peroucí můj přehoz na postel. Užívám si zlatavého světla sluníčka, které za okny svítí a dělá z krystalek sněhu něco hezčího než "to mokré bílé svinsto padá mi za límec". Ráda poznávám očima obrazy Vermeera, Renoira, Lichtensteina i neznámého autora. Ráda poznávám někoho po hlase. Ráda vidím i slyším.

Jsem tvor zpívající.
Potřebuju zpívat, nepotřebuju, aby mě někdo slyšel nebo poslouchal. Zpívám si všude, zpívám si i nevědomky, zpívám někdy až moc. Řekněte slovo a já vám (viď, mami :) ) zazpívám psíničku nebo její část, kde se ono slovo vyskytuje.
To je kosa. - Ale kosa na kámen narazí...
Měla bys už vrátit ty knihy. - Zaprášené knihy možná ukrývají víc než to vypadáááá...
Já ti zavolám. - Volám k temným hlubináám...

Jsem tvor milující.
Miluju a jsem ráda milována. Mám ráda mít někoho ráda. Je hodně lidí, které mám ráda, méně je těch, které miluji. Ale obojí si neskutečně užívám.

Jsem tvor žijící.
Žiju. Žiju a baví mě to.

August Renoir, Deštníky

Modrá barva a paraplíčka všude kam se podíváš.

Co víc si přát?

Walter, Ute, Tommy a Mary. Jo a Dan.

2011-02-19T15:54:00.004+01:00

Nizounko nad mraky
letí Walter v mesršmitu.
Zbouraný baráky
připomenou realitu.
Walter právě snil
o tý svojí Ute.

Mesršmit je kamarád,
vozí Waltera po obloze
a ten lítá děsně rád
zapomíná na exploze.
Když potkal Ute,
byl mladým rekrutem.

RF: Letí smrt letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku, než nasadí si masku.

Nizounko nad mraky
na spitfajru letí Tommy.
Nemyslí na vraky,
rozstřílený na atomy.
Tommy právě snil,
o tý svojí Mary.

Spitfajr to je kamarád,
lítá s Tommym po obloze,
a ten lítá děsně rád,
zapomíná na exploze,
na bombardéry
a sní jen o Mary.

RF: Letí smrt letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku, než nasadí si masku.

Kleine Ute,
Útlá dívka jemných rysů,
Kvítky žluté,
Přikládá mu do dopisu,
Walter ztáčí stroj,
Nad Tommyho roj.

Mary slouží,
dobrovolně v lazaretu,
Letadla si krouží,
A zdraví se z kulometů,
Pozdrav z Berlína,
Pro Mary z Londýna,

RF: Letí smrt letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku, než nasadí si masku.

Tu máte. A smiřte se s tím, že se mi Landa líbí :D. Nebo nee, smiřte se nakonec s čím budete chtít.
A navíc si tu Ivanka tuhle píseň pouští asi po pátý a nelze jinak, než jí mít v hlavě.

Metalová Lejdy a rock'n'rollový deštník

2011-02-17T15:53:00.007+01:00

Skupina Helia si zahrála singl Alejandro od Lady Gagy po svém. Díku dík, P. :)

A vy posuďte, co je vám bližší. :)

Já sama to blití do mikrofonu nijak extra nemusím, co se mi líbí je ono posunutí rádiové pecky do úplně jiné dimenze, to, co to s tou písničkou udělá. A taky mě fascinuje punkrockový hlas hocha jménem Giacomo, který svým vzezřením nepůsobí jen respekt, ale i hrůzu :)

Další příklad onoho neskutečného posunu známé a do znelíbení se ohrané písně je rock'n'rollová verze Rihanniny Umbrelly, v podání napomádovaných hochů z kapely The Baseballs. Kdo by měl zájem, zde, na stránkách videacesky.cz (vynikající stránky, mimochodem) mužete tento klip vidět i s českými titulky.

Joo, cover verze sou super.

4B - Bláhopřání, Bandzone, Blbost, Bye

2011-02-15T17:20:00.008+01:00

Páni, ani sem si nevšimla, že minulý článek měl číslo 111.
A stejně tak jsem si 17. ledna nevzpomněla na 2. narozeniny mého blogového dítka. Tak alespoň dodatečně ti přeju (a sobě též) nespočet dalších

všeříkajících,
inteligentních,
popisných,
nudných,
sáhodlouhých,
trapně krátkých,
rebelských,
vychloubačných,
myrtózních,
klišoidních,
optimistických,
pesimistických,
filozofických,
hermeneutických,
artefiletických,
obrázkových,
kreativních,
trefných,
dobrých,
špatných,
vánočních,
silvestrovských,
depresivních,
veselých,
muzikálních,
ukecaných
a jiných článků.

Shodou okolností, jsem si na den přesně dva roky a 5 dnů :) od narození mého paraplíčka založila i svůj profil na bandzonu.cz. Tak kdo by chtěl, může se podívat.

Taky sem si opětovně nainstalovala ICQ. A zase odinstalovala. Je to blbost.

Pro dnešek vše.

Live long and prosper.

Věřit znamená padat

2011-02-09T09:37:00.002+01:00

Věřím, tedy padám, já padám do hlubin a nemám strach.
Klesám s veškerou důverou a nezvoním na poplach.
(...)
Věřím, tedy padám, já padám do hlubin, nevidím.
Klesám s veškerou důvěrou, že mě kdosi zachytí.

Daniel Landa, muzikál Tajemství, píseň Věřím, tedy padám.

"Snad jedině, že bych vám dal jeden kvíz...Cimrmanův"

2011-02-06T22:43:00.006+01:00

(...)
"Tak dávejte pozor. Kterému ze světových vojevůdců mohl jeho spolunocležník říci na dobrou noc zavři oko a spi. ... Tak já bych to zopakoval. ... Nemusím. Dobře. Tak vám nabídnu alespoň tři možnosti, aby se vám lépe odpovídalo. Tak za a) Janu Žižkovi, za b) admirálu Nelsonovi, za c) generálu Kutuzovovi. Ale pozor, nestačí odpovědět prostým a, b nebo c, je třeba, aby jste svůj tip patřičně zdůvodnili. Tak prosím. ... Já vás nebudu napínat a správnou odpověď vám prozradím. Je a) Janu Žižkovi. A to z toho prostého důvodu, že ani Nelson ani Kutusov nerozuměli česky."

Pavel Vondruška. Cimrmanolog, co v sobotu večer odešel do "českého nebe", bodře se pozdravit s Ladislavem Smoljakem, cimrmanologem, který se tam odtud na nás dívá už osmý měsíc.

Ach jo.

Gargasóne Lésigňan

2011-02-05T15:48:00.006+01:00

... vypadá to strašně, takhle napsané. A nejde o nic jiného než město ve Francii, kam krátce po sametové revoluci pracovně poslali tatínkova kolegu, díky němuž je tato lokalita v naší rodině takto nazývána. A proč vůbec? Protože Pavlík dostal k sedmým narozeninám (není to tudíž žádná novinka) společenskou hru Carcassone. Čehož se chytil tati, vyprávěl příběh svého kolegy a ze hry Carcassone nebo Carca se stala Gargasóne Lésigňan. A nedá se s tím nic dělat.

Pavlík je vůbec machr na vymýšlení přezdívek. Nejen pro lidi v jeho okolí (ni maminka nebo tatínek nebývají ušetřeni - z mámy je mámul a mámulka, z táty Mján - ačkoliv takhle mu vlastně jméno Milan komolila už mámul :) ), ale i pro věci v jeho okolí. A Carca není vyjímkou - cestu nedonutíte zahnout zatáčkou, ale zatánijou, louky si nepropojíte klášterem, ale glášterečníkem, figurka - mnich, kterou si onen glášterečník zaberete, je jedině Tlustý mnich (duch z Harryho Pottera) a co to povídám, nehrajeme žádnýma figurkama, ale figúrijema.

Jo a mimochodem, ta hra je návyková. Vážně jo. Včera sme jí s mámul hrály asi tři hodiny v kuse. Dnes si i s Pavlíkem dáváme turnaj. Zatím prohrávám...

Co vůbec mají básníci na tomhle blbym měsíci?

2011-02-03T21:44:00.005+01:00

Aneb následuje básnička. Moc pěkná. Z knihy Oněgin byl Rusák. Opět.

Ptáš se mě taky, jak se mám.
Jak se má člověk, když je sám?
Novýho nic - pes by tu zašel.
Mám trochu rýmu, trochu kašel.
Taky mám milence Nelásku.
Chodíme občas na procházku,
když zrovna nejsme v posteli.
Co na to říkáš, příteli?
Je to věc zvyku, lásky ne,
ať mi to Pánbůh promine.
Vždyť každej se rád poveselí.
A to je všechno. To je celý.
Píšu to psaní potmě vstoje,
jen měsíc zírá do pokoje,
jenom ta luna prokletá -
jak by řek ńákej poeta.
Co vůbec mají básníci
na tomle blbým měsíci?
Tak končím, nevím už jak dál.
Je to moc príma, žes mi psal.
(Rackové tady v noci křičí.)
Nechci psát tvoje... nejsem ničí.
Nezlob se, píšu jako cvok.
Tak šťastný Vánoce. A novej rok!

Hrdý Budžes a Rusák Oněgin

2011-01-31T10:45:00.008+01:00

Nedávno dávali na dvojce záznam incsenace divadelní hry dle knížky od Ireny Douskové Hrdý Budžes. V hlavní roli Barbora Hrzánová.
Kdo to četl, ať se přihlásí...(já!)
Kdo to viděl, ať se přihlásí... (já!)
A bylo to naprosto úžasný.

Děj vypráví malá Helenka Freisteinová, která žije s Kačenkou Součkovou, její maminkou a herečkou, s Pepou Brďochem, nevlastním tatínkem a ještě Pepíkem, malým nevlastním bratříčkem. Téhle na první pohled vcelku nesourodé rodině nedělá vrásky její nesourodost (možná jen jen malé Helence), ale komunistický režim, přesněji řečeno první roky husákovské normalizace.
Kniha, a díky hereckému výkonu Báry Hrzánové i divadelní hra, je podáná věcným, naivním a krásným pohledem dítěte, které v očích dospělých vypadá, že o ničem vůbec nic neví a ničemu nerozumí, ale ono ví a rozumí. A mnohdy ještě líp než dospělí sami.

"V hotelu, kde jsme bydleli bylo na záchodě napsáno:

Na kostele zvoní zvon,
seru, sereš, sere on.
Na mou věru, jak tak seru,
tak mi přišlo na mysl,
jak sral kníže Přemysl.

A pod tím bylo napsáno:

Horší nežli Rusák je ten čůrák Husák.

A pod tím bylo napsáno:

Dělej mi to zezadu." "

Pro ještě větší pobavení koukněte tady. Výraz Barbory Hrzánový a její věcnej hlas je totiž k popukání.
A když už tam budete, pusťte si i další videa. Třeba tohle. Nebo tohle.

Druhý díl, který mi maminka přinesla (děkuji :)), Oněgin byl Rusák je neméně úžasný. Hlavní hrdinka už je v maturitním ročníku na pražském gymplu a ona i její rodina stále překonává překážky kladené husákovským režimem, i když maminku Kačenkou, která má zakázáno hrát divadlo to pomalu, ale jistě začíná zmáhat. Helenka, byť téměř osmnáctiletá neztratila mnoho ze své dětské naivity a (nejen) díky tomu je i tahle kniha plná situací, kdy se smějete nahlas.

"Musilová mi zase onehdy řekla, že jsem sice docela hezká, ale že vypadám moc chytře, a tím, že se to trochu kazí. Chytře! Já.. Měla mě vidět včera v tý drogerii.
"Prosila bych támmhlety prezervativy," požádala jsem pokladní co možná nejnormálnějším hlasem. Snažila jsem se tvářit, jakože o nic nejde, ale ve skutečnosti jsem při tom div nevypustila duši. Jenomže ona vůbec nereagovala, jen se na mě tak divně koukla. Sebrala jsem veškerou zbejvající odvahu a zopakovala jsem to ještě jednou. Pro jistotu jsem jí zároveň naznačila prstem, kterou krabičku mám na mysli, aby nebylo pochyb. Nic. Nechápala jsem, v čem je problém. Copak se prezervativy prodávají jenom chlapům? nebo jsou až od osmnácti? Ale jak by poznala, že osmnáct mi ještě není? Prodavačka udělala ještě strašnější ksicht než předtím. Sakra přece to v poslední chvíli nevzdám! Pak se konečně pohnula, vyndala tu malinkatou krabičku, na kterou jsem ukázala.
"Vy myslíte tohle?" zeptala se. "Ale to je tygří mast." "
(...)
Tři totálně zdivočelý pani se tam masily kvůli tomu, která si sedne na "Lídy". Teda dvě na nich už seděly a ta třetí se s tím nechtěla smířit.
"Pusťte mě sednout! Já jsem invalída!" dožadovala se a strkala holí do tašky, co měla ta sedící paní u nohou.
"Nepustím. Já jsem taky invalída. A nestrkejte sem tu hůl, nebo vám do ní kopnu."
"A máte legitimaci, pani? Máte vůbec legitimaci? Poněvadž to by moh říct každej, tohleto, že jo..."
"To víte, že mám."
"Jó? No tak ukažte! Jen ji pěkně ukažte. A vy taky!" křičela i na tu druhou sedící pani.
Pak tam všechny chvíli šermovaly legitimacema a holema a nakonec ta jedna navrhla.
"Víte co, pani? Nechte toho, my jsme tu všichni invalídi, jak vidíte. Ať vás radši pustí sednout támhleten vopičák, co sedí tady za tou paní za váma. Ten by teda sedět nemusel." A ukázala na jednoho mladýho černocha, kterej seděl o dvě místa dál.
"To máte náhodou pravdu, pani," řekla ta s tou holí, "sedí si tam jako pečeně, a co tady vůbec děla, v Praze... že jo?"
Nasadila výhrůžnej výraz, ale vto už se ten černoch zvednul ukázal na svoje místo a přátelsky vycenil zuby:
"Račte prosím. Takový baby my u nás žerem."

:D

Horečka (ze) sobotní noci...

2011-01-27T22:09:00.002+01:00

... trvala až do včerejška, dnes už odešla obtěžovat zase někoho jiného.

Následuje sebelítostivej článek. Už sem nějak dlouho dlouhodoběji nemarodila.

Ale pořád kašlu na všechno a všechny. Mažu se psím sádlem (z bylinek!), polykám hektolitry jitrocelovýho sirupu a spim v sedě. Pokud vůbec spim.
A smrkám. Pořád.
Alespoň oči už mě nepálí a neotékají.
Ale dutiny mě bolí. Jako Sheldona.

A něco k té sobotní horečce :).

Co mě dokáže potěšit?

2011-01-23T22:15:00.002+01:00

Když mi někdo pochválí moje náušnice. Proč ne? Člověk se má radovat z maličkostí.

A když ten někdo je kluk a pochválí mi je sám od sebe, tak mě to těší dvojnásob.

A když je těch kluků za jeden večer několik a nezávisle na sobě mi během řeči řeknou větu ve smyslu: "Ty jo, pěkný náušnice", pak se opravdu tetelím blahem.

Děkuji za to.

A myslete si třeba, že sem povrchní.

Jů, dnes je...

2011-01-19T00:13:00.003+01:00

... 172. výročí narození Paula Cézanna!

A nebýt googlu, tak to nevím...stydím se.

Ale co, nemusim a nemůžu vědět všechno.

A Cézannovi vše nejlepší!

Je tu něco...

2011-01-18T22:13:00.003+01:00

..co bych vám měla říct.

Nemá smysl to tajit.
A vlastně k tomu ani neni důvod.

Jsem v polovině své cesty za bakalářským titulem.

Yep.

Přízraky před zkouškou

2011-01-12T23:59:00.004+01:00

V rámci přípravy na zkoušky z dějin umění (zítra) jsem si (podruhé) pustila Formanův film Goyovy přízraky. Šokující v tomto filmu ale není jen umělecká tvorba tohoto nekonvenčního, avšak vynikajícího malíře.
Vítejte v romantickém Španělsku (slovem romantický myslím sloh/styl umění) a řekněte "buenos días" milé inkvizici a Svatému oficíru, které vás zatkne a vyslýchá za to, že v krčmě pro štěstí políbíte nohu trpaslíkovi a nedáte si vepřové, což má mimochodem jediné vysvětlení - jste judaistka. A protože 8 upálených "kacířů" za půl roku je málo. MÁLO?!
Rozhodně nechci tvrdit, že Formanův pohled na věc je jediný správný a historicky pravdivý náhled do oné doby. Na druhou stranu, církev má na rukou, na kutnách, kolárcích, oltářích i věžích jejich svatostánků hektolitry krve.
Víra je krásná věc (neironicky myšleno). Křesťané celého světa, věřte. Ale taky se modlete, aby na místech biskupů, papežů a knězů už nikdy nebyli tací, kteří opět budou věřit v sílu práva útrpného.

"Kdyby mě někdo mučil, doznám se k tomu, že jsem turecký sultán."(Goya)
"Ne, nedoznáte. Jste zbožný člověk, Francisko?"(Otec Lorenzo)
"Samozřejmě."
"Strach z Boha by vám nedovolil doznat se ke lži."
"A co když mi bolest zaslepila smysly? Co když můj strach z bolesti předčí můj strach z Boha?"
"Nevinným dá Bůh sílu překonat bolest."

Jistě, že jo. Proto taky otec Lorenzo později celých 10 vteřin vydrží, než se díky síle práva útrpného dozná k tomu, že je nemanželský syn gorily a šimpanze.

Už přestávám moralizovat, nebojte.
A mimochodem, Goya je fakt, fakt dobrej.

Smska mamince

2011-01-11T11:36:00.000+01:00

Artefiletika za 1.Dala sem si to jak susenku,s "radostnou jistotou",dle slov profesora:)Ted uz "jen" ty dejiny:)Pa a pozdrav:-*

Yep.

Ave jako Krysař!

2011-01-10T22:53:00.004+01:00

Do třetice všeho dobrého... dnes :)

Možná trochu reklama. Možná trochu více hypertextů.

Někdo z vás to možná zaznamenal (já poněkud pozdě, ale přece), když běžel na Primě minulý rok pořad Robin Hood aneb cesta ke slávě, taková trochu zvrácená reality show, kdy se vybíraly hlavní role do muzikálu, a to role Robina Hooda a Marianny.
Jeden z účastníků castingu a nakonec i finalistů byl David Weingärtner aneb Ave aneb Wagina aneb zpěvák z X-left To Die. Na castingu zaujal zvláštním a kreativním stylem tance ("Tam je tolko energie... ale mimo!"), přičemž rozesmál režiséra a choreografa a při zpěvu roztleskal celou porotu ("Vyhoďte ho pro velké množství talentu."). Kdo má zájem, je to ke zkouknutí na streamu.cz.

Mě zaujal hlavně svým výkonem v jednom z finálových kol, kde hlavní disciplínou uchazečů bylo zpívat s již úřadujícím muzikálovým hercem divadla Kalich. Ave zpíval duet z Muzikálu Krysař (opět Mirjam a Daniel) s představitelkou Agnes, Luciou Šoralovou. Meesho, ten náš oblíbený :).
Aplauduju. Jo, byl tam patos, jo, bylo tam klišé, na tom by se dalo ovšem zapracovat. Alespoň dle slov poroty.
Ale on se pro tu roli snad narodil.

Co myslíte?
(Doporučuju nechat od začátku, kdy 6 finalistů zpívá Touhu, pak přetočte na 15. minutu.
Mimochodem, finalistka Martina Bártová - ta s prstýnkovým účesem - mi strašně připomíná Robin Scherbatsky.)

"Dan by byl nadšen." To se nechal slyšet Ondřej Soukup.
A když ne Dan, tak já sem.
Nikdy by mě nenapadlo, že se budu takhle rouhat, ale hlasově se mi Ave jako Krysař líbí snad víc než Dan.

A proto volám Wagina do Kalichu!

Auč, to zní blbě.

Zdravá závislost...

2011-01-10T17:41:00.003+01:00

...na ledovém zeleném čaji s pomerančem, citrónem a medem.

Moje výroba. Ještě nemá žádnej údernej název. Nenapadá vás nějakej?

Dle nějakýho výzkumu je pití zeleného čaje velmi zdravé, ať už z jakýchkoliv důvodů a dokonce i antistresové (placebo?). Přidejte k tomu vitamíny obsažené v citrusech a máte zdravý, jednoduchý, osvěžující, pěkně, až reprezentativně vyhlížející nápoj, na kterém sem si ode dneška nejspíš vypěstovala závislost. Dodržovat pitný režim je důležité, že mami?:)

Na 1 l budete potřebovat:
4 sáčky zeleného čaje
1 pomeranč
půlku citrónu
1 lžičku medu
led

Připravte si 4 hrnky zeleného čaje a nechte vychladit na pokojou teplotu, třeba za oknem. Mezitím si nakrájejte pomeranč a citrón na kousky. Je lepší odkrájet jim slupku, neboť možnou nahořklou chemickou chuť bych vám v tomto božském nápoji opravdu nepřála. Směs citrusů spolu se lžičkou medu naládujte do litrové flašky, zalejte vychladlým zeleným čajem a zahrajte si na barmana - pěkně s lahví zatřeste jako šejkrem. Před podáváním doporučuji ještě vychladit v lednici.
Podávejte s ledem a plátkem pomeranče a citronu.

Yum, yum.

Učit se, učit se, učit se...

2011-01-10T16:45:00.004+01:00

Den před zkouškou z Artefiletiky (velmi zajímavý předmět, mimochodem).

Upozornění - tento článek slouží výhradně mým účelům, mému pocitu, že to umím a že mám reálnou možnost zkoušku udělat. Jeho účelem není vzdělat vás, pobavit vás či vás unudit k smrti.

Artefiletika je obor/pojetí vzdělání/výchovy v oblasti umění a kultury. Musí být tvořivá, zážitková a reflektivní.

Prožitek není totéž co zážitek, nýbrž je součásti zážitku - příklad - mačkám si prst. Zmáčkněte si ho taky. To, že si ho mačkáme, je zážitek. To, že nás to bolí, je prožitek.

Když řeknu, že si půjdu koupit housku, konstruuji tak možný svět, ve kterém mám peníze a ve kterém jsou obchody, kde prodávájí housky.

Aktuální svět reálně neexistuje, stejně jako koncept. Existuje jen možný svět a prekoncepty.

Fikční svět je varianta možného světa. Je to svět fantazie, výtvarného umění, svět filmu, svět počítačových her, svět dětských her, svět divadla. Jeho generátorem je "prop" neboli rekvizita. Prop je reálná metafora, což znamená, že je to sice jen "jako", ale tak živá, tak reálná, že dokáže vygenerovat celý fikční svět. Příkladem je Pavlík, který si vezme do ruky knížku/tácek, točí s ním jako volantem a pobíhá po pokoji se zvuky brrrrrm brrrm. Knížka/tácek = prop, fikční svět = Pavlík jede autem.

Hodnocení v kontextu vstřícného (co tvoříme?) a zprostředkujícího pojetí (proč to tvoříme?-cíl).
Hodnocení celkové, analytické, formativní, autonomní. 2 způsoby - hodnocení (lepší x horší), nehodnotící hodnocení (ne metoda lepší x horší, ale dokážu mluvit o hodnotě).

Reflektivní bilance, sociokognitivní konflikt, kruh bezpečí, arteterapie, P-faktor, imago, ...

Zkoušku udělám.

Snad. Ťuk, ťuk, ťuk na dřevo. Ne, nejsem pověrčivá.