Znamená to čas na další sebestředný článek!
A tentokrát, světe, div se velice, nečekaně o bakalářce!
Tos nečekal, coo, milý světe?!
Ale no taak, opravdu sis myslel, že se nepochlubím? I ty jeden popleto!
Dnes můžu říct konečně ty dvě tak lahodná slova - Mám odevzdáno.
A je mi fuk, co k tomu kdo řekne.
Je mi fuk, že jsem neřešila okraje.
Je mi fuk, že mam divnej anglickej abstrakt.
A je mi srdečně fuk, že sem napsala 73 normostran místo daných max. 40.
Je mi to jedno, jedno, jak zastavim rozjetej vlak.
Je mi to jedno jedno čím... protože tenhle vlak už se rozjel a já ho ani zastavovat nechci!
K těmto "oficiálním" díkům patří ale ještě další, neméně důležité:
Děkuju mamince a Nejmilejšímu, že mi práci zkontrolovali!
Děkuju Abee, že mi zkontrolovala můj divný anglický abstrakt!
Ještě děkuju "laické" skupině, tedy adoptivním rodičům, Ivance a Vojtovi, a také samozřejmě Nejmilejšímu, za jejich výklady, které sme zmákli během jednoho večera jako druhou fázi mého výzkumu :)
Ta první fáze se týkala skupiny "odborné", kterou tvořili studenti z kadaňského gymplu - i těm patří můj nehynoucí vděk - za to, že se nebáli mluvit a ani je nebolelo přemýšlet. Důkaz jejich stoprocentní spolupráce spatřuju třeba v tom, že na mou poslední hodinu dorazili dobrovolně - odpadla jim výtvarka, takže by ve škole neměli správně co dělat. Nevim, zda jim za to pan učitel Tom :) něco slíbil, ale přišli. Tedy, abych byla přesná, přišly 4 dívky. Dva kluci se omluvili, neboť hráli turnaj ve florbale (kvůli čemuž se také rušila výtvarka :) ).
Poslední hodina se nesla ve znamení tzv. expresivních interpretací, tedy jiných než slovních výkladů. Tři holky si vybraly výtvarnou parafrázi, což mě ani nijak nepřekvapilo. Dostala mě ale hudební interpretace Picassovy Guernicy. Kdo zná příběh, který se ukrývá pod tímto obrazem, nechť přeskočí rovnou na následující video. Pro ostatní jen několik slov:
V roce 1937 bylo baskické poklidné městečko Guernica frankistickým letectvem za přispění nacistů vybombardováno a za 3/4 hodiny téměř srovnáno se zemí. Nedopadlo jako Lidice, ze kterých nezbylo zhola nic, ale mnoho stavení taky stát nezůstalo. Ještě víc krutá je ovšem myšlenka pro takový masakr - vědecký experiment. Zkouška kobercových náletů. Ou.
Aby uctil památku mrtvých a zároveň vyjádřil úlek, šok a zděšení nad tím, jak až může vypadat rčení člověk člověku vlkem.
Vypráví se jedna příhoda z Picassova ateliéru, kde ho po roce 1937 navštívili dva nacističtí důstojníci. Prohlíželi si mistrova díla a jejich pohled také spočinul na fotografiích již dokončeného obrazu Guernica. Jeden z nich se pousmál zpitvořeným figurám a druhý se s opovržením v hlase Picassa zeptal: "To jste udělal vy?" Picasso mu opovržlivý tón oplatil, když odvětil: "Nee, to ste udělali VY!"
Poslední hodina se nesla ve znamení tzv. expresivních interpretací, tedy jiných než slovních výkladů. Tři holky si vybraly výtvarnou parafrázi, což mě ani nijak nepřekvapilo. Dostala mě ale hudební interpretace Picassovy Guernicy. Kdo zná příběh, který se ukrývá pod tímto obrazem, nechť přeskočí rovnou na následující video. Pro ostatní jen několik slov:
V roce 1937 bylo baskické poklidné městečko Guernica frankistickým letectvem za přispění nacistů vybombardováno a za 3/4 hodiny téměř srovnáno se zemí. Nedopadlo jako Lidice, ze kterých nezbylo zhola nic, ale mnoho stavení taky stát nezůstalo. Ještě víc krutá je ovšem myšlenka pro takový masakr - vědecký experiment. Zkouška kobercových náletů. Ou.
Aby uctil památku mrtvých a zároveň vyjádřil úlek, šok a zděšení nad tím, jak až může vypadat rčení člověk člověku vlkem.
Vypráví se jedna příhoda z Picassova ateliéru, kde ho po roce 1937 navštívili dva nacističtí důstojníci. Prohlíželi si mistrova díla a jejich pohled také spočinul na fotografiích již dokončeného obrazu Guernica. Jeden z nich se pousmál zpitvořeným figurám a druhý se s opovržením v hlase Picassa zeptal: "To jste udělal vy?" Picasso mu opovržlivý tón oplatil, když odvětil: "Nee, to ste udělali VY!"
Takto tedy expresivně vyložila strach, bol a žal, který čiší z kubistického obrazu, hudebně nadaná Lucie.Použila nahrávku zvonů, svou improvizaci na housle a nakonec výkřiky z hororu.
Neběhá vám z toho mráz po zádech?
