Změny, změny, změny, změny...

... nevím, jestli je mam mít ráda nebo je proklínat.

Sem v Praze. A plánuju tu zůstat. Alespoň na prázdniny.

Včera sem byla v Plzni. Na promoci. Dostala sem červenej diplom a jako jedna z mála sem se spokojila jen s červenou rtěnkou a nikoliv červenými šaty. K čemu to. Zase sem měla svůj skvělý fascinátor a pletené rukavičky od babičky. Ou jé.

Adoptivní rodiče rozhodli, že je načase, aby adoptované ptáče vyletělo z hnízda. Koneckonců po 4. srpnu už z nich budou pan a paní.

A já dumám...

Zůstat v Plzni a spokojit se s jiným spolubydlením?

Nebo si s Nejmilejším najít byt v Praze, práci na částečnej úvazek a do Plzně do školy dojíždět?

Druhá varianta je příjemnější a pohodlnější. Člověk rychle navykne nějakému standardu. A jít do spolubydlení s někým neznámým nebo jít dokonce na kolej (pokud by mi jí vůbec přidělili...) se mu jen tak nechce. Zvlášť když jde z takového prostředí, jako jdu já - velký pokoj u příbuzných za směšnou částku.

Na druhou stranu je první varianta o něco levnější. Cesty z Prahy do Plzně byť na studentskou se prodraží. Nemluvě o tom, že bych se třeba taky chtěla někdy i podívat domů do Kadaně, že...

Změny. Dějou se pořád, ze dne na den se může něco stát a najednou je všechno úplně jinak. 

A kór v poslední době. Ou jé.

To takhle den po státnicích...

... sem 5 hodin zkoušela Nejmilejšího, kterého čekají státnice zítra.

... sem pracovala na svatebním daru pro adoptivní rodiče, Ivanku a Vojtu.

... sem uvařila polívku (z části z pytlíku a z části z mražené zeleniny a slepičího bujonu).

... sem snědla špagety alá Nejmilejší (špagety al dente, kečup, sýr, zbytek sušených rajčat, jeden párek, dvě vajíčka, bazalka a mletý pepř).

... sem zjistila, že se budu muset ještě učit na přijímačky (vzdych).

... sem s díky a mírnou lítostí odmítla pozvání na posezení se spolužáky, kteří to dali za dnešní den všici, stejně jako my to dali za včerejší den všici.

... sem se konečně objednala k zubaři.

... sem třikrát užila antibiotika.

... sem konečně vysypala obsah našeho prádelního koše, objevila dávno zapomenuté oblečení, roztřídila ho a první várku dala prát.

... SEM SI NESKUTEČNĚ UŽÍVALA POCIT, ŽE UŽ "TO" MAM KONEČNĚ ZA SEBOU! :)

Jen tak mimochodem... dala sem zlatý hattrick - jedna za obhajobu, jedna za státnice, jedna za celé studium - celkové hodnocení: prospěla s vyznamenáním... ;) Jak říká modní blogerka Beáta: "Jsem bakalářka! Nechám si to natisknout na vizitky, vytetovat na zadek a budu s tim děsně trapná!" :D (ona je tedy bakalářka umění, ale co ;))

To takhle večer před státnicema...

...opatrně cucám "ovocné" čočky, snažím se nevnímat bolest opuchlých dásní (zuby moudrosti si nemohly vybrat lepší období) a zjišťuji, co všechno neumím. Piju "Einstein tee", bylinkový čaj, který má lépe prokrvit mozek a napomáhat tak přemýšlení a učení (je v něm heřmánek, tak doufám, že opuchnu ještě víc). Zároveň se snažím vyvolat pocit paniky a chuti se ještě učit o Thorvaldsenovi (myslíte, že má jeho jméno něco společného s Thorem?) a krotím se ve vyhledávání nepodstatných zajímavostí o tom, jak se Ganymédes dostal na Olymp a jak je možná erotická láska mezi matkou Venuší a jejím synem Amorem alias Cupidem.

Přemejšlím, jestli mám s takovýmto přístupem vůbec šanci to zítra udělat. A přemejšlim, proč je mi to jedno. Proč nevyšiluju, proč se mi nekroutí žaludek nervozitou. Proč si nepřipouštím, že zítra dělám nejdůležitější zkoušku za 3 roky svého studia. Proč raději místo o české architektuře 19. století přemýšlím o tom, jestli si vzít decentní náušnice nebo své oblíbené "pipky".

Co se to se mnou děje?

Nu, pokud to zítra neudělám, budu se nehorázně stydět za tento článek. Možná ho vymažu. Budu se proklínat, že jsem se místo těhle cintů neučila. Ale svět se nezboří. Budu mít jen poněkud pokažené prázdniny a vyhlídku státnic v srpnu. Ale byla by to sakra ostuda, udělat všechny zkoušky na první pokus kromě té nejdůležitější. Udělat všechny zkoušky z dějin umění za jedna a u státnic nevědět ani ň o současném světovém a českém umění. Trapas hodný o napsání do Brava či Top dívky.

Nejspíš se ještě pokusim něco si přečíst a pak se osprchnu a přitulim k Nejmilejšímu, kterej tu už u učení vytuhl. Hihi :).