Jsem hrozná konzerva...

... upozornění - tento článek nemá v podstatě žádnou hodnotu. Je to jen a jen mé užblebtnutí takhle o sobotním odpoledni, když si šteluji svůj nový počítač (rozuměj odinstalovávám nejrůznější aplikace). Po tak dlouhé době, co sem nepsala, by si mé drahé a sladké Parapléčko zasloužilo rozhodně něco lepšího, ale bohužel. Už je to tak. Smiřte se s tím.

Zpátky ke mně jako ke konzervě. Jak už se napsala v úvodu (který bude určitě minimálně stejně douhý, ne-li delší než samotný článek), šteluji si nový počítač a odinstalovávám nejrúznější aplikace. Předtím je tedy vždy otevřu, řeknu si: jeee, to je zajímavý. A pak kliknu na tlačítko odinstalovat. A to v podstatě u jakékoliv aplikace, kterou neznám a sem líná poznat (například Acer Cloud nebo Acer Management), případně u aplikace, jejíchž funkci mám (konzervativně) spojenou s jinou aplikací, ať už se jedná o přehrávání hudby nebo videí, o mapy, psaní poznámek, internetový prohlížeč....

Nejspíš už nikdy nebudu požívat Internet Explorer ale Mozillu. A kdo jo, mohli byste namítnout. Vždyť Explorer je... no... Explorer. Mozilla mi vyhovuje tisíckrát víc. Jenže já si ze stejných konzervativních důvodů nejspíš nikdy nenainstaluju Chrome místo Mozilly, přestože je mi Chrom velmi sympatický a možná by mi i vyhovoval více. Když já mám tu ohnivou lišku prostě ráda :-). 

Nedám dopustit na BS player a nebudu místo něj používat Acer Media Player. Takže odsinstalování proběhlo úspěšně :-).

Když se chci dozvědět, co se děje ve světě, zeptám se Nejmilejšího (případně mi to řekne sám) nebo při čekání na otevření e-mailové schránky rychle projedu titulky na novinkách.cz (a zjistím, že není o co stát), tudíž nepotřebuju zvláštní aplikaci Zprávy. Takže odinstalování proběhlo úspěšně :-).

Pro recepty mám Kuchařku pro dceru, Zápisník pro dceru, Albertí časopisy, Albertí kuchařku od Dity P., kuchařku klasických českých jídel od Vaňka a teď nově Recepty z Francie. Nepotřebuju receptovou aplikaci v angličtině (byť bych se pocvičila v cizím jazyce a byť ty fotky u receptů vypadají tak krásně). Takže odinstalování proběhlo úspěšně. 

A tak dále.

Jsem prostě zpátečničká,nerevoluční, zamrzlá konzerva.
A co vy? :-)

P.S.: Nikdy sem se nepovažovala za IT mága. Můj nejčastější postup, kterak "opravit" zaseknutý komp nebo aplikaci bylo zuřivé mačkání kouzelné trojkombinace kláves CTRL + ALT + Delete, případně rovnou slavné vypnout a znovu zapnout (alespoň jednu věc mě naučil seriál IT Crowd). 
Většinou to fungovalo. A pokud to selhalo, nezmohla sem s tím nic a rozhodla sem se vyhledat odbornou pomoc (pro svůj počítač, ne pro sebe :-) ). Jedno sem se ale přece jen naučila - odinstalovávat aplikace :-). Můj další vysněný level jsou aktualizace - jak poznat, kterou můj počítač skutečně potřebuje a kterou ne? :-)

P.S. 2:Vida, nakonec nebyl ten úvod delší než celý článek :-)

Můj nový počítač. Já ho mám v modré. Má všechno, co potřebuju a ještě něco navíc. Je malý, skladný, lehký. I tak má super kávesnici, na které se perfektně píše. Jediné, co mě štve, je touchpad. Tak snad si na něj zvyknu :-)

Devět podivností

Tenhle text jsem sprostě ukradla na fejsbuku - jmenuje se 9 skutečně divných věcí, které dělá každá matka. 
A nejspíš i každá chůva, dodávám, čerpaje z mých vlastních zkušeností z dětského koutku a miniškolky.

1. Očichává zadky svých dětí.
Jestliže ještě nemáte své vlastní potomky, může vás poněkud vyvést z konceptu, že uprostřed společenské konverzace matka plynule odchytí své probíhající dítě, zvedne ho do výše, přičichne si k jeho oplenkovanému zadku a zase jej vypustí - a to vše, aniž by přerušila větu. Zjistit během zlomku sekundy jediným přičichnutím stav v plence dokáží jen matky a těžko říct, zda je to genetickou výbavou, nebo trpělivým cvičením.

Rozhodně trpělivým cvičením. A možná taky citlivostí smyslových receptorů. Od jara pravidelně čichám k dětským oplenkovaným zadkům a jejich stav dokážu určit na 98%.

2. Nediví se žádným potravinovým kombinacím.
Svíčková s rýží? Knedlíky s kečupem? No a co?! Neexistuje na světě potravinová kombinace, která by mohla matku malých dětí překvapit. Má totiž ten nejlepší trénink.

Minulý týden jsem svému bratru předložila houskový knedlík nakrájený na kostičky s kakaem, cukrem a máslem. I když nutno dodat, že nedivit se tomu, jsem se naučila nikoliv ve školce nebo dětském koutku, ale spíše během svých studentských let.
Jo a taky můj bratříček je docela dost vybíravej.

3. Soudí ostatní rodiče.
Můžete být nejtolerantnější člověk na světě, ale jakmile se stanete rodičem (zejména tedy matkou), začnete pátrat ve svém okolí po jiných matkách, které své rodičovské povinnosti zvládají očividně ještě mnohem hůře než vy. A stoprocentně naleznete. A stoprocentně vás to neuvěřitelně potěší.

Omlouvám se všem rodičům za všechny učitele a učitelky. Ale je to tak. Všichni učitelé, stejně jako všechny matky (a všichni otcové), rodiče soudí podle jejich dětí. Nechci vidět, co se se mnou stane, až budu jednou učitelkou a zároveň matkou.

4. Kontroluje, jestli její dítě dýchá.
Kdo nikdy nestál nervózně nad postýlkou a nečekal, až se jeho dítě pohne, nebo nedržel ruku před jeho pusinkou, aby zjistil, jestli dýchá - ten lže. Iracionální obavy z toho, že by dítě mohlo přestat ve spánku dýchat, zná důvěrně každá matka. A ty paranoidnější jsou schopné své dítě i vzbudit, aby se skutečně ujistily.

Chůvy to dělají taky. Máte-li na hlídání dítě, které se vám podaří úspěšně podaří uspat, vaše práce tím rozhodně nekončí. Ale já je nebudím, to fakt nee...

5. Nosí s sebou neustále potraviny.
Vysypte batoh, nebo tašku kterékoli matky, a objevíte balíčky sušenek, pytlíky rýžových chlebíčků, kukuřičných křupek, krabičky s nakrájeným ovocem, sendviče, skleničky s přesnídávkami... Jakmile se stanete matkou, automaticky vám přistane i role svačinářky a je potřeba být dobře zásobená, kdyby vašemu potomkovi hrozila smrt hladem na pískovišti.

Ehm...tenhle bod bych trochu pozměnila. Ve chvíli, kdy jsem se stala učitelkou v miniškolce, zázračně se vylepšila moje životospráva rytmus dne - nemáte možnost se najíst nebo napít jindy než když pijí a jí vaši svěřenci. Takže doba svačinky (ať už odpolední nebo dopolední) znamená nakrájené ovoce, jogurt, müssli nebo lupínky i pro vás. Doba oběda dětí rovná se váš oběd. Polední odpočinek - odpočíváte s dětmi, neboť je známo, že děti se učí příkladem.
Pokud tedy nemáte nějakého nezbedu, který spát nebude a nebude.

6. Tančí na dětské písničky.
Ačkoli by to do rockerky, která za svobodna vymetala všechny kluby a byla schopná protančit noc, nikdo nikdy neřekl, jakmile uslyší Ptačí tanec, nebo Chytila jsem na pasece žížalu, začne si podupávat do rytmu a je pro potěchu svých potomků schopna vystřihnout i neuvěřitelné tanční kreace.

Jojo.

7. Nehne se bez vhlčených ubrousků.
Už několik hodin po porodu každá matka zjistí, že vlhčené ubrousky jsou největším vynálezem hned po žárovce. A používá je při každé myslitelné (a mnoha nemyslitelných) příležitostech. Každá matka totiž ví, že se jejich aplikace rozhodně neomezuje jen na špinavý dětský zadek, ale dají se použít prakticky na jakýkoli povrch.

Vlhčené i normální ubrousky jsou nej!

8. Jí potají.
Neexistuje matka, která by netvrdila dítěti, že se ta čokoláda od babičky zkazila a musela ji vyhodit, že ty sušenky se už přece dojedly dávno a ne, žádnou nutelu jste nekoupili. Pryč jsou zkrátka doby, kdy jste si na chipsech, čokoládě a dalších podobných potravinách pochutnávala večerně. Teď je do sebe soukáte, poněkud potupně, v koutku kuchyňské linky otočená směrem do zdi a ještě pokud možno v předklonu, aby nebylo vidět, že žvýkáte.

Ehm... hlídám-li dítě a dostanu-li přece jen chuť na nějakou tu vlastní dobrotu mimo svačinový nebo obědový čas, přičemž vím, že by se ono dítě okamžitě dožadovalo vlastní svačinky (dítě se učí příkladem, jak je zmíněno výše) ono dítě loudilo a já nechci vypadat jako lakomec (navíc se bojím alergických reakcí, že jo), jak jinak to jako mám udělat než tajně?! :-)

9. Mluví sama se sebou.
Ve vzácných a řídkých okamžicích, kdy se ocitnete na veřejnosti bez dětí se přistihnete, že sama sobě říkáte: "Tak a teď to pěkně zaplatíme a půjdeme." Záleží jen na stupni vašeho postižení, s nímž souvisí to, jak moc nahlas to řeknete a kolik soucitných pohledů od okolních lidí si tím vysloužíte.

Mluvím sama k sobě odjakživa. A myslím, že má profesionální deformace to nijak neovlivnila. Nebo? :-)

To je dizajn, vole, tomu nerozumíš...

Ona: "Jeee, to je hezký.... co to je?"
On: "Hmm...tak teď si uhodila hřebíček na hlavičku."

Aneb Designblok 2014.
Myslím, že jsme si ho užili. Jako správní konzumní diváci.Celý týden nás masírovala média, abychom si pak v pátek řekli, že bychom to teda taky mohli v neděli odpoledne navštívit. Jo. Akci, která trvala celý týden :-).

Ale viděli jsme krásný interiér secesního hotelu Evropa. A vzpomínky z dětství jedné designérky vytvořené z nejrůznějších bonbonů a cukrátek. Taky Ikeu, Kennwood, Jiku a další známé značky. 
A taky méně známý, neznámý nebo amatérský design (kluk ze 3. třídy a jeho vychytávka "Aby se máma při lakování nezamazala" :-) ).

Některý byl povedený. Některý bezúčelný. Některý se blížil spíše konceptuálnímu než užitému umění.

A některý přesně naplňoval hlášku v nadpisu výše :-).