Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

úterý 7. listopadu 2017

Politicky korektní článek?

Ano, mí věrní čtenáři, je to tady. Dozrál čas na slibovaný článek o... POLITICE!

Říjnový volební víkend přišel... a zase odešel. Na jeho začátku to vypadalo, že si snad buduju novou zálibu - sledovat všechna možná i nemožná média, kterak komentují povolební politickou situaci. 
Já, takový věčný politický ignorant! Vždyť můj jediný zájem o politiku vychází z toho, co se (v tom lepším případě) dozvím od Nejmilejšího, případně z titulků na Novinkách.cz, které na mě vyskočí kdykoliv zavítám na Seznam.cz. Skoro by se dalo říci, že já a někteří politici máme ledacos společného. Například to, že před volbami se snažíme a zajímáme o politiku nejvíce :-).
Nicméně tento podzimní volební víkend byl v něčem odlišný. A dokonce tak odlišný, že ve mně probudil touhu politicky se vyžvejknout i zde. Ovšem, jak už to tak se mnou bývá, než sem si na to našla čas, téma povolební situace je, zdá se, již poněkud vyčpělé.

Takže sorry, ale žádnej článek nebude.






















Nee, kecám :-).

Ovšem máte-li vy stejný názor o vyčpělosti daného tématu, nečtěte dál a odejděte.

Myslíte-li si, že na tento blog politika nepatří, a že by se Paplí měla raději držet svých více či méně povrchních témat, nečtěte dál a odejděte.

Bojíte-li se podívat pravdě do tváře a nejste-li si jistí, zda unesete, že má Paplí třeba jiné politické smýšlení, než ste si doposud mysleli, nečtěte dál a odejděte. NEBO si přečtěte následující řádky (pozor, spoiler) a dle toho, se rozhodněte:

Nejsem příznivcem Miloše Zemana ani Tomia Okamury. Nejspíš patřím do té sorty lidí, kterým náš prezident a jeho příznivci říkají (nebo říkali) "pražská lumpenkavárna" (byť kafe nepiju a pražákem ni pražskou náplavou už také nejsem). Babiše také ráda nemám, nicméně si nemyslím, že by EET mohla za všechno zlo světa. Jo a volila jsem... ale víte co? Nechme tuto větu ještě chvíli nedokončenou.

Tak. Varování uděleno, můžeme směle pokračovat.

V pátek 20. 10. (Bože! Skóťa měla ten den narozeniny a já jí ani nepopřála! Takže dodatečně - všechno nejlepší, Skótidláns! Nebo ještě lépe Buon compleanno! Ať žije Google překladač :-)) sem se s důstojností sobě vlastní odkulila za volant, zodpovědně dojela až do Kadaně (ano, vždyť je ze mě pilot vražedného stroje :-)) a navštívila "svou" zdejší volební místnost. Během sobotního dopoledne si svou občanskou povinnost splnil i Nejmilejší, a to ve "své" volební místnostiv Mariáns kých Lázních. Tam jsme ostatně ještě v pátek večer odjeli, abychom tak spojili příjemné s užitečným - odvolit, opravit auto a zároveň nejspíš naposledy před porodem navštívit budoucí prarodiče a tetu.

Jak sem se již zmínila, byl můj obvykle jediný zdroj informací z politického světa zaneprázděn opravou onoho vražedného stroje, který pilotuji (a ne, nebylo to proto, že bych nabourala). Tato kratochvíle mu (a jeho tatínkovi a dědečkovi) vydržela v podstatě celý zbytek volební soboty. Tudíž na to, abych se začala zajímat o volební výsledky mě musela upozornit smska od mé maminky. 

Následovalo minimálně dvouhodinové šílenství, kdy jsme s maminkou Nejmilejšího každá na svém chytrém mobilu (ach!) lustrovaly obsah internetu, sledovaly vývoj, četly komentáře, nevěřícně kroutily hlavami, smály se a vzájemně si vyměnovaly dojmy z nastalé situace. Zkrátka takové normální (a příjemné) sbližovací chvíle se "skorotchýní" (která se mimochodem také již stala mou věrnou čtenářkou - zdravím! :-)).

Následne se dostavil unavený Nejmilejší s rukama typicky obarvenýma prací na autě. Až jsem z toho dojatě vzpomínala na své dětství a tatínkovy vždy alespoň lehce zaprasené ruce automechanika vonící solvinou po většinou marné snaze smýt z nich... cože to vlastně je? No, to černé, co zůstává na rukách, když se hrabete v autě? Nějaký olej? Kolomaz? Netopýří sádlo smíchané s trestí z vraního oka?

Ehm... to sem trochu odbočila. Takže zpět.

Nejmilejší se tedy vrátil a zcela neinformován vstoupil přímo do jámy lvové. Najednou sem byla já ten informační guru, co nahlas předčítal články, diskuze a komentáře. Já sem byla ta, co dokonce bedlivě sledovala online reportáž Volby 2017. 
Chichi, ještě teď mi to přijde vtipné - online reportáž! Copak je politika hokej? A kterak zajímavě by se dala taková povolební online reportáž propagovat? Třeba: Staronová sportovní disciplína "Zápas politiků ve volném stylu" - jediný sport založený na nesportovním chování. Sledujte online!

Našla sem i glosy, vtípky, tweety a těmi neúnavně bombardovala nebohého Nejmilejšího, jen aby mu neunikla sebemenší drobnost nebo blbůstka kolem výsledků voleb:
"Představ si, Feri sice bude nejmladší ve sněmovně, ale jen těsně! Pirát Kopřiva se narodil na konci listopadu, takže mu bude 22 let jen o něco dříve!"

Nutno dodat, že Nejmilejší byl skvělým posluchačem, který se zajíkal údivem a překvapením na těch správných místech a zároveň kladl veskrze místné doplňující otázky ;-).

Takto se tedy stalo, že jsem se já politicky antinadšenec na cca jeden týden stala závislou na informacích z povolebního dění. Četla sem si třeba o volebním humoru a viděla slavnou Kiss cam s Babišem a Markem Prchalem


glosu na coming out Matěje Stropnického ("ten pocit, když se přiznáš, že patříš ke "čtyřprocentním", ale nezískáš ani 2% hlasů..."),





Okamuru, jak rozdává bany



nebo Topku, která neuhne ani sanitce :-).
 

Viděla sem neméně vtipná videa, byť mi občas bylo trapně za účastníky v nich, ať už to byli politici (Okamura a jeho "já vám na to hnedka odpovím" v Super debatě) nebo rádoby muzikanti (manželé Žižkovi a jejich "Já volím SPD". Bože, jak já tu písničku NESNÁŠÍM! Varuju vás, ve vlastním zájmu si jí nepouštějte, budete si jí zpívat aniž byste chtěli. Je tak příšerně vlezlá, že snad nemá ani na Nonstop od Michala Davida. Nevěříte? Věřte. Ale já sem vás varovala. Mimochodem vtipné je i to, že se pod videoklip na youtube nesmí přidávat komentáře. Proč asi? :-)).

Mohli byste mít dojem, že se tu obouvám hlavně (nebo jen?) do SPD Tomia Okamury. A ano, máte naprostou pravdu, obouvám se hlavně do něj a jeho divnouskupení, protože jsou prostě hloupí! To nejde jinak říct a nejde to ani napsat bez vykřičníku! 
Děsí mě jejich volební úspěch, byť mě příliš nepřekvapil. Tomio a jeho Smrtijedi (že je trochu silná káva titulovat členy SPD stejně jako přívržence největšího černokněžníka všech dob? Lidi, Lord Voldemort je vymyšlený ;-)) se dotýkají témat, která podprůměrně inteligentního prostého Čecha pálí. Čecha, který se ustrašeně ohlíží v pražském metru, protože se bojí teroristického útoku, Čecha, který důrazně odmítá právo Šaría aniž by věděl, co to je, případně Čecha, který volí dle hesla "ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim." Jako FAKT?!

Chtěla bych věřit, že takových hloupých Čechů moc není a že procento hlasů SPD je z valné většiny zapříčiněno zoufalstvím některých českých voličů, případně jejich nechutí volit tradiční politické strany typu ČSSD, ODS, KSČM a podobně. Vážně bych chtěla. Vždyť už jen ten paradox - člověk, který má na billboardu heslo "Odvaha říkat pravdu" říká pravdu jen ve 105 případech ze zkoumaných 256 výroků! Zbytek, tedy 151, jsou nepravdivé, zavádějící či neověřitelné komentáře. Alespoň podle serveru Demagog.cz


Když jsem si přečetla některá z volebních hesel nejen SPD Tomia Okamury, ale i třeba Dělnické strany (uf!), zaujalo mě, jak často se v nich skloňuje slovní spojení radikální islamizace ČR. Schválně jsem si jej zadala do Googlu. Krom článků v Parlamentních listech (2x uf!) sem narazila také na Pirátské listy a z jejich titulku "V Česku probíhá radikální islamizace!" sem byla zděšená, ovšem jen dokud sem si článek nepřečetla. 
Podle autora tu máme totiž takovou "islamizaci" naruby. V textu si klade otázky, které jsem si při čtení volebních programů zmíněných radikálních stran i já: 
(...) muslimů tu prokazatelně mnoho nežije, tak jak je možné, že tu probíhá islamizace? A jak se to pozná?

Jednoduše. Pokud chápeme islamizaci jako útok na naši kulturu a suverenitu, pak už teď můžeme říci, že to, čeho se tolik bojíme, se děje právě teď, ale můžeme si za to my sami:

Vytrácí se naše kultura – kultura svobody a rovnosti víry a vyznání, tolerance a vzájemného respektu k ostatním lidem. Vytrácí se naše přesvědčení, že jsme dosáhli způsobu, jak mohou dříve znepřátelené země žít pospolu v míru a "bez hranic". Přestáváme tolerovat ostatní náboženství a zakazujeme nošení náboženských symbolů či stavby svatostánků. Pokud náhodou nějaký stojí, doporučuje se chodit tam s prasaty, aby bylo místo znesvěceno. Stáváme se tím stejnými ignoranty, jako netolerantní muslimové.
(...) Stejně jako někteří radikální islamisté nenávidí Západ, protože je prý zkažený, plýtvá jídlem a vlastní výkaly splachuje pitnou vodou, zatímco u nich v poušti je voda dražší než zlato. Zkuste takovému islamistovi vysvětlit, že nejsme všichni zkažení, že nás zajímá zdravá planeta, že jsme zbožní a snažíme se pomáhat všude na světě. Je to stejně těžké, jako otevřít oči některým antimuslimům.

Článek doporučuji k přečtení celý, je tam dost názorů, pod které bych se podepsala. Komentáře pod článkem raději nechte ležet, neboť se to tam hemží větami typu "Chtěl bych věřit těmhle pravdoláskařskejm žvástům, hezky se to poslouchá, jak jsou všichni sluníčkoví..." nebo "...kdyby byla možnost půjdu na místo kde má být postavena nová mešita a rituálně tam podříznu prase. Jeho života si cením ale narozdíl od jatek tady by měl jeho život vyšší smysl...". A nebo ne, přečtěte si je. A pak zkuste, stejně jako já věřit, že je i tak více těch chytrých a slušných lidí než pitomců. Těžké, což?

Ano, asi sem pravdoláskař a sluníčkář, když si myslím, že to, že je někdo muslim automaticky neznamená, že je terorista, utlačovatel žen, vrah nebo znásilňovač dětí. Ono je to celé totiž trochu složitější...ale to by bylo na dýl. Tak třeba někdy příště :-).

Co říci nakonec? Snad jen pár vtipů, objevených zde:

Vychází to z výpočtů, ale nevidíte to, nevíte, co to je a odkud se to bere. Co je to?
a) temná hmota
b) voliči ANO


Přijde Slovák, Japonec, komunista do baru a... toto není vtip, ale nová česká vláda.

Víte, čeho se báli voliči SPD předtím, než se začali bát diktátu z Bruselu?
Diktátu z češtiny.


Ze strachu z výsledku letošních voleb mám noční okamůry.

A na úplný závěr ještě jedno malé odlehčení. Jen velkou náhodou jsem objevila a vcelku si i oblíbila youtubera Kovyho. I on se k volbám a vůbec politice vyjadřoval. Jak? Podívejte se tady nebo tady. Nemusí se vám úplně líbit obsah, nicméně forma je (dle mého) zábavná a myslím, že přesně splňuje svůj účel - přimět mladé lidi začít se zajímat o politiku trochu více.

A pokud by se vám Kovy líbil (ne, nejsem placená za jeho reklamu), doporučuji ještě dvě vtipná, i když v něčem i dost děsivá videa. Jedno je o Šmejdech a druhé o Hoaxech.

A otázka za milion: Koho Paplí volila? :-)

pondělí 23. října 2017

Na Sfingách...

A máme tu jeden ze slibovaných těhotenských článků. Ovšem tenhle je jen slabý odvar toho, co vás čeká, dal by se nazvat mírným zahřívacím kolečkem...

To se tak jednou Nejmilejší zmínil o své kamarádce, která by nás ráda navštívila. Mezi řečí prohodil taky něco o tom, že by nám mohla udělat nějaké ty těhotenské fotky a jen tak mimoděk mi ukázal něco málo z její tvorby.
Což o to, nápad i její snimky se mi líbily, nicméně mě vyděsilo, jak moc mi břicho může ještě narůst. Prohlásila sem, že pokud se chceme fotit, tak co nejdříve, neboť bych nerada vypadala, jako bych měla pod tričkem medicimbal.

Dohodli jsme tedy návštěvu a naši hrubou představu fotek - hlavní role my a nějaké to krušnohorské, lehce ponuré pozadí, přičemž Mimouš a břicho se objeví spíše jen tak mimochodem, pokud vůbec (promiň nám to, dítě naše :-)). Nejmilejší to nijak neprožíval, já se začala těšit a přemýšlela, co si vezmu na sebe...

Byl začátek září, návštěva kamarádky s foťákem nevyšla, já zpanikařila a narychlo domluvila jiného kamaráda s foťákem - Míru. 

Nejmilejší se, byť překvapen, že to tak řeším, podvolil a vyrazili jsme na skalní útvary u Měděnce zvané Sfingy. Tam jsme se zhruba hodinu snažili tvářit přirozeně a fotogenicky.


Nu, možná se nám to moc nevedlo, nicméně Míra je kluk šikovný, hned tak něco ho neodradí a tak vzniklo pár moc hezkých fotek.






Abych ale úplně nemystifikovala, přece jen sem měla vymyšlené dva záběry zaměřené přímo na bříško. Za prvé Mimouš a medailonek s fotkou jeho tety Ukí...
 


A za druhé detail na mnou popsané tílko. Dávno tomu, co sem k němu našla inspiraci na netu...



Díky, Míro!

Podzimní voňavý krambl a příslib doby budoucí

Sama pro sebe jsem se zařekla, že své Parapleečko nikdy nezahltím dvěma tématy - politikou a (vzhledem k současnosti) plkáním o těhotenství.

Což o to, politikou se příliš nezabývám a když už ano, tak spíše zprostředkovaně - tedy přes Nejmilejšího, on je u nás doma hlavní "politolog" :-). Toto předsevzetí se mi tedy jakž takž daří dodržet. Nicméně proběhlé volby a hlavně jejich výsledek mi nedá a cítím silnou touhu se vám svěřit. Tudíž očekávejte malé politické ublinknutí.

Až donedávna bych si nemyslela, že pro mě bude takový problém neplkat zde o těhotenství, miminech, porodech, výbavě, kočáru, předporodních kurzech, porodních asistentkách a lobby velkých porodnic. Chtě nechtě mě tohle téma pohltilo (nevíte někdo, čím by to mohlo být? :-)) a pokaždé, když narazím na nějakou zajímavost nebo zhovadilost, pocítím silné nutkání se o to s vámi podělit prostřednictvím blogu. A držím se, držím. 
Jenže chudák Nejmilejší nemůže všechno pojmout sám. A maminku zas tak často nevidím. Takže mé milé Parapleečko a jeho věrní čtenáři, mějte s Nejmilejším soucit, se mnou trpělivost a v nejbližší době se těšte (nebo "těšte") na veskrze porodnický/těhotenský článek. Juch!

Taky vám přijde vtipný, jak si sama pro sebe ospravedlňuji témata článků? Paplí, ty vole, piš vo čem chceš,všem je to fuk! :-D

Ale dnes začneme trochu z jiného konce. Dnes začneme kolem půl čtvrté hodiny ranní, kdy jsem se probudila a nemohla usnout. Nyní sledujte tok mých myšlenek. Bacha, bude to záhul. Chcete-li, následující řádky přeskočte až k velkému nadpisu. O nic moc nepřijdete. Fakt. Nevěříte? Věřte. Oukej, já vás varovala...

Plného močového měchýře se zbavím celkem snadno, ovšem plné hlavy myšlenek ne. Můj super mozek má totiž naprosto jasnou představu o tom, co chci po půl čtvrté ráno dělat. Spát nebudeš, děvenko! Budeš přemýšlet! O čem? Ale no tak! Je tolik témat, které musíš právě teď a tady promyslet!

Například co by se dalo dát na balkon místo bylinek, které pomalu hynou, případně se již hřejou uvnitř bytu?

Co takhle nějaké malé jehličnany?

Juu...a co kdybysme měli letos stromeček na balkoně v květináči? Třeba by nám tam vydržel i na další rok! A na ten další taky! A pak bysme si ho mohli zasadit na naší budoucí zahradě a měli ho i tam jako vánoční stromeček.

Máme vůbec nějaké ozdoby? A co cukroví a dárky? Budeme mimoušovi nějaké dávat? A budeme mít letos vůbec čas něco takového řešit?

Uf... mam hlavu jako pytlík pukavé kukuřice v mikrovlnce v poslední fázi pukání - co vteřina, to hotové zrnko popcornu. V mysli mi vyskakuje tisíce nápadů...a navíc jsem dostala hroznou chuť na hustou smetanovou polívku s brambory, houbami a vejcem. U nás sme jí odjakživa říkali "kulajda". Až o jednom nechutném prozření jsem zjistila, že se do "opravdové" kulajdy dává kopr. Ble.

Je dost šílené krátce po čtvrté hodině ranní vstát a jít vařit "kulajdu"? Asi jo... ale do lednice bych se stejně mohla podívat. Jee, hele, půlka dýně, tu bych měla co nejdříve spotřebovat. Hmm... kolik jí asi bude? Rychle zvážit - 700 gramů. A když se očistí, přebere a nakrájí, možná dá dohromady tak půl kila. To by bylo tak akorát na ten dýňový kompot, jak o něm Nejmlejší mluvil. Recept jsem zrovna teď o víkendu získala od maminky Nejmilejšího. Schválně tu dýni zkusím zpracovat. Jo, přesně 500 gramů a ještě pár kousků zbylo. Základ na kompot mám - šup s ním do lednice, do zítřka tam bude odpočívat. Ale co s tím zbytečkem?

Je 5 hodin ráno a Nejmilejšímu zvoní první budík. Diví se, kde jsem. Svěřuji se s svou neschopností usnout, ale navzdory tomu se k němu ještě přitulím, třeba se to teď podaří. 

Hmm, nepodaří. 

Je 6 hodin ráno, Nejmilejší vstává a já mám stále chuť na kulajdu. Vařím si maliníkový čaj a přidávám do něj  trochu meduňkového sirupu, třeba mi pomůže ještě zabrat. Loučím se s Nejmilejším a tu mě napadne, co ze zbytkem dýně...

Sláva, konečně se dostávám k jádru věci - receptu na super jednoduchý dezert.

Podzimní voňavý krambl

Na ovocný základ potřebujeme:
3 středně velká jablka, která omyjeme a nakrájíme na kostky
cca 100 gramů omyté nakrájené dýně (případně množství dle chuti nebo dýni úplně vynechte)
1 lžíci medu
3 lžičky třtinového cukru (nebo i méně, záleží na tom, jak kyselá/sladká máte jablka) + 1 lžička skořice
trošku másla, trošku horké vody

Na drobenku potřebujeme:
50 g ovesných vloček
65 gramů změklého másla
30 gramů třtinového cukru (případně i méně, záleží na vás) + 1 lžička vanilkového cukru
85 gramů polohrubé mouky

K podávání nutně potřebujeme:
100 g smetany na šlehání No, vlastně to tak nutné není, nicméně do tuha ušlehaná smetana posune už tak lahodný gurmánský zážitek do ještě lahodnějších nadpozemských výšin.

Poznámka: Uvedené množství je pro 3 malé zapékací misky, které naplníme ovocnou směsí asi do poloviny. Máte-li jen jednu větší, přizpůsobte množství podle jejího objemu. Použít můžete i formu na biskupský chlebíček, malý pekáček či cokoliv, co přežije pobyt v rozpálené troubě.

A jak na to?


Dýni lehce osmahneme na másle, přidáme k ní med, trochu horké vody (cca 2 lžíce), 1 lžičku skořicového cukru a pod pokličkou necháme dusit cca 10 minut. Poté přidáme nakrájená jablka, zbytek skořicového cukru a na mírném plameni dusíme dalších 7-10 minut do změknutí, nikoliv rozvaření.

Směs rozdělíme do zapékacích mističek a necháme chladnout.


Mezitím si rozpálíme troubu na 200°C a super rychle vypracujeme drobenku tak, že smícháme máslo, vločky, mouku, cukry a prsty mneme směs tak dlouho, dokud se nám nevytvoří malé hrudky.



Drobenku navršíme na zchladlou ovocnou směs a necháme zapékat cca 25 - 35 minut. 



Řiďte se vlastní zkušeností s vlastní troubou, cílem je, aby drobenka navrchu zezlátla až lehce zhnědla, jen ji nepřipálit!



Podáváme ještě lehce teplé s domácí šlehačkou, která se nám bude na kramblu právě tak akorát roztékat. Vdechujeme skořicovou vůni podzimu a vychutnáváme si jí v pohodlí domova, zatímco venku fouká vítr a rve poslední barevné listí ze stromů...

Je půl 10 ráno, já mám téměř dopsaný článek a vypitý čaj. Na sporáku mi bublá polévka a v troubě se dopéká jedna testovací mistička kramblu, abych jí mohla vyfotit a sníst. Samo, že až po polévce. Třeba potom ještě usnu. Zbývající dvě mističky a stejně tak šlehačku si nechám na večer, ať z toho má něco i Nejmilejší.



Cože? Že byste chtěli recept i na naší kulajdu? Smůla. To je rodinné tajemství.

:-)