Původně to měla být cesta za prací a výdělkem. Projížděli sme inzeráty, související s brigádou i bydlením. Bydlení jsme měli hnedle, zato brigádu ne a ne najít. A tak i v den odletu sme měli jen slíbené pohovory, které vlastně nic neznamenají a ani nic neznamenali. Ale nenechali sme se ničím a nikým odradit a s odholdáním a se zásobou CVíček,těstovin a spodního prádla jsme dorazili na letiště v Praze. Pro mě to byl první let v životě a až na pětačtyřiceti minutové zpoždění uběhl celkem obstojně a v klidu. Překvapením bylo dublinské letiště. Zatímco v Praze i dalších hlavních městech vás z letištní budovy k letadlu a naopak doveze autobus nebo se přímo do letadla dostanete tim spešl tunýlkem, v Dublinu jdete pěšky přes celé letiště:).
První zádrhel bylo dostat se na meeting point za naším Mr. Domácím. Dle instrukcí se náš přechodný domov měl nacházat u tesca, kde jsme se taky měli sejít. Čili jsme nastoupili do irského doubledeckru, který jel naším směrem (to jest do Drumcordny) a měli oči na stopkách, vyhlížeje obří hypermarket. Nikde nic. Dojeli sme až na O'Connel Street, k Jehle (kusu kovu, kterej si Irové postavili doprostřed nejfrekventovanější ulice na oslavu milenia),
Jehla
kde sme teda vystoupili, pozeptali se a jeli zpět. Avšak Tesco se stále ukrývalo. Nakonec sme vystoupili na první zastávce, zavolali domácímu, nechali se navigovat a přitom si lámali hlavu, jak je možné nevidět hypermarket. Jaké bylo naše překvapení, když jsem konečně na náš meeting point dorazili a zjistili, že dané tesco není tím hypermarketem, za který sme ho do té doby měli...Bylo to Tesco Local, což znamená tesco velikosti sámošky... :)
Prohlídli sme si domeček, podepsali ručně napsanou smlouvu (?!) a zaplatili nájemné na dva týdny. Domeček to byl moc pěknej, přízemní, se čtyřmi ložnicemi,velkým obývákem, kuchyní, koupelnou, toaletou a malou chodbičkou.
Domeček
Obývák- znaveni po cestě :)
Obývak
Kuchyňka a my při přípravě oběda- těstovin (nejčastější to jídlo :) )
A tak začalo naše únavné a každodenní běhání za prací. Vyzkoušeli sme všechno. Slíbené pohovory, irský úřad práce, náhodné inzeráty na dveřích ochodů nebo restaurací. Náš denní režim byl de facto stále stejný. Dopoledne "výlet" do centra (samozřejmě pěšky, abychom ušetřili :) ), odpoledne návrat, vaření oběda, snědení oběda, chvilková siesta a opět "výlet ". Večer sme jen vysíleni padali do postelí, případně usínali u filmu.
Takhle to šlo týden. Poté sme zratili veškerou naději, že bysme nějakou práci mohli najít. Ale neklesli na duchu. Naopak. Proměnili sme naší cestu za prací za dovolenou a začali si jí užívat. Já a Vlasta sme si příležitostně vydělávali děláním face-paintingu (já malovala, Vlasta dělala reklamu), Jerry zkusil žebrat (vydělal si stejně dobře jako my, možná líp- ke dvaceti eurům dostal ještě koblihu!:) ) a Šáma navštívil destilérnu Jamesona a zamiloval se do irish whiskey.
:)
Na začátku dalšího týdne navíc přijel Vlastimilky přítel a dovezl zásobu trvanlivých potravin, takže sme si i zpestřili náš jednotvárný jídelníček :) Začali sme skutečně poznávat krásy Dublinu, obrovské hlavní vesnice Irska. Proč vesnice? Zkrátka tak vypadal. Nízké cihlové domy, kostely, chrámy, jediná výšková budova,... atd. Ale to mu zároveň dávalo neuvěřitelný kouzlo.
V dáli jediná výšková budova Dublinu :)
U knihovny :)
Umělecké foto :)
Při posledních nákupech :)
Inu, práce nic, zábavy dost :) A za týden sme si koupili letenky, sbalili se, uklidili náš domeček a zvedli kotvy. Ale večer před odjezdem sme si samozřejmě museli naposled sednout do irish baru (hned vedle našeho domečku) a dát si Guinnesse, Jamesona a Baylies :).
Kalíme!!!
A už nám jede autobus na letiště :)
Výhled z letadla (měli by si ty okýnka umejt :) )
