To si takhle píšu diplomku...

... a najednou, kde se vzala, tu se vzala - kočka.

A od té doby píšeme diplomku spolu. Nutno dodat, že má občas trochu jiné názory než já. Myslí si například, že pojem konceptová analýza námětu je zastaralý a že dnes se již užívá modernější označení fhdsk;;;jbvkjSMANDn 'jjjjjjjjjjjj". No nevím.

Dochází mi dech?

Možná.

Ale nebojte, přichází změna. Revoluce. Cítím jí ve vzduchu. Nevím, kdy přesně přijde, ale přijde.

V současnosti jsem pohlcena sepisováním poznatků, dojmů, zkušeností a strašně chytrých superkeců, které by měly dávat dohromady mou diplomovou práci. Když prokrastinuji, tak tvořivě. Jen ne na blogu. Omlouvám se. Ale jak již bylo nadneseno, zas to přijde. Ta změna. Ou jé.

Zatím se s vámi podělím o moudrost, která tu visí nad monitorem ve studovně pedagogické faktulty:

Buďte na lidi hodní, nebo vám nepřijdou na pohřeb. 

- 100 let Bohumila Hrabala 1914 - 2014.

I když ne, to není ona. 

Chtěla jsem se podělit o moudrost, která má velmi motivační charakter:

Žij, jako bys měl zítra zemřít. Uč se, jako bys měl žít navždy. 

- Gandhí.

A to mi připomělo lidovou moudrost z pitomoučkého amerického sitcomu Step by step neboli Kroku za krokem:

Jean-Luc: Tuto sobotu, já Jean-Luc Rieupeyroux, budu stříhat vlasy někomu tak neuvěřitelně slavnému, že až zjistíte komu, tak to s vámi praští. (...) Lidi, mluvíme o opravdu velké hvězdě. Je to hvězda tak velká, že jí stačí jedno jméno.

JT: Mám to. Madonna.

Jean-Luc: Ne.

Al: Sting?

Jean-Luc: Ne.

Karen: Cher?

Jean-Luc: Ne.

Mark: Gándhí?

Jean-Luc: Ne. Je plešatý a mrtvý.

:D

Pro shlédnutí celého dílu doporučuji Youtube.

To je pro dnešek vše. I tak je toho dost, vzhledem k tomu, co bych MĚLA sepisovat.

Musím se pochválit

... nikdo to za mě neudělá :)

Myslím, že dnes mám po celkem dlouhé době ze sebe radost. Dnešek totiž řadím mezi takové dny, kdy si říkám, že vlastně nejsem až taková lemra líná (alespoň, co se studia týče) a dokážu celkem pragmaticky a efektivně využít čas.

Dnes sem totiž stihla...
...přijet z Prahy.
...dobít si Plzeňku.
...pobýt více než dvě hodiny ve škole a vyzkoušet si tisk z litografického kamene za pomoci asfaltu a šelaku (Věděli ste, že se dělá z broučků? Já ne.)
...vyprat a pověsit dvě várky prádla.
...dát si ledový čaj v kavárně.
...v té samé kavárně diskutovat se spolužačkou a umělkyní v jedné osobě a připravit si tak podklady pro sobotní přednašku na ú-tři-véčko :).
...vyřešit nějaké ty maily.
...upéct a sníst pizzu. Nikoliv domací, ale zlevněnou z Kauflandu. Taky dobrá :).
...přepsat a poslat rozvrh své souvislé praxe.
...sesmolit své vyjádření k průběhu praxe.
...popsat na třech stránkách přípravu hodin na ZUŠce, vytisknout ji a konečně tak dokončit podklady pro zítřejší pohovor o souvislé pedagogické praxi.
...úplně zbytečně zabít několik minut četbou Maxima a dozvědět se, kterak čtenářům motají hlavu :).
...zalít Julia, Popelku a Papouška.

Teď si jdu vyčistit zuby, pustit si za odměnu jeden díl Sanitky a pak spát :).