Povím vám dva příběhy

Vcelku nezajímavé příběhy, které ale pojí příběh o něco zajímavější. A nekterým z vás možná užitečný.

Dlouhou dobu sme s ó mou drahou sestřeničkou sháněly boty k našim žlutým družičkovským šatům. Usmyslely sme si totiž, že budeme ctít barevné téma svatby, alespoň co se bot a doplňků týče, tedy, že si seženeme zelené boty.

A jak se ukázalo, tato mise je téměř "mission impossible". Jediné boty, které sme v Praze (!) sehnaly a které by přicházely vzhledem i cenou v úvahu, byly trávově zelené, semišové lodičky u Vietnamců.

Jenže po vyzkoušení sme zjistily, že nemají tu správnou velikost (a pro mě byl navíc podpatek dosti vražedný, přeci jen sem nechtěla vypadat jako čáp, a přerazit se na kočičích hlavách na Plzeňském náměstí, o to sem taky moc nestála). Takže sme byly bez bot. Co teď?

Teď vám povím druhý příběh. Příběh bot, které sem si nedávnu koupila v sekáči a které vcelku dobře splňují požadavky pěkných, pohodlných a letních sandálků. Jsou to tyto:

(Ve skutečnosti jsou víc světle hnědé.)

A nyní se podívejte na tento článek o barvení bot a jistě vás napadne, o čem bude příběh, který dvě nudné a nezajímavé historky spojí dohromady. Ano, Watsone, je to tak!

První nátěr (a díky přesvětlené fotce jde vidět, jakou měly botky původní barvu :) )

Řídila sem se radami z článku v odkazu, hlavně co se výběru barvy týče. Jde o barvu Lumiere značky Jacquard, která je dle popisku vhodná pro většinu materiálů, včetně dřeva, plátna, papíru, kůže a přírodních i umělých tkanin. Při prohledávání internetu sem ji moc nenacházela v sortimentu kamenných obchodů, a tak sem měla trochu obavy. Proto mě potěšilo, když sem hned ve druhých výtvarnických potřebách narazila na přesnou značku i odpovídající odstín (původně sem tedy nechtěla metalickou, ale co :) ). A jako bonus navíc, v Altamiře, milém výtvarnickém obchůdku ve Skořepce, v Praze 1 sem se cítila jako ryba ve vodě :).

Po prvním nátěru, jak se dalo očekávat, tu a tam ještě prosvítala původní barva, po zaschnutí sem se tedy vrhla na nátěr druhý a výsledek? Posuďte sami:

Fotky malinko zkreslujou, ve skutečnosti je to taková trávově, trošku jedovatě zelená. Nejmilejší jí nazval "jedovatě zelenou, takovou, jakou má Škoda Fabia II RS" :D A pak, že chlapi nerozeznávají barvy ;)

Ale já sem více než spokojená. Cca za 100,- a tři hodiny práce sem splnila nesplnitelné - sehnala zelené boty na svatbu - , a zároveň vylepšila všední letní obuv. Ou jé.

A rozhodně to nebylo moje poslední barvení bot ;).

Nikdy by mě nenapadlo...

...že by mě mohl napadnout anglický nadpis pro jakýkoliv článek na mém blogu. Až teď.
The One.
Tam se totiž právě nacházim. V The One Wellness Clubu v Praze. Mezi Tančícím domem a Národním Divadlem. Sem tu na brigádě, díky své kolegyni z firmy pana Eš, děkuju :). Ona už bude vědět.
A je to náročné. Usmívat se, vítat lidi, vařit kafe, čaje, nalévat vodu a obsluhovat přístroje jako Fat Freeze nebo LipoLaser. Přístroje o kterých nejsem až tak přesvědčená, že zázračně fungujou. A když se splete objednávka nebo je dost lidí najednou, tak je to hodně náročné. Stejně jako neustále zvonící telefon. 
Na druhou stranu, když vás pochválí, že ste "taková usměvavá", když se zaradujou, že ste tam vy a ne "ta protivná", když vám řeknou, že byste mohla dělat zdravotní sestru a pak vám dají nějaké to menší dýško od cesty...to taky člověka potěší.
A pátky a soboty sou v klidu. Evidentně. Tak co.
Ale už budu končit. Tady totiž i stěny mají uši a mohli by slyšet mé klapání do klávesnice a zázračně přivolat šéfa z kánoe nebo raftu nebo na čem tu vodu jel sjíždět :).

Kašleme na změny...

...pokud to nejdůležitější zůstává.

Nedeptejme se jimi, pokud máme stále pevnou půdu pod nohama a po boku osoby nám nejmilejší. A Nejmilejší.

Ou jé.

  :) :-*

Změny, změny, změny, změny...

... nevím, jestli je mam mít ráda nebo je proklínat.

Sem v Praze. A plánuju tu zůstat. Alespoň na prázdniny.

Včera sem byla v Plzni. Na promoci. Dostala sem červenej diplom a jako jedna z mála sem se spokojila jen s červenou rtěnkou a nikoliv červenými šaty. K čemu to. Zase sem měla svůj skvělý fascinátor a pletené rukavičky od babičky. Ou jé.

Adoptivní rodiče rozhodli, že je načase, aby adoptované ptáče vyletělo z hnízda. Koneckonců po 4. srpnu už z nich budou pan a paní.

A já dumám...

Zůstat v Plzni a spokojit se s jiným spolubydlením?

Nebo si s Nejmilejším najít byt v Praze, práci na částečnej úvazek a do Plzně do školy dojíždět?

Druhá varianta je příjemnější a pohodlnější. Člověk rychle navykne nějakému standardu. A jít do spolubydlení s někým neznámým nebo jít dokonce na kolej (pokud by mi jí vůbec přidělili...) se mu jen tak nechce. Zvlášť když jde z takového prostředí, jako jdu já - velký pokoj u příbuzných za směšnou částku.

Na druhou stranu je první varianta o něco levnější. Cesty z Prahy do Plzně byť na studentskou se prodraží. Nemluvě o tom, že bych se třeba taky chtěla někdy i podívat domů do Kadaně, že...

Změny. Dějou se pořád, ze dne na den se může něco stát a najednou je všechno úplně jinak. 

A kór v poslední době. Ou jé.