Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

pátek 31. prosince 2010

Já, já, já, jenom já

(upozornění - následuje vcelku nudný článek, spíše takové silvestrovské ublinknutí)

Při dnešním vytírání chodby:
"Lůši, mám ti napustit vodu?" (maminka)
"Ta Lůnija Půnija!" (Pavlík)

Lůša i Lůnija sem já, na obě zavolání sem reagovala.

Ale nejsem jen Lůša, připadá mi že mám miliony (obrazně řečeno) přezdívek, zdrobnělin, názvů.

Když sem se narodila, rodiče se dohodli na jméně Pavlína (nikoli Pavla, prosím!). Pavlínka, Pavlína, Pavlí, Pavluška, Pavluša sem byla až do osudného okamžiku, kdy mou sestru napadlo zkrátit Pavlušu na Lůšu. A byla na světě tato má "rodinná" přezdívka, nikdo z rodiny mi od té doby jinak neřekl. Kromě tedy babiček a dedečka, pro ty sem stále Pavlínka.

Největší expert na přezdívky a komoleniny mého jména (resp. přezdívky) je Pavlík. Když se učil mluvit, hravě přetransformoval Lůšu na Heš. Postupem času sem byla ovšem Lůšinéčka, Lůnija, Lůnij a Lůnijka. Lůnija Půnija z dnešního odpoledne je tedy nasnadě.

Dalším expertem na komolením Lůši je má sestřenka. Lušliškou Mušliškou sem se stala na naší společné dovolené v Chorvatsku. A Lůša Půša je jen milý bonus (připomínám, že má sestřenka je o rok starší než já :) ).

A nesmíme zapomenout na kamarádské přezdívky. Éra Koštěte a Košťátka v dobách Hraničáře se zdá být minulostí, ovšem i dnes se najdou tací, kteří mě tak oslovují. Z Košťátka se taky občas stávalo Košťjučo nebo Metete.

A slavná transformace Pavlínky na Paplínku a Pavlí na Paplí. Ou je. Z Paplí vzniklo Paraplí a to dalo název tomuto blogu.

Já sama se představuju jako Pája nebo Lůša.
Podepisuju se jako Pavlí.

středa 29. prosince 2010

Věc: Věc Makropulos

Místo: Stavovské divadlo, Praha

K vánocům sem dostala lístek do divadla na Čapkovu hru Věc Makropulos pod režisérskou a scénickou taktovkou Roberta Wilsona.

Já nevím. Čapkova klasika podaná vcelku alternativně. Přehnaně výrazné kostýmy, líčení, účesy, grimasy i herecké výkony (jednoduše a buransky řečeno, všichni tam vypadali jak Joker :) ).

Světelná a zvuková show. Perfektní i bolestivé na uši i na oči. Ostrá barevná scénérie a kakofoní zvuky ozývající se s nepřijemnou pravidelností znovu a znovu. Například řinčivě zvonící telefon, skřípající dveře, mlaskavé polibky - vše dohnáno do extrému a ještě dál. Občas bylo obtížné najít za tím vším Karla Čapka.

Ač se to zdá nemožné, Čapek včera kolísal mezi činohrou, operetou, baletem, pantomimou, techno párty i stínovým divadlem. A to prosím s Donutilem a Postráneckým v hlavních rolích

A co myslíte, v hrobě se obrací? Nebo z obláčku aplauduje?

Já aplauduju. Se smíšenými pocity.

Tatínek trpěl. A po desátém řinčivém zazvonění měl sto chutí vlítnout na jeviště a nakopat sluhu, ať už, sakra, odnese ten telefon slečně Mártyové :D


Emilia Marty alias Elina Makropulos alias.../Soňa Červená

Jaroslav Prus/Miroslav Donutil

Scéna jak od Mondriana

Stínové divadlo? Taky.

Joker, ten musí poker-face mít!

středa 22. prosince 2010

Copak Zlatovláska, ale jmelí

... všimli ste si, co se letost urodilo jmelí?



Já jo. Hlavně na stánkách na vánočním trhu v Plzni.
A nejen tam.
Cestou po Americkej sem se musela zastavit před výlohou krámku, na které byly snítky jmelí zavěšeny. A ne ledajakého. Zelený s bílýma kuličkama je běžné. Zlaté de facto taky. Ale tak bohatá úroda svítivě RŮŽOVÝHO jmelí se třpytkama, námořnicky MODRÝHO se stříbrnýma hvězdičkama... wau.
Myslím, že jde o biologický unikát.
Mám dokonce pocit, že to růžový by ve tmě i světélkovalo.

On: Škoda, že tu nikde neni žádný jmelí.
Ona: Líbat se můžem i bez něj.
On: Joo?

Tak jako tak si ho, dámy, nekupujte samy. Někdo vám ho musí darovat. I to růžový. Dejte na mě.

Ale bacha na jmelí. Je prolezlé škrknami. Dejte na Lenku Láskorádovou.

neděle 19. prosince 2010

Všem se na vědomí dává...

... tato důležitá zpráva.

Já a Šáma už nejsme spolu.

To jen pro příští kadaňský akce, jako byl například maturák Oktávy tuto sobotu. Nebaví mě totiž otázky typu: "Ahoj, kde máš Šámu?"

Nedoufám, že si tohle všichni, kdo nás znají, přečtou, ale chci alespoň těm, kdo čtou můj blog udělat jasno. Možná jim tohle nebo tohle přišlo matoucí.

Konec. Tečka. Domluvila sem.

Jo a maturák byl skvělej.

středa 15. prosince 2010

90. záznam věnuji Myšlence dne...

... myšlence, která se zrodila v mysli jedné Plzeňačky.

"Plzeň je ve skutečnosti strašně malý město."
"Proč?"
"Když nechci někoho potkat, ZARUČENĚ ho potkám. A kdyby jednou, já ho potkám 3x!!"
"Kde?"
"Jednou v mým bytě, podruhý v mým pokoji a potřetí v mý posteli."

pondělí 13. prosince 2010

Měla bych se nad sebou zamyslet...

Respektive nad svými plzeňskými stravovacími návyky poslední dobou.
...
Hm, zamyslela sem se... a nic.

A proč vůbec?

Ehm.. můj dnešní jidelníček:

Půlka pomeranče,
sendvič se smaženkou, kečupem a ledovým salátem,
čtvrtka pytlíku sýrových nachos namáčených do pálivý salsy,
5-10 kousků sušenek Opavia Zlaté - derby,
Cheesburger Pikant, kterej sem si koupila cestou z doúča.

T. říká, že nejím. Nemá pravdu. Jím. To, že ne zrovna pořádně a zdravě, je věc druhá.

Dávám to za vinu zápočtovému stresu.
Dnes sem se 3 hodiny učila na zítřejší test z angličtiny.

pátek 10. prosince 2010

YES!

Mám jisté první 4 kredity!

wau...teď, když sem to tak napsala, tak to vůbec nezní tak hustě...

Mám první dva zápočty!

Jo, to zní líp :)

A to z Úvodu do filozofie (test - 26 bodů z 30) a z Informačních technologií ve výuce - 53 bodů z 53 bodů z testu a 40 bodů ze 40 bodů z úkolu. (zní to fakt našprtaně, ale pro úplnost - test byl lehkej a online ;) a z úkolu jste mohli dostat buď 0 nebo 40 bodů, takže asi tak)

Ale stejně sem ráda. A ráda se s tim vytahuju. Neodsuzujte mě.

A tady najdete můj úkol - mé první vlastní webovky... :)
(když nepočítám tento blog)

úterý 7. prosince 2010

Opět v nepříhodný čas, ale tentokrát...

... o učení. Respektive o procvičování na zítřejší test z němčiny.

Linda und Verena renovierten am Samstag ihre Wohnung und am Sonntagabend waren sie damit fertig.
(Linda a Verena renovovaly v sobotu svůj byt a v neděli večer s tím byly hotové.)

Úkol - převeďte do Konjunktivu zwei - coby, kdyby - v tomto případě, co by se stalo, kdyby to nedělaly.

Wenn Linda und Verena am Samstag ihre Wohnung nicht renoviert hätten, wären sie damit nicht am Sonntagabend fertig gewesen.
(Kdyby Linda a Verena v sobotu nerenovovaly svůj byt, nebyly by s tím v neděli večer hotové.)

Uniká mi smysl té věty.

Was ist das? Was ist das?!

Doufám, že to mám alespoň dobře...

Znovu ten Chuck

Tak místo abych se pilně připravovala na zítřejší dva zápočtové testy (Praktický jazyk a reálie 2 a Úvod do filozofie), tak si pročítám blogy... a mimo jiné sem tady objevila tři nové hlášky o Chucku Norrisovi, které mě opravdu pobavily :)

Chuck Norris dostal od T-mobile 200 minut volného volání zdarma. Zvládl to provolat za půl hodiny...

Chuck Norris se díval tak dlouho do Slunce...až Slunce mrklo.


Každý člověk má jedno slepé střevo. Chuck Norris má střevo,které vidí.

:D :D :D

Tak to jen tak pro pobavení. Tak já se jdu učit :)

sobota 4. prosince 2010

Rozhovor v kavárně

"...že prej můžem být kamarádi s výhodami."
"Kamarádi s výhodami? To sem ještě neslyšela... to je hezký, říct to takhle."
(po nějaké chvíli)
"Přemýšlela sem, že budu lesba."
"Jo?...(pauza)...tak to bychom mohly být kamarádky s výhodami."

:D

pondělí 29. listopadu 2010

Dneska..

... je tomu 8 let, co Ukí umřela.
8 let. Dost dlouhá doba. Ne tak dlouhá, aby nám nebylo smutno. NIKDY nebude tak dlouhá.


neděle 21. listopadu 2010

80. záznam...

...jubileum!
Tak to bych měla oslavit nějakým hodnotným a všeříkajícím článkem.
A taky že ano.

Pauza neexistuje.

Kdo tvrdí opak, lže.

úterý 16. listopadu 2010

Pauza

... pauza. Pauznuto. Time out. Die Pause.
Pauza ve vztahu.
Pauza v životě.
Pauza na blogu. (možná?)
Pauza.


Nemám to slovo ráda.

čtvrtek 4. listopadu 2010

Zmetci zlodějský...a oslavy republiky

... již od minulého týdne se s vámi chci podělit o své rozhořčení.
28.10. byl samozřejmě státní svátek, to nejspíš všichni víte. A v Plzni se opět oslavovali slavnosti republiky. Bylo to moc pěkný, přijeli i mami s tatim a Pavlíkem a šli sme za 28 ,- do Techmanie (je tam vystavená Entropa Černýho a je opravdu pěkná :) ), zašli sme si na oběd do PUBu a rodiče konečně shlédli náš nový byt, který jsme si ověnčili několika českými vlajkami (dvě menší papírové do okna u nás v pokoji, jednu větší z nějaký umělotiny do kuchyně a největší, krásnou plátěnou-kterou táta přivez snad z fotbalu nebo ji děda jako učitel dostal od školy, když se rušila- sem důmyslně umístila na balkón).
Rodiče kolem čtvrté odjeli a Pavlíka nám tam nechali - vzali sme ho na pietní akt na Masarykáč (ten ho sice trochu nudil, ale po každém proslovu nadšeně tleskal - asi má rád ten zvuk :) ) a na tzv. Průvod světel neboli lampioňák, který byl zakončen nádherným ohňostrojem na náměstí. Pro tuto příležitost byly připraveny hned tři lampiony- jeden od nás z domova z Kadaně - ten táta zapomněl v garáži. Jeden, kterej sme koupili v Globusu- ten byl takej poruchovej - dortové svíčky (neboť sme nesehnali normální, které by se vešli do jeho "stojánku") strašně rychle hořely-než sme se zařadili do průvodu, lampion zhasl. Třetí lampion koupil Šámy na místě, pěknej,v barvách trikolóry i s dostatečnou svíčkou, kterou sme ovšem napoprvé připěvnili dosti vratce, takže sme hasili lampion. Ale přežil a my si společně s ním užili cestu světel po (uzavřené) Klatovské třídě - hlavní tah Plzně :).
Ovšem když jsme se vrátili domů, čekalo nás nemilé překvapení - naše krásná vlajka z balkonu ZMIZELA!

Šámy jí ještě hledal pod balkónem, jestli náhodou nespadla, ale ne. Někdo si dal zkrátka tu práci, aby jí z balkonu v prvním patře strhl. Aby si jí mohl dát na ramena, až bude sedět s lahváčem v ruce u hokeje/fotbalu v obýváku a hrát si na vlastence.
Smutný.

Hranice mého jazyka ohraničují hranice mého světa

Tak se jmenovala jedna naše úloha z češtiny, ještě na střední, v kvintě to bylo. Moji bývalý spolužáci si na ní ještě možná vzpomenou. Zádání znělo jasně - na téma tohoto citátu napište slohovou práci - libovolný útvar (úvaha, esej, fejeton,...) Jako jedna z mála (možná i jako jediná ze třídy) jsem si zvolila vyprávění a vytvořila... viz níže.

No jo, zas sem se jednou dlouho do noci hrabala ve svých souborech v PC a chci vás oslnit svýma geniálníma, do detailu promyšlenýma a originálníma slohovýma pracema. Laaaangwaaailig!
Budiž mi omluvou, že je pozdě, že jsem unavená, že mám na horním rtu oooobří opar a po dopsání článku ihned vytuhnu.

Vysvětlivky: Tongueland /čti tang’lend/ … „Země jazyka“ (tongue-jazyk + land-země)



„ Proč ne?“ ptám se zoufalým hlasem.

„ Strašně nerada ti bráním, ale nejde to, Zákoník to nedovoluje. Ale to už přece dávno víš.“ řekne moje drahá máti s takovým klidem, který mi ani trochu nepasuje k někomu, koho se jeho pubertální dcera ptá denně na to samé od té doby co se naučila mluvit…obdivuji ji. Vlastně všechny tonguelanďany pro ten jejich vnitřní klid a pohodu, která mě schází.

Mě vytáčí sebemenší maličkost. Já totiž nejsem jako všichni tonguelanďané na této planetě…já jsem jiná.

„Nepatřím sem…, protože, protože…jsem na půl…“ přes vzlyky nemůžu dál.

„ Protože jsi na půl člověk?“ zasměje se maminka, odhrne si tmavý pramen vlasů, který jí překážel v obličeji a dál se věnuje své práci-tvarování sladkých bochánků. Na obličeji jí po tom uspěchaném pohybu zůstane šmouha po moučkovém cukru.

„ Neblázni, prosím tě. Kolik je tady takových, jako jsi ty? Kolika pozemšťanům v současné době poskytuje Tongueland přístřeší? Kolik lidí tu zažádalo o azyl? No?“

„Dost, připustím, ale…“

„No tak vidíš! A kdyby tomu tak nebylo, nenarodíš se.“ zamrká na mě, pod okem stále make-up z cukru.

„Mami, ti všichni se dokážou přizpůsobit našemu… vašemu Zákoníku. Já ne. Chci to zkusit jinde…tam, odkud všichni ti lidé tady utíkají. Nehledě na to, že ten, díky kterému jsem se narodila, se taky zrovna neohlížel na to, co dovoluje Zákoník a utekl. Sama vždycky říkáš, že jsem po něm…“

„ No, to tvé nerespektování pravidel by rozhodně sedělo, mamka zvedne pocukrovaný prst, aby zdůraznila svá následující slova, ovšem tak moc snad genetika nefunguje, aby ses neohlížela na Velký Zákon Tonguelandu! Hranice mého jazyka…“

„…ohraničují hranice mého světa.“ odříkám Zákon, který nás v první třídě naučili dříve než všechno ostatní.

„Tak!“ zatváří se maminka spokojeně, neboť považuje dialog, odehrávající se téměř každý den za ukončený a strčí bochánky do vyhřáté pece. Rozhodnu se opustit kuchyň a jdu se projít, protože potřebuji být sama. Aspoň chvilku. Mamka za mnou ještě něco křičí, ale já už jsem někde jinde. A to jak fyzicky tak hlavně psychicky.

Stmívá se. Sedím na svém oblíbeném místě, odkud mám výhled na celé Tongueland-city a pozoruji jak postupně přibývá počet rozsvícených lamp a oken. Můj zrak sklouzne nad obzor, kde mám možnost sledovat jižní pól Země a také jižní cíp Argentiny a Chile. Planeta Země…místo odkud někteří pozemšťané, které už nebaví uspěchaný život, ozonové díry, globální oteplování a desertifikace, prchají k nám, na malou planetku Tongueland, rotující u jižního pólu Měsíce, a s radostí přijímají náš Zákoník. Co povídám náš! Nepatřím sem!!! Zatímco všichni utíkají od pozemského života, já bych dala nevím co za to prožít týden, co týden, jediný den tohoto života! To proto že jsem jiná. To proto, že za celé dějiny tonguelanďanů se našel jediný člověk který si dovolil porušit Velký Zákon a vrátit se zpět na místo, odkud původně utekl - můj otec.

„ Hranice mého jazyka ohraničují hranice mého světa…“ ušklíbnu se nahlas. „Hranice mého jazyka ohraničují hranice mého světa…Hraniméhojazykohraničhranimésvěta… Hraméjazohramésvě…“ s nechutí převaluji na jazyku tuto věčně omílanou větu a přemítám, že snad i ty vznikající patvary mají větší význam než původní Zákon. Já vím, je to dost rouhavá myšlenka a žádného správného tonguelanďana nebo člověka, žijícího na Tonguelandu by ani nenapadla, mě ano. Já dokonce nepochybuji o její pravdivosti!

Copak to není absurdní, že nikdo nic nenamítá proti tomu, aby se u nás zabydlovali pozemšťané,ale proti tomu vrátit se na Zemi nebo se tam přestěhovat?! A to jen proto, že celý zákonný systém je postaven na rozdílech, mezi pozemšťany a tonguelanďany - vnitřní klid, který lidem (a mně) schází, abnormálně dlouhé vlasy (pro zajímavost: délka vlasů průměrného tonguelanďana se pohybuje okolo 85 % z celkové výšky těla, což znamená, že já jelikož měřím 165 cm bych měla mít vlasy dlouhé 140, 25 cm - měly by dosahovat přibližně do půli lýtek…což nedosahují) a ještě jeden, poslední, díky němuž vznikl hlavní a Velký Zákon. Celá planetka Tongueland si zachovala pouze jeden jediný jazyk - na celém jejím povrchu i v její atmosféře se mluví tonguelandštinou, čímž se liší od Země a to už někdy od roku 587 před pozemským letopočtem (u nás je to právě rok 0), kdy se na Zem a její okolí snesla směs halucinogenních a jedovatých plynů, která způsobila krátkodobé poškození čelního laloku levé hemisféry lidského mozku (kde se mimo jiné nachází také centrum řeči), takže dosavadní jazyk pozemšťanů beznadějně vymizel a začaly se vyvíjet jazyky nové-odděleně na každém kontinentě, v každém státu, v každé části toho státu. A protože centrum řeči tonguelanďanů se nachází až v temenním laloku levé hemisféry, nám se zachoval jazyk původní a na celé planetě stejný. A zatímco dějiny Tonguelandu tomuto zásadnímu zlomu dali jméno Zásadní Zlom (jak originální), pro lidi je to pomsta jejich Boha, za vzpouru a rouhání při stavbě legendární Babylonské věže.

Proč se pozemšťani dokážou přizpůsobit a já, která jsem tu vyrostla, ne? Proč to prostě nedokážu hodit za hlavu? Proč tu platí takové zákony? Proč to byl zrovna můj otec, který je jako první porušil? Proč chci být po něm? Proč jsem po něm? Proč? Proč? PROČ?

Až když na celý Tongueland padne černočerná tma si uvědomím, že je nejvyšší čas vydat se zpět. Zívnu a s námahou se zvedám ze země. Cestou domů si pohrávám s myšlenkou, že se mi nazítří třeba konečně podaří mamku přemluvit. Doufám v to. Ostatně jako každý večer…

pátek 22. října 2010

Konečně opravdový test!

Určitě to znáte- onen strašně důležitý a nepochybně pravdivý kvíz v nejrůznějších časopisech, ať už je to Dívka, Bravo, Topdívka, Cosmopolitan,... :) a ať už má název "Hodíte se k sobě?", "Jaká jste doopravdy?", "Jste opravdu nejlepší kámošky?", " Je tvůk kluk gay?", Je tvá holka lesba?" "Jsi lesba/gay?", "Věříš testům v časopisech?"... a tak podobně :) A ruku na srdce, každý z nás si určitě alespoň jednou nějaký z těchto testů udělal...



Ale proč to sem všechno píšu... právě sem totiž v počítači objevila ten skutečný, pravý test, o který se s vámi chci podělit:

V Á Ž E N Í,

KONEČNĚ OPRAVDOVÝ TEST

1. Jsi hezký ?
ano - 1 bod
ne - 0 bodů

2. Jsi chytrý ?
ano - 1 bod
ne - 0 bodů


VYHODNOCENÍ:
2 body: Jsi hezký a chytrý
1 bod : Jsi buď hezký nebo chytrý
0 bodu: Jsi škaredý debil




:D :D :D

středa 20. října 2010

Jeee, já sem tak ráda...

..., že dnes (resp včera, uff, už bych fakt měla jít spáát) Šámy zprovoznil wifinu, které sme dali jméno Akira a já mohla napsat hned tři (i s tímhle čtyři) nové články...
I když to pro mě znamená jít spát až teď, téměř ve 2 hodiny v noci (má nahrbená záda, promiňte mi to, zítra si vás protáhnu v bazénu), sem za to opravdu ráda. A navíc, díky přetrvávajícím potížím paní Zikmundové se zítřejší hodina od půl osmé (brr) ruší a dramatickou výchovu (což je vynikající příklad dalšího hravého předmětu) máme až od 10:15, mohu si trochu přispat.

A k posledním dnům - viděli sme film "Někdo to rád horké" se všemi těmi skvělými hláškami ("Říkejte mi Dafné" nebo "Pak nás dají do ženský márnice, svlíknou nás a já umřu hanbou" :D) a je prostě skvělej. Prostě awesome.


Perníková chaloupka...

... aneb návrat k osvědčené metodě hraní si na vejšce :)

Tento text vznikl jako domácí úkol na předmět Základy artefiletiky, který vede pan docent Slavík (což je mimochodem Pan Profesor s velkýma P, tak moc ho mám ráda :) ) a jeho zadání znělo - vybrat si libovolnou ilustraci Perníkové chaloupky a popsat, co na ní na mě nejvíc "funguje"... zkrátka něco podobného jako hermeneutický výklad...



Nejkrásnější pohádky bratří Grimmů

Perníková chaloupka patřila odmalička k mým nejoblíbenějším pohádkám vůbec a stejně tak i ilustrace k ní. Jakmile se mi do rukou dostala pohádková knížka s Perníkovou chaloupkou, okamžitě jsem k ni listovala, porovnávala, hodnotila. A moje “numero uno“ ilustrací a obrázků této pohádky můžete vidět výše.

Ilustrace zobrazuje Jeníčka a Mařenku těsně před tím, než se opatrně přiblíží k chaloupce a uloupnou si kousek sladkého perníku. Je světlá, převládají na ní jasné pastelové barvy, rozhodně nemáme pocit hluboké strašidelné noci. Ovšem pak se podíváme na les za chaloupkou – vysoké staré smrky, temné stíny mezi stromy, které jen tak neprohlédneme. A najednou jakoby na nás trocha toho „strašidelna“ dýchla, jakoby ona chaloupka byla pomyslnou hranicí mezi světlým, jasným dnem, ve kterém se hlavní postavy nachází teď, a temnou, hrůznou nocí, do které se dostanou, zajdou – li dál, než by měly.

Dojem této hranice (mezi dobrem a zlem, chcete – li), ve mně utvrzují i rostliny před perníkovým plůtkem. Najdeme zde žlutou vysokou diviznu, léčivou bylinu, která lidem pomáhá od nejrůznějších neduhů, roztomilé sedmikrásky, které v nás evokují nevinnost a zelené kapradí. Naproti tomu za perníkovým plůtkem, blíže k chaloupce a temnému stromoví za ní vidíme akorát houby parazitující na vysokých stromech, které v nás rozhodně žádnou důvěru nevzbudí.

Pro mě je asi nejsilnější zážitek z ilustrace onen neslyšitelný rozhovor mezi postavami dvou sourozenců, ten váhavý postoj Mařenky a rozhodné gesto Jeníčka. Jako by říkal: „Pojď, jen si trochu uždíbneme, to nikomu neublíží.“ Ale jeho malá sestřička se bojí, váhá, přemýšlí. Možná je jí hloupé loupat někomu cizímu obložení stěn, možná se jí nezdá havran nebo vrána sedící na perníkové střeše (předzvěst nebezpečí?): „A co když nás někdo uvidí? A ani nevíme, kdo tam bydlí…“

Ale uvědomme si, že děti jsou hladové, unavené, na les se pomalu, ale jistě snáší večer a ony neví, kudy dál. Proto taky nakonec Mařenka podlehne bratrovu přemlouvání a svému vlastnímu hladu a překročí onu hranici.

úterý 19. října 2010

Myrty a my v zemích dechberoucí architektury, umělců, unie a piva

Jak jsem slíbila, hned po článku o radosti a veselí (objevila sem krásu hypertextových odkazů :) ) se pusťme do tohoto tématu. Vím, že jsem slibovala také výlet do Plzně, ale nestihla sem ještě stáhnout fotky z počítače z domova, takže snad někdy příště...
Ovšem než opravdu začneme, musím k něčemu přiznat. Je to opravdu dost hrozné a myslím, že ačkoliv už je to nějaký ten pátek, ještě mi nebylo odpuštěno. Vím, neexistuje na to žádná omluva, ač se tu můžu ohánět tím, že sem měla tolik práce s balením nebo že za to může Pavlík... pravdou však je, že sem ZAPOMNĚLA své Myrty doma... to znamená, že na následujících fotkách se objevují jen a pouze Šámova 1. Myrta, pak Myrta basová a Myrta černá (neberte jako rasistickou narážku, prosím). Myslím, že moje velká šedá, naše velká bíla, malá bílá, malá šedá, malá hnědá (ani toto není žádné antisemické třídění, proboha!) Myrta se na mě už nezlobí, ale stále mi to má tak nějak za zlé.

Ale dost bylo sypání si popelu na hlavu...
Náš poznávací zájezd do Beneluxu (složení - já, Šáma, miniŠáma, pan Šáma, paní Šámová, Myrty) se samozřejmě neobešel bez prvotního plánování a cestovní horečky. Snad jedině Myrty to snášely dobře...


Například když si hověly na autě na německém odpočívadle...

... nebo na mé hlavě, když je unavila prohlídka Lucemburku, což byla mimochodem naše první zastávka. Prohlédli sme si to, co každý turista (hrobku Jana Lucemburského) i to, co nee každý turista (nějaký budovy Evropské Unie, všechno high tech, myslim, že tam byl snad archiv? Ale úplně obří...)







Pár uměleckých fotek u umělecké stavby (že by to byla opera? Teď nevím) Ovšem poté, co si Myrta zahrála na King Konga...



... a co sme se prospali v našem prvním Etapu (luxusním, nutno říci, svítící sprchu sme neměli v každém :) ), vyrazili jsme dál - do Bastogne. Tam jsme navštívili památník americkým vojákům


Tam sem si také koupila krásné nové saténové balerínky :) a vyzkoušela, jak vypadá "pohoda na hlavni"...




... nebo taky "my tři z tanku bez psa" :)... Ovšem z Bastogne sme se vydali rovnou do Bruselu, kde si Myrty vychutnaly hlavně posezení na lavičce v galerii.


Jestli je tak zmohli dlouhonozí sloni od Dalího,...



... nevím, ovšem nás celkem jo. Stejně jako další obrazy a hlavně další památky Bruselu, například veškeré stavby (včetně jeho domu) Victora Horty, geniálního secesního architekta...





... tohohle domu, který bych s klidem označila za klenot funkcionalismu...


...samozřejmě Atomia a v neposlední řadě obří art deco katedrály.


V Bruselu sme strávili dva dny a poté jsme projeli Bruggy a Gent. Většina lidí tvrdí, jaký klenot nejsou Bruggy (středověké památky, grachty, bohatá historie,...), ovšem mně osobně se líbil spíš Gent. Pravdou ale je, že nás bruggské pivo v jedné z legendárních hospůdek na jeden večer přimělo pochybovat o této myšlence.




A nejen nás. Vlastně si obě šedé Myrty musely další den půjčit moje a Šámovo sluneční brýle, aby zakryly obrovské kruhy pod očima. Černá Myrta, ta byla ještě opilá, takže mi ukradla náušnice.

A po získání této zkušenosti nám nebrábilo nic vyjet si do Holandska, nasbírat další zkušenosti. Jako že třeba to, že holanďani topí hranolky v majonéze, je pravda. Ovšem je to delikatesa (jejich majonéza chutná spíš jako tavenej sýr). Nebo taky to, že větrnný mlýny se uměj točit opravdu, opravdu rychle. A taky to, že nám končí období krásného počasí. Na následující fotce můžete vidět poslední sluníčko a je to taky poslední "myrtí" fotka, neboť ani Myrtám se nechce pózovat v děšti. A uznejte, komu se chce vůbec fotit.



Uhuu, vlastně ještě v Rotterdamu nám osvítilo slunce například tyto "kostkoidní" domky a další moderní budovy...


A taky v Antverpách u budovy soudu bylo krásně, ale to už je opravdu všechno :). Amsterodam i Haag nám propršel. Škoda.


Co říci na závěr? Možná trochu uspěchaná dovolená, stihnout tři země, 9 vělkých měst, neznámý počet památek/muzeí/obrazů/rodných domů slavných mistrů (Horta, Rubens, Rembrandt, Vermeer) za nějakých 11 dní při dopravě autem, to je celkem sebevražedná mise. Ale my ji ještě zvládli celkem obstojně.

A viděli sme Dívku s perlou, Noční hlídku, Hodinu anatomie, Mondriana, Van Gogha, Rubense... to na tom bylo to nejskvělejší!!! :)


Radujme se, veselme se...

... ale ne v tomtooo noovem roooce, jak se zpívá v nějaký vánoční koledě (mimochodem, nepřipadá vám, že jakmile skončí srpen, na dveře klepou vánoce? Alespoň mě to tak připadalo, když jsem přišla do Globusu. Venku ještě babí léto a oni na mě s ozdobama, adventníma kalendářema a čokoládovýma Mikulášema - který vlastně vůbec nevypadají jako Mikulášové, ale Santa Clausové, tak proč je vlastně dávámě dětem do balíčků?... uuf, ale to sem se dostala někam úplně jinam :) )
Tak, z čeho se vlastně radujme a veselme?
Takže hlavními novinkami dne/týdne/ měsíce jsou: naše přestěhování do nového bytu - ze Žlutické 19 sme se přestěhovali do Žlutické 22... já vím, velká změna :). Bydlíme stále s Ivankou, Vojtou, Akirou a Myrtama, jen už to není podnájem pro naše adoptivní rodiče, neboť oni ten byt koupili. Krásně sme si vymalovali náš veeelkej novej pokoj (žlutá, modrá, červená),


Takhle to probíhalo...

konečně sme si koupili postel - tuhle...


Postel, povlečení, prostěradlo a (nerada to říkám) Myrty... design by Ikea
A nee, nejsem placená za reklamu.
A ano, je to ten samej roh jako na předchozím obrázku.


A včera sem nám vyrobila z krabice Scania, kartonu a baličáku celkem pěknej noční stolek ve stylu Mondriana


Ovšem nejdůležitější novinkou dnešního dne, díky níž můžu konečně zas napsat nějaký ten článek je ta, že se milovanému Šámymu podařilo rozchodit wifinu! Já vim, mohla sem sem něco napsat během pauz ve škole, které sem strávila ve studovně/knihovně, mohla sem se třást zimou připojená na modem v našem ještě nehotovém, prázdném a nevytopeném obýváku (zítra přijdou dokončit plovoučku), ale víte jak... člověku se přeci jen píše líp u stolu, v posteli, na zemi,... prostě tam kde chce. Ach jo, jak člověk rychle zpohodlní (a to jí máme zapojenou cca 4 hodiny? :) )
Čiže v nejbližších dnech, možná hned jak dokončím tento článek se můžete těšit na další pokračování seznamu (alespoň ve zkratce, přeci jen už to není tak aktuální :) )...

sobota 25. září 2010

Samrtájm...

... aneb jak spojit příjemné s užitečným.
Jak už jsem psala v článku o škole v přírodě, které jsem se letos v červnu jako vychovatelka zúčastnila, sháněla jsem si na léto brigádu. A Paplee musí mít něco extra, čiže se upíše na hlídání cizích dětiček s lákavým výhledem praxe a snadno vydělaného velkého penízu (na náborovém plakátu, který lákal vychovatele na školu v přírodě, se skvěla částka 500 - 1000 Kč na den. Za 6 dní jsem si vydělala 1450,- chmm... ale aspoň ta praxe... a nový lidi.
Tento report píšu schválně až tak pozdě (přece jen z tábora jsem se vrátila někdy 7. 8.), protože sem věděla, že pokud ke klávesnici nastoupim hned 8. 8., budou tu slova jako supr, skvělý, boží, vynikající, nádherný silně předimenzována. Teď, když se na to dívám s odstupem... tu tyhle slova taky najdete, protože ten tábor byl prostě supr dupr, boží!!! :)

A to hned z několika důvodů:

1. celkem pěkné peníze (žádná horentní suma, ale alespoň nic neslibovali předem, narozdíl viz hore),

2. skvělej kolektiv vedoucích (což jsem psala i u školy, ale přeci jen.. tady mi zkrátka byli ty lidi blíž, věkově i myšlenkově... hlavně byla jedna z vedoucích Abee, což taky udělá své, žee?)

3. vynikající, ale opravdu VYNIKAJÍCÍ děti (oproti 20 páťákům z Prahy byl třináctičlenný oddíl dětí s věkem 8 - 10 let přímo balzám, pohlazení...). Jasný, hyperaktivní Pepča nebo drzej Stejsy mi taky dávali zabrat, ale víte jak...jo, vítězí Summer time.

Tábor se konal mezi Táborem a Bechyní (krásná slovní hříčka), u břehů řeky Lužnice (taky nám poslední dny, kdy nepřestávalo pršet, dělala tato říčka nemalé vrásky na čele, když se pomalu, ale jistě vylejvala z břehů), nedaleko od místa, kde řeku protíná unikátní empírový řetezový most, nejstarší ve střední Evropě. Hlavasem byl Zděněk, zvaný Zdené, příjemnej, sympatickej, ráznej učitel z Prahy a pro tento tábor, kdy bylo téma celotáborové hry Cesta do zakázaného města aneb Poznej krásy starověké Číny, i svrchovaný vládce, císař.


Při jedné ze scének celotáborovky. Dvě půvabné gejši právě představily císaři nový vynález - porcelán. Jak můžete vidět z jeho výrazu vidět, pýří se nadšením :)

Při závěrečné scénce celotáborovky, kdy se císař, seslaný bohem za oslnivého svitu loučí chystá opět vstoupit na nebesa (ten červený flek uprostřed, to je on :) )

Jeho družinu jsme tvořili my, vedoucí - gejši, rolníci, zbrojnoši - já, Abee, Jáň, Lucía, Mickey (čti tak, jak se to píše :)), Váša, Jiří (pravá ruka Zdeného, jestli nekecám, dělal 3 turnusy za sebou!), Raptor (ovládal capoeiru, čímž si nejen u dětí získával obdiv), Mára (spolehlivej, vtipnej trochu egoista :) ), Lucka (ve druhém týdnu si udělala něco s kolenem, takže zbytek pobytu jen tak pokulhávala po táboře, přičemž jí děti z jejího oddílu nosily roztomilé obrázky s nápisy typu "Brzi se uzdraf" :) ), Monča (praktikantka), Adam (skoro soused, bydlí v Chomutově), Eliška, Kačka (praktikantka), Janča a Daktr (zdravotník). A samozřejmě, rodilí mluvčí angličtiny, tři učitelé z různých koutů anglofoních zemí.

A užili sme si to. Jak my, tak děti.

Mezi nejvtipnější momenty asi patřilo naše noční hlídkovaní s Abee a Vášou, kdy sme v této sestavě šli kontrolovat chatky. Nejen, že sme si počínali strašně potichu (tlumený záchvaty smíchu, hlášky typu: Pššt! A pozor na kytičky!, rádoby tiché našlapování), ale dokonce sme učinili i objev! Bylo to už ke konci tábora, kdy měli děti sbaleno a zavazadla vytahaný ven na verandičky chatek. Na jedné verandě ležela rozhrabaná kosmetická taštička, se který čouhalo zrcátko. Abee ho vzala a s překvapením ve tváři ho podala Vášovi se slovy: "Koukej, tady má nějaká holka tvojí fotku".. jasný, nejspíš to přijde nehorázně vtipný jen mě (vim o čem mluvim, právě jsem smíchy málem spadla ze židle :) ) a Abee a možná Váša se při této vzpomínce pousměje...

Důkaz, že jako vedoucí sme se na táboře rozhodně neflákali. Levitující objekt v popředí je Mára :)

Byly tam samozřejmě i další vtipný hlášky, o které se zasloužily děti. Daniel s Abeeina oddílu nazval čokoládový puding "slizem" a odmítl ho jíst, Violetka, hyperaktivní dítě z 1. (nebo 2. ?) oddílu, zas vydržela celej polední klid obcházet pomalými, elegantními krůčky volejbalové hřiště a na Adamovo otázku, jestli dělá balet, stručně, žasnoucí nad jeho nechápavostí, odpověděla: "Ne, já jsem kůň." Violetka vůbec byla studnicí na hlášky. Když Zdené vysvětloval pravidla jedné z bojovek, a na konci svého výkladu dal prostor na dotazy, zvedla ruku a s vážnou tváří se zeptala, kolik stojí koťátko (jedno z potomků kočky, která patřila Mámě, táborové kuchařce).
Ovšem, jasně, že to nebylo jen růžový. Když nám například zkolaboval jeden starší ukrajinskej klučina a upadl do takovýho stavu, že musel sanitkou do nemocnice, příjemný to rozhodně nebylo.
Nebo když se nám ztratila holčina jménem Romča... to byla taky kapitolka sama pro sebe. Romča se totiž rozhodla, že chce domů. Přijeli jí rodiče a přesvědčovali jí, že když už ty peníze zaplatili, tak ať to, sakra, vydrží (skvělá donucovací metoda). Pak odjeli. Nebo sme si to aspoň mysleli, že odjeli. A Romča nikde. Samozřejmě poplach největší, ježišmarjá, ona snad utekla, nebo co,vedoucí se rozutekli na všechny strany, já s Mončou sme vyrazily po příjezdové cestě do tábora. A najednou, hola hop, před náma stojící auto. A v ní nakýblovaná Romča i se svýma rodičema. Ne, že by něco řekli, že si jí berou z tábora. Ale tak jako tak, to vždy dobře dopadlo.
Příští rok jedu znova. Možná i na dva turnusy.

čtvrtek 23. září 2010

Ještě návrat k prázdninám...

... uff, byť mi tímto týdnem začal školní rok (na naší drahé "hrací škole", jojo, zapsala sem si dobré předměty :), ale o tom zas jindy ), stále ještě sem nesplnila slib, co slib, přísahu kterou jsem dala sama sobě - napsat na blog něco o dalších velkých zážitků z prázdnin. A že jich bylo! Přece jen prázdniny dlohý 4 měsíce sem ještě neměla :)
1. tzv. Velký Tábor s Abee a dětičkama ze všech koutů Čech ( i světa :) )
2. Výlet se Šámou a Pavlíkem a Myrtama do Plzně
3. BENELUX aneb poznávací zájezd se Šámou, mini Šámou, panem Šámou, paní Šámovou a Myrtama.
4. tzv. Velký Víkend+Pondělí , kdy sem si v sobotu zaplakala a provdala Míšu, v neděli odehrála pannu Julii na Oživlých hradbách a v pondělí se účastnila promoce paní Šámové (teď je z ní paní bc. Šámová :) )
Takže se máte na co těšit :)

A jako první si dáme náš tábor a hned poté výlet do Plzně...hned zítra to tu máte, teď spěchám na DUM 3.

pondělí 23. srpna 2010

Dovolená 2010 - stručně, věcně, jasně

Tak dnes to bude jen krátký a věcný report z letošní rodinné dovolené.

Obytňák, horko, Německo, Drážďany, severní Čechy, Černá Hora, Pavlík, mamka, taťka, nealko Piňa Colada, pivo, kempy, Evropa 2, Pinocchio, Komárov, sprite s bílym vínem, domov, sladký domov.

To by stačilo, ne? :)













I když to by bylo i na mě dosti stručné... :)


No, byli sme na naší další rodinné dovolené s obytňákem. Nebyla 14ti denní, jak tati po minulé dovče plánoval, ale i tak to bylo fajn. Projeli sme si Krkonoše i Jizerské hory, prohlídli si Drážďany i Trutnov, v obytňáku sme poslouchali Pinocchia (namluveného Jiřím Macháčkem - moc pěkné) a v nejrůznějších kempech Evropu 2 a její hity...(ne zas tak pěkné). Vyjeli sme si lanovkou na Černou horu a cestou dolů celkem zmokli, Pavlík byl hodnej i otravnej, jak dokáže být jen on, rodiče byly spíše hodní :). Dovolenou sme zakončili návštěvou prababičky, kde sem se s mou sestřenkou a jejím přítelem příjemně společensky unavila bílym vínem se spritem a pak sme se sestřenkou nahatý :) koupaly v bazénu :)
A v jednom z kempů se mi stala veselá příhoda z natáčení, a to, když sem si na "pláži" (břehu rybníka) objednávala nealko Piňa Coladu.
Paplí: Dobrý den, jednu nealkoholickou Piňa Coladu, prosím..
Barman: Dobrý den... hned to bude.
(a počne míchat nápoj. Do sklenice dá limetky, třtinovej cukr, mátu, led...)
Paplí: (v duchu) Ty jo, vždyť on dělá Mojito... ale nebudu mu do toho kecat, třeba to dělá ještě pro někoho jinýho...
(Barman stále pokračuje ve svém počínání, až to Paplí nevydrží)
Paplí: (nejistě) Prosim vás, neni Piňa Colada to z ananasovym džusem, kokosovym sirupem, šlehačkou...?
Barman: (smrtelně vážně) Nee...
Paplí: (v duchu) COŽE? (nahlas) A jakej je teda rozdíl mezi Mojitem a Pina Coladou?
Barman: (podívá se na Paplí, pak na skleničku s hotovým koktejlem z limetek, máty a cukru a pak znova na Paplí) Ssssss... vy ste chtěla PIŇA COLADU!... tak pardooon! (Mojito si přisune k sobě) no, tak tohle bude pro mě... (a počne dělat onen koktejl z anasovýho džusu, kokosu...atd.)

Ale udělal ho dobrej, to se musí nechat :)

Brzy přibudou i fotky, ale teď už je pozdě, já ležím v posteli a ráda už bych to zalomila...:)

Taky sem co nejdřív hodím zážitky z tábora SUMMER TIME, na který můžete vpravo vidět reklamu a také zážitky z víkendu v Plzni se Šámou, Pavlíkem a Myrtama :) Uff, je toho nějak moc...

Dobrou.

středa 11. srpna 2010

Paplee měla narozeniny...

Uff, nějak opět nestíhám. Hlavně, že sem píšu rebelské zápisy, ale report o narozkách nikde :)

Oslava se moooc vydařila, vystřídalo se u nás tolik hostů, že to ani nespočítám... byla sem tu já, maminka, tatínek, Pavlík, Šáma, babička, Abee, Tomáš, Zuzí, Mikša, Jiří, velkej Pavlík,... no, to je,pokud vim vše... Bylo to krásné, uvolněné, Mikša s Pavlíkem si vyhráli a táta se zas vyřádil, když klukům předváděl RC vrtulník, Abee nám předvedla svůj epesní obvaz, Tomáš marně čekal na klobásky, Jiří si stydlivě nabídl dort, mamce zachutnal Zlatý Jelzin a já... já sem byla ráda, že se všichni baví.

Jojo, už je mi dvacet.

úterý 20. července 2010

Rychlý rebelský zápis

Ahoj, sem v práci a sem rebel, neboť sem na chvilku opustila dělání toho, co mám a tajně dělám to,co nemám - píšu do blogu teno rychlý a nic neříkající zápis... wau, to je tak napínavé :) Pššššt!
A jinak se mam fajn.

neděle 13. června 2010

Dějiny, ŠvP a zklamání

Trochu jsem se odmlčela, tož to proto, že jsem měla celkem dost napilno. Tak zaprvé... udělala jsem dějiny umění 2... za 1! Čiže mám alespoň 1 jedničku v tomto semestru...co víc si přát? Jediné co mi ještě zbývá je kresba, na ní jedu 17.6., pokud si zase milý pan docent akademický malíř neusmyslí, že tam nebude :) Ale pokud vše dobře dopadne, mohu 18. s klidným svědomím oslavit ukončení mého druhého semestru a postup do 2. ročníku.. jupí.
Tak zadruhé- sháněla sem si brigádu, až sem ji nakonec našla... jako vychovatelka na Škole v přírodě ve Svoru. Prošla jsem školením, pohovorem, testem a 7.6. v pondělí jsem nasedla na vlak směr Lužické hory. Rekreační středisko firmy Star Line (sakra, co je to za zvyk, pojmenovávat české firmy v angličtině?!), která se zabývá převážně dětskou rekreací (to znamená školami v přírodě na klíč a letními dětskými tábory), leží pod jednou z nevyšších hor Lužického pohoří- pod Klíčem.
Než sem objevila inzerát, který lákal studenty a studentky naší fakulty na místa vychovatelů, vychovatelek a vedoucích, netušila jsem, že vůbec existuje firma, která vám zajistí školu v přírodě na klíč. Škola zaplatí a pak už se téměř o nic nestará, firma Hvězdná dráha zajistí ubytování, stravu, zdravotnici, nočního hlídače, tým vychovatelů, celopobytovou hru i program.
Vyfásli sme pražskou základku, já konkrétně 5. třídu. Řeknu vám, nevím, jestli je to mnou, že už stárnu, ale opravdu mi zpočátku vyvstávala na mysl věta: To by se za našich mladých let stát nemohlo. ... Neviděla jsem bandu oprsklejších dětí! Příklad- když mě (nebo téměř kterémukoliv mému vrstevníkovi) v 10.-11. letech řekli vedoucí, vychovatel nebo paní učitelka Obleč se, bude ti zima, Vem si něco s krátkym rukávem, bude ti horko, Vem si pití, Vem si něco na hlavu, řekla jsem možná jen jednu větu protestu (vždyť je horko... ) a pak sem splnila onen požadavek. Tyhle děti ste museli přemlouvat, aby něco takovýho udělaly!!! Co mě dalšího překvapilo- citlivost těchto dětí- každý den mi hlásily, co je bolí, že jdou na marodku, co si zase udělaly s nohou, rukou,... Příklad- Jedna holčina šlápla na kámen a dva dny ji bolelo chodidlo. Nic na něm vidět nebylo, ani zčervenání, nic. Zázračně se uzdravilo, když sme šli na skákací hrad. Jeden kluk praštil pěstí do země. Proč? Neptejte se mě, nevim to. Když sem si je ten den přebírala, se smíchem mi tvrdil, že má zlomenej prst. Dívala jsem se na to a neměl s tím nic, nateklé ani modřinu. Druhý den jel na pohotovost a dostal sádru- prst zlomenej na třech místech. Dále mi jedna holčina zkuhrala, že si na koupališti rozsekla nohu- vyděsila sem se, ať mi to teda ukáže- mini šrámek přes chodidlo. Teda, když my sme jeli (jak v 1. tak ve 4. třídě) do školy v přírodě, tak byla marodka prázdná!
Ale abych jen nemluvila špatně, o svých dětičkách, zas mě překvapily před souteží Čarodějnická miss. Podle pravidel se měl zúčastnit vždy 1 zástupce za třídu. Téměř jednohlasně se tedy vybrala Barča. A teď- vymyslet a vyrobit kostým, sepsat uvodní řeč, namalovat jí, připravit jí. Je fakt, že se všichni děti semkly a pomohly- holky nosily malovátka, šminky a oblečení, kluci vymýšleli jméno, místo, odkud přiletěla, na čem přiletěla,... A skupinka holek, která neměla moc co dělat mi sama od sebe řekla, že chtějí vyrobit koště a ať jim pomůžu. Sice naše Barča nevyhrála, ale co :).
Taky o učitele bylo perfektně postaráno- zažili u nás Vánoce i Silvestr, byly dárky, řízky, bramborový salát, ohňostroj i sekt. Moje paní učitelka byla milá dáma, která nepila a chodila spát v osm hodin, proto vyvstal malý problém, když sme o vánocích každý vychovatel zval svou paní učitelku/učitele na panáka.

Já: Copak si dáš?
P.U.: Já nepiju, Pájo, takže asi nic...
Já: Tak si spolu můžem dát nějaký nealko, třeba kofolu...?
P.U.: Vidíš, tu bych si mohla dát, tu sem dlouho neměla...
(pauza, během níž si všimnu jahodového Berentzena za barem)
Já: A měla si už někdy Berentzena? To je takový sladký, neni tam ani cítit alkohol...
P.U.: (na vážkách) No... mohla bych to zkusit... Tak jo, tak si to dáme.
(pauza, po panáku jahodovýho tlamolepu)
P.U.: No vidíš, to je dobrý... Pojď, teď tě na to pozvu já. :)

Co se týče vychovatelskýho kolektivu, tak ten byl úúúúplně úúúžasnej :) Hlavní vychovatelka byla taková mamina, milá, vtipná, přísná, občas, když bylo potřeba, tak drsná, ale hlavně se k nám chovala jako k sobě rovným a povídala si s námi nejen o práci, ale i po práci :) Z ostatních vychovatelů/vychovatelek sme byli celkem čtyři nováčci, kteři se ovšem po 4 dnech pobytu automaticky přihlásili na další pobyt. Opět sem narazila na úskalí svého malého vzrůstu. To, že se mezi dětmi budu ztrácet a že nejvyšší holka ze třídy bude vyšší než já, to bych překousla, ale situace, která se mi stala jednou před večeří mě skutečně dostala:
Stojíme z dětičkama před schodama do jídelny, já v čele, a čekáme, kdy nás zavolá služba, že můžeme jít. Vychovatel Kačer (nikdo mu nikdy jinak neřekl) vykoukne z jídelny, přehlídne dav mých nastoupených dětí a zeptá se: Kde máte vychnu? Jelikož sem ptávě peskovala jedno zlobivé dítko, zaregovala jsem až na jeho druhé zvolání, kde jako nechaly vychnu. To už sem k němu vzhlédla a nevěřícně: Kačere.. jako... Trvalo mu asi půl vteřiny, než pochopil, že ta malá postavička v čele dětí není nedorostlá pátačka, ale ona vychna, kterou tak vyvolává :) Zajímavost: vetšina vychovatelů/ek, včetně hlavasky pocházela z Ostravy, takže sem hned pochytila onen ostravacky přízvuk, který se v mém případě zkoubil se slovníkem plzeňským :)
A za třetí- velké zklamání. Nemiluje mě. Myslela sem, že jo, ale poslední dobou mi to bylo čím dál, tím víc jasné. A přitom se o něj tak dobře starám! Vařim mu, uklízim mu, uspokojení mu dopřávám... a pak takovej podraz. Onemocní. Dva dny před odjezdem zpět domů mé tělo onemocní. Bez jediného varování se mi potáhne krk a mandle hnusnym povlakem, naskočí teplota a zdravotnice mě posílá na pohotovost, kde mi nesympatickej doktor předepíše antibiotika a klid na lůžku, což se opravdu neslučuje s hlídáním bandy nevycválaných dětí. Proto mě hlavaska raději posílá domů, s přáním brzského uzdravení. Ale 21.6. tě tu mám jako na koni, jasný?! dodává ještě. A tati mě odváží domů, kde teď ležim v posteli a stříkám si do krku nechutnej Bioparox. Teď to vím jistě. Moje tělo mě nemiluje. Zásadně totiž onemocní ve chvíli, kdy se to nejméně hodí...viz oslava narozenin, maturita, pomaturitní večírek,... atd.
No co :)

Aktualita- kresbu mám za 2, takže mě čeká volno až do konce září :)

neděle 23. května 2010

Prosím vás a vyzývám vás,

běžte k volbám!!!

Volte, volte, volte!

Ovšem nechoďte k volbám bez názoru, s tím, že je vám to fuk, že se o politiku nezjímáte.
Já se o ní taky nezajímám. A stejně půjdu k volbám s názorem a do volební urny ten svůj názor hodim. Proč?

Třeba proto, aby český hokej, na který stále můžeme být hrdí (jak nám naši zlatí kluci dnes ukázali), nedostal do rukou Paroubek, jak (mimo jiné) sliboval.

Třeba proto můžete jít k volbám a nezahodit svůj hlas jen tak do větru.

Sem hrdá na to, že sem Češka. Kvůli hokeji, kvůli naší historii, kvůli naší schopnosti vyslovit Ř, což umí málokterej národ, kvůli naší krásný vlajce a hymně, ...

pondělí 17. května 2010

Lidi...

... dokážou být hodně zlí... jako jeden z mála živočišných druhů.

Hance L. přeju hodně štěstí.

Proč?
Proto , proto a proto

Ono je totiž strašně jednoduchý přejít to cynickou poznámkou, když se váš to netýká (viz komentáře pod článkem v prvním "proto")

úterý 11. května 2010

Zkouškové?

Pro mě už jo... i když oficiálně začíná týdnem 24. 5., mě začal zápočtový a zkouškový měsíc již minulým týdnem...

4. 5. KNJ/GLEX neboli Gramaticko-lexikální cvičení - test, již proběhl (dnes za cca 20 min se dozvím, jak dopadl... chmm)
5. 5. KPG/OTV neboli Obecná teorie výchovy a vzdělávání - test, již proběhl (dnes sem se měla pomocí internetu dozvědět, jak sem dopadla- zatím nic)
10. 5. KNJ/FON neboli Fonetika a fonologie - písemná zkouška, včera napsána (nevim, nevim)
10. 5. KGE/VMEGS neboli Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - test, včera napsán (myslela sem, že mě k tomu vychovali, ale...)
12. 5. KNJ/PJAR1 neboli Praktický jazyk a reálie 1 - poslední test... ach jo...
13. 5. KPG/MKVV neboli Multikulturní výchova a vzdělávání - velmi zajímavý předmět, plný velmi zajímavých pojmů...čeká mě test.
17. 5. KNJ/FONE neboli Fonetická cvičení- čeká mě poslední test, který musím udělat na min. 28 bodů (ze 40), tak snad...
17. 5. KNJ/LEX neboli Lexikologie... ach jo...
18. 5 KPS/ROBOS neboli Obecná psycholgie a psychologie osobnosti... poslední test.
20. 5. KPG/OSR neboli Osobnostní a sociální rozvoj... též vylmi zajímavý předmět, plný zajímavých pojmů... též mě čeká test.
20. 5. KVK/ZMT neboli Základy mulimediální tvorby- udělování zápočtu, což znamená, že do tohoto termínu musím mít interaktivní klip s hudbou zhotovený ve Flashi na téma Moje Plzeň hotový.
27. 5. UUD/DUM neboli To nejlepší nakonec- Dějiny umění 2 - ústní zkouška.
+ do konce května dodělat kresby, malby, vypracovat domácí práce na tyto předměty a donést je ke schválení a ohodnocení...

Kam se poděla ta tvořivá hravá škola, plná zmuchlaných papírů, fotek uměleckých workshopů a zátiší s hraček, která mě tak bavila a naplňovala? Já jí chci zpátky!!!

(tedy nee že bysme si přestali hrát úplně, že... :) )

Aktualita číslo 1- to GLEX sem nedala... můj první zápočet v životě, kterej sem nedala napoprvé... wau...
Aktualita číslo 2- FON- písemnou zkoušku sem dala... za 3... chmm.
Aktualita číslo 3- VMEGS- zápočtový test- sem dala... alespoň jedna bezpodmínečně dobrá zpráva :)
Aktualita číslo 4- OTV- zápočtový test- sem dala... další bezpodmínečně dobrá zpráva :)
Další aktuality- pro A. a další zvědavce :)
MKVV- zápočtový test mám,
FONE- poslední zápočtový test- chybí mi dva body, musím ještě na jeden test... chmm
PJAR1- poslední zápočtový test- mám :)
ROBOS- 9, 5 bodu z deseti možných z posledního testu- čiže mám
Malba- zápočet a zkouška- pěkná dvojka, jak mi řekla paní docentka akademická malířka :)
OSR- zápočtový test-dneska- mám
ZMT- flash jsem dodělávala dnes v noci a sklízela jsem zasloužené ovoce- zápočet mám
a GLEX mi napodruhé už dala :)

Čiže zbývá už "jen" dodělat kresby a zmáknout zkoušku z dějin...+ dodělat 2 body z FONE a možná opravnej test z LEX, to ještě uvidim, jak to dopadne...

úterý 4. května 2010

Neviděl jí někdo z vás ?

Už tak dlouho se jí snažim najít...vždyť už jsem jí tolikrát našla, i když byla poslední dobou stejná. Teď chci najít jinou, novou, neokoukanou...Neztratila jsem ji, jen jí vždy odložila, protože se přihlásily o pozornost jiné věci. Člověk by řekl, že jí tady najdu, ale stále, stále nic. Potřebuju jí na červen.

Neviděl jí někdo z vás? Nevíte o ní něco?
O brigádě?

čtvrtek 29. dubna 2010

Plzeňský Majáles

Máme tady krásné kulaté číslo, 60. příspěvek! Věnuji ho tedy něčemu spešl, což bezesporu, Plzeňský Majáles, který se konal v sobotu a neděli 23., 24.4., byl.

Je pravda, že v pátek sem nikde nebyla, to se konal výběr a korunovace letošního krále Majálesu na náměstí, ale zato v sobotu sem si to vynahradila.
Jako jedna z "pořadatelek" (brigádně sem pomáhala u soutěží :D) pro mě začínala sobotu již v půl 7 ráno, neboť v půl 8 jsme měli sraz, abychom si všechno připravili. Já sem konkrétně byla u soutěže Oskarová meta (a je mi fuk, že nás nakonec spojili do jednoho s Rychle a zběsile a neměli sme ani vlastní ceduli, chmmm..), což bylo vlastně skákání v pytlích, na kterých byla namalovaná soška Oskara... umělecké duše se nezapřou, malovaly sme ho my, já a Lucka a Zuzka, moje dvě spolužačky :). Letos byly soutěže na téma Oskar, Hollywood, film, takže tam byly soutěže jako Titanecky, již zmíněné Rychle a zběsile, Forrest Gump, Rocky... atd. Když ste je prošli všechny, pasovali vás na Majálesového Borce a do příštího Majálesu se můžete podepisovat s titulem M.B. :)
Ačkoliv by se mohlo zdát, že jako "pořadatelka" (och, jak honosně to zní ;) ) sem si tento open air festival moc neužila, opak je pravdou. Všechny kapely sem slyšela i viděla, neboť sme měly sakra strategické místo :) a ty hlavní na které sem se těšila (UDG a Kryštof) jsem stihla, neboť v 18:00 sme měly padla. A že se u nás ty lidi prostřídali, ty jo! Jen tak pro zajímavost, letošní účast- 20 000 lidí! Což je o 5000 více než loni. Soutěží se samozřejmě neúčastnili všichni (ještě to tak!), ale taková 1000 nám asi pod rukama prošla :) Je pravda, že to bylo poněkud unavující, takže sem domů nakonec šla už někdy v půl desáté, ale i tak sem si to užila. A navíc vstup zadarmo a 400,- na ruku se taky hodí :)
Neděle se také ovšem (alespoň pro mě) nesla ve znamení Majálesu, neboť sem se přihlásila na úklid. Abych pravdu řekla, dost mě překvapila účast nás, uklízečů. V sobotu měli všichni plnou pusu keců, že samozřejmě přijdou, ale já si řikala, no jasně, vožereš se tady a ráno sem půjdeš s kocovinou, už tě vidim. Sešlo se nás tam tak 50! Není tedy divu, že byl amfiteátr do 3 hodin vzorně uklizen.
Co bych na tomto festivalu vypíchla? Výkup kelímků. Za jeden kelímek, kterej ste přišli vrátit na určené místo ste dostali 1 Kč. A on když chudý student nemá na pivo, tak si rozmyslí, jestli ten keĺímek jen tak hodí do trávy nebo ho půjde odnést a ještě k tomu posbírá dalších 30!
Byli tam i takoví zlatokopové, kteří si takto vydělali i 100-200,-. A veřte nebo ne (a jako uklízeč to mohu i objektivně posoudit), kelímků se tam opravdu neválelo moc.
A ještě jedna věc. Do areálu festivalu si MŮŽETE přinést vlastní pití i jídlo (mimo alkoholu, samozřejmě), narozdíl od jistého kadaňského festivalu, který mě kvůli tomu dosti štve. Jídlo bych ještě pochopila, nealko pití nechápu.
A co se mi nelíbilo? Draho. Dosti draho, na to, že to má být studentskej festival. Pivo za 30,-? Porce opečených brambor s kořením za 55,-? No taak.
Na závěr vám sem dám ještě nějaké to video a fotky můžete vidět, kde jinde, než na facebooku (aargh..), ale nemusíte být přihlášený (alespoň že tak, jinak bych je asi nikdy neviděla:) ).


neděle 25. dubna 2010

Při pohledu na...

... program Rockfestu se ptám:

Kam se poděly staré, dobré, osvědčené kapely?

Cocotte Minute?
Tatabojs?
Sto zvířat?
UDG?
Post it?
Vypsaná Fixa?
No Name?
Kryštof?
Mig 21?
i ty blbý Kabáti nebo Chinaski?
... atd?

Na co se mám já, obyčejný člověk, těšit, když tam nehraje ani jedna z výše vyjmenovaných?

Na Mandrage?
Dogu?
Kapitána Lásku?

A co na to Jan Tleskač?

pátek 23. dubna 2010

Copa to...

...vyplodila má téměř dvacetiletá, avšak stále trochu dětská mysl?
Chtěla bych totiž:

krysu (tu už dlouho!),

jež by se zovala Myrta (jak jinak).

mládě ježka,

zoval by se Monty,

kočku, pro kterou ještě nemám jméno,

vránu Jasmínu,


čápa Artura


a slepýše Dorotku.


To jen, co mi tak občas bleskne hlavou a mám chuť se o tom s někým podělit (Šámu už štve moje věta: Jé, ja chci... (doplňte libovolné zvířátko z předchozího seznamu)! :) )