Devět podivností

Tenhle text jsem sprostě ukradla na fejsbuku - jmenuje se 9 skutečně divných věcí, které dělá každá matka. 
A nejspíš i každá chůva, dodávám, čerpaje z mých vlastních zkušeností z dětského koutku a miniškolky.

1. Očichává zadky svých dětí.
Jestliže ještě nemáte své vlastní potomky, může vás poněkud vyvést z konceptu, že uprostřed společenské konverzace matka plynule odchytí své probíhající dítě, zvedne ho do výše, přičichne si k jeho oplenkovanému zadku a zase jej vypustí - a to vše, aniž by přerušila větu. Zjistit během zlomku sekundy jediným přičichnutím stav v plence dokáží jen matky a těžko říct, zda je to genetickou výbavou, nebo trpělivým cvičením.

Rozhodně trpělivým cvičením. A možná taky citlivostí smyslových receptorů. Od jara pravidelně čichám k dětským oplenkovaným zadkům a jejich stav dokážu určit na 98%.

2. Nediví se žádným potravinovým kombinacím.
Svíčková s rýží? Knedlíky s kečupem? No a co?! Neexistuje na světě potravinová kombinace, která by mohla matku malých dětí překvapit. Má totiž ten nejlepší trénink.

Minulý týden jsem svému bratru předložila houskový knedlík nakrájený na kostičky s kakaem, cukrem a máslem. I když nutno dodat, že nedivit se tomu, jsem se naučila nikoliv ve školce nebo dětském koutku, ale spíše během svých studentských let.
Jo a taky můj bratříček je docela dost vybíravej.

3. Soudí ostatní rodiče.
Můžete být nejtolerantnější člověk na světě, ale jakmile se stanete rodičem (zejména tedy matkou), začnete pátrat ve svém okolí po jiných matkách, které své rodičovské povinnosti zvládají očividně ještě mnohem hůře než vy. A stoprocentně naleznete. A stoprocentně vás to neuvěřitelně potěší.

Omlouvám se všem rodičům za všechny učitele a učitelky. Ale je to tak. Všichni učitelé, stejně jako všechny matky (a všichni otcové), rodiče soudí podle jejich dětí. Nechci vidět, co se se mnou stane, až budu jednou učitelkou a zároveň matkou.

4. Kontroluje, jestli její dítě dýchá.
Kdo nikdy nestál nervózně nad postýlkou a nečekal, až se jeho dítě pohne, nebo nedržel ruku před jeho pusinkou, aby zjistil, jestli dýchá - ten lže. Iracionální obavy z toho, že by dítě mohlo přestat ve spánku dýchat, zná důvěrně každá matka. A ty paranoidnější jsou schopné své dítě i vzbudit, aby se skutečně ujistily.

Chůvy to dělají taky. Máte-li na hlídání dítě, které se vám podaří úspěšně podaří uspat, vaše práce tím rozhodně nekončí. Ale já je nebudím, to fakt nee...

5. Nosí s sebou neustále potraviny.
Vysypte batoh, nebo tašku kterékoli matky, a objevíte balíčky sušenek, pytlíky rýžových chlebíčků, kukuřičných křupek, krabičky s nakrájeným ovocem, sendviče, skleničky s přesnídávkami... Jakmile se stanete matkou, automaticky vám přistane i role svačinářky a je potřeba být dobře zásobená, kdyby vašemu potomkovi hrozila smrt hladem na pískovišti.

Ehm...tenhle bod bych trochu pozměnila. Ve chvíli, kdy jsem se stala učitelkou v miniškolce, zázračně se vylepšila moje životospráva rytmus dne - nemáte možnost se najíst nebo napít jindy než když pijí a jí vaši svěřenci. Takže doba svačinky (ať už odpolední nebo dopolední) znamená nakrájené ovoce, jogurt, müssli nebo lupínky i pro vás. Doba oběda dětí rovná se váš oběd. Polední odpočinek - odpočíváte s dětmi, neboť je známo, že děti se učí příkladem.
Pokud tedy nemáte nějakého nezbedu, který spát nebude a nebude.

6. Tančí na dětské písničky.
Ačkoli by to do rockerky, která za svobodna vymetala všechny kluby a byla schopná protančit noc, nikdo nikdy neřekl, jakmile uslyší Ptačí tanec, nebo Chytila jsem na pasece žížalu, začne si podupávat do rytmu a je pro potěchu svých potomků schopna vystřihnout i neuvěřitelné tanční kreace.

Jojo.

7. Nehne se bez vhlčených ubrousků.
Už několik hodin po porodu každá matka zjistí, že vlhčené ubrousky jsou největším vynálezem hned po žárovce. A používá je při každé myslitelné (a mnoha nemyslitelných) příležitostech. Každá matka totiž ví, že se jejich aplikace rozhodně neomezuje jen na špinavý dětský zadek, ale dají se použít prakticky na jakýkoli povrch.

Vlhčené i normální ubrousky jsou nej!

8. Jí potají.
Neexistuje matka, která by netvrdila dítěti, že se ta čokoláda od babičky zkazila a musela ji vyhodit, že ty sušenky se už přece dojedly dávno a ne, žádnou nutelu jste nekoupili. Pryč jsou zkrátka doby, kdy jste si na chipsech, čokoládě a dalších podobných potravinách pochutnávala večerně. Teď je do sebe soukáte, poněkud potupně, v koutku kuchyňské linky otočená směrem do zdi a ještě pokud možno v předklonu, aby nebylo vidět, že žvýkáte.

Ehm... hlídám-li dítě a dostanu-li přece jen chuť na nějakou tu vlastní dobrotu mimo svačinový nebo obědový čas, přičemž vím, že by se ono dítě okamžitě dožadovalo vlastní svačinky (dítě se učí příkladem, jak je zmíněno výše) ono dítě loudilo a já nechci vypadat jako lakomec (navíc se bojím alergických reakcí, že jo), jak jinak to jako mám udělat než tajně?! :-)

9. Mluví sama se sebou.
Ve vzácných a řídkých okamžicích, kdy se ocitnete na veřejnosti bez dětí se přistihnete, že sama sobě říkáte: "Tak a teď to pěkně zaplatíme a půjdeme." Záleží jen na stupni vašeho postižení, s nímž souvisí to, jak moc nahlas to řeknete a kolik soucitných pohledů od okolních lidí si tím vysloužíte.

Mluvím sama k sobě odjakživa. A myslím, že má profesionální deformace to nijak neovlivnila. Nebo? :-)