Nikdy by mě nenapadlo...

...že by mě mohl napadnout anglický nadpis pro jakýkoliv článek na mém blogu. Až teď.
The One.
Tam se totiž právě nacházim. V The One Wellness Clubu v Praze. Mezi Tančícím domem a Národním Divadlem. Sem tu na brigádě, díky své kolegyni z firmy pana Eš, děkuju :). Ona už bude vědět.
A je to náročné. Usmívat se, vítat lidi, vařit kafe, čaje, nalévat vodu a obsluhovat přístroje jako Fat Freeze nebo LipoLaser. Přístroje o kterých nejsem až tak přesvědčená, že zázračně fungujou. A když se splete objednávka nebo je dost lidí najednou, tak je to hodně náročné. Stejně jako neustále zvonící telefon. 
Na druhou stranu, když vás pochválí, že ste "taková usměvavá", když se zaradujou, že ste tam vy a ne "ta protivná", když vám řeknou, že byste mohla dělat zdravotní sestru a pak vám dají nějaké to menší dýško od cesty...to taky člověka potěší.
A pátky a soboty sou v klidu. Evidentně. Tak co.
Ale už budu končit. Tady totiž i stěny mají uši a mohli by slyšet mé klapání do klávesnice a zázračně přivolat šéfa z kánoe nebo raftu nebo na čem tu vodu jel sjíždět :).

Kašleme na změny...

...pokud to nejdůležitější zůstává.

Nedeptejme se jimi, pokud máme stále pevnou půdu pod nohama a po boku osoby nám nejmilejší. A Nejmilejší.

Ou jé.

  :) :-*

Změny, změny, změny, změny...

... nevím, jestli je mam mít ráda nebo je proklínat.

Sem v Praze. A plánuju tu zůstat. Alespoň na prázdniny.

Včera sem byla v Plzni. Na promoci. Dostala sem červenej diplom a jako jedna z mála sem se spokojila jen s červenou rtěnkou a nikoliv červenými šaty. K čemu to. Zase sem měla svůj skvělý fascinátor a pletené rukavičky od babičky. Ou jé.

Adoptivní rodiče rozhodli, že je načase, aby adoptované ptáče vyletělo z hnízda. Koneckonců po 4. srpnu už z nich budou pan a paní.

A já dumám...

Zůstat v Plzni a spokojit se s jiným spolubydlením?

Nebo si s Nejmilejším najít byt v Praze, práci na částečnej úvazek a do Plzně do školy dojíždět?

Druhá varianta je příjemnější a pohodlnější. Člověk rychle navykne nějakému standardu. A jít do spolubydlení s někým neznámým nebo jít dokonce na kolej (pokud by mi jí vůbec přidělili...) se mu jen tak nechce. Zvlášť když jde z takového prostředí, jako jdu já - velký pokoj u příbuzných za směšnou částku.

Na druhou stranu je první varianta o něco levnější. Cesty z Prahy do Plzně byť na studentskou se prodraží. Nemluvě o tom, že bych se třeba taky chtěla někdy i podívat domů do Kadaně, že...

Změny. Dějou se pořád, ze dne na den se může něco stát a najednou je všechno úplně jinak. 

A kór v poslední době. Ou jé.