Bolí mě v krku. Au, au.
Venku je zima.
Režisérky z našeho divadla jsou těhotný.
Dvě moje kolegyně z práce jsou těhotný.
Já ne, což je fajn.
Byli sme s Nejmilejším na Rhodu.
Taky sem byla s rodinkou a obytňákem u Bodamskýho jezera.
Prožila sem si první letní prázdniny coby zaměstnanec ve školství.
V UPC jsou superšmejdi (i když to asi není novinka).
Zkrátka a dobře, námětů na článek je hodně a hodně.
Jen čas zkrátka ještě neuzrál.
:-)
pondělí 12. října 2015
neděle 30. srpna 2015
Why hit the ground....
... follow now situation.
Last conversation
was masturbation...
Dnes se tu nebudu rozepisovat.
Dnes jen velice krátce, stručně a snad ne příliš melodramaticky.
Slova z nadpisu jsou z textu písně Sexy od X-leftů.
Jednu dobu sem je dost poslouchala.
Na Bandzone sem měla najetý všechny jejich písničky z alba Potešma.
A furt se mi líbí.
Na jejich zpěváka Davida (alias Ave alias Wagina) sem tu už pěla ódy, když sem z jeho úst slyšela můj (a Meeshy) oblíbený duet z muzikálu o nejznámějším deratizátorovi všech dob.
Ave se utopil.
Auč.
Už si v Kalichu jako Krysař nezazpívá.
(a nejde jen o to, pochopitelně)
Upřímnou soustrast.
Last conversation
was masturbation...
Dnes se tu nebudu rozepisovat.
Dnes jen velice krátce, stručně a snad ne příliš melodramaticky.
Slova z nadpisu jsou z textu písně Sexy od X-leftů.
Jednu dobu sem je dost poslouchala.
Na Bandzone sem měla najetý všechny jejich písničky z alba Potešma.
A furt se mi líbí.
Na jejich zpěváka Davida (alias Ave alias Wagina) sem tu už pěla ódy, když sem z jeho úst slyšela můj (a Meeshy) oblíbený duet z muzikálu o nejznámějším deratizátorovi všech dob.
Ave se utopil.
Auč.
Už si v Kalichu jako Krysař nezazpívá.
(a nejde jen o to, pochopitelně)
Upřímnou soustrast.
úterý 28. července 2015
Rozárka a její pokoj
Jak sem se zmínila v článku minulém, ó má drahá sestřenička Vlastinka s ó mým drahým pseudošvagrem Járou (je to můj švagr, když je ona moje sestřenka? Asi ne pravý švagr. Takže pseudošvagr :-) ) mají svého prvního potomka, dceru Rozáruš. A to už nějaký ten pátek, konkrétně od Božího Hodu vánočního roku 2014.
Teď budu s odpuštěním trochu osobní a možná dojímavá, ale Vlasta a Jára se mi coby rodiče strašně líbí, a jako si budu jednou brát příklad z rodičů mých (+ z dalších rodičů v mém okolí, i z těch novopečených), tak bych si ráda vzala příklad z nich. Ne ve všem, samozřejmě. Ale minimálně v té jejich akčnosti. Aspoň trochu. Tak. Konec osobní vsuvky :-).
Krom toho se také v září téhož roku natrvalo přestěhovali z Prahy do Chomutova, do domu Járovo rodiny, kde si zrekonstruovali a k obrazu svému upravili byt, jehož součástí je i dětský pokoj.
Vlastinka měla od začátku jasnou představu jakéhosi "lesního pokojíku", kterou sem si dovolila doplnit do stylu designérky se skvělým jménem - Soni Malinové. Malisovi se její jméno tak líbí, že má od ní dokonce lustr (i když ten lustr se mu samozřejmě líbí taky :-) ). Soňa totiž působila i jako designérka v pořadu Čt1 Bydlení je hra. A udělala tam ohromně super pokojík s břízkami, namalovými magnetickou barvou.
No, nemá cenu cokoliv předstírat, tenhle nápad sem od ní s chutí a beze studu obšlehla. Na jednu stěnu Rozárčinýho pokojíku sem tedy namalovala tři břízky. Nejprve obyčejnou černou a poté šedou magnetickou. Už tak to vypadalo dobře, ale spíš jako buky :-)
Nutno říct, že magnetická barva se ukázala jako zklamání. Možná, že sme se striktně neřídili instrukcemi, ale i tak sem čekala, že 3-5 vrstev této příšerně drahé srandy bude stačit, aby na tom alespoň trochu držel normální magnet. No, ale magnetická folie drží a to musí stačit. Nejrůznější mnou ručně kreslení opeřenci podlepení magnetickou páskou si tedy zanedlouho budou hovět na větvích, kmenech i trávě :-).
Na další stěnu si Vlastinka přála jednoduchý košatý strom. Původním záměrem byl jakýsi základ pro poličky. Od toho se během realizace upustilo a přešlo se k jednoduššímu tahu - do větví zatlouci skobičky a na ty věšet nejrůznější kravinky - od plyšových sov přes háčkované pytlíčky na drobnosti až k zarámovaným fotkám :-)
A takhle to začalo. Obrysy v hnědé barvě, poté část větví a kmene opět magnetickou a nakonec hnědá, béžová, bílá, černá. A stínovat, stínovat a stínovat. Až do pozdních večerních a poté i brzských ranních hodin :-)
Ale na výsledek sem pyšná, byť se ozývaly názory ohledně jeho strašidelnosti ;-). Nu, Rozárka bude alespoň od útlého věku zocelována. A kdo se bojí, nesmí do lesa :-D. Ani do "lesního pokojíku".
Teď budu s odpuštěním trochu osobní a možná dojímavá, ale Vlasta a Jára se mi coby rodiče strašně líbí, a jako si budu jednou brát příklad z rodičů mých (+ z dalších rodičů v mém okolí, i z těch novopečených), tak bych si ráda vzala příklad z nich. Ne ve všem, samozřejmě. Ale minimálně v té jejich akčnosti. Aspoň trochu. Tak. Konec osobní vsuvky :-).
Krom toho se také v září téhož roku natrvalo přestěhovali z Prahy do Chomutova, do domu Járovo rodiny, kde si zrekonstruovali a k obrazu svému upravili byt, jehož součástí je i dětský pokoj.
A zde malá obyvatelka pokojíku. Už ne jako miminko, ale živé a schopné batole :-)
S maminkou v Praze. Rodina se nezapře ;-)
No, nemá cenu cokoliv předstírat, tenhle nápad sem od ní s chutí a beze studu obšlehla. Na jednu stěnu Rozárčinýho pokojíku sem tedy namalovala tři břízky. Nejprve obyčejnou černou a poté šedou magnetickou. Už tak to vypadalo dobře, ale spíš jako buky :-)
Nutno říct, že magnetická barva se ukázala jako zklamání. Možná, že sme se striktně neřídili instrukcemi, ale i tak sem čekala, že 3-5 vrstev této příšerně drahé srandy bude stačit, aby na tom alespoň trochu držel normální magnet. No, ale magnetická folie drží a to musí stačit. Nejrůznější mnou ručně kreslení opeřenci podlepení magnetickou páskou si tedy zanedlouho budou hovět na větvích, kmenech i trávě :-).
Ale nepředbíhejme. Po magnetické přišla na řadu bílá a znovu černá. Na detaily. A nakonec lehce načrtnout trávu. A je hotovo. Tedy, minimálně jedna stěna :-).
Na další stěnu si Vlastinka přála jednoduchý košatý strom. Původním záměrem byl jakýsi základ pro poličky. Od toho se během realizace upustilo a přešlo se k jednoduššímu tahu - do větví zatlouci skobičky a na ty věšet nejrůznější kravinky - od plyšových sov přes háčkované pytlíčky na drobnosti až k zarámovaným fotkám :-)
A takhle to začalo. Obrysy v hnědé barvě, poté část větví a kmene opět magnetickou a nakonec hnědá, béžová, bílá, černá. A stínovat, stínovat a stínovat. Až do pozdních večerních a poté i brzských ranních hodin :-)
Ale na výsledek sem pyšná, byť se ozývaly názory ohledně jeho strašidelnosti ;-). Nu, Rozárka bude alespoň od útlého věku zocelována. A kdo se bojí, nesmí do lesa :-D. Ani do "lesního pokojíku".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)











