Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

pondělí 12. října 2015

Co nového?

Bolí mě v krku. Au, au.
Venku je zima.
Režisérky z našeho divadla jsou těhotný.
Dvě moje kolegyně z práce jsou těhotný.
Já ne, což je fajn.
Byli sme s Nejmilejším na Rhodu.
Taky sem byla s rodinkou a obytňákem u Bodamskýho jezera.
Prožila sem si první letní prázdniny coby zaměstnanec ve školství.
V UPC jsou superšmejdi (i když to asi není novinka).

Zkrátka a dobře, námětů na článek je hodně a hodně. 
Jen čas zkrátka ještě neuzrál.

:-)

neděle 30. srpna 2015

Why hit the ground....

... follow now situation.
Last conversation
was masturbation...

Dnes se tu nebudu rozepisovat.
Dnes jen velice krátce, stručně a snad ne příliš melodramaticky.

Slova z nadpisu jsou z textu písně Sexy od X-leftů.
Jednu dobu sem je dost poslouchala.
Na Bandzone sem měla najetý všechny jejich písničky z alba Potešma.
A furt se mi líbí.


Na jejich zpěváka Davida (alias Ave alias Wagina) sem tu už pěla ódy, když sem z jeho úst slyšela můj (a Meeshy) oblíbený duet z muzikálu o nejznámějším deratizátorovi všech dob.

Ave se utopil.
Auč.
Už si v Kalichu jako Krysař nezazpívá.
(a nejde jen o to, pochopitelně)

Upřímnou soustrast.

úterý 28. července 2015

Rozárka a její pokoj

Jak sem se zmínila v článku minulém, ó má drahá sestřenička Vlastinka s ó mým drahým pseudošvagrem Járou (je to můj švagr, když je ona moje sestřenka? Asi ne pravý švagr. Takže pseudošvagr :-) ) mají svého prvního potomka, dceru Rozáruš. A to už nějaký ten pátek, konkrétně od Božího Hodu vánočního roku 2014.


Teď budu s odpuštěním trochu osobní a možná dojímavá, ale Vlasta a Jára se mi coby rodiče strašně líbí, a jako si budu jednou brát příklad z rodičů mých (+ z dalších rodičů v mém okolí, i z těch novopečených), tak bych si ráda vzala příklad z nich. Ne ve všem, samozřejmě. Ale minimálně v té jejich akčnosti. Aspoň trochu. Tak. Konec osobní vsuvky :-).


Krom toho se také v září téhož roku natrvalo přestěhovali z Prahy do Chomutova, do domu Járovo rodiny, kde si zrekonstruovali a k obrazu svému upravili byt, jehož součástí je i dětský pokoj. 

 
 A zde malá obyvatelka pokojíku. Už ne jako miminko, ale živé a schopné batole :-)
 
 S maminkou v Praze. Rodina se nezapře ;-)

Vlastinka měla od začátku jasnou představu jakéhosi "lesního pokojíku", kterou sem si dovolila doplnit do stylu designérky se skvělým jménem - Soni Malinové. Malisovi se její jméno tak líbí, že má od ní dokonce lustr (i když ten lustr se mu samozřejmě líbí taky :-) ). Soňa totiž působila i jako designérka v pořadu Čt1 Bydlení je hra. A udělala tam ohromně super pokojík s břízkami, namalovými magnetickou barvou.

 No, nemá cenu cokoliv předstírat, tenhle nápad sem od ní s chutí a beze studu obšlehla. Na jednu stěnu Rozárčinýho pokojíku sem tedy namalovala tři břízky. Nejprve obyčejnou černou a poté šedou magnetickou. Už tak to vypadalo dobře, ale spíš jako buky :-)


Nutno říct, že magnetická barva se ukázala jako zklamání. Možná, že sme se striktně neřídili instrukcemi, ale i tak sem čekala, že 3-5 vrstev této příšerně drahé srandy bude stačit, aby na tom alespoň trochu držel normální magnet. No, ale magnetická folie drží a to musí stačit. Nejrůznější mnou ručně kreslení opeřenci podlepení magnetickou páskou si tedy zanedlouho budou hovět na větvích, kmenech i trávě :-).
Ale nepředbíhejme. Po magnetické přišla na řadu bílá a znovu černá. Na detaily. A nakonec lehce načrtnout trávu. A je hotovo. Tedy, minimálně jedna stěna :-).
 


Na další stěnu si Vlastinka přála jednoduchý košatý strom. Původním záměrem byl jakýsi základ pro poličky. Od toho se během realizace upustilo a přešlo se k jednoduššímu tahu - do větví zatlouci skobičky a na ty věšet nejrůznější kravinky - od plyšových sov přes háčkované pytlíčky na drobnosti až k zarámovaným fotkám :-)

A takhle to začalo. Obrysy v hnědé barvě, poté část větví a kmene opět magnetickou a nakonec hnědá, béžová, bílá, černá. A stínovat, stínovat a stínovat. Až do pozdních večerních a poté i brzských ranních hodin :-)




Ale na výsledek sem pyšná, byť se ozývaly názory ohledně jeho strašidelnosti ;-). Nu, Rozárka bude alespoň od útlého věku zocelována. A kdo se bojí, nesmí do lesa :-D. Ani do "lesního pokojíku".