proto, jak řídíš vostře,
proto, jak kazíš vtipy,
mám tě ráda.
píseň Ráda, Barbora Poláková
Jsi víc než absolutní rým :-)
neděle 3. ledna 2016
Nejmilejšímu
...i když se v noci chruješ (vrtíš),
proto, jak řídíš vostře,
proto, jak kazíš vtipy,
mám tě ráda.
píseň Ráda, Barbora Poláková
Jsi víc než absolutní rým :-)
Fotky sou z naší letošní dovolené na Rhodu. Možná o ní taky něco napíšu. Možná... :-)
proto, jak řídíš vostře,
proto, jak kazíš vtipy,
mám tě ráda.
píseň Ráda, Barbora Poláková
Jsi víc než absolutní rým :-)
sobota 2. ledna 2016
Jak na Nový rok, tak....
... po celý rok?
Nemám moc ráda tohle přísloví (nebo co to je).
Zároveň sem ale tak trochu pověrčivá.
A tak trochu sem měla v plánu napsat sem nový příspěvek přesně na Nový rok. Nestihla sem to, tak alespoň 2. 1. Třeba tu pak nebudu lítostivě oprašovat webové pavučiny (hi hi, anglický vtípek ;-) ) a slibovat si (a vám) plané sliby. Třeba sem vážně začnu zas psát více. A třeba ne.
Svět se mění. Doba se mění. Možná čas Parapleečka pominul...
No jooo, nový rok a člověk hned začíná bilancovat :-).
A dávat si předsevzetí. I já sem si letos nějaká dala :-).
Upozorňuji, že nejsou řazeny dle důležitosti.
Nemluvit sprostě.
To je bez debat. Jelikož sem povětšinu pracovního procesu v kontaktu s nezletilými, mám pak o to větší tendence vynahrazovat si to v čase soukromém. A není to pěkné.
Nekecat Nejmilejšímu do řízení.
No, tak mu to občas uklouzne v zatáčce. No, tak jezdí na dálnici více než 120 km/h. Má silné auto a baví ho řídit. Ale i tak mě i sebe nevystavuje zbytečnému nebezpečí. Ne, jezdím s ním už pátý rok a, objektivně řečeno, vážně ten pocit nemám. Jinak bych s ním asi nejezdila (nebo jezdila velice nerada).
Sama řidičák nemám (a v nejbližší době ho ani neplánuju - ne, tatínku, promiň, neplánuju), tak bych si měla zvyknout a nechat se jen vozit ;-).
Pečovat o vztahy.
O partnerský, rodinné i přátelské. Tak se těšte, mí nejbližší! ;-)
Udržovat svou tělesnou schránku v dobré fyzické kondici.
Všimněte si jak sem opatrná na slova- žádná hesla jako ZHUBNOUT, CVIČIT (BĚHAT, POSILOVAT),... a podobně :-D. Raději si dám takto alibistické předsevzetí, které v sobě skrývá všechno - netloustnout, necpat se sladkým, nepít přemíru alkoholu, co nejčastěji si zacvičit Pozdrav Slunci nebo zaposilovat na břicho, chodit pravidelně k zubaři,...
Zbytečně se netrápit a nestresovat.
Je to na nic ;-)
Nemám moc ráda tohle přísloví (nebo co to je).
Zároveň sem ale tak trochu pověrčivá.
A tak trochu sem měla v plánu napsat sem nový příspěvek přesně na Nový rok. Nestihla sem to, tak alespoň 2. 1. Třeba tu pak nebudu lítostivě oprašovat webové pavučiny (hi hi, anglický vtípek ;-) ) a slibovat si (a vám) plané sliby. Třeba sem vážně začnu zas psát více. A třeba ne.
Svět se mění. Doba se mění. Možná čas Parapleečka pominul...
No jooo, nový rok a člověk hned začíná bilancovat :-).
A dávat si předsevzetí. I já sem si letos nějaká dala :-).
Upozorňuji, že nejsou řazeny dle důležitosti.
Nemluvit sprostě.
To je bez debat. Jelikož sem povětšinu pracovního procesu v kontaktu s nezletilými, mám pak o to větší tendence vynahrazovat si to v čase soukromém. A není to pěkné.
Nekecat Nejmilejšímu do řízení.
No, tak mu to občas uklouzne v zatáčce. No, tak jezdí na dálnici více než 120 km/h. Má silné auto a baví ho řídit. Ale i tak mě i sebe nevystavuje zbytečnému nebezpečí. Ne, jezdím s ním už pátý rok a, objektivně řečeno, vážně ten pocit nemám. Jinak bych s ním asi nejezdila (nebo jezdila velice nerada).
Sama řidičák nemám (a v nejbližší době ho ani neplánuju - ne, tatínku, promiň, neplánuju), tak bych si měla zvyknout a nechat se jen vozit ;-).
Pečovat o vztahy.
O partnerský, rodinné i přátelské. Tak se těšte, mí nejbližší! ;-)
Udržovat svou tělesnou schránku v dobré fyzické kondici.
Všimněte si jak sem opatrná na slova- žádná hesla jako ZHUBNOUT, CVIČIT (BĚHAT, POSILOVAT),... a podobně :-D. Raději si dám takto alibistické předsevzetí, které v sobě skrývá všechno - netloustnout, necpat se sladkým, nepít přemíru alkoholu, co nejčastěji si zacvičit Pozdrav Slunci nebo zaposilovat na břicho, chodit pravidelně k zubaři,...
Zbytečně se netrápit a nestresovat.
Je to na nic ;-)
středa 21. října 2015
Jmenuji se Jasmína
... aneb chystám se na celovíkendový Dračák a snažím se vpravit do své nepříliš komplikované a vcelku reálné postavy. Zvědaví? :-)
Následuje e-mail poslaný PJovi Malisovi ;-).
Jmenuji se Jasmína. Mám vránu, která se jmenuje stejně jako já. Řekla mi to. Tedy...pomyslela si to a já to slyšela. Slyším její myšlenky a ona slyší moje. Tak vlastně začal můj osud čarodějky.
Ale postupně...
Narodila sem se v podhůří Dračích hor (kde se mimochodem draci už celá staletí nevyskytují), do velké rodiny. Otec byl farmář a příležitostný pytlák, ale dobrodinec a na svůj původ jaksepatří hrdý. Žádný prachsprostý krátkozraký vidlák, naopak. Občas se v něm probudil nenapravitelný snílek a pak vydržel dlouho do noci poslouchat vyprávěnky pocestných, co u nás složili hlavu. Všechny si je pamatoval, tak nebylo divu, že měl přehled větší než kdejaký soused. Maminka byla hlavně s námi, dětmi (taky nás bylo 13!), ale po nocích ještě pletla košíky. Vždycky jsme jí chodili na proutky. Ani ona nebudila dojem nemyslící ženy v domácnosti, od svého otce (kněžího, který se spustil) se totiž naučila číst a trochu psát (což mnohdy učila tatínka).
Prožila jsem nad poměry šťastné dětství a když jsem dospěla do věku 16 let, všichni očekávali, že se vdám za nějakého místního chasníka a porodím mu kupu dětí (stejně jako tři mé starší sestry). I já sem to tak trochu čekala, proto jsem se také nebránila nadbíhání pohledného s urostlého Atreye, chlapíka ze sousedství. Nejednou jsem s ním vyrazila na noční toulku do luk a hájů kolem naší farmy. Tak se totiž u nás v podhůří dělá. Nač čekat po svatbě, vždyť je důležité, do čeho člověk jde a jestli z toho něco bude - tedy zdraví potomci. Takže Atrey a já jsme slou nějaký ten čas strávili a všichni počítali s tím, že jen co se Demetria, bohyně plodnosti, na nás usměje, tak se vezmeme.
Jenže pak sem našla Jasmínu. Drzou vránu s pochroumaným křídlem, která nejen, že mi vynadala za to, že se o ní starám, ale jedním dechem ještě nadávala na jestřába, co si jí spletl s černou veverkou. Řeknu vám, bylo mi všelijak, když jsem najednu slyšela vránu hudrovat. Myslela sem si, že sem se pomátla. A myslel si to i Atrey. No, není se čemu divit vždyť já začala odpovídat vráně zrovna když jsme byli v nejlepším. Jakmile jsem se začala podivovat, že se ona vrána jmenuje stejně jako já, Atrey vzal do zaječích. S kalhotama na půl žerdi.
Ale moji rodiče byli z jinačího těsta. Když se dozvěděli, že rozumím vráně, o kterou jsem se (i přes její rádoby hrdinské poznámky) starala, nepropadli panice a nedali poslat pro armádu vymítačů zlých duchů. Jen se poradili s Marinem, starým a moudrým vesnickým rádcem a mentorem. Právě jeho historky můj tatík nejraději poslouchal. Marinus tvrdil, že procestoval krajinu Azurových jezer, proplul Obráceným oceánem a dokonce zavítal i na konec světa, kde moře přestává být mořem a stává se oblohou. Věděl toho tedy dost a dost a mému otci poradil, aby mě poslal do učení do města, k mágovi Mauriciovi. A že mu tatínek dával ta nejlepší smažená vejce, nabídl se, že mě do města Theologinomus doprovodí. A tak začala má pouť za čarodějným vzděláním. S tlumokem a drzou vránou na rameni jsem se přihlásila do učení.
Nebyla sem nejlepší studentka, ale ani nejhorší. Postupně jsem pronikla do tajů magických předmětů, kouzelnických formulí, bylinkářsrtví a lektvarů. Naučila jsem se žít ve městě a vcelku jsem si ho oblíbila. S ostatními studenty jsme tu a tam zavítali do krčmy a já se naučila pít i něco jiného než zkvašené kobylí mléko. Naučil mě to hlavně Rodrigo, mladý majitel hostince, když mě zval na jednu medovinu za druhou, vyzvídal o mém dětství a plánech do budoucna a nakonec mě zatáhl do své spací komory na výčepem. Nebylo to špatné, ale pokoušet se o úsměv bohyně plodnosti zrovna s ním, to nebylo v mých plánech. S dětmi a manželskou láskou jsem pro teď skončila, což sem mu také (ihned poté) řekla. Mohl se potrhat smíchy, z čehož sem pochopila, že ve městě se asi jen tak s manželstvím nepočítá. Uklidnilo mě to.
Do Rodrigova hostince jsem ještě několikrát zavítala. Byl to celkem pěkný lokál poblíž přístavu, ale scházely se tu nejrůznější existence. Právě zde jsem poprvé vyzkoušela svá blesková kouzla. A právě zde jsem potkala "svou" partičku dobrodruhů...
Profil, z příběhu vyplývající
Jméno: Jasmína Lůša (Lůša je jméno obdržené při křtinách. Dle tradice jej vymyslela kmotra, bohémská Luciána, mladá kočovná akrobatka, umělkyně a krasojezdkyně)
Věk: 21
Stav: svobodná, nikoliv nezkušená
Vzhled: Maxi dlouhé tmavé vlasy, bledá pleť posetá pihami, černý cestovní plášť
Poznávací znamení: drzá vrána na rameni
Magické předměty: diadém se zeleným drahokamem, dva kouzelné prsteny
Charakteristika: společenská, silná osobnost. Nedochvilná, mnohdy zbrklá. Umí se dělit, není lakomá. Dobrosrdečná, vzdělaná, důvěřivá, nikoliv však přehnaně. Pije víno a medovinu.
Zvláštní schopnosti: V omezené míře rozumí zvířatům. Své vráně rozumí bez vyjímky. Ostatním, hlavně drobným hlodavcům, hadům a ptákům jen někdy - musí být vyspaná, najedená, magicky nabitá a soustředěná, ale i tak je slyší jako ze špatně naladěného rádia.
Mír s vámi, dračí bohové nad vámi a dobrodruhům zdar ;-)
Následuje e-mail poslaný PJovi Malisovi ;-).
Jmenuji se Jasmína. Mám vránu, která se jmenuje stejně jako já. Řekla mi to. Tedy...pomyslela si to a já to slyšela. Slyším její myšlenky a ona slyší moje. Tak vlastně začal můj osud čarodějky.
Ale postupně...
Narodila sem se v podhůří Dračích hor (kde se mimochodem draci už celá staletí nevyskytují), do velké rodiny. Otec byl farmář a příležitostný pytlák, ale dobrodinec a na svůj původ jaksepatří hrdý. Žádný prachsprostý krátkozraký vidlák, naopak. Občas se v něm probudil nenapravitelný snílek a pak vydržel dlouho do noci poslouchat vyprávěnky pocestných, co u nás složili hlavu. Všechny si je pamatoval, tak nebylo divu, že měl přehled větší než kdejaký soused. Maminka byla hlavně s námi, dětmi (taky nás bylo 13!), ale po nocích ještě pletla košíky. Vždycky jsme jí chodili na proutky. Ani ona nebudila dojem nemyslící ženy v domácnosti, od svého otce (kněžího, který se spustil) se totiž naučila číst a trochu psát (což mnohdy učila tatínka).
Prožila jsem nad poměry šťastné dětství a když jsem dospěla do věku 16 let, všichni očekávali, že se vdám za nějakého místního chasníka a porodím mu kupu dětí (stejně jako tři mé starší sestry). I já sem to tak trochu čekala, proto jsem se také nebránila nadbíhání pohledného s urostlého Atreye, chlapíka ze sousedství. Nejednou jsem s ním vyrazila na noční toulku do luk a hájů kolem naší farmy. Tak se totiž u nás v podhůří dělá. Nač čekat po svatbě, vždyť je důležité, do čeho člověk jde a jestli z toho něco bude - tedy zdraví potomci. Takže Atrey a já jsme slou nějaký ten čas strávili a všichni počítali s tím, že jen co se Demetria, bohyně plodnosti, na nás usměje, tak se vezmeme.
Jenže pak sem našla Jasmínu. Drzou vránu s pochroumaným křídlem, která nejen, že mi vynadala za to, že se o ní starám, ale jedním dechem ještě nadávala na jestřába, co si jí spletl s černou veverkou. Řeknu vám, bylo mi všelijak, když jsem najednu slyšela vránu hudrovat. Myslela sem si, že sem se pomátla. A myslel si to i Atrey. No, není se čemu divit vždyť já začala odpovídat vráně zrovna když jsme byli v nejlepším. Jakmile jsem se začala podivovat, že se ona vrána jmenuje stejně jako já, Atrey vzal do zaječích. S kalhotama na půl žerdi.
Ale moji rodiče byli z jinačího těsta. Když se dozvěděli, že rozumím vráně, o kterou jsem se (i přes její rádoby hrdinské poznámky) starala, nepropadli panice a nedali poslat pro armádu vymítačů zlých duchů. Jen se poradili s Marinem, starým a moudrým vesnickým rádcem a mentorem. Právě jeho historky můj tatík nejraději poslouchal. Marinus tvrdil, že procestoval krajinu Azurových jezer, proplul Obráceným oceánem a dokonce zavítal i na konec světa, kde moře přestává být mořem a stává se oblohou. Věděl toho tedy dost a dost a mému otci poradil, aby mě poslal do učení do města, k mágovi Mauriciovi. A že mu tatínek dával ta nejlepší smažená vejce, nabídl se, že mě do města Theologinomus doprovodí. A tak začala má pouť za čarodějným vzděláním. S tlumokem a drzou vránou na rameni jsem se přihlásila do učení.
Nebyla sem nejlepší studentka, ale ani nejhorší. Postupně jsem pronikla do tajů magických předmětů, kouzelnických formulí, bylinkářsrtví a lektvarů. Naučila jsem se žít ve městě a vcelku jsem si ho oblíbila. S ostatními studenty jsme tu a tam zavítali do krčmy a já se naučila pít i něco jiného než zkvašené kobylí mléko. Naučil mě to hlavně Rodrigo, mladý majitel hostince, když mě zval na jednu medovinu za druhou, vyzvídal o mém dětství a plánech do budoucna a nakonec mě zatáhl do své spací komory na výčepem. Nebylo to špatné, ale pokoušet se o úsměv bohyně plodnosti zrovna s ním, to nebylo v mých plánech. S dětmi a manželskou láskou jsem pro teď skončila, což sem mu také (ihned poté) řekla. Mohl se potrhat smíchy, z čehož sem pochopila, že ve městě se asi jen tak s manželstvím nepočítá. Uklidnilo mě to.
Do Rodrigova hostince jsem ještě několikrát zavítala. Byl to celkem pěkný lokál poblíž přístavu, ale scházely se tu nejrůznější existence. Právě zde jsem poprvé vyzkoušela svá blesková kouzla. A právě zde jsem potkala "svou" partičku dobrodruhů...
Profil, z příběhu vyplývající
Jméno: Jasmína Lůša (Lůša je jméno obdržené při křtinách. Dle tradice jej vymyslela kmotra, bohémská Luciána, mladá kočovná akrobatka, umělkyně a krasojezdkyně)
Věk: 21
Stav: svobodná, nikoliv nezkušená
Vzhled: Maxi dlouhé tmavé vlasy, bledá pleť posetá pihami, černý cestovní plášť
Poznávací znamení: drzá vrána na rameni
Magické předměty: diadém se zeleným drahokamem, dva kouzelné prsteny
Charakteristika: společenská, silná osobnost. Nedochvilná, mnohdy zbrklá. Umí se dělit, není lakomá. Dobrosrdečná, vzdělaná, důvěřivá, nikoliv však přehnaně. Pije víno a medovinu.
Zvláštní schopnosti: V omezené míře rozumí zvířatům. Své vráně rozumí bez vyjímky. Ostatním, hlavně drobným hlodavcům, hadům a ptákům jen někdy - musí být vyspaná, najedená, magicky nabitá a soustředěná, ale i tak je slyší jako ze špatně naladěného rádia.
Mír s vámi, dračí bohové nad vámi a dobrodruhům zdar ;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
