To sme si takhle jednou s malou krysou Myrtou vyšly do Flamendra. A víte jaké jsou malé krysy Myrty, pořád mají pocit, že už sou velké, že se toho hodně naučily, že zkrátka zvládnou všechno.
No a ta moje malá krysa Myrta dostala chuť na mojí kolu s rumem. Že prý už je dost velká na to, aby to vyzkoušela. A tak, když si myslela, že se nedívám (a já nejen, že sem se dívala, já jí při tom ještě vyfotila), zkoušela to.
Jenže na brčko nedosáhla, bylo pro ní dost vysoko (a pak, že už je velká). "Hmm,pomyslela si, však já na to přijdu."
A zkusila popelník.
Nic. Brčko bylo stále dost vysoko. "Chmm... musím zkusit něco jiného. Třeba ten stojan na podtácky vypadá celkem stabilně a když si na něj stoupnu, budu rozhodně výš než teď!"
Zkusila to.
A povedlo se! A tak se malá Myrta, šťastná, jak přechytračila mě i vysokou sklenici, vítezoslavně a pořádně zhluboka napila.
A ten velikej lok (jen se podívejte, kolik toho vypila!) ji úplně složil.
Naštěstí se hned probrala a dušovala se, že jí nic není. A že to bylo úplně fajn a jak jí vlastně kola s rumem chutná. Ale kolem čumáčku byla pěkně pobledlá a když sem se jí zmínila o tom, co by na to asi teta, velká krysa Myrta, zbledla ještě víc. To jí prý nesmim říct, to by jí zabilo! Vždyť ona kolu nesnáší, považuje jí za patok a navíc rum! Ne ne, to by nešlo, teta krysa Myrta se to nesmí dozvědět.
A tak to teta krysa Myrta doteď neví.
Takže pšššt! Zůstane to jen mezi námi!
