Trocha té temné minulosti...

...za jejíž zveřejnění mě spousty z vás možná nebudou mít rádi.

Ale no taak ;).

Začneme naší slavnou skupinou UJO - nebolik Unikátně Jedinečným Originálem. Abee je Unikátní, protože jedině unikát dostane zápal plic v těch neeejhorších vedrech. Domí, ta s tím vlastně začala, když říkala, že ona není divná, ona je Originální. Nu a já sem Jedinečná. A snad nemusím ani vysvětlovat proč :D.

Soubor následujích fotek dokazuje, že my, gymplácké dívky, nevěříme jen tak něčemu a jen tak někomu.

"Blbost, kecááš..." (Paplí a její nevěřícný výraz)


"Joo, to ti tak budu věřit." (Abee a její nevěřícný výraz)


"Ty si fakt myslíš, že ti na něco takovýho skočim?"
(Domí a její nevěřícný výraz)

Ovšem i když sme opatrné a trochu nedůvěřivé, tak se dokážeme odvázat a pořádně zapařit. Nevěříte? Pohleďte!

V hraničářské klubovně jako Ewa Farna s kroužkem ananasu :)

Před vojenským stanem jako Bill z Tokio Hotel.
Komm und reettee mich...
Pokud ste snad, nedejbože (= díkybože), zapomněli na tento úžo song... :D



S delfínem Deflínem.


Se skřipečkem.

Ale jak říkám, bacha na nás. Pokud nás naštvete, dokážeme se na vás pěkně ostře zamračit. Fakt že jo.

Hlavně Abee teda. Já budu předstírat nezájem.

Abee ovšem neumí jen naštvaný pohled. Ona umí i udivený pohled.

Lépe řečeno, vykulený.

Skóťa. BOOM!řice 46. Petrína. Teď Di Maira. Snad na mě nepošle své sicilské přátele za zveřejnění těchto fotek. Furt to nejsou brejle s pejskama, Skóťo :D.

Je to totiž Rossí baťoh,



ostražitý pohled,



a americký úsměv.

Ach ty gymplácké časy. A gymplácké vlasy. Ta nostalgie. To sme se jednou takhle vydali do Anglie...

...cestou si zazívali před katedrálou v Lucemburku...

...a v Bathu zasněně sledovali oblohu.
(kdo je pozná, ten má plus :) )

Taky sme se jednou vydali do Akademie věd. A tam někteří z nás pochopili, proč pro ně bude lepší studovat něco humanitně zaměřeného.

Na jedný přednášce sme se tak nudili, že sme si dali turnaj v Kámen, nůžky, papír :D
Nutno dodat, že na nás náš dozor, pan Koritina nebyl nijak pyšný...

A po řádně vyčerpávající exkurzi (ani nevím, která tohle byla) je velmi důležité vydatně se najíst, no ne?

A ani Hart ani pan profesor nemůžou zůstat pozadu :)

Nu, co dodat. Snad jen poslední fotku.

Pobledlá. Bylo mi špatně ze serpentýn cestou do Prahy.

(co říkáte na "Paplí a krátký vlasy"? Sluší, nesluší?)