Karkulka, Karcoolka, Karkulka Valerie

Je až zarážející kolik adaptací tato oblíbená, byť pro někoho naprosto hloupoučká (slovy klasika: " Mami, ta Karkulka byla ale hloupá, coo? Nepoznat vlastní babičku..." ;) ) pohádka má.

Přiznám se, nikdy sem neviděla klasickou filmovou adaptaci této pohádky, nicméně četla sem ji nesčetkněkrát a nesčetněkrát si prohlížela ilustrace, ať už byla Karkulka baculatá blonďatá a copatá s divnou hučkou nebo hubeňoura tmavovlasá v červeném plášti s kapucí.

Přiznám se, že mě, coby nezištnému a nevinnému dítku nikdy nebylo divné, jak je možné, že z břicha vlka vyskočí Karkulka i babička jen trošku pomačkané, nikoliv však rozsápané a natrávené. A že by si vlk nevšiml toho, že má na břiše obří čertstvou jizvu? Nezarážela mě ani i ona hloupost Karkulky, která nepoznala vlka, když se "přestrojil" za babičku - vzal si čepec a brýle. Jak už řešil Jára Cimrman, pohádky nejsou zrovna dobrým výchovným materiálem... jistě, černobílé vidění dobra a zla, vítězství lásky nad nenávistí atd., tyto hodnoty jsou důležité. Ale předkládat dítěti fakt, že být sežrán vlkem je v pohodě, stačí přece přivolat myslivce a ten už si s tím poradí, je tohle dobře?

Ovšem chraňme naše klasické pohádky, čtěme je dětem a čtěme je s nimi a radujme se z jejich úsměvných logických postřehů (viz slova klasika :) ), protože kdyby to vskutku mělo tak zhoubný výchovný dopad, pohádky by dávno vymizely :) (Nebo ne?)

Animovná, moderněji pojatá Karcoolka nebyla nejlepším animákem roku (ani staletí), ale Bratry Grimmů ani lidovou slovesnost také sprostě neznásilnila. Pravda, adrenalinově laděná babička - cukrářka je trochu silný kafe, ovšem i v tomto film najdeme pár úsměvných momentů, kterým se zasměju já i můj bratr:

A babičko, proč máš tak velké...? To tady budeme sedět a povídat si o tom, jak se zvětšuju?! :D

A teď k úplně nejnovější fantasy-hororové verzi Červené Karkulky, která na serveru ČSFD.cz získala něco málo přes 50 %. Další důkaz toho, jak (výrazněji) nedat na ovlivnění druhými. Mě se totiž tento počin, volně vycházející z příběhu o holčičce s červeným čepečkem/pláštěm fakt líbil. Líbil se mi Gary Oldman v roli inkvizitorského záporáka i jeho multikultulturní družina, líbila se mi Amanda Seyfried (tentokrát bez podpatků), u této role nevadilo, že celý její herecký výkon znamená pootevřená pusa a vytřeštěný pohled, naopak se sem tento výraz nevinné a vyděšené holčičky hodil :).

Líbili se mi její dva nápadníci (i když o nějakém větším hereckém výkonu se taky nedá mluvit) a hlavně se mi líbí nečekané (já to teda FAKT nečekala!) rozuzlení.

A občasné záblesky tradiční pohádky (zašívání kamenů do břicha, Babičko, proč máš...) jsou víc než úsměvné.
Jen doporučuju.

Ale varuju. Budete se bát i svýho vlastního psa (jako adoptivní maminka Ivanka :D)