Musím se pochválit

... nikdo to za mě neudělá :)

Myslím, že dnes mám po celkem dlouhé době ze sebe radost. Dnešek totiž řadím mezi takové dny, kdy si říkám, že vlastně nejsem až taková lemra líná (alespoň, co se studia týče) a dokážu celkem pragmaticky a efektivně využít čas.

Dnes sem totiž stihla...
...přijet z Prahy.
...dobít si Plzeňku.
...pobýt více než dvě hodiny ve škole a vyzkoušet si tisk z litografického kamene za pomoci asfaltu a šelaku (Věděli ste, že se dělá z broučků? Já ne.)
...vyprat a pověsit dvě várky prádla.
...dát si ledový čaj v kavárně.
...v té samé kavárně diskutovat se spolužačkou a umělkyní v jedné osobě a připravit si tak podklady pro sobotní přednašku na ú-tři-véčko :).
...vyřešit nějaké ty maily.
...upéct a sníst pizzu. Nikoliv domací, ale zlevněnou z Kauflandu. Taky dobrá :).
...přepsat a poslat rozvrh své souvislé praxe.
...sesmolit své vyjádření k průběhu praxe.
...popsat na třech stránkách přípravu hodin na ZUŠce, vytisknout ji a konečně tak dokončit podklady pro zítřejší pohovor o souvislé pedagogické praxi.
...úplně zbytečně zabít několik minut četbou Maxima a dozvědět se, kterak čtenářům motají hlavu :).
...zalít Julia, Popelku a Papouška.

Teď si jdu vyčistit zuby, pustit si za odměnu jeden díl Sanitky a pak spát :).

Epilepsie neboli padoucnice

Po více než měsíci se vracím s článkem užitečným pro mě a nejspíš i vás.
Nebudu se tu rozepisovat proč, ostatně to ani není důležité, důležité je jen to, že mi to určitě pomůže (vypsat se) a může to pomoct i vám. A ti, co už vše znají a ví, se můžou poplácat po zádech, jak jsou dobrý :).

Nikdy předtím jsem epileptický záchvat neviděla - bavili jsme se o tom ve škole, na gymplu, na kurzech první pomoci a v neposlední řadě taky na seminářích a přednáškách ze speciální pedagogiky, ovšem něco jiného je o tom jen slyšet a nevidět na vlastní oči.

Může být zajímavé, že existuje prý celá řada druhů epileptických záchvatů, tudíž je i pro odborníka občas oříškem spolehlivě jej rozpoznat. O nich se tu ovšem rozpovídávat nehodlám, kdo chce, nechť si je prostuduje na příklad zde nebo zde (a tento odkaz doporučuji zvláště, z důvodu stylu psaní a také dalším zajímavým odkazům, ať už s epilepsií souvisí nebo ne. Já si přečetla například o kocovině a musím říct, velmi pěkný článek. Hlavně autorova poznámka ohledně prevence :D)

Tomu nejzákladnějším dělení se ovšem nevyhnu:

I. Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, ale tím nejčastějším je částečná nebo úplná ztráta kontaktu s okolím - dotyčný neodpovídá na otázky nebo odpovídá špatně, opakuje různé zvuky či slova. Může dojít i k automatickým pohybům bez zjevné příčiny - upravování zevnějšku, kroužení tužkou po papíře, rychlé polykání, bezcílné přecházení po místnosti. Z chování je zřejmé, že si příliš neuvědomuje své okolí a neví přesně, co se s ním děje. Obvykle ale neupadne ani neztrácí vědomí - pokud ano, malý záchvat tak většinou přechází do záchvatu velkého.
Co dělat?
Zachovat klid a dotyčného nechat na pokoji. Rozhodně nepomůže domlouvání, utěšování nebo snad fyzické omezování. Je ovšem nutné dohlédnout, aby se neporanil, vhodné tedy je odstranit z jeho blízkosti všechny potenciálně nebzpečné předměty a rozhodně ho až do konce záchvatu nenechávat o samotě. Záchvat většinou po několika minutách odezní, dotyčný je opět při plném vědomí a orientován, což zjistíme jednoduchými otázkami (jméno, věk, datum, přibižný čas apod.).
Zajímavost: Do malých epileptických záchvatů řadíme i tzv. absence neboli mini-záchvaty trvající jen několik sekund. Obvykle si jej postižený ani okolí neuvědomí, a pokud ano, nemusí jej vyhodnotit jako příznak epilepsie. Jde totiž o zahledění do neznáma, chvilkový "stav mimo", který si lze lehce splést s běžným zamyšlením, nepozorností nebo zásekem, který je celkem normální pro každého z nás, například při nudné přednášce nebo po obědě v práci ;).
 
II. Velký epileptický záchvat může přijít neočekávaně nebo se rozvinout z toho malého. U některých pacientů se těsně před záchvatem vyskytuje tzv.aura, což je zvláštní stav smyslových nebo pocitových vjemů. Dotyčný cítí specifickou vůni či zápach (např. pálící se gumu), píská mu v uších, vidí záblesky nebo ho brní část těla. Tato aura může být velmi užitečná, neboť umožňuje určitou formu prevence poranění při záchvatu - postižený si může lehnout na vodorovnou plochu či upozornit své okolí. 
Zajímavé jsou i případy potlačení aury, tudíž i potlačení záchvatu (např. třením brnící končetiny). Názory odborníků na takovéto metody se různí a většina je přesvědčena o neúčinnosti - prostě, když má záchvat přijít, tak přijde bez ohledu na naše tření brnící ruky :). Nicméně rozhodně to neuškodí.

A jak takový "klasiciký" epileptický záchvat vypadá a probíhá?

1. Dotyčný často vykřikne a kácí se k zemi již v bezvědomí. Zde vzniká velké nebezpečí poranění při pádu.

2. Nastávají první křeče (celé tělo je napnuté "do luku"), může se objevit pěna u úst, obličej modrá až šediví v důsledku nedostatku kyslíku - křeče totiž často zachvátí i dýchací svalstvo. Pokud to lze, opatrně zakloníme hlavu, umožníme tím zlepšení dýchání. 

V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ MU NIC NESTRKÁME DO ÚST, lepší prokouslý jazyk než vyražené zuby a následné udušení krví a úlomky nebo naše ukousnuté prsty... Na webu ZDrSEM dokonce nazývají "Zabránění prokousnutí jazyka u epileptika" mýtem měsíce:

Toto doporučení se zdá traduje již pouze v ústním podání, ale o to úporněji. Záchranné službě příbuzní ukazují kusy dřev, které mají na "svého" epileptika připravené.

1. V okamžiku záchvatu se zuby rozpáčit nedají
2. Použijeme -li sílu, vylomíme zub
3. Strčíme-li k zubům pacienta prst, ukousne nám jej
4. Strčíme-li mezi zuby měkčí předmět ukousne z něj kousek a vdechne
5. Použijeme-li tvrdý předmět, vylomíme si zub
6. Vylomené zuby (viz výše) způsobují větší krvácení, než z pokousaného jazyka

Závěr: Pacientovi v křečích nestrkáme nic do úst !

 

3.Tělo ovládají další křeče: epileptik s sebou hází, sledujeme prudké pohyby končetin. Nezřídkakdy se pomočí, pokouše, může se začít dusit zapadnutým kořenem jazyka - opět platí zaklonit hlavu, tak spolehlivě uvolníme dýchací cesty. Na několika místech jsem našla doporučení dát pod hlavu měkkou podložku, abychom eliminovali riziko nárazu o tvrdou podlahu. NICMÉNĚ pokud má dotyčný potíže s dýcháním, podložením hlavy mu rozhodně nepomůžeme, ba naopak.

Opět platí hlavně hlídat, aby se dotyčný prudkými záškuby křeče neporanil, v žádném případě mu ale fyzicky nebráníme - zalehnutí nebo násilné natahování křečí staženým končetin je zcela zcestné!

4. Končí celý záchvat. Epileptik se nadechne, propne celé tělo a chvíli nedýchá (apnoická pauza). Následuje uvolnění a samovolný výdech, vrací se přirozená barva.

Zvýšená elektrická aktivita v mozku se „vybila“. Pacient zůstává zhroucený na zemi v bezvědomí. Probírání může trvat i desítky minut. Poté je postižený zmatený, dezorientovaný, bezcílně přechází či se stále upravuje, za několik minut by měl ovšem již normálně fungovat.

Co stabilizovaná poloha?
V případě odeznění záchvatu a STOPROCENTNÍ JISTOTĚ ohledně dýchání epileptika ho můžeme položit do stabilizované polohy na bok. Dispečer záchranky nám nicméně tuto polohu zakázal - z důvodu rizika nerozpoznané zástavy dechu. Nemáme-li k tomu zvláštní důvod, raději bych dotyčného nechala na zádech, dokud se sám neprobere.

Volat či nevolat?
Toť otázka...

V obecném slova smyslu se má zato, že záchranku voláme jen v případě, pokud...
...velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
...se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního.
...se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
...po záchvatu přetrvává zmatenost.
...se dotyčný při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
...se jednalo o první záchvat v životě.

ALE...
Já mám pocit, že všechny předchozí podmínky toho, kdy zavolat lékaře, platí jen a pouze v případě, že dotyčného epileptika znáte - víte, že se nejedná o jeho první záchvat a možná ste už nějaký jeho záchvat zažili.

Pokud se ale jedná o člověka, kterého znáte jen letmo nebo vůbec, počtem epileptických záchvatů si nejste jistí a navíc se záchvat odehrává na ulici, ZAVOLEJTE SANITKU IHNED!
Když už nic jiného, alespoň vás dispečer uklidní a poradí přesně, co máte dělat a jak si počínat. A navíc, lepší zbytečně volat než to nechat být a pak litovat... Raději být za hysterku než pozorovat modrajícího člověka a nedělat nic.

Kde sem čerpala?
http://www.kurzprvnipomoc.cz/clanky/clanky/jak-pomoci-pri-epileptickem-zachvatu.htm
http://www.epilepsie.cz/pro-pacienty/rubrika/24-Prvni-pomoc-pri-zachvatu/index.htm
http://www.elekarnice.cz/akutni-otazky/prvni-pomoc/epilepticky-zachvat/
http://www.zdrsem.cz/mytus-mesice/detail.aspx?MythPostId=76

Poznámka: při svém pátrání po internetu jsem také narazila na celkem zajímavou příručku první pomoci - včetně nejrůznějších omylům, ke kterým při první pomoci někdy dochází. Mimo jiné tam patří páčení čelistí při epileptické křeči, stabilizovaná poloha vždy a za všech okolností apod.). Doporučuji přečíst.
http://www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc/prirucka/obsah.html