Nebudu se tu rozepisovat proč, ostatně to ani není důležité, důležité je jen to, že mi to určitě pomůže (vypsat se) a může to pomoct i vám. A ti, co už vše znají a ví, se můžou poplácat po zádech, jak jsou dobrý :).
Nikdy předtím jsem epileptický záchvat neviděla - bavili jsme se o tom ve škole, na gymplu, na kurzech první pomoci a v neposlední řadě taky na seminářích a přednáškách ze speciální pedagogiky, ovšem něco jiného je o tom jen slyšet a nevidět na vlastní oči.
Může být zajímavé, že existuje prý celá řada druhů epileptických záchvatů, tudíž je i pro odborníka občas oříškem spolehlivě jej rozpoznat. O nich se tu ovšem rozpovídávat nehodlám, kdo chce, nechť si je prostuduje na příklad zde nebo zde (a tento odkaz doporučuji zvláště, z důvodu stylu psaní a také dalším zajímavým odkazům, ať už s epilepsií souvisí nebo ne. Já si přečetla například o kocovině a musím říct, velmi pěkný článek. Hlavně autorova poznámka ohledně prevence :D)
Tomu nejzákladnějším dělení se ovšem nevyhnu:
I. Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, ale tím nejčastějším je částečná nebo úplná ztráta kontaktu s okolím - dotyčný neodpovídá na otázky nebo odpovídá špatně, opakuje různé zvuky či slova. Může dojít i k automatickým pohybům bez zjevné příčiny - upravování zevnějšku, kroužení tužkou po papíře, rychlé polykání, bezcílné přecházení po místnosti. Z chování je zřejmé, že si příliš neuvědomuje své okolí a neví přesně, co se s ním děje. Obvykle ale neupadne ani neztrácí vědomí - pokud ano, malý záchvat tak většinou přechází do záchvatu velkého.
Co dělat?
Zachovat klid a dotyčného nechat na pokoji. Rozhodně nepomůže domlouvání, utěšování nebo snad fyzické omezování. Je ovšem nutné dohlédnout, aby se neporanil, vhodné tedy je odstranit z jeho blízkosti všechny potenciálně nebzpečné předměty a rozhodně ho až do konce záchvatu nenechávat o samotě. Záchvat většinou po několika minutách odezní, dotyčný je opět při plném vědomí a orientován, což zjistíme jednoduchými otázkami (jméno, věk, datum, přibižný čas apod.).
Zajímavost: Do malých epileptických záchvatů řadíme i tzv. absence neboli mini-záchvaty trvající jen několik sekund. Obvykle si jej postižený ani okolí neuvědomí, a pokud ano, nemusí jej vyhodnotit jako příznak epilepsie. Jde totiž o zahledění do neznáma, chvilkový "stav mimo", který si lze lehce splést s běžným zamyšlením, nepozorností nebo zásekem, který je celkem normální pro každého z nás, například při nudné přednášce nebo po obědě v práci ;).
II. Velký epileptický záchvat může přijít neočekávaně nebo se rozvinout z toho malého. U některých pacientů se těsně před záchvatem vyskytuje tzv.aura, což je zvláštní stav smyslových nebo pocitových vjemů. Dotyčný cítí specifickou vůni či zápach (např. pálící se gumu), píská mu v uších, vidí záblesky nebo ho brní část těla. Tato aura může být velmi užitečná, neboť umožňuje určitou formu prevence poranění při záchvatu - postižený si může lehnout na vodorovnou plochu či upozornit své okolí.
Zajímavé jsou i případy potlačení aury, tudíž i potlačení záchvatu (např. třením brnící končetiny). Názory odborníků na takovéto metody se různí a většina je přesvědčena o neúčinnosti - prostě, když má záchvat přijít, tak přijde bez ohledu na naše tření brnící ruky :). Nicméně rozhodně to neuškodí.
A jak takový "klasiciký" epileptický záchvat vypadá a probíhá?
1. Dotyčný často vykřikne a kácí se k zemi již v bezvědomí. Zde vzniká velké nebezpečí poranění při pádu.
2. Nastávají první křeče (celé tělo je napnuté "do luku"), může se objevit pěna u úst, obličej modrá až šediví v důsledku nedostatku kyslíku - křeče totiž často zachvátí i dýchací svalstvo. Pokud to lze, opatrně zakloníme hlavu, umožníme tím zlepšení dýchání.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ MU NIC NESTRKÁME DO ÚST, lepší prokouslý jazyk než vyražené zuby a následné udušení krví a úlomky nebo naše ukousnuté prsty... Na webu ZDrSEM dokonce nazývají "Zabránění prokousnutí jazyka u epileptika" mýtem měsíce:
Toto doporučení se zdá traduje již pouze v ústním podání, ale o to úporněji. Záchranné službě příbuzní ukazují kusy dřev, které mají na "svého" epileptika připravené.
- V okamžiku záchvatu se zuby rozpáčit nedají
- Použijeme -li sílu, vylomíme zub
- Strčíme-li k zubům pacienta prst, ukousne nám jej
- Strčíme-li mezi zuby měkčí předmět ukousne z něj kousek a vdechne
- Použijeme-li tvrdý předmět, vylomíme si zub
- Vylomené zuby (viz výše) způsobují větší krvácení, než z pokousaného jazyka
3.Tělo ovládají další křeče: epileptik s sebou hází, sledujeme prudké pohyby končetin. Nezřídkakdy se pomočí, pokouše, může se začít dusit zapadnutým
kořenem jazyka - opět platí zaklonit hlavu, tak spolehlivě uvolníme dýchací cesty. Na několika místech jsem našla doporučení dát pod hlavu měkkou podložku, abychom eliminovali riziko nárazu o tvrdou podlahu. NICMÉNĚ pokud má dotyčný potíže s dýcháním, podložením hlavy mu rozhodně nepomůžeme, ba naopak.
Opět platí hlavně hlídat, aby se dotyčný prudkými záškuby křeče neporanil, v žádném případě mu ale fyzicky nebráníme - zalehnutí nebo násilné natahování křečí staženým končetin je zcela zcestné!
4. Končí celý záchvat. Epileptik se nadechne, propne celé tělo a chvíli nedýchá (apnoická
pauza). Následuje uvolnění a samovolný výdech, vrací se přirozená barva.
Zvýšená elektrická aktivita v mozku se „vybila“. Pacient zůstává zhroucený na zemi v bezvědomí.
Probírání může trvat i desítky minut. Poté je postižený zmatený, dezorientovaný, bezcílně přechází či se stále upravuje, za několik minut by měl ovšem již normálně fungovat.Co stabilizovaná poloha?
V případě odeznění záchvatu a STOPROCENTNÍ JISTOTĚ ohledně dýchání epileptika ho můžeme položit do stabilizované polohy na bok. Dispečer záchranky nám nicméně tuto polohu zakázal - z důvodu rizika nerozpoznané zástavy dechu. Nemáme-li k tomu zvláštní důvod, raději bych dotyčného nechala na zádech, dokud se sám neprobere.
Volat či nevolat?
Toť otázka...
V obecném slova smyslu se má zato, že záchranku voláme jen v případě, pokud...
...velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
...se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního.
...se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
...po záchvatu přetrvává zmatenost.
...se dotyčný při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
...se jednalo o první záchvat v životě.
ALE...
Já mám pocit, že všechny předchozí podmínky toho, kdy zavolat lékaře, platí jen a pouze v případě, že dotyčného epileptika znáte - víte, že se nejedná o jeho první záchvat a možná ste už nějaký jeho záchvat zažili.
Pokud se ale jedná o člověka, kterého znáte jen letmo nebo vůbec, počtem epileptických záchvatů si nejste jistí a navíc se záchvat odehrává na ulici, ZAVOLEJTE SANITKU IHNED!
Když už nic jiného, alespoň vás dispečer uklidní a poradí přesně, co máte dělat a jak si počínat. A navíc, lepší zbytečně volat než to nechat být a pak litovat... Raději být za hysterku než pozorovat modrajícího člověka a nedělat nic.
Kde sem čerpala?
http://www.kurzprvnipomoc.cz/clanky/clanky/jak-pomoci-pri-epileptickem-zachvatu.htm
http://www.epilepsie.cz/pro-pacienty/rubrika/24-Prvni-pomoc-pri-zachvatu/index.htm
http://www.elekarnice.cz/akutni-otazky/prvni-pomoc/epilepticky-zachvat/
http://www.zdrsem.cz/mytus-mesice/detail.aspx?MythPostId=76
Poznámka: při svém pátrání po internetu jsem také narazila na celkem zajímavou příručku první pomoci - včetně nejrůznějších omylům, ke kterým při první pomoci někdy dochází. Mimo jiné tam patří páčení čelistí při epileptické křeči, stabilizovaná poloha vždy a za všech okolností apod.). Doporučuji přečíst.
http://www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc/prirucka/obsah.html
Žádné komentáře:
Okomentovat