Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

pondělí 18. listopadu 2013

Epilepsie neboli padoucnice

Po více než měsíci se vracím s článkem užitečným pro mě a nejspíš i vás.
Nebudu se tu rozepisovat proč, ostatně to ani není důležité, důležité je jen to, že mi to určitě pomůže (vypsat se) a může to pomoct i vám. A ti, co už vše znají a ví, se můžou poplácat po zádech, jak jsou dobrý :).

Nikdy předtím jsem epileptický záchvat neviděla - bavili jsme se o tom ve škole, na gymplu, na kurzech první pomoci a v neposlední řadě taky na seminářích a přednáškách ze speciální pedagogiky, ovšem něco jiného je o tom jen slyšet a nevidět na vlastní oči.

Může být zajímavé, že existuje prý celá řada druhů epileptických záchvatů, tudíž je i pro odborníka občas oříškem spolehlivě jej rozpoznat. O nich se tu ovšem rozpovídávat nehodlám, kdo chce, nechť si je prostuduje na příklad zde nebo zde (a tento odkaz doporučuji zvláště, z důvodu stylu psaní a také dalším zajímavým odkazům, ať už s epilepsií souvisí nebo ne. Já si přečetla například o kocovině a musím říct, velmi pěkný článek. Hlavně autorova poznámka ohledně prevence :D)

Tomu nejzákladnějším dělení se ovšem nevyhnu:

I. Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, ale tím nejčastějším je částečná nebo úplná ztráta kontaktu s okolím - dotyčný neodpovídá na otázky nebo odpovídá špatně, opakuje různé zvuky či slova. Může dojít i k automatickým pohybům bez zjevné příčiny - upravování zevnějšku, kroužení tužkou po papíře, rychlé polykání, bezcílné přecházení po místnosti. Z chování je zřejmé, že si příliš neuvědomuje své okolí a neví přesně, co se s ním děje. Obvykle ale neupadne ani neztrácí vědomí - pokud ano, malý záchvat tak většinou přechází do záchvatu velkého.
Co dělat?
Zachovat klid a dotyčného nechat na pokoji. Rozhodně nepomůže domlouvání, utěšování nebo snad fyzické omezování. Je ovšem nutné dohlédnout, aby se neporanil, vhodné tedy je odstranit z jeho blízkosti všechny potenciálně nebzpečné předměty a rozhodně ho až do konce záchvatu nenechávat o samotě. Záchvat většinou po několika minutách odezní, dotyčný je opět při plném vědomí a orientován, což zjistíme jednoduchými otázkami (jméno, věk, datum, přibižný čas apod.).
Zajímavost: Do malých epileptických záchvatů řadíme i tzv. absence neboli mini-záchvaty trvající jen několik sekund. Obvykle si jej postižený ani okolí neuvědomí, a pokud ano, nemusí jej vyhodnotit jako příznak epilepsie. Jde totiž o zahledění do neznáma, chvilkový "stav mimo", který si lze lehce splést s běžným zamyšlením, nepozorností nebo zásekem, který je celkem normální pro každého z nás, například při nudné přednášce nebo po obědě v práci ;).
 
II. Velký epileptický záchvat může přijít neočekávaně nebo se rozvinout z toho malého. U některých pacientů se těsně před záchvatem vyskytuje tzv.aura, což je zvláštní stav smyslových nebo pocitových vjemů. Dotyčný cítí specifickou vůni či zápach (např. pálící se gumu), píská mu v uších, vidí záblesky nebo ho brní část těla. Tato aura může být velmi užitečná, neboť umožňuje určitou formu prevence poranění při záchvatu - postižený si může lehnout na vodorovnou plochu či upozornit své okolí. 
Zajímavé jsou i případy potlačení aury, tudíž i potlačení záchvatu (např. třením brnící končetiny). Názory odborníků na takovéto metody se různí a většina je přesvědčena o neúčinnosti - prostě, když má záchvat přijít, tak přijde bez ohledu na naše tření brnící ruky :). Nicméně rozhodně to neuškodí.

A jak takový "klasiciký" epileptický záchvat vypadá a probíhá?

1. Dotyčný často vykřikne a kácí se k zemi již v bezvědomí. Zde vzniká velké nebezpečí poranění při pádu.

2. Nastávají první křeče (celé tělo je napnuté "do luku"), může se objevit pěna u úst, obličej modrá až šediví v důsledku nedostatku kyslíku - křeče totiž často zachvátí i dýchací svalstvo. Pokud to lze, opatrně zakloníme hlavu, umožníme tím zlepšení dýchání. 
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ MU NIC NESTRKÁME DO ÚST, lepší prokouslý jazyk než vyražené zuby a následné udušení krví a úlomky nebo naše ukousnuté prsty... Na webu ZDrSEM dokonce nazývají "Zabránění prokousnutí jazyka u epileptika" mýtem měsíce:

Toto doporučení se zdá traduje již pouze v ústním podání, ale o to úporněji. Záchranné službě příbuzní ukazují kusy dřev, které mají na "svého" epileptika připravené.
  1. V okamžiku záchvatu se zuby rozpáčit nedají
  2. Použijeme -li sílu, vylomíme zub
  3. Strčíme-li k zubům pacienta prst, ukousne nám jej
  4. Strčíme-li mezi zuby měkčí předmět ukousne z něj kousek a vdechne
  5. Použijeme-li tvrdý předmět, vylomíme si zub
  6. Vylomené zuby (viz výše) způsobují větší krvácení, než z pokousaného jazyka
Závěr: Pacientovi v křečích nestrkáme nic do úst !
 

3.Tělo ovládají další křeče: epileptik s sebou hází, sledujeme prudké pohyby končetin. Nezřídkakdy se pomočí, pokouše, může se začít dusit zapadnutým kořenem jazyka - opět platí zaklonit hlavu, tak spolehlivě uvolníme dýchací cesty. Na několika místech jsem našla doporučení dát pod hlavu měkkou podložku, abychom eliminovali riziko nárazu o tvrdou podlahu. NICMÉNĚ pokud má dotyčný potíže s dýcháním, podložením hlavy mu rozhodně nepomůžeme, ba naopak.
Opět platí hlavně hlídat, aby se dotyčný prudkými záškuby křeče neporanil, v žádném případě mu ale fyzicky nebráníme - zalehnutí nebo násilné natahování křečí staženým končetin je zcela zcestné!

4. Končí celý záchvat. Epileptik se nadechne, propne celé tělo a chvíli nedýchá (apnoická pauza). Následuje uvolnění a samovolný výdech, vrací se přirozená barva.
Zvýšená elektrická aktivita v mozku se „vybila“. Pacient zůstává zhroucený na zemi v bezvědomí. Probírání může trvat i desítky minut. Poté je postižený zmatený, dezorientovaný, bezcílně přechází či se stále upravuje, za několik minut by měl ovšem již normálně fungovat.

Co stabilizovaná poloha?
V případě odeznění záchvatu a STOPROCENTNÍ JISTOTĚ ohledně dýchání epileptika ho můžeme položit do stabilizované polohy na bok. Dispečer záchranky nám nicméně tuto polohu zakázal - z důvodu rizika nerozpoznané zástavy dechu. Nemáme-li k tomu zvláštní důvod, raději bych dotyčného nechala na zádech, dokud se sám neprobere.

Volat či nevolat?
Toť otázka...

V obecném slova smyslu se má zato, že záchranku voláme jen v případě, pokud...
...velký záchvat trvá déle než 5 - 10 minut (do této doby se nepočítá fáze spánku po záchvatu)
...se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního.
...se připojují menší záchvaty v rozmezí 20-30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
...po záchvatu přetrvává zmatenost.
...se dotyčný při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
...se jednalo o první záchvat v životě.


ALE...
Já mám pocit, že všechny předchozí podmínky toho, kdy zavolat lékaře, platí jen a pouze v případě, že dotyčného epileptika znáte - víte, že se nejedná o jeho první záchvat a možná ste už nějaký jeho záchvat zažili.

Pokud se ale jedná o člověka, kterého znáte jen letmo nebo vůbec, počtem epileptických záchvatů si nejste jistí a navíc se záchvat odehrává na ulici, ZAVOLEJTE SANITKU IHNED!
Když už nic jiného, alespoň vás dispečer uklidní a poradí přesně, co máte dělat a jak si počínat. A navíc, lepší zbytečně volat než to nechat být a pak litovat... Raději být za hysterku než pozorovat modrajícího člověka a nedělat nic.

Kde sem čerpala?
http://www.kurzprvnipomoc.cz/clanky/clanky/jak-pomoci-pri-epileptickem-zachvatu.htm
http://www.epilepsie.cz/pro-pacienty/rubrika/24-Prvni-pomoc-pri-zachvatu/index.htm
http://www.elekarnice.cz/akutni-otazky/prvni-pomoc/epilepticky-zachvat/
http://www.zdrsem.cz/mytus-mesice/detail.aspx?MythPostId=76

Poznámka: při svém pátrání po internetu jsem také narazila na celkem zajímavou příručku první pomoci - včetně nejrůznějších omylům, ke kterým při první pomoci někdy dochází. Mimo jiné tam patří páčení čelistí při epileptické křeči, stabilizovaná poloha vždy a za všech okolností apod.). Doporučuji přečíst.
http://www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc/prirucka/obsah.html
 

Žádné komentáře:

Okomentovat