Jo, 26. března se konala premiéra... už je to tak. Znovu sem vstoupila na prkna, která znamenají svět. Znovu jsem prožívala ty motýly v břiše, znovu jsme se rozesmívaly, odbourávaly, zachraňovaly situaci, znovu sme si sahaly na prsa, abychom cítily, jak nám tlučou srdce. Jo, to my fakt děláme a co jako? ;-)
Nechci nic prozrazovat, ostatně, kdo viděl, tak ví. Kdo neviděl, měl by. Tedy alespoň dle mého skromného názoru (a taky dle názoru nadšených diváků :-)). V květnu bude repríza.
Co říci na závěr? Použiji slova mojí maminky... možná trochu teatrálně:
Snad jste se každá pro tu svou roli narodila. Byla jsi natolik přirozená, že jak jsi na začátku vykřikla "Mami!" - málem jsem vyskočila a vběhla na jeviště. A při té konečné scéně jsem téměř vzlykala - no ale znáš mě.
A to ticho v sále při některých scénách... A taneční čísla ... Byly jste tak sehrané... Mělo to spád, napětí, děj...
Takže tak.
