Moje jediný přání je opakování...

....tak ten vdechnutý život Parapleečku moc dlouho nevydržel, což? Nu, ani moji věrní čtenáři nejspíš už nebudou stačit s dechem. Když je nechávám tak dlouho čekat...  možná mi zbyl už jen Malis. A maminka. Ale i ti už pomalu ztrácí trpělivost, že? :-)

Ale o tom mluvit nebudem.

Budeme mluvit o opakující se historii. Jak jistě víte, každý chytrý člověk se ze svých chyb obvykle poučí. A každý chytřejší člověk se poučí i z chyb ostatních (případně si to vyzkouší, aby se sám dostal do pověstné cimrmanovské uličky "tudy ne, přátelé :-) ). A masa chytrých lidí se nadále poučí z historie. Protože historie se co? Opakuje.

A nemusí jít ani o historii světovou. Stačí se podívat na osobní historii. Minulý rok v této době sme byli čerstvě přistěhovaní. Nejmilejší odjel na tábor a já mu připravila překvapení - za pomoci Abee a hlavně Tomáše (vlastně to v podstatě udělal celé on, když se to vezme kolem a kolem :-) ) sem vymalovala náš pronajatý byt. Použitá oranžová na většině stěn mě iritovala tak, že sem neváhala nechat si namíchat žádaný odstín, koupit penetraci a bílý primalex, půjčit si štafle (od Zdeného a Domíí ;-) ) a přemluvit kamarády, aby mi s tím po večerech pomáhali.

Rok se s rokem sešel a my jsme opět přestěhovaní, neboť náš starý byt se prodává (a my ho nechcem :-) ). Nejmilejší je opět na táboře a já opět zavítala do Hornbachu, abych si nad vzorníkem lámala hlavu a opět vycálovala pálku za bílou a za penetraci.Tentokrát v tom ale byly barvy zdí nevinně, odstíny šedofialové a běžové bych zvládla. Viníkem je bývalý nájemník - kuřák. Tabákové "aroma" nesnáším. A hnusožluté stropy od cigaretového dýmu taky.

Zase sem zlanařila své nebohé blízké k malování. Tentokrát to byli ó má drahá sestřenička Vlastinka a její manžel Jára. A jejich štafle. A vlastně zas tak nebozí nejsou, pomohli mi totiž nejen z čisté dobroty srdce, ale i pro to, že sem se jim a hlavně jejich pískleti tvořivě vyřádila na stěnách pokoje. Ale o tom později.

Co se změnilo? Dost a vlastně nic. Člověka to nutí bilancovat.

Abee a Tom už nejsou spolu. Ó má drahá sestřenička a Jára jsou rodiči. Naši plzeňští rodičové Ivanka s Vojtou jsou dokonce dvojnásobními rodiči, narodila sem jim další holka do party, Éliška. A tak dále...

A k tomu poučení z vlastních chyb? K tomu nemám co dodat. Já chyby při malování nedělám :-).

Snad jen tu, že vysedávám na blogu, místo abych už konečně dodělala tu zatrachtilou stěnu v obýváku, jejíž výrazná rudá pod bílou stále prosvítá! :-)

Na závěr už jen odkaz na píseň od Tatabojs, jejíž refrén dal nadpis tomuto článku :-)