Sen o 8 ženách...

... se splnil.

Jo, 26. března se konala premiéra... už je to tak. Znovu sem vstoupila na prkna, která znamenají svět. Znovu jsem prožívala ty motýly v břiše, znovu jsme se rozesmívaly, odbourávaly, zachraňovaly situaci, znovu sme si sahaly na prsa, abychom cítily, jak nám tlučou srdce. Jo, to my fakt děláme a co jako? ;-)

Nechci nic prozrazovat, ostatně, kdo viděl, tak ví. Kdo neviděl, měl by. Tedy alespoň dle mého skromného názoru (a taky dle názoru nadšených diváků :-)). V květnu bude repríza.

Co říci na závěr? Použiji slova mojí maminky... možná trochu teatrálně:

Snad jste se každá pro tu svou roli narodila. Byla jsi natolik přirozená, že jak jsi na začátku vykřikla "Mami!" - málem jsem vyskočila a vběhla na jeviště. A při té konečné scéně jsem téměř vzlykala - no ale znáš mě.
A to ticho v sále při některých scénách... A taneční čísla ... Byly jste tak sehrané... Mělo to spád, napětí, děj...

Takže tak.

 

 

To si takhle píšu diplomku...

... a najednou, kde se vzala, tu se vzala - kočka.

A od té doby píšeme diplomku spolu. Nutno dodat, že má občas trochu jiné názory než já. Myslí si například, že pojem konceptová analýza námětu je zastaralý a že dnes se již užívá modernější označení fhdsk;;;jbvkjSMANDn 'jjjjjjjjjjjj". No nevím.

Dochází mi dech?

Možná.

Ale nebojte, přichází změna. Revoluce. Cítím jí ve vzduchu. Nevím, kdy přesně přijde, ale přijde.

V současnosti jsem pohlcena sepisováním poznatků, dojmů, zkušeností a strašně chytrých superkeců, které by měly dávat dohromady mou diplomovou práci. Když prokrastinuji, tak tvořivě. Jen ne na blogu. Omlouvám se. Ale jak již bylo nadneseno, zas to přijde. Ta změna. Ou jé.

Zatím se s vámi podělím o moudrost, která tu visí nad monitorem ve studovně pedagogické faktulty:

Buďte na lidi hodní, nebo vám nepřijdou na pohřeb. 

- 100 let Bohumila Hrabala 1914 - 2014.

I když ne, to není ona. 

Chtěla jsem se podělit o moudrost, která má velmi motivační charakter:

Žij, jako bys měl zítra zemřít. Uč se, jako bys měl žít navždy. 

- Gandhí.

A to mi připomělo lidovou moudrost z pitomoučkého amerického sitcomu Step by step neboli Kroku za krokem:

Jean-Luc: Tuto sobotu, já Jean-Luc Rieupeyroux, budu stříhat vlasy někomu tak neuvěřitelně slavnému, že až zjistíte komu, tak to s vámi praští. (...) Lidi, mluvíme o opravdu velké hvězdě. Je to hvězda tak velká, že jí stačí jedno jméno.

JT: Mám to. Madonna.

Jean-Luc: Ne.

Al: Sting?

Jean-Luc: Ne.

Karen: Cher?

Jean-Luc: Ne.

Mark: Gándhí?

Jean-Luc: Ne. Je plešatý a mrtvý.

:D

Pro shlédnutí celého dílu doporučuji Youtube.

To je pro dnešek vše. I tak je toho dost, vzhledem k tomu, co bych MĚLA sepisovat.