Parapleečko: Dovča s rodičema, Pavlíkem, Myrtama a obytňákem

V neděli, 12. 7. sem se vrátila z dovolený, jeli sme s rodičema a Pavlíkem obytnym autem do Itálie a na zpáteční cestě sme se stavili v Rakousku. Joo, obytný auto, to je dobrá věc. Tatínek si ho, co by zaměstnanec Scanwestu Chomutov může půjčit za relativně malou částku (zdála se nám celkem vysoká, ale pak sem zaslechla, kolik stojí půjčit si obytňák v půjčovně... fíha).Našimi průvodci byly navigace Eliška a Miroslav (jednu sem měla já coby navigátor v ruce a na druhou koukal tati na přístrojový desce coby řidič, obě patří do výbavy obytňáku), jednu chvíli nás vedla taky Lisa a Walter, ptže sme změnili jazyk, abychom trénovali němčinu :)... stejně sem pak většinu věcí vokecávala já, neboť sem naštvala mami, když sem se smála její výslovnosti :)... díky Eldě a Mírovi (příp. Lise a Walterovi) sme se bez větších strastí dostali v pondělí navečer mezi fascinující úbočí rakouských Alp, přespali na jednom odpočívadle a ráno vyrazili dál, směr severní Itálie, Lido di Jesolo!

Ráno se zhostila role navigátora mami, neboť zatímco já umim tak akorát nasměrovat navigaci, šprechtit deutsch a smát se jejímu šprechtění deutsch, ona se vyzná i v mapě a pláncích,což bylo v tuto chvíli prioritou, pokud sme si měli najít camping a co nejdřív se cachtat v moři... Pavlík už se nemohl dočkat, jeho hlášky a kňourání, byly čím dál hlasitější a mrzutější...

"Lůšii, to je nuda, viď, než dojedem k tomu moři..."
"Já už tam chci bejt!"
"Noo... to sem spíš vzdalujeme tomu moři..."
"Noo.. takhle tam nikdy nedojedeme!!!"... atd. :)

Nakonec sme dojeli. Dojeli sme za Jesolo, do campingového městečka a hledali a hledali... jeden camp, který se pyšnil dvěma hvězdičkama se jevil celkem nadějně, ovšem platit skoro 50 euro se nám nechtělo... navíc nevypadal nijak zvlášť a moře bylo daleko. Ovšem po ohledání ostatních campů v okolí sme pomalu ztráceli naději.... všude draho. Mamka měla tip z internetu, ale do navigace nešla z nějakého nám utajeného důvodu zadat ona ulice. Tak sme se sbalili a jeli na blind. A našli sme. Tříhvězdičkovej camp, kterej opravdu vypadal jako tříhvězdičkovej. (dostatek čistých záchodů a umýváren, obří dětské hřiště s nejrůznějšíma prolejzačkama, kde se vyřádil jak Pavlík, tak i já a mamka :) a k moři blizoučko) A světe div se, tento camp byl dokonce levnější! Za 3 noci (spali sme tam z úterka na středu, ze středy na čtvrtek a ze čtvrtka na pátek) sem zaplatili za 4 lidi, za obytný auto, s přípojkou na elektřinu 38 eur!

Jakmile sme zaparkovali, popadla sem Pavlíka a v plavkách a šátku sem se ihned hnala k moři. Neviděla sem ho 5 let! Ale je furt stejný... stejně zeleno-modro-hnědo-žluto-béžovo-pískovo-krabovo-mušlovo-vlnovo-slano-teplo i studeno-suprový! Pavlík byl nadšen hlavně z vln. Už doma sem mu slíbila, že přes ně budem skákat a on prakticky nemyslel na nic jinýho. Sotva ho zajímalo, že se občas napil slaný vody (dokonce ji i se slovy: "Ochutnáme moře, Lůši?... Hm, je slaný." ochutnával :)), byl mokrej od hlavy až k patě nebo šlápl na ostrou mušli. Zkrátka ho uchvátilo, tak jako mě (i když se svým pověstným šibalskym úsměvem při prvním pohledu na něj prohlásil, že je to rybník a že jasně vidí na druhej břeh... ujišťuju vás, že druhej břeh opravdu nebyl vidět :)) Mězi jeho další aktivity na pláži patřilo chytání ryb na udici z paličky na bicí (kterou sem si mimochodem ukořistila já na jednom z posledních koncertu Trepifajxlu) a nitě ( "Chytil sem mřenečku, Lůši! Ale už sem jí pustil." nebo "Chytil sem makrelu, Lůši! Ale uplavala. Škoda, snědli by sme jí s taťourem k večeři.", případně "Chytil sem žraloka!Lůši, chytil sem žraloka! Koukni! Jé, už uplaval..." :)), pobíhání na pláži sem a tam (zde uplatnil svůj talent a um, kterej uplatňuje při probíhání kalužema a tady mu to navíc nikdo nezakazoval, takže mohl bez problému cákat vodu, jak se mu zachtělo :) ), sbírání mušlí ( "Koukej Lůši, ta je pěkná, viď?" ) a boření hradů a hrází, který sme já nebo mamka pracně a s úsilím postavily.

Ve středu ráno zapršelo, takže to nevypadalo na povalování se na pláži, ale nakonec sem si dokonce spálila kolena :). Chápete to? Normální lidi si spálí ramena, záda, případně lejtka nebo i ruce, Paplí si spálí kolena. Ale na tatiho nemam-ten si spálil hruď a břicho i se špíčkama, takže vypadal jak zebra :) Ve čtvrtek sme se podívali lodí do Benátek (kanály, turisti, gondoly, kampanela sv. Marka, Dóžecí palác, nespočet obchůdků a krámů, nespočet mostů a můstků, nespočet věží), tati, mami a Pavlík si dali zmrzku (vanilkovou, čokoládovou a jahodovou- schválně klasiku, pro srovnání. Benátská zmrzlina nemá konkurenci, z vanilkový vám téměř vykvete dvoumetrovej vanilkovník s obřími květy, čokoládovou kdybyste dali ještě ne chvíli do ledničky, naleznete tam za chvíli tabulku tý nejluxusnější čokolády, obsah kakaa 100% a jahodová?Zasaďte si jí a uvidíte :) ) a já pizzu (to samý jako u zmrzliny, za 2,50 máte gurmánskej orgasmus zajištěn).

Víte, co je zvláštní? Italové nic neopravujou. Celý Benátky chátraj. Mami řikala, že podle vzhledu nemovitostí se platí daně, takže místní spořivci si většinou zrenovujou jen vnitřek a vnějšek nechávaj napospas holubům (těch tam už neni zas tak moc, mnohem víc je turistů) a zubu času :). Koupila sem si pěkný náušničky, Šámovi náramek, Pavlík si vybral Kinga (modrej závoďák z animovanýho filmu Auta) a ve čtyři sme pluli zpět.

V pátek sme se naposledy vykoupali, srdceryvně se rozloučili s mořem a vyjeli směr rakouské Alpy. Noc z pátka na sobotu sme opět strávili na dálničnim odpočívadle a v sobotu sme za jasna až polojasna dojeli do Wolfgangsee k Wolfgangsee :) Moc pěkný městečko. Ani si nedokážete představit křiklavější rozdíl mezi chátrajícíma Benátkama a načinčanýma, opravenýma domama tady. Tati se nechal slyšet, že mu to připadá, jako by za každym rohem nepřetržitě pracovali mužíčci, který se maj starat, aby domy a ulice stále vypadaly jako nový a každou prasklinku ve zdivu, každej škrábaneček na okně ihned zaretušovat! Inu, městečko i jezero jako z cukru. Nechyběly typický alpský domo-chaty s dřevěnýma krovama a balkónama ani moderní architektura. Poobědvali sme v malý hospůdce u milýho manželskýho páru a jídlo i ceny sme si nemohli vynachválit

Ovšem Pavlíka i tatiho (a vlastně trochu i mě a mami) tohle městečko uchvátilo proto, že v den, kdy sme do něj přijeli, vrcholil leteckej festival, takže vrtulníky, hydroplány a letadla téměř na každym kroku :)

Jakkoliv byla dovolená suprová, doma je doma, a tak sme druhý den, v neděli, vyrazili na zpáteční cestu. Domů sme si přivezli kupu mušlí, zážitků, špinavýho prádla (mami se nechala slyšet, že z tý hromady založí nový pohoří, větší než Alpy. Po dni, kdy se zdálo, že hromada se stále nezmenšuje, dodala, že to nebude vyšší než Alpy, ale že to předčí i Himaláje), písku a soli.

Příští rok pojedem znova. Tati už plánuje, že si půjčíme auto ne na tejden, ale na čtrnáct dní :).

A naše dovolená v obraze :)