Umělecké happeningy, performance a muchlání papírů

Aneb jak dostat zápočet z prostrorovky...

Stydím se strašně moc, jak dlouho sem své paraplíčko zanedbávala. Jak dlouho ste toužebně klikali na odkaz a pokaždé zklamání... stále nic. :)

Ale to je za mnou, jsem zpět a opět vám budu nalejvat hlavy... doufám, že nee tak šikovně jako včera Abee Milhauzovi nalévala rum do kelímku :)

Začnu dlouho očekávaným tématem- Umělecký happening Navenku neboli ťapání po prostěradle. Přes všechny možné maily, kombinace, kompromisy sme se konečně v sobotu 12. 12. v Orfeu sešli. Záhy sme ho však opustili, neboť se nám nechtělo svlékat ani bundy natož boty a ponožky, taková tam byla zima. Vydali sme se tedy s těmi několika málo nadšenci (tímto děkuju Honzíkovi, Kubovi, Dankovi a mě, že sme se uvolili namočit si nožky do tý neskutečně studený a neskutečně špatně smývatelný barvy, Vančísovi za jeho prst na spoušti foťáku a Pavlíkovi, jeho sestřence, Jirkovi, Milhazovi a Věrce za psychickou podporu) na Střelák, že pokrejem jeviště potravinářskou fólií (díky ti, Jani i za tu:) ), prostěradla na to, kbelíky z Orfea a mohlo se začít.

Proč vůbec všechno tohle? Aby ste rozuměli, u nás na katedře máme takovej strašně zajímavej předmět, Prostorová tvorba se to jmenuje. abychom ho úspěšně absolvovali a dostali vytouženej zápočet, musíme splnit pět úkolů... jeden z nich je na téma Labyrint. A protože je náš profesor jaksi trošku... no blázen, čim šílenější je zpracování, čím většího idiota ze sebe uděláte, tím líp. Proto tedy tohle všechno, proto nemohl chudák Kuba umejt nohy, proto sem já trnula, že ta růžová nepůjde z kalhot (šla).

Původním záměrem bylo, že výsledné ťápoty budou takovým záznamem scénky nebo divadelní hry. Ovšem, vážení, já nevim, co sem si myslela, ale to skutečně nejde! nemůžete se totiž natolik vžít do role, abyste zapomněli na červený případně fialový ťápoty, který za váma zůstávaj. A jelikož ty barvy na nohách strašně rychle schly, museli ste si je co chvíli zas namočit. Proto první pokus (a ten se profesorovi líbil víc) vypadal takhle:

Druhý pokus sme udělali jinak. Poťapali sme prostěradlo pouze poskrovnu a pak k němu vymýšleli příběh:

Zádání jiného úkolu znělo: Popři otce, najdi dědečka (originální technický postup)...

Toto je konečné dílo:

Možná si řeknete: "co to je za čáranici? No nevim"... Umělečtější duše, jejichž oku lahodí abstarkce možná řeknou: "Hmm... celkem pěkný."

Jenže možná právě nemáte ani páru jak to vznikalo.... :)

Takhle:

A video...

Jojo, když chcete, aby vám byl udělen zápočet, jděte do centra Plzně, do nákupního střediska Plaza, nemějte strach, že vás vyvedou sekuriťáci, rozložte prostěradlo, zavažte oči, hrábněte do barvy a je to...

Musim ale uznat, že to bylo fakt hustý. S tím šátkem se vůbec nic neviděla a měla sem ho trošku i přes uši, takže ani sluchem sem nic nevnímala... netušila sem, kolik mě sleduje lidí, soustředila sem se jenom na barvy a plátno... jak nahmatat fialovou...tohle je bílá? A kam se poděla ta voda? :)

A nakonec ještě jeden úkol. Možná si vzpomínáte na článek o naší katedře, jak si tady furt hrajem.. že muchláme papíry a tak... no, ono to zas tak supr neni, to muchlání papírů.

Zadání vůbec prvního úkolu: 3D objekt... co to?

Zmuchláte papír, nakreslíte jeho kresebnou studii, abstrahujete jí a pak ji vyzdvihnete do 3D prostoru... pro větší představu foto:

Kresebná studie (ta mě ještě celkem bavila)

Abstrahováno (tohle bylo taky celkem v klidu)

3D objekt (ale TOHLE byl POROD!)