Včera sem psala zápočtový test z PCK - pramenů české kultury. Takový předmět do počtu, zajímavý možná, ale v praktickém využití vcelku na nic. Uznávám, že přípravě na tento test jsem až do včerejška moc nedala. Osud tomu tak chtěl, že sem místo toho dodělávala domácí práce na grafiku (ze které mám nyní jistý zápočet :) ) a ke Slovanům, věrozvěstům, Perunovi a Bořivojovi sem se dostala až ve středu v 1 hodinu v Borském parku, s Luckou Dé a Alčou Vé. Po 4 hodinách intenzivního učení sem měla vskutku dobrý pocit a čisté svědomí, že sem tomu tedy nějaký ten čas (který většinou stačí na napsání testu abc z předmětu navíc) věnovala.
Zrada spočívala v tom, že test se skládal ze 2 částí - 11 otázek z poznámek z přednášek a 10 otázek z četby z čítanky náboženství. Pravda, čítanku náboženství jsem jen tak zběžně prolétla vědoma si vlastní dokonalosti a orientace v otázkách narození i smrti Ježíše Krista, vím, že při poslední večeři myl nohy svým učedníkům, vím, co znamenají slova Noli me tangere, které pronesl k Máří Magdaléně. Co nevím je to, zdal myl nohy podle Lukášova nebo Janova evangelia, zda o narození mluví oba nebo jen jeden z nich... znám obsah jejich evangelií, ale neznám přesně, kdo a co. Možná, že kdybych si to poctivě přečetla od začátku do konce, věděla bych to. Možná ne.
Test sem neudělala. 2. zápočet v mém životě, který sem nedala naporvé. To mě zas až tak neštve (tak jo, štvě mě to v celku dost, neboť mě na zápočtěch a zkouškách baví hlavně ono odškrtávání toho, co už mám za sebou. A koho ne? :) ).
Co mě štve více je to, že sem se na to poctivě učila, byť možná relativně krátkou, ale dostatčnou dobu. A pak sou tu tací, kteří si zjistí znění testu, vyplněný test si vezmou s sebou (!) a zkrátka jen správné odpovědi zakroužkujou.
To NENÍ to samý, jako když se nenápadně
mrknete k sousedovi, aby ste zjistili, zda odpověděl stejně.
To NENÍ to samý, jako si
sám vypracovat tahák a pak do něj tu a tam mrknout.
To NENÍ samý, jako když si
zjistíte testový otázky z minulýho roku a dle nich se na test připravujete.
Ne, to neni to samý.Je to asi moje chyba, že
na taháky a opisování nemam žaludek ni nervy a že trpim panickym strachem z odhalení a opovržení ze strany přednášejícího. Je asi moje chyba, že se na učivo raději podívám a naučim (neříkám, že pokaždé na 100%, to, sakra ani nejde), abych měla čisté svědomí. Je asi moje chyba, že neumim podvádět. Je asi moje chyba, že si nemyslim, že vejška je o tom osrat, co se dá, prolézt a získat titul.
A je asi moje chyba, že tací, co to opíšou, to mají z krku a já to píšu znova příští středu.Tak. Netvrdím, že všichni, kdo to mají to opsali, to vůbec. Jen většina.
