Stále totiž prokrastinuji na svém Parapléčku, ačkoliv bych se měla věnovat školním povinnostem A to sem navíc ještě dnes chtěla vyrobit nějaký ten dáreček! Fuj, styď se, Košťáková!
Jde o tohle. Při pročítání svých více či méně duchaplných myšlenek sem narazila na článek, pod kterým v komentářích slibuji fešné fotky z plzeňské svatby. Bohužel se mi ještě nepodařilo dostat profi fotky z (novo)manželů, takže dávám k dobru tyto, které má na svědomí maminka a její telefon :). Což je na jednu stranu škoda, neboť jí to velmi slušelo a já bych se ráda pochlubila svou pěknou maminkou! :)
S ó mou drahou sestřeničkou Vlastimilkou a adoptivním tatínkem - bratrancem Vojtou alias ženichem. Krátce před nastoupením do kolony. Mimochodem, Vojta neviděl ani šaty ani celou nevěstu až do té doby, co mu šla s tatínkem na radnici vstříc :).
Takové rodinné foto :). Se zamračeným tatínkem a vzorným bratrem. Vzorným pouze na fotce, samozřejmě. Všimněte si tatínkovy kravaty. Tu sem vázala prosím já. (A když měl zapnuté sako, tak ani nebylo vidět, že má nesprávnou délku :D)
A to je již po obřadu při odchodu z obřadní síně. Naše babička a kavalíři Jára (přítel ó mé drahé sestřeničky) a Nejmilejší.
A již probíhá focení. Tolik neoblíbené u hladových svatebčanů - nutno říci, že jen některých. Jiní si focení rozhodně užívali. A až se zpožděním si všimli, že se nakrucují u jiného fotoaparátu, než by měli ;).
Ale hned si to uvědomili a spěchali do záběru! Ano, vidíte dobře, ó má drahá sestřenička je opravdu bosa. Zvolila si totiž vražedně vysoké podpatky svých zelených botek, po kterých jí začaly bolet nohy už před obřadní síní. Tady si je ale sundala ještě z jednoho důvodu - do vlhké trávy se jaksi bořila podpatky natolik, že chůze (byť pomalá) byla zhola nemožná :).
A proto je taky na všech takovýchto fotkách menší než já. Heč!
Detail drůžičky.
A na závěr jedna skupinová - všichni svatebčani mužského pohlaví a nevěsta :).
A ještě jednu sem dám. Pro ty, kterým by bylo líto, že pořádně nevidí, jaké to vlastně měla přenádherné šaty nevěsta. Byly mimochodem první, které si vyzkoušela. Žádné jiné je nepředčily. Jednoduchý, lehce zdobený korzet a krásná tylová sukně. Foto ze zkoušky.
A svatba to byla skvělá a pohodová. Nevěsta byla nejkrásnější pod sluncem, hned po ní družičky, samozřejmě, které měly krásné žluté šaty a k nim zelené boty přesně tak, jak si naplánovaly (viz onen článek :) ). Ale bohužel ani na jedné fotce není přesně vidět, jak pěkná to byla kombinace. Možná až získám profi fotky, nějakou tam naleznu...
Tančilo se, jedlo se, pilo se, rozjímalo, plakalo, vzpomínalo, zapomínalo, v nedalekém jezírku i koupalo ;) a smálo.
Ovšem nebyla to jediná svatba, které sme se v létě s Nejmilejším zúčastnili :). Ženil se totiž taky kamarád Vítek a to prosím víkend před státnicemi, víkend, kdy mě navíc bolely snad všechny zuby moudrosti a dobírala sem antibiotika. Nedokázala sem tedy tak úplně ocenit podávané dobroty v pevném i tekutém stavu a díky únavě svého ještě ne zcela zdravého těla jsem odešla na kutě vcelku brzy, abych se ještě před spaním nervovala nad poznámkama z dějin umění :). Ale i tak to byla krásná svatba, komorní (svatebčani měli pro sebe celý areál penzionu a přilehlého okolí) a přátelská.
A takhle vysmátý byli snoubenci, když říkali "ano".
Ne tak svědci. Vědomi si důležitosti a vážnosti okamžiku zachovali vážnou tvář při samotném obřadu
i při podpisu.
Ale při přípitku začaly trochu cukat koutky ;). Všimněte si v pozadí mé maličkosti. Sem ten zelený flek s fascinátorem na hlavě :).
A několik vtipných fotek. Například hrozící prst tatínka nevěsty při gratulacích po obřadu.
A také skupinové foto posmívajících se kamarádů svatebčanů. Kiš, kiš!
A pozor, čas na malý vtípek! Svatební šaty - 8000 Kč, svatební hostina 15 000 Kč. Ženichův výraz alá Co sem to proved'! - k nezaplacení :D.
A ještě jedna ukazovací. Tentokráte i s nevěstou.
(A také s mým dostatečně viditelným outfitem - měla jsem šatky a punčochy půjčené od ó mé drahé sestřeničky, kabelku - psaníčko uzmuté mamince, fascinátor a černé lodičky - vlastní. Konec sebestředného okénka. :) )
Milé děti. To, jak se tvářit, když se rozbije něco, co sme rozbít nechtěli, už víte. Nyní se podíváme, jak se tvářit, když se něco, co ste rozbít chtěli, nerozbije. Jako například talíř, který má sloužit jako střepy pro štěstí :).
Vítek: Podívej se tam, Ivanko, fakt! Je tam něco strašně směšnýho!
Ivanka: Ty kecáš... co tam jako je?
Vítek: Je tam krtek, co si zapomněl natáhnout své modré kalhotky s kapsami!
A na závěr foto jednoho velmi mňamózního svatebního dortu!
Nu, vypadá to, že se svatbami se roztrhl pytel. Tohle léto nás taky jedna čeká - ó má drahá sestřenička, která na mě nevraživě koukala, když sem chytla-nechytla kytici, dostala od Járy prstýnek a nabídku, kterou neodmítla :).
"Milé děti. To, jak se tvářit, když se rozbije něco, co sme rozbít nechtěli, už víte. Nyní se podíváme, jak se tvářit, když se něco, co ste rozbít chtěli, nerozbije."
OdpovědětVymazat:DDD