A líbilo se nám to, jakpak by ne...
Když jsme si dosyta užívali zimních radovánek.
Ať už moderně (Nejmilejší)
nebo ve vintage stylu (Tomáš) :).
I psík Fido si to užíval,
byť se mu na nohách tvořily sněhové koule velikosti tenisáků :).
Také sme stavěli sněhuláka. Fakt pořádnýho sněhuláka. Většího než já!
(a nesnažte se vtipkovat, že to neni až tak těžký, joo?!)
Ještě hlavu...
...a základ je hotov!
Uhlíky na obličej a knoflíky kabátu sme našli ve sklepě chaty - dříve se tam totiž topilo uhlím.
Horší to bylo s mrkví. Obešly sme s Abee restauraci i peknzion, nikde neměli... Tak se musel náš sněhulák Kryštof spokojit s klacíkem.
Nu a po takové namáhavém uměleckém počinu sme si samozřejmě zasloužili něco dobrého k snědku - boloňské špagety od Abee. Mňam!
A ani Fído nezůstal pozadu - měl dokonce ještě luxusnější jídelní servis, který jsme mu my i jeho společník Zajíc záviděli.
Po nabrání sil sme se vydali poznávat krásy zasněžených Krušných hor.
Fído nás opět věrně doprovázel...
...a opět ho potkal ošklivý a skoro bych řekl zlý, zlý... nepěkná věc :).
Od věčného kraulování ve sněhu se pěkně unavil. A víte jak poznáte unaveného psa?
Nechá se bez odporu a ochotně vézt na bobech
i na saních.
A stějně ochotně bobuje z kopce, až mu vlajou uši.
"Héj, proč už to nejede...?!" :D
Na horách se nám zkrátka líbilo tak moc, že nás skoro mrzelo, že sme tam nezapadli a neměli tak výmluvu, proč zůstat :).
A kdo nám nevěří, ať si trhne! ;)