Žlutý ranč - kapitola druhá

Kapitolu první naleznete zde.

Žlutý ranč
...napsala Ukí Leeonková
...poupravila Pavlí. Ká
...rok 2002

Kapitola druhá

Tak jsme se právě vznesli. Vychutnávám jahodovo-smetanovou chuť bonbónu a slyším nechutné ségřino mlaskání. Fuj!
Šťouchnu do ní. S jejím "Co jee?" jí vylítne bonbón z pusy a přistane na zaprášené a mikroby pokryté zemi letadla. Škodolibě se zaraduji, nicméně sestra ho zvedne a vrátí ho tam, kde byl. Panebože!
Nesnášim jí. Nakopnu jí do kosti holenní. Že se násilím nic nevyřeší, se mi potvrdí během několika vteřin. Celé letadlo si totiž poslechne: " Mamíí, Sára mě kopla do  nohy a hrozně to bolí!" A aby mě ještě víc ztrapnila, její ukazováček po celou dobu onoho sdělení směřuje k mé hlavě. 
Nevydržím to: "Nemáš být takový prase!" zavrčím na ní.
"Mamííí..." 
"Prosimtě, buď už zticha. Kdyby sis nestrčila ten špinavej bonbón ze země zpátky do pusy..." 
"Cože?" vyděsí se máti, nejspíš v představě na jaké strašlivé choroby zemře její milované dítě.
"Vypadl mi, protože do mě Sára šťouchla!" žaluje Dáša dál.
"Protože si mlaskala tak, že to bylo slyšet i dole na zemi, ty prase jedno!"
"Mamííí..." 
Ale to už se do toho vloží táta, aniž by odtrhl oči od palubního časopisu: "Tak snad nebude tak zle, ne? Sáro, neříkej své sestře, že je prase a ty, Dášenko..."
"...se jako prase nechovej!" dopovím za něj snaživě.
"Mamííí..."
"Ty, Dášenko, si propříště raději vezmi jiný bonbón." přeruší jí rychle otec a považuje věc za vyřízenou. Ne však mamka.
"Přestaň už konečně svou sestru zlobit, Sáro. Od rána si na ní naštvaná..."
"Protože mohla spát, zatímco mě si vzbudila o dvě hodiny dřív!" procedím skrz zuby.
"...a nemáš k tomu žádný důvod! Ona spala ve spacáku, ty si spala v peřinách." 

Vzdávám to. Ségra se na mě vítězoslavně šklebí. Pošlu jí upřímně do prdele (ovšem jen v duchu) a raději si nasadím sluchátka.

Přistáli jsme. Na letišti na nás čeká teta Klára, kterou vidím poprvé v životě. Je sympatická, vypadá mladě a má hnědé vlasy zapletené do dlouhého copu. Na nohou vysoké jezdecké boty a na hlavě kovbojský klobouk. Bouřlivě se mamkou vítá, do češtiny občas zaplete anglické slovíčko a má ještě pořád slzy v očích, když si přohlíží nás.
Po náležitém přivítání nasedáme do jejího džípu. Na zadní sedačce se válí ohromný šedivý vlk. Děsně se leknu a uskočím. "To nic, to je jenom Luke." zasměje se teta a zapíská. Vlk se přestěhuje ke kufrům a taškám, které jsme pracně naložili do zavazadlového prostoru a už se jede někam do neznáma. Vlk Luke občas zavrčí.

Farma Yellow Ranch je fakt veliká. To, co znamená název, je jasné na první pohled. Všechny budovy mají jasně žluté dveře, okenní rámy i okenice, dokonce i střechy jsou natřené na žluto! Zajímavé.
Na louce, obehnané jak jinak než žlutým plotem se pasou krávy, koně, ovce, pár jaků a koz. Jak tak jedeme po příjezdové cestě, najednou k nám odněkud přicválá strakaté hříbě. "Kdepak máš maminku, Lolly, honem za ní!" zvolá teta. "Íhahaháááá!" ozve se zpoza stromu. Zanedlouho se odtatmtud vynoří bílo-rezavá klisna a stejně zabarvené hříbátko si někam odvede.

Tak jsem u sebe v pokoji. Je o dost větší a prostornější než ten v Plzni. Všude samý starý nábytek z temně hnědého dřeva a s motivy koní. Nádhera. Starodávná postel s vyřezávanou pelestí je příjemně měkká a ladí se stejně vyřezávaným nočním stolkem, do jehož zásuvky okamžitě schovávám deník. Pomalu se začínám zabydlovat. Do prostorné skříně vybalím svou garderóbu a do vedle stojící knihovničky naskládám knihy a komiksy, co jsem si přivezla s sebou.
Pod oknem stojí obří psací stůl a stejně velká židle s měkkým čalouněním. Posadím se do ní a celá se v ní ztratím. Z okna vidím kus pšeničného pole a pastvinu koní. Hříbátko Lolly běhá okolo klisny, která se klidně pase a občas hříbátko zkontroluje. Je to roztomilý.
Zanechám vejrání z okna a pokračuji v zabydlování. V rohu, vedle knihovničky, stojí dokonce staré houpací křeslo a vedle malá pohovka a stolní lampa. Všimnu si výšivky na žlutém stínítku - cválající koně, co taky jiného. Na malém stolku je váza s čerstvě natrhanými květinami, které naplňují pokoj příjemnou vůní. Odtud se mi určitě nebude chtít, pomyslím si a přemýšlím, proč se mi proboha tak nechtělo sem.

Ozve se zaťukání. Zaťukání na dveře od pokoje? Nevídáno, neslýcháno, odtud se mi rozhodně nebude chtít! V duchu se zasměju a otevřu dveře. Na prahu stojí teta a usmívá se.
"Tak je se ti líbí tvůj nový pokoj?" I přesto, že se snaží vypadat nenuceně, je na ní hodně vidět, jak jí záleží na mém úsudku.
"Je skvělý!" uklidňuju jí.
"Tak to sem ráda." oddychne si. "Moc sem nevěděla, jestli bude tenhle nábytek to pravé. Našla sem ho na půdě a nechala znova nalakovat. Tahle skříň,"zálibně pohladí šatní skříň, kam jsem v rychlosti naházela své svršky, "nejspíš pamatuje ještě původní majitele ranče." 
"Clare... Clare!" ozve se zezdola. Nejpíš některý z čeledínů. Teta "Clare" na mě mrkne: "Nejspíš něco ve stáji. Nechceš jít se mnou?"

Uvítá nás tlumené ržání a vůně sena. Čeledín jménem James se s tetou baví rychlou angličtinou. Dle toho, čemu porozumím (a v duchu děkuji za otravné hodiny, které nám mamka dávala), se jedná o ztracené tele. Tetu to ovšem očividně nijak nepřekvapuje a pošle Jamese, aby se po telátku porozhlédl. Zatím se se mnou prochází po stáji a představuje mi jednotlivé koně, kterých je tu požehnaně.
Čtyři březí klisny, osm kobylek s hříbaty, dva plemenní hřebci - černobílý Twistter a rezavo-bílý Oliver - a šest valachů.
Byly jsme se podívat i na krávy. Je tu hodně malých telat, to zracené ovšem ještě ne a na tetě je vidět, jak začíná být neklidná. Vrátíme se zpět do domu.
"Tetoo, a jsou tu i medvědi?" slyším Dášu, jak se ptá.Ta je ale blbá. K mému překvapení ovšem teta odpoví poněkud nejistě: "Slyšela jsem, že je tu v okolí někdo viděl, ale já sama ještě ne." Těká očima sem tam, až to nevydrží a znovu vyjde ven. Napadne mě, že se možná bojí o to malé telátko. Zvlášť, když Dáša připomněla hladové medvědy.

Vlk Luke tu kolem mě běhá a očichává mě. Trnu hrůzou, kdy se zakousne do mého šťavnatého lýtka, ale nic. Zdá se, že se mu líbím. Nakonec mi položí hlavu do klína a jeho oči řeknou: "Tak a teď jsme kamarádi. Pohlaď mě." Tak to udělám. On mi olízne prsty a doprovází mě, když se jdu podívat ven za tetou.