"Barvoslepost" mužů

Už se s tím rozhodně setkal každý a každá z nás - ať už ve vtipu nebo má vlastní zkušenost - řeč je o stereotypu mužů a jejich neumění rozlišování barev:

"Brosvová je možná tak šťáva, ale barva?"
"Petrolejová, indigo, nachová, bordó, starorůžová, levandulová, ivory, slonovinová kost....cože??? a podobně :).

 Samozřejmě, některým mužům to problém vůbec nedělá a bez obtíží rozlišují "babyblue" a obyčejnou světle modrou ;).

Ale abych se dostala k tomu, co mě napadlo při učení se na speciální pedagogiku - objevila sem totiž, že mezi postižení vznikající genetickým faktorem, konkrétně genovou mutací závislou na pohlaví jedince, patří  například daltonismus neboli barvoslepost.
Tato vada postihuje častěji muže, neboť je to vada na chromozomu X a jelikož to nemohou se svou chromozomovou výbavou XY nikterak kompenzovat, barvoslepost je na světě. 
Zatímco nám s našimi dvěma X zbývá ještě jeden.

Co tím chce básník říct?  

Že ono umění rozpoznávat barvy a odstíny jistojistě sídlí na chromozomu X! :)

Děkuji za pozornost :).

Jo a pokud to je náhodou už nějaká obecně uznávaná informace, neříkejte mi to. Nekažte mi mou radost z toho, že sem objevila "genetickou ameriku" ;)

Hádka neslyšících

To sem takhle při práci na seminárce na Speciální pedagogiku ("připravit výukovou jednotku aprobačního předmětu za předpokladu, že je ve třídě přítomen minimálně jeden žák se speciálními vzdělávacími potřebami") narazila na příběh ze života a sice ze života neslyšících kamarádů:

Skupinka neslyšících kamarádů se na společném výletě večer v ubytovně začala kvůli malichernosti hádat. Všichni komunikovali znakovým jazykem, intenzivně gestikulovali, šklebili se na sebe a už se zdálo, že se snad strhne i rvačka. Jeden z nich (klidný a hádky se neúčastnící kluk) se nakonec mezi ně postavil a jasnými znaky pronesl: Okamžitě přestaňte nebo zhasnu!

:D

Facebook.com - požadovaná stránka není k dispozici...

Nefunguje Facebook. Už to trvá 3. den. Zoufalí lidé s pláčem vybíhají do ulic, v rukou drží své fotografie a křičí na ostatní: "líbí se ti to, LÍBÍ SE TI TO?!" 

:D :D :D

To mě dnes sakra pobavilo :D. To se mi to směje, když to "fejsíčko" nemam...

BMW Art Car

V rámci své přípravy na výuku (ano, je to tak, učím. Učím na pražském gymplu. Zadarmo. Jako praxi a taky kvůli výzkumu k diplomce. Ale ne na dlouho. Brzo zase začnou zápočty a zkoušky...) sem se dozvěděla něco více o projektu BMW Art Car. A to v souvislosti s Andy Warholem.

Vše začalo v roce 1975, když se francouzský závodník Hervé Poulain rozhodl, že už ho nebaví barva jeho závodního auta (BMW E9 3.0CSL) a oslovil Alexandra Caldera, aby využil jako auto coby malířské plátno. A tento americký sochař a výtvarník, představitel kinetismu proslavený hlavně svým miniaturním mechanických cirkusem nebo pohyblivými sochami ("mobily") ho poslechl.

 

Alex Calder - Cirkus

A pak šlo vše ráz na ráz. Další, kdo okusil "car painting", byl umělec Frank Stella o rok později. Minimalista a abstraktní malíř vyrobil na karosérii jednoduchou strukturu připomínající milimetrový papír s vyznačenými geometrickými tvary.

Roy Lichtenstein, pop-artista známý hlavně pro své zvětšeniny komiksových frameů a (ach, ano) můj oblíbenec, pomaloval v roce 1977 BMW 320i Turbo (omlouvám se za případné chybné označení, sama se v tom nevyznám a můj odborník a konzultant přes automobily je toho času v práci ;) ). Samozřejmě nemohly chybět ostré tmavé linky, barevné plochy a tzv. Benday-dots, tečky tak typické pro Lichtensteina a zároveň levný tisk časopisů.

 A tím se dostáváme k roku 1979 a Andymu Warholovi, dalšímu pop-artistovi a mému dalšímu oblíbenci. Stříbrnovlasá celebrtita výtvarného umění použila jako podklad BMW M1 Group 4.

Následující léta neunikly karosérie s modrobíloiu vrtulí umělcům jako byl Enst Fuchs, Robert Rauschenberg, David Hockney, Ken Done či Esther Mahlangau (viz wikipedia nebo tento automobilový magazín, ale tam koukejte raději jen na obrázky, údaje se mi zdají nepřesné ;)).

Za zmínku na závěr stojí zatím nejnovější počin z roku 2010, a to z dílny kontroverzního umělce Jeffa Koonse. O něm sem se zde již rozepsala, ale o jeho BMW M3 GT2  ještě nepadlo ani slůvko.

 

Dle mého je to vskutku povedený kousek, který mě osobně nejvíce připomíná situaci, kdybychom autu napatlali barvy nejrůznějších odstínů na čumák a nechali ho, ať se rozjdede. A to rychle...

A které se líbí vám? :)