.... ale taky pěkná nestálice.
Až Malisův komentář pod předchozím článkem mě vyprovokoval k akci. Díky za něj.
Čím to je, že už neprahnu tolik po svěřování se tomuto internetovému deníčku?
Změnila jsem se?
Změnila se doba? :-)
A nebohé paraplíčko zeje prázdnotou.
Ano, teď bych mohla pateticky vykřiknout: ALE TO SE ZMĚNÍ!
Jenže nevím, jestli se to změní.
Teď, jak píšu tyto řádky, si říkám, vždyť mě to vlastně baví, a dívím se, že sem bez toho tak dlouho vydržela.
Takové prosté vyžbleptnutí se, utřídění myšlenek a pocitů.
A je mi i fuk, zda to bude někdo číst :-). Ale Malis možná jo. A možná i Nejmilejší :-*
Takže ometám pavučiny, něžně vyháním pavouky (co kdyby sem chtěl zabloudit někdo, kdo trpí arachnofóbií, víme? ;-) ) a foukám do nashromážděného prachu, až mi lítá do očí.
Trochu z toho slzím.
A možná to není jen internetovým prachem.
Možná sem skutečně dojatá a naměkko, že sem se rozhodla znovu svému parapleečku vdechnout život. A třeba to tentokrát vydrží.
A třeba taky ne... ;-)
Ale dost toho patosu a teatrálnosti. Přejdeme raději k tomu, co je nového. Tedy jestli se něco nového najde. Ale o tom již brzy v dalším článku.
Buďte připraveni!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Děkuji za arachnofoba! A.
OdpovědětVymazat