Rhodos 2015 - část druhá

... taaakže, kde že jsme to minule přestali?

Čtvrtek, 20. 8.
Lindos a zbytek aneb východní pobřeží
Celkem 174, 6 km

Půjčeného Pažoutka nám přes noc nikdo neukradl ani nepřenesl (nesmějte se, vzhledem k jeho muší váze... ;-)), takže jsme ráno mohli směle vyrazit do jednoho z největších turistických lákadel na ostrově - do Údolí motýlů neboli PETALOUDES. Obklopeni hejny motýlů jsme si celou procházku příjemných zeleným údolím připadali jako v pohádce. Nebo přinejmenším jako v etymologickém dokumentu :-).

Já vím, ty hejna nejsou na fotkách vidět... ale fakt tam byly!

No vážně!

Obsypaný strop

Myrta etymoložka

Zato další vyhlášená turistická atrakce, EPTA PIGES aka Sedm pramenů nás trochu zklamala.Na to, kolik tu bylo turistů, tu vlastně nebylo nic moc k vidění. Proč sem ty lidi jezdí? Že by se (stejně jako my) dočetli o brodění tmavým tunelem? Není možná ;-).
Nutno ovšem říci, že v průvodci zmiňovaná lehce dobrodružná cesta byla nakonec kratochvílí vstkutku adrenalinovou. Po kotníky v ledové vodě a celých 186 metrů v naprosté tmě. Navíc před vámi turista, za vámi turista, po stranách vlhká zeď. Jediný možný směr je kupředu. Ještěže nám k tomu z úst jednoho z návštěvníků zněly jakési ruské národní písně. Člověk si hned připadal pln odvahy a hrdého optimismu :-).

Poslední pohled zpátky...

 Umělecké foto s názvem "Světlo na konci tunelu"

 

 A to nás čekalo na druhém konci - jezírko, do kterého se vlévají jednotlivé prameny. 

Vytvořili ho italové coby zásobu vody na zavlažování blízkých plání.

A pak, v největším vedru (ano, jsme dobří plánovači výletů, děkujeme za optání!), nás čekala slavná vesnice LINDOS. Zaparkovali jsme u zálivu sv. Pavla a obdivovali skalní masiv, který se před lety (dle pověsti) rozestoupil před arcibiskupem Paulem, aby ho uchránil před bouří. A tak vlastně z jezírka vznikla zátočina s příjemně čistou vodou, zdálo se. Ovšem pro těla plavců a neplavců nebyla voda moc vidět, takže jsme původní plán (vykoupat se) museli odložit.

Sice to nevypadá, ale fakt tam bylo plno :-)

 Myrta a lindoská akropole

Raději jsme vystoupali na akropoli a proklínali stejný nápad v mysli okolního davu. Turisté zkrátka nedodržují siestu. Nechápu. Naštěstí se na samém vrcholku davy celkem rozptýlily, takže jsme si plnými doušky užívaly krásné výhledy, obdivovali rekonstrukci antické architektury a stíraje si pot z čel litovali, že v Paul's bay není méně lidí :-).

Po lehkém občerstvení a nákupu pohledů jsme plni nové síly vyrazili na to opravdové řecké a turisty opěvované východní pobřeží. A začali jsme hned TSAMBIKOU. Že se konečně vykoupeme. Nu, vykoupali jsme se, ale "opuštěnou", "malebnou" a "nezastavěnou" pláž si představujeme trošičku jinak :-). Navíc nás (tedy hlavně mě) obtěžovaly rybky svými kousanci. A to vypadaly skrz potapěčské brýle tak roztomile a mírumilovně. Já vím, že okusování od rybek je moderní forma peelingu za těžké peníze, ale v tomhle případě zastávám názor Sheldona z Big Bang Theory:

"Jediný mořský živočich, u kterého by mi nevadilo, že mě sní, je kraken. A to jen proto, že poslední věta, kterou bych před smrtí slyšel, by byla Vypusťte krakena! To se neomrzí."

Zkrátka a dobře, na pláži v Tsambice jsme se zastavili přesně na jedno vykoupání, jednu postavenou nádrž (rozuměj díru v písku) a jeden postavený hrad (rozuměj hrad :-)). 

 Jo, postavila sem si hrad. No a? :-)

Ani jsme nevystoupali ke kláštěru, poutnímu místu všech těhotenství chvivých žen (tzv. "snažilek ":-)), abychom tam oznámili, že my jsme takhle ve dvou úplně v cajku, takže u nás dobrý :-).
Naše další kilometry vedly na AFANDOU BEACH, kde měli dle průvodce půjčovat šlapadla. Nu, pláž celkem pěkná a poloprázdná, ale jediné, co jsme našli, byla cedule, že šlapadla a další vodní přibližovadla jsou k mání jen hotelovým hostům.

 Pusto a prázdno. Idylka na Afandou beach

A u ANTONNY QUINN BAY, naší další zastávky, jsme se jen otočili na přeplněném parkovišti.A ani to nebylo pro množství aut úplně jednoduché.

Celkově lze naše putování po východních plážích shrnout jako nepříliš uspokojivé. Nenasytné rybky, horký písek a hlavně hafo lidí. Ale alespoň jsme si znovu připomněli, kterak dobře jsme si vybrali polohu našeho hotelu na příjemném západě ostrova :-).

Takže tím jsme v podstatě vyčerpali čtvrteční cílové destinace a přemýšleli co dál. A pak nás napadl kopec Monte Smith u hlavní města a tento nápad jsme za pomoci navigace brzy proměnili v realitu. Nu, Lindoská akropole to nebyla, ale zas nestál vstup 12 euro.

Na zpáteční cestě do Theologu jsme si znovu vyzkoušeli proplétání řeckým provozem a úzkými uličkami více než dostatečně, takže jsme nakonec byli rádi, že jsme Pažouta vrátili v pořádku. A milý pán z půjčovny byl tak důvěřivý, že ho ani nechtěl zkontrolovat. Dojemné :-).

Taková byla "ve zkratce" naše mastňácká dovolená na Rhodu. I letos se chystáme na nějaký ten řecký ostrov. A proč ne? Je tam teplo, moře, přijatelné ceny a samaritánsky si můžeme říkat, že přivážíme práci a peníze tamním obyvatelům. A ti si to zasluží :-).
A na závěr ještě posledních pár snímků...

Jedna z posledních procházek po okolí

Poslední večer - na večeři v jedné z typických místních taveren

 Nalezeno na pláži, autor neznámý :-)