Změny na čtvrtou

Zase sem jednou zabloudila na své milované, leč opomíjené Parapleečko. A ač se za to stydím, samozřejmě to bylo původně za úplně jiným účelem než napsat článek.

Potřebovala jsem totiž zjistit, co mám za nootebook, abych se následně dopídila k rozměru jeho obrazovky. 
Proč? 
Přece proto, abych tento rozměr mohla zadat do aplikace Pravítko online.
Proboha, proč?
Protože nemám po ruce žádný metr ani pravítko a nedokážu si uspokojivě představit, kolik je 17 cm nebo 21 cm nebo 33 cm.

Stíháte sledovat tok mých myšlenek? Že ne? Nic si z toho nedělejte, já taky ne. Občas (vlastně skoro pořád) je to v podstatě jen šňůra volných asociací. Zvlášťě pak u počítače.

Máte to taky tak? Zapnete internet s konkrétním plánem zjistit něco - jednu danou informaci. Než ji ale zadáte do vyhledávače, všimnete si ikonky e-mailu - máte 1 nepřečtenou zprávu! Kliknete na ní a zjistíte, že se na víkend plánuje dračák. Začnete přemýšlet, jak se dostanete do Plzně a podíváte se na stránky Student Agency, abyste si našli ten nejlepší spoj. Na jejich webu vás zaujme nabídka letenek do Miami jen za necelých 11 tisíc. Kolik to asi stojí od jiných dopravců? napadne vás a začnete to hledat, načež si pomyslíte, že vás vždycky zajímalo, jaký je rozdíl mezi Jumbo Jetem a Boeingem 747. Pohledem na Wikipedii zjistíte, že jde o úplně stejná letadla. A jak si tak pročítáte článek, padne vám zrak na termín Operace Šalamoun - co to sakra je? Kliknete na odkaz a z něj se následně proklikáte přes krále Šalomouna až k termínu "harém"... a tak dál a tak dál. 
Po nějaké době zjistíte, že uplynulo 20 minut a vy jste nezjistili nic z toho, co jste zjistit měli, máte rozepsaný e-mail, ale už víte, kolik stojí letenky od Student Agency do Miami, jak se přezdívá Boeingu 747 a že měl přemoudrý král Šalomoun nejspíš vlastní harém.

Tato problematika je mimochodem krásně vidět ve druhém díle internetového seriálu Semestr (začíná to v 6. minutě a 11 sekundách), kdy jeden z hlavních protagonistů píše diplomovou práci a od švýcarských kantonů se přes curyšské jezero prokliká až k banánu, viru SARS a lidskému exkrementu.

A vidíte to? Už sem zase úplně jinde. Takže zpět...

Zkrátka sem se od potřeby pravítka dostala až k pročítání článků na Parapleečku, když sem hledala ten konkrétní, kde se chlubím, že sem si koupila nový notebook. To, co sem potřebovala, sem samozřejmě nezjistila, ale za to sem narazila na článek o změnách. A nedá mi to, abych nezačala bilancovat, jak sem na tom se změnami teď.

Docela hustě, co si budeme povídat.

Za prvé: 30. června 2017 jsem se rozloučila s dětmi ze ZŠ Šeberov.
Jasně, poslední školní den, takže co bych taky chtěla jinýho, než se rozloučit a popřát jim krásné prázdniny. Jenže ono to loučení mělo tak trochu hořko-sladkou příchuť. Do školy se jako pedagogický pracovník vrátím už jen na přípravný týden na konci srpna a jako návštěvník se přijdu podívat na začátek školního roku 4. září. A potom? Potom se na nějakou dobu k učitelské řeholi obrátím zády. A proč? Viz níže...

Za druhé: 30. května 2017 jsme podepsali smlouvu na pronájem bytu v Bärensteinu, tedy na německé straně Vejprt. 
Důvodů je hned několik - už nás úplně nebaví zapráskaná Praha, Nejmilejší získal práci v německém Drebachu a taky si chceme vyzkoušet bydlení v Krušných horách. Dáme první zimu nebo s pláčem, vztekem a omrzlinami utečeme zpět do nížin? 
Během červnových víkendů tedy proběhlo velké stěhování národů do úplně prázdného bytu, také koupě a kompletace obří skříně (která tak tak pojme všechny naše svršky - proboha, proč jich máme tolik?!)  a koupě a kompletace malé roztomilé kuchyňské linky. A samozřejmě koupě a kompletace dalších levných bytových pomocníků made by IKEA (co bysme si bez ní počali?).

OK, tak Nejmilejší má práci, kam bude dojíždět svým autem, ale co budeš dělat ty? A to budete odkázaný jen na jedno auto? A co řidičák, obejdeš se i dál bez něj?

Za třetí: neobejdu. 
A jelikož sem ve slavné datum 17. března 2017 před komisařem pražské autoškoly dostatečně předvedla, že se umím rozjet, couvat, používat blinkr a udržet auto v chodu na vražedných 30 km/hod, získala sem řidičské oprávnění skupiny B. Znamená to, že umím řídit? Ale kdež! Znamená to jen to, že se to smím naučit a trénovat i mimo auto autoškoly. Což taky poslední dobou dělám a jde to ztuha. Ale ne v autě Nejmilejšího. Aby těch výdajů za poslední dobu nebylo málo, pořídili jsme si druhé auto - VW Sharan neboli Sharyho (jo, stále pojmenovávám neživé objekty kolem sebe, i když vím, Malis, že přezdívky pro auta se podle tebe nepočítají :-) ).

OK, tak to máme zodpovězené dvě otázky ze tří, ale pořád si nám neřekla, co plánuješ na horách dělat ty? (taky vás tak baví tyto imaginární rozhovory Pavlí a extrémně zaujatí posluchači? :-) )


Za čtvrté: Nic. 
Tedy abych byla konkrétnější, placenou práci si zatím hledat nehodlám. A nee, nebudu si hrát na Zoufalou manželku v domácnosti (i když trochu jo), protože to vypadá, že jsem získala full time job bez nároku na finanční odměnu krom příspěvku od státu, jinak nazývanému "rodičovský příspěvek".
Jo, už je to tak. ve stejný den, kdy sem udělala praktickou zkoušku z autoškoly, tedy 17. března, sem taky zjistila, že sem těhotná :-). 
Nejmilejšímu sem to řekla hned. Mamince ten samý den, byť bylo naším původním plánem nikomu to neříkat před koncem 1. trimestru. Jenže maminka se mě v souvislosti s mou ranní nevolností, kterou sem připisovala nervozitě z autoškoly, poťouchle zeptala, jestli sem si dělala těhotenský test a já řekla, že ne. Načež sem se hrozně zastyděla že takhle lžu. Tatínek si musel počkat na své narozeniny, když na mě vybalil stejnou otázku jako vy a senzačně mi tím nahrál:

Tatínek: "Tak Pavel má práci jistou, ale jakou si najdeš práci ty, už víš?"
Já: "No... vypadá to, že si asi ani nebudu muset nějakou práci hledat..."
Tatínek: (pohoršeně) "Počkat, cože? To si děláš srandu, nee? Musíš mít nějakou práci, to nejde, aby tě Pavel živil!"
Já: "No, nemusím...ono to totiž vypadá, že mam naštěkanou peněženku."
Tatínek: (pauza a poté překvapeně) "Fakt jo?!"

Vždycky sem snila o tom, že to jednou tatínkovi oznámím stejným (možná nechutným a nehezkým) slovním spojením, které používá on, když o nějaké ženě říká, že je těhotná. Podařilo se, ou jé.

Stejně je ale tolik úsloví, kterak těhotenství označit, což? Žena má naštěkanou peněženku nebo naštěkáno v boudě (co máme furt s tim štěkotem?!), případně je v očekávání, v jiném stavu, v jináči, v tom, je to těhulka (ble), je těhu (ble a fuj), těhulkuje (ble a fuj a ble :-)) taky čeká miminko (samozřejmě), chodí s outěžkem, je samodruhá (to se líbí mojí mamince :-)), obtěžkaná, zbouchnutá, přespatá (viz kniha Žítkovské bohyně), má buben...a podobně. Znáte ještě nějaké? A jaké se vám líbí nejvíc?

Mně se vždycky líbilo to, co řekl pan doktor cisářovně Sissi ve sladkobolném filmu s Romy Schneider: "Vaše Veličenstvo je dozajista v naději."

No, už je to tak, její Veličenstvo Paplí je taktéž dozajista v naději :-).

Takže tolik ke změnám. Bydlíme v Německu, Pavel se chystá do nové práce, já řídím naše druhé auto a pomalu se připravujeme na to, že budeme rodiče. Tedy, to poslední má ještě čas, takže to si zatím moc nepřipouštíme :-). Ale svou velkou šedou Myrtu už Mimouš neboli MiniPáje má, to dá rozum :-).

Cože, tak dlouhej článek a žádnej obrázek? Lidi, sorry, ale vim, že páčení fotek z mobilu by mi zabralo další čas a momentálně mam hlad. Jim totiž za dva...hele, další označení pro těhotnou :-). Tak snad někdy příště.