Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

úterý 5. července 2011

Krysa aneb Rattus rattus aneb Myrta

(stejně se musim smát, když použiju ten latinskej název :) )

Tento článek slouží spíše pro mé potřeby. Takové utřídění si znalostí, tužeb, pochybností,...

...mám teď takové to opětovné období, kdy vážně uvažuji o pořízení si svého vysněného domácího zvířete - krysy Myrty. Jak by mi seděla na rameni a nežně mi ševelila do ucha, schovávala by se v rozpuštěných vlasech a děsila kolemjdoucí hysterky a krysobijce. Na zavolání by přiběhla, schoulila se v kapse a spokojeně usnula.

Ha. Ha. Ha. Sem to ale dítě.

Krysa obecná, Rattus rattus, se totiž vůbec běžně doma nechová. To, co všichni pokládaji za krysy, sou povětšinou potkani. I "laboratorní krysy" jsou potkani. Krysa je menší, suchomilná a méně agresivní než divoký potkan. Taky ji tento odolnější jedinec, který se neštítí kanálů a odpadních rour v současné době celkem snadno vypudil z jejího přirozeného prostředí.

Krysu v kanále nenajdete, ta se zdržuje na vyšších a suchých místech, jako na půdách, sýpkách, senících. I když, pravda, zdrojem nákazy (ač se to někomu třeba bude zdát paradoxní) moru byly blechy, které se povětšinou přisávaly na krysí kožíšky, proto se dá předpokládat, že krysa se nejvíce zasloužila o vyhubení celých milionových populací. Ovšem, abychom zas nelynčovaly pouze nebohé Myrty, morová blecha se mohla přisat na kožíšek jakéhokoliv hlodavce. Myrtí krev jí ale šmakovala asi ponejvíc.

Na chov krys obecných sem nenarazila, byť sem dlouhou dobu prohledávala googlem internet. Na jedné diskuzi sem se pouze dočetla onu osudnou zprávu, že tento hlodavec je téměř neochočitelný a také se v zajetí těžko rozmnožuje. Potkaních chovů je naproti tomu celá řada. To, co vídáte na ramenou je pouho-pouhým příbuzným mé vysnéné Myrty. Je věští, snadno ochočitelný, nebojí se vody (pokud je na ní zvyklý odmalička, lze se s ním i koupat), dá se vycvičit a je inteligentní. Je to ovšem vyšlechtěný druh, který hodně často trpí nádorovými onemocněními (alespoň co sem tak vyčetla, málo potkaních chovatelů lká nad potkany, kteří by zemřeli přirozenou smrtí, jde spíše o nemocné a veterinářem uspané miláčky).

Co dělat? Risknout neochočitelnou krysu Myrtu a učit se při jejím ochočování trpělivosti? Zbourat tak všechny předsudky o její neochočitelnosti? Případně se smířit se ztrátou vysněné krysí kamarádky na rameni, neboť v kleci bude pouze divoký živočich? A pokud tedy jo, kde, sakra, takové krysátko sehnat, když je krysích chovatelů možná jen hrstka a ještě k tomu dobře ukrytá?



Jediné chované krysy, které se alespoň částečně podobají krysám obecným, na které sem po internetu narazila, byly krysy obrovské, takzvané křečkomyši gambijské. Tyhle drobečkové ovšem mohou i s ocasem měřit až metr a vážit až tři kila. Uf. Vzhledem k jejich velikosti potřebují výběh minimálně metr krát metr a půl a žádné klece pro hlodavce, pěkné na zakázku vyrobenou klec. A hlavně jedná se o ne zcela domestikovaného mazlivce, není to žádný geneticky upravený potkan, v případě ohrožení kousne a trhne, což není zrovna pěkná věc. Proto se jejich chov moc nedoporučuje pouho pouhým nezkušeným nadšencům, jako sem já. Ach jo.



Třetí možnost je vzdát se krysy Myrty úplně a pořídit si potkana Artemise (samečci jsou klidnější a méně rozjívenější než samičky), ochočit ho, nosit na rameni a bát se nádorů, které možná budou bujet v jeho tělíčku. Jo a taky doufat, že bude ochotnější se se mnou seznámit a milovat mě než byla potkanka Myrta, která mi utekla po týdnu našeho společného soužití.



Nu a čtvrtá a pravděpodobně nejjednodušší možnost (neříkám, že nejlepší) je dál jen spokojeně snít o možné živé Myrtě na rameni a spokojit se se ševelením těch plyšových.

Pokud ste dočetli až sem a pokud byste snad měli zkušenosti s chovem krys obecných či nedejbože kontakt na nějakého spolehlivého chovatele...víte jak :).

P.S.: Dnes (9. 7.) se mi zdálo, jak sem měla potkanku Myrtu. A byla fajn. Utekla mi a hned se vrátila, jakoby chtěla říct: "To ses lekla, coo??", uměla prosit, slyšlela na svoje jméno a s oblibou mi usínala pod tričkem. Byla to zkrátka doslova vysněná Myrta, akorát, že ne krysa. Ale moje prababička z ní málem dostala infarkt :).

5 komentářů:

  1. Já po sobě nechal lézt jen kamarádova potkana, byl to čumáček roztomilej, bydlel v šuplíku s ponožkama a kamarád ho nosil pořád na těle, i u maturity pod košilí a sakem. Záviděl jsem mu ho, ale přesto jsem věděl, že jsem spíš kočičí typ, kdy ta nezávislost a zároveň přirozená potřeba občas se v tom vesmíru potkat, polochtat, pohladit či poškrábat mi plně naplňuje mou představu o domácím miláčkovi... takže tak... :-) Nicméně, ať aspoň trochu navážu na tvůj článek, v hlodavčím světě bych byl spíš krysím zastáncem proti ochočitelným (tedy "psím") potkanům.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem zase pro psí potkany. Pájo, je to jednoduchý: Máš radši psy nebo kočky. Jo a bloguj houšť.

    Abee

    OdpovědětVymazat
  3. Není to takhle jednoduchý :). Psa seženeš snadno. Stejně jako kočku. Pes je ochočitelný a vycvičitelný stejně jako potkan, ale kočka tě nepokokouše(nepodrápe) poté, co se jí pokusíš pohladit. Možná by bylo lepší nepřirovnávat potkana se psem a krysu s kočkou, ale potkana se psem :) a krysu s pumou-ve své podstatě neochočitelná a neshání se zrovna nejlíp, no ne? :D
    Jo a já sem spíše kočičí typ :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pořád jsme v rámci kočkovitých šelem, a jsi-li Ty spíš kočičí, pak sháněj. ;) Ab.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, ozval se Ti nekdo na tu krysu ? Kdyby nahodou, dej prosim vedet - slo by mi jen o par fotak... MOC diky ! (azni@atlas.cz)

    OdpovědětVymazat