Česko-Slovenský Coco-Tata víkend

aneb jak Pavlí vyrazila za kultůrou. S Meeshou do Orfea a s P. do Měšťanské Besedy.

"Co tak vyvádíte? Tohle je výchovnej koncert, holoto!" (Zeller, zpěvák - mimochodem obarvenej na blond, klučík :) ) - jedna z nejlepších hlášek večera :). Nemůžu si pomoci, mně se Cocotti stále zkrátka líbí. Moji nejoblíbenější (už) nejsou, ale stále si je ráda poslechnu a nezanevřela jsem na ně po jejich posledním cédéčku (jako dost jiných skalních fanoušků).

Po Cocottech nastoupila na orfeovská "prkna, která znamenají svět" slovenská partička Horkýže slíže (jejíž zpěvák už několikrát pobavil publikum při vystoupení Cocottů, například když si při písničce "Kopem, kopem" dával "kytarová" solíčka na lopatu :) ).
Upřímně? Do Orfea sem přišla na Cocotty, ty jsou má srdeční /nebo srdcová? záležitost. Ale když už, řekla sem si, tak dám šanci i Horkýžům.
No tak nebylo to špatný... Například když zpěvák vyprávěl, jak měli koncert v Bratislavě a on zařval do mikrofonu, kdo neskáče, neni Čech! Docela fó pá, no ne? Naštěstí to zachránil hláškou: "No, do piče, v Praze to fungovalo!", po které se vlastenci Bratislavané rozesmáli a potlačili chuť ho ukamenovat. Z této věty se také stala druhá nejlepší hláška sobotního večera.
Ale ty Horkýže... já nevim. Umí udělat šou, sou relatívně třeba i vtipný, ale sama od sebe bych si je nepustila. Ovšem Meeshu, jak zpívá, že si kvôli tebe oholila nohy a tie ďalšie veci nebo Skóťu s tím jejím: No, ty koky! si vždy ráda poslechnu :).

Další štací mé cesty za kulturním vyžitím byla Měšťanská beseda v Plzni, kde se v neděli odehrál elektro - akustický koncert kapely Tatabojs.
"Dobrý den, my sme kapela Tatabojs z Hanspaulky." - já toho Mardošu zkrátka žeru, jak tuhle větu říká na začátku každého koncertu. Kdo neslyšel, asi nepochopí proč. Taky žeru jeho neschopnost v klidu a v sedě hrát, jak se ukázalo v sobotu. Tenhle basák až po okraj plnej energie umí neskutečně pařit i na židli uprostřed secesního interiéru plzeňské Besedy. Bublajs v jednu chvíli coby zhulený tramp Bobr, který ze zasněným pohledem v dál představoval jednotlivé členy kapely jako Žabáka nebo Páru (to bylo před trampskou verzí písně Tanečnice - moc pěkné, i s improvizovaným vozembouchem :) ), měl taky něco do sebe. Stejně jako příbeh o jeho prvních bicích, Žabákovo kvákání do mikrofonu nebo akustický začátek písně Růžová armáda :).
Kluci z Hanspaulky jsou má nejoblíbenější kapela a taky nejlepší kapela na světě. Mají neustále pařícího basáka, vynikající texty s příběhem, neskutečný charisma, chuť i vůni, vtip i srdce.

O zvuku, případných chybách a tak podobně se tu rozepisovat nebudu, to přenechám muzikálním bloggerům na bandzone. A oni budou rádi :).

Trapné.

Nejradši bych předchozí článek smazala. Tedy vlastně jen jeho druhý odstavec. Ve stínu dnešních událostí se mi totiž můj optimismus ohledně mého odjezdu ranním vlakem jeví jako opravdu trapný.

Vynikající dedukce, Watsone! Máte pravdu, ujel mi. Ovšem ne z důvodu mé neochoty vstát (vstávala jsem přesně v 5:00!) ale spíše kvůli mé nejapnosti a nedostatku důvtipu. Jaksi mi nedošlo, že milé tramvaje budou jezdit jinak než normálně, když je tak brzo ráno a navíc sobota.
Ovšem nic nenaštvě víc, když si do poslední vteřiny myslíte, že to přeci jen stihnete a pak vám onen vytoužený vláček doslova ujede pod prstem, když si už už chcete otevřít jeho dveře.

Abych dala průchod svému hněvu, alespoň sem nakopla koš, utrousila několik sebelítostivých slziček a pak se stále sípajíc odebrala k hodné (alespoň něco, tahle po ránu) paní u pokladny, která mi prozradila, že další vlake jede v 10:05.

Nu, není mi zkrátka souzeno být letos součástí masopustu.

(přestaň se litovat, Paraplíno, můžeš si za to jedině sama!)

Peněženka. Pekelný kluk. Sobec.

Zajímavý nadpis, že?

Začneme peněženkou - tu sem si totiž jako pravý moula zapomněla, když sem dnes jela tramvají na vlak. Nic člověka, tak nepotěší, jako to, že nemáte čím zaplatit jízdenku a za 10 minut vám to jede. A to nemluvím o adrenalinový cestě zpět na byt - načerno. Kdyby mě zastavil revizor, mohla bych se prokázat akorát tak úsměvem. Což by mu asi nestačilo.

Ale nic není tak horké, jak se uvaří. Zkrátka jsem jela zpět na plzěňský byt s tím, že si budu muset zítra holt přivstat a jet vlakem v 6 hodin, abych se mohla zúčastnit kadaňského Masopustu.

A teď, co s načatým večerem? S malbou pro uměleckého magistra, resp. magistra umění pana Poláčka (I hate that guy! - slovy Teda Mosbyho) jsem se dnes už nazlobila dost, takže sem si řekla, že si dopřeju trochu relaxace a oddechu. Navíc moji adoptivní rodiče i s Akirou (ta je teď poslední dobou hodně otrávená a otravná, má totiž "své dny" a dost špatně to nese. A my s ní. Ještěže je to jen jednou za půl roku) zmizeli (počítám, že domů), mám pro sebe byt, domácí kino a jedna a půl skříně DVDíček a Bluerayů. Hi.

Vybrala jsem z trochu pokleslejšího žánru (není to Star wars, Star trek ani nic od Nolana) a to onoho Pekelného kluka, Hellboye, jak se ve druhém díle potýká se Zlatou Armádou. Říkejte si o tomto filmu, co chcete, ale mně rozhodně nijak nevadí. Je přímočarý, jednoduchý, pohádkově fantaskní i hollywoodsky ucintaný. Ale čím je mi nejvíc sympatický?

Scénou, kde Hellboy pomalu umírá a Liz, jeho vznětlivá dívka (a tím nemyslím jen to, že by měla výbušnou povahu) dostane od jeho Smrti na výběr - "Rudoch" bude žít, ale ona musí vzít na vědomí, že její hoch má v osudu napsáno zničení planety Země, vyhlazení její populace a v neposlední řadě i její utrpění. Co teď? Budoucí svět nebo láska?

Nemám ráda nesobeckost (v takovémto případě). Neskutečně mě naštvala Bria, když se vzdala svojí lásky k Hanovi, aby mu nestála v cestě za jeho snem stát se pilotem Impéria (viz knižní trilogie o Hanu Solovi, doporučuji všem, co jsou zakoukaný do pokřiveného úsměvu tohoto pašeráka). Trapné.

Liz se ho sobecky nevzdá. Proč? Protože ho miluje a teď, v tuhle chvíli chce být s ním. Co jí záleží na možném budoucím utrpení, na zkáze Země. Než aby se ho vzdala, rozhodne, že otec jejích nenarozených dvojčátek bude zkrátka žít a hotovo.

Zamyslete se nad tím. A upřímně, kdo z vás by nesobecky volil smrt toho, koho na světě nejvíc miluje "jen" proto, že jednou možná vyhladí celou populaci?

Já teda ne. Sem sobec. Takže se ti vycpat, Brio a je mi fuk, jaký důvody tě nakonec vedly k tomu, žes opustila Hana, protože on si nakonec stejně našel Leiu. Stěěěrka!