Nejradši bych předchozí článek smazala. Tedy vlastně jen jeho druhý odstavec. Ve stínu dnešních událostí se mi totiž můj optimismus ohledně mého odjezdu ranním vlakem jeví jako opravdu trapný.
Vynikající dedukce, Watsone! Máte pravdu, ujel mi. Ovšem ne z důvodu mé neochoty vstát (vstávala jsem přesně v 5:00!) ale spíše kvůli mé nejapnosti a nedostatku důvtipu. Jaksi mi nedošlo, že milé tramvaje budou jezdit jinak než normálně, když je tak brzo ráno a navíc sobota.
Ovšem nic nenaštvě víc, když si do poslední vteřiny myslíte, že to přeci jen stihnete a pak vám onen vytoužený vláček doslova ujede pod prstem, když si už už chcete otevřít jeho dveře.
Abych dala průchod svému hněvu, alespoň sem nakopla koš, utrousila několik sebelítostivých slziček a pak se stále sípajíc odebrala k hodné (alespoň něco, tahle po ránu) paní u pokladny, která mi prozradila, že další vlake jede v 10:05.
Nu, není mi zkrátka souzeno být letos součástí masopustu.
(přestaň se litovat, Paraplíno, můžeš si za to jedině sama!)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahoj Pavlí, ctěl jsem se zeptat, kdo je Mimbral. Nějak jsem na ni přišel na tvém blogu. A píše skvěle. Znáš ji nějak blíže? Jirka B.
OdpovědětVymazatNee, neznám (tedy, alespoň o tom nevím :)), taky sem tu na ní přišla poprvé :) Ale je sympatická, takže pokud čte tyto řádky - vítám těm tu (opožděně, ale přece :) )
OdpovědětVymazat