Po předchozím článku (pro M.A.N.Č.e) to bude trochu skok do jiné dimenze, i když ve své podstatě jde o stejný důvod napsání- stýská se mi, ačkoliv je to vlastně stesk uplně jiný.
Ani nevím, kolik dalších důvodů mělo napsání tohoto článku. A je mi to vlastně jedno. Možná to bylo to, že sem nedávno opět po dlouhé době slyšela Eminema, kterýho sme měli s Ukí rády, možná na mě z ničeho nic padl takovej ten bezdůvodnej stín, kdy se vám de facto všechno daří (např. mě a nám z Navenku se dnes a včera podařily celkem 3 představení Treperend nebo sem dnes se Šámou porazila virtuálního protihráče v tenisu na wiičku :) ), ale nemáte někoho, Někoho s velkym N, se kterym byste se o tohle všechno podělili... Někoho, kdo uměl krásně malovat tancovat, Někoho, kdo si stěžoval, že má malý prsa (promiň, Ukí, ale neboj, já to dělám taky :) ), Někoho, kdo jezdil na koni, Někoho, kdo se s koněm Leonkou zasnoubil, vzal si ho :´) a napsal si dokonce oddací list! Někoho, kdo by vás stříhl do ruky, když mu smažete namalovanýho Frankensteina z tabule :D.
Někoho, komu sem se nestihla svěřovat tak dlouho, jak by se ségra chtěla ségře svěřovat, Někoho , s kym bych teď strašně ráda řešila strach, že neudělám maturitu nebo, že se k ní ani nedostanu. Někoho, s kym bych pomlouvala Koritinu (ste opravdu to co o sobě pořád a s gustem tvrdíte, pane profesore :) ), Někoho, s kym bych řešila, že Záryba, brácha našeho kámoše Pavlíka, je opravdu náš profesor na děják. Někoho, koho sem si možná nevážila, tolik, kolik sem měla... a s kym bych teď strašně ráda trávila čas a všechno, všecičko s nim probrala. Mám skvělýho přítele, kterýmu se můžu svěřit se vším. Mám skvělu maminku, za kterou můžu taky kdykoliv přijít, skvělýho tátu, skvělí kámošky a kámoše, skvělýho velkýho bráchu a skvělýho malýho, pokrevního bráchu... ale stejně mi chybí moje nesnesitelná super ségra Lucka alias Ukí Leeonková.
Než Ukí umřela, měla sem sen. Odehrával se na gymplu,v učebně angličtiny, v tzv. kumbálu. Byla sem v ní já, Ukí, pan profesor Bylina, Evička Rohnová a možná ještě někdo. Já objímala Lucku a brečela sem. A ona, s ironií sobě vlastní, poznamenala: "Jéžiš, to je dojemný..." :)
Letos mi k vánocům dala moje maminka knížku, Kuchařka pro dceru a v ní je od autorky napsáno věnování:
Pro mojí dceru Lucii, jejíž srdce přestalo bíti dřív, než stačila číst tyto řádky.
Když sem si to přečetla poprvý, myslela sem si, že tu knížku napsala moje mamka...
Je tolik, tolik, tooooolik otázek, na který bych se chtěla Ukí zeptat! Je tolik věcí, který bych jí chtěla říct! Je tolik lidí, který bych jí chtěla představit. Je tolik míst, kam bych s ní chtěla jít.
Chybí mi v hledišti mezi divákama, když hraju divadlo, chybí mi její kritický poznámky, který by na mě po představení určitě měla :´) STRAŠNĚ moc mi chyběla na mym letošnim maturáku, v nádherných modrých šatech, který by si na sebe vzala :´)
Moje děti budou mít jednou tetu Lucku alias Ukí, ju, ty nesnesitelná super ségro? :-*
