AstalaVISTA, baby

aneb příběh podle složky Ukázky obrázků, kterou sem objevila při bližším zkoumání svého notebooku.

Určitě to znáte, takové ty líbivé obrázky, které si daté na plochu, když už skutečně není zbytí. Tak tu je na ně vymyšlený příběh.

Pozn.: Název obrázků je v textu vyznačen tučně.¨

Tu se takhle jednou antilopa Oryx Anička vydala na procházku.

Šla a šla, až potkala jelena Františka. Ten se jí ptá: "Kam to jdeš, antilopo Oryx Aničko?"

"Ále, jen tak, na procházku." odpověděla mu antilopa Oryx Anička.

"Páni, vydechl jelen František, také jsem vždycky chtěl jít Ále, jen tak na procházku. Jaké to je?"

"Dobré. jestli chceš, můžeš jít se mnou a vyzkoušet si to." nabídla mu antilopa Oryx Anička.

"To bych moc rád!"

A tak šli dva. Antilopa Oryx Anička a jelen František. Cestou si pěkně povídali:

"A tys nikdy nešel Ále, jen tak na procházku?" zeptala se udiveně antilopa Oryx Anička jelena Františka. "Nešel. To víš, mám pořád tolik starostí. Pást se na tý louce zelený, pak mě volá za doly za hory ten ufňukanej kluk Smolíček Pacholíček,..." vysvětloval jelen František.

A protože si tak pěkně povídali, netrvalo dlouho a došli do hlubokého lesa, kde rostlo spoustu divukrásných lesních květin.

To si pište, že se jich antilopa Onyx Anička a

jelen František nemohli nabažit. Tolik jich snědli! Až je bříška bolela! Nakonec, když už měli oba dva dost, antilopa Onyx Anička povída: "Podívej se na támhletu květinu!" Ale jelen František supěl a držel se kopýtky za bříško: "Dej mi už pokoj s nějakou květinou! Copak nevidíš, že mám dost?" Antilopa Onyx Anička se zasmála: "Ty taky myslíš jen na jídlo! Ja jsem jen chtěla, aby ses podíval. To je totiž plumérie!"

"Plumo-co?" nechápal jelen František.

"Plumo- nic! Plumérie, ty truhlíku! Je známá také jako Frangipani a ..., ale vidím, že tebe to stejně nezajímá. Pojď, půjdeme dál."

"Nemůžu dál. Přejedl jsem se." sténal jelen František. "Tak pojď alespoň tuhle kousek, k potoku, uvidíš, že až se napiješ, bude ti lépe." Tak šli a napili se vody z potoka. A skutečně. Antilopa Oryx Anička měla pravdu. Jakmile se pysky jelena Františka dotkly vody, jelen se cítil hned lépe. Ta tam byla bolest!

"Neuvěřitlné!"zvolal jelen František.

"Říká se, že voda v tomto potoku má zázračné léčivé účinky." prozradila mu antilopa Oryx Anička. "Ale ještě nikdy nikdo nepřišel na to, proč. Povídá se jen, že za to může stará dobrá velrybí čarodějka, která žije v moři, kam tento potok ústí."

"Zjistíme to. Půjdeme po proudu až k samotnému moři." navrhl jelen František. "Ale to už nepůjdeme Ále, jen tak na procházku." namítla antilopa oryx Anička. "Nevadí, toho mám beztak už plné zuby." mávl kopýtkem jelen František a špičkou jazyka si vylovil mezi zuby zapomenuté vlákýnko ze stonků jedné z těch vynikajících květin.

A tak se vydali na cestu podél potoka. Za nějaký čas došli až k vodopádu, za kterým se potok rozšiřoval a vléval do řeky. Dále šli tedy podél řeky, až konečně došli k moři. Na oba moře velmi zapůsobilo svou zdánlivou nekonečností, neboť ho ještě nikdy předtím neviděli. Sedli si na molo a s otevřenými ústy zírali, jak zvolna zapadá

slunce. Když se setmělo, antilopa Oryx Anička i jelen František vysílením usnuli s myšlenkou, že starou dobrou velrybí čarodějku najdou ráno.

Ale nemuseli se namáhat. Velryba Keporkak si je našla sama.

"Víte,... my jsme se jen chtěli... koktal nervózně jelen František, chtěli jsme se jen zeptat..."

"Chtěli jste se mne zeptat, zda můžu za léčivou sílu vašeho potoka. Ano i ne." pronesla laskavě velrybí čarodějka.

"Jakto ano i ne?" otázala se antilopa Oryx Anička.

"Nu, za léčivost vody může květina Plumérie, kerá roste v blízkosti potoka. Ale neboť jsem tam tuto rostlinu z části nechala vyrůst já, mám na léčivosti nějakou zásluhu... ale to vůbec není důležité, antilopo Oryx Aničko a jelene Františku. Důležité je, že voda léčí a je pro vás. Tak AstalaVISTA, baby "rozloučila se, plácla ocasem a byla pryč.

Někdy by člověk měl přijmout věci takové, jaké jsou a zbytečně se nepídit po tom, proč takové jsou, no ne?