Pravda by se neměla zaměňovat s názorem většiny

Zveřejnění tohoto článku mělo svůj důvod.

To sem zas jednou jen tak brouzdala po netu a narazila sem na csfd.cz a napadlo mě, že bych se mohla podívat na hodnocení jednoho filmu, který sem viděla v říjnu v Německu.

Film Wanted.

Neskutečně nesmyslná hloupost. A to vážně. Nikdy sem neviděla větší brak plnej krve, krve, syrovýho masa, krve, vyražených zubů, kulek a vybuchujících krys (chudinky :( )To, že tam hrála Angelina Jolie bych pochopila, ale to, že v tomto filmu vystoupil i Morgan Freeman nebo Danny z Podfukářů NEPOCHOPIM! I když se zpětně a střízlivě zamyslim, nenajdu ani jeden světlej moment. Moment, při kterém by se mi nechtělo zvracet nebo neprotáčet oči v sloup.

Tak jsem byla zvědavá, zda je to jen můj názor nebo i názor uživatelů csfd.cz.

Podívejte se sami: http://www.csfd.cz/film/229743-wanted/

Prakticky jen můj.

A proto tedy článek na téma Pravda by se neměla zaměňovat s názorem většiny.

(což ovšem neznamená, že je pravda názorem menšiny :) )

(…)
Když už to se zvědavostí nevydržel sám císař, odebral se ke tkalcům osobně, aby na vlastní oči spatřil tu nádhernou látku. Doprovázela ho polovina dvora, včetně ministra a úředníka, kteří už měli látku dříve vidět. Lstiví podvodníci dělali jako by pracovali, ale na stavech nebyli ani nitě ani tkanivo.
„Ráčí se Vaše Veličenstvo podívat - ta elegance, to šití a ten vzor!“ vychvaloval tkalce ministr, byť onu eleganci, ono šití a onen vzor ani nezahlédl.
„Doopravdy jsem ještě nic krásnějšího v životě neviděl!“ přizvukoval úředník a měl pravdu- nikdy takovou krásu neviděl a ani nemohl, vždyť stavy byly prázdné!
Hm… copak to je? praví v duchu císař poděšeně. To je přece strašné, přece nejsem tak špatný, ale opravdu nic nevidím! Nahlas ovšem řekl: „To je věru krásné! Zbytečně vám neplatím, jen tak dál, jen tak dál!“ Všichni vychvalovali látku, která nebyla a nikdo ji z celého doprovodu skutečně neviděl.Další den se měly konat státní oslavy a císař si moc přál vystupovat v nových šatech. Po celou noc podvodníci pilně pracovali na prázdném stavu a dělali jakoby dokončovali poslední úpravy.
„Tak a nyní jsou šaty hotové, snad Vám padnou Vaše Veličenstvo…“ klaněl se uctivě podvodníček, stojíce před císařem, jakoby držel v ruce jednotlivé kusy šatů a druhý zatím ukazoval každý kus šatů zvlášť: „Zde je plášť, zde kalhoty a kabát. Možná vám bude připadat, že na sobě nic nemáte, ale to je tím, že jsou lehounké jako pavučina, a právě v tom vězí jejich přednost!“Císař si sundal svůj oblek, aby si mohl vyzkoušet nové šaty. Otáčel se před zrcadlem a i když v něm nic nespatřil, šel takto oblečený mezi lid. Nesl hlavu pyšně jako páv a davy lidí se na něho zvědavě dívaly.
Lidé vykřikovali: „To jsou přece ty císařovy nové šaty. To je ale nádhera!“Nikdo na sobě nenechal znát, že je nevidí. Až najednou zvolalo jedno malé dítě: „Císař je nahý!“Pak se přidali i ostatní, staří i mladí a volali: "Nahý, nahý, císař je úplně nahý!"
(…)

úryvek z pohádky Císařovy nové šaty, H. Ch. Andersen

Tento úryvek lze považovat za příklad toho, jak lidé neříkají (nemluvě o prosazování!) vlastní názory. Ze strachu, že budou považováni za ty, kteří neplní své povinnosti (jak je tomu v této pohádce), bojí se případného zesměšnění, díky nesmělosti, lhostejnosti, pohodlnosti nebo toho, že se právě ten jejich názor bude lišit od názoru většiny. Pouze nevinná dětská upřímnost- tak je tomu alespoň v ukázce- dokáže lidem otevřít oči, zaslepené strachem… strachem, byť jen trošičku se lišit, vykročit z řady, vystoupit z davu.
Winston Churchill řekl: Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu. Osobně bych k tomu ještě dodala: To ovšem ještě neznamená, že jim budeme věřit. Protože s téměř stoprocentní jistotou si myslím, že v reálném světě by maminka autora výroku Císař je nahý přidušeně vykřikla, krvavě zrudla a rozhlížeje se na všechny strany by chvatně a se slovy: „Tiše!“ zacpala ústa všímavého dítka dlaní.
Tuto ukázku a mou následnou úvahu charakterizuje můj oblíbený a pravdivý citát, třebaže prostý, otřepaný a vyhlížející jako bezduchá fráze. (Nejotravnější ovšem na bezduchých frázích je, že jsou většinou pravdivé-viz nenáviděné věty Takový je život či To časem přebolí!)

Člověk by se neměl podřizovat davu a už vůbec ne těm, kteří si myslí, že všichni musí být jako oni.

Tak proč nebýt právě tím odlišným elementem společnosti?
Proč dělat něco, co se mi nelíbí nebo přímo příčí?
Proč mlčet a nepronést vlastní názor?
Proč…? Proč…? Proč…?

Protože mlčí všichni…
Protože to dělají všichni…
Protože si nejsem jistá pravdivostí a případností mého názoru…
Protože mám zcela jistě jiný názor než většina…
Protože…Protože…Protože…!!!

Někteří lidé (možná i drtivá většina lidí) bytostně nesnáší někoho, kdo se jen trochu a jakýmkoliv způsobem vymyká. Ať už barvu pleti, sexuální orientací, náboženstvím, zevnějškem, názory,…Naštěstí (pro nás všechny!) se vždy najde někdo, kdo se nebojí prosadit svůj názor v našem téměř nerespektujícím společenství. Vynálezci, průkopníci v literatuře, hudbě, výtvarném umění; vědci, objevitelé,… ti všichni se nějakým způsobem zasloužili o to, aby se o nich nebozí studenti a žáci učili! Proč? Protože se nebáli vyslovit svůj názor! Viz Galileo Galilei a jeho výrok A přece se točí! , viz mistr Jan Hus, který se nevzdal svého přesvědčení, i když ho to stálo život,…a dalších nespočet příkladů! Nepatřím mezi obdivovatele diktátora Adolfa Hitlera, ale jedno mu upřít nemohu- jeho výrok Jaké to štěstí pro vládce, když lidé nemyslí! má něco do sebe. Vždyť ta snadno ovlivnitelná masa lidí, uchvácená jeho proslovy a „myslící“ jako jedna podprůměrná primitivní bytost, byla jedním z hlavních důvodů, proč měl Hitler tolik přívrženců!

Řekla bych, že samotný citát Pravda by se neměla zaměňovat s názorem většiny odporuje svému obsahu, neboť je právě tím názorem většiny z nás…nebo ne? Nejspíš je spíše něčím, co si většina z nás chtě nechtě uvědomuje, což ovšem v žádném případě neznamená, že by se tím většina bezpodmínečně řídila. Je to něco jako přilba na jízdní kolo- málokdo jí nosí, ale většina ji považuje za potřebnou součást výbavy každého- ať už rekreačního nebo profesionálního- cyklisty, která účinně brání případnému poranění hlavy, čímž šetří práci zručnému neurochirurgovi…

Většina většiny mlčí a neprozradí svůj názor ne kvůli strachu, ale pohodlnosti… je přece mnohem jednodušší sedět a poslouchat, však on někdo ten můj názor nebo názor alespoň trošičku podobný mému vysloví…pak se k němu připojím…ale co když s tou myšlenkou nebudou souhlasit ostatní?…nejspíš ještě počkám, zda se připojí i někdo další a pak…ale co když to stejně bude málo?...tak zůstanu sedět a nebudu se vyjadřovat…kdo by si chtěl pálit prsty, když nemusí, že? Ne nadarmo se říká Nehas, co tě nepálí! - Díky bohu, že se touto stupidní úvahou neřídil Newton, Edison, Churchill, Masaryk!

Poslední dobou- vlastně je to nejspíš od té doby, co jsme slezli ze stromů a začali tvořit ozonové díry, kácet pralesy, vyrábět atomové bomby a chovat se jako inteligentní bytosti, je pravda nedostatkovým zbožím…čím to je? Třeba tím, že pravdu slyšet nechceme…

Pravda
(činohra o dvou výstupech)

Výstup první
Kabinet jakéhokoliv učitele na jakékoliv základní nebo i střední škole

Učitel sedí za stolem, před ním evidentně nervózní žák

Učitel: Proč jsi včera nepřišel do školy?
Žák: (rudne) Eh… nemohl jsem…
Učitel: (poklepává netrpělivě tužkou o stůl) Z jakého důvodu jsi nemohl?
Žák: (rudne stále více) Byl jsem… u…u… doktora…
Učitel: (povytahuje obočí a s ironií v hlase) Celý den?
Žák: (horlivě přikyvuje, neboť nepostřehne učitelovu ironii) Ano…bylo tam hodně lidí…!
Učitel: (povzdychne si) Proč lžeš?
Žák: (sklopí oči, pokrčí rameny)

Učitel: Copak není jednodušší říct pravdu, než se trapně zaplétat do ještě trapnějších lží?

Tento scénář přesně vystihuje situaci, kterou alespoň jednou v životě musel absolvovat každý z nás …lhali jste? Vymlouvali jste se? Určitě. Protože i učitelé čekají, že budete lhát nebo se alespoň lživě vymlouvat…aby se mohli zeptat proč. Nic proti učitelům! Ale představte si stejnou situaci, jen v několik málo detailech odlišnou…

Výstup druhý
Kabinet jakéhokoliv učitele na jakékoliv základní nebo i střední škole

Učitel sedí za stolem, před ním evidentně úplně klidný žák (uvolněná póza, vyrovnaný poloúsměv na rtech)

Učitel: Proč jsi včera nepřišel do školy?
Žák: (pokrčí rameny) Nechtělo se mi…
Učitel: (zbledne) Co…cože?
Žák: (důrazněji) Nechtělo se mi…
Učitel: (v šoku) Nechtělo…nechtělo se ti?
Žák: Ano, nechtělo se mi…

Absurdní? Drzé? Troufalé? Možná…ale založené pouze na tom, že si žák dovolil učiteli říct něco, s čím nepočítal- pravdu. Učitel byl připraven na všechny za vlasy přitažené výmluvy, ale prosté prohlášení Nechtělo se mi ho definitivně vyvedlo z míry. Určitě je vám známý výrok nejednoho učitele v nejedné dětské komedii Tak ty nejenom, že nemáš úkol…ty máš ještě tu drzost nevymyslet si výmluvu?! Henry Wotton prohlásil: Mluv pravdu a tak zmateš a uvedeš do rozpaků své odpůrce. , ale jak praví jedno české přísloví: Rci pravdu, a viz, kudy utečeš. Kam se tedy, ptám se, poděl Masarykův slogan Pravda vítězí?