V čem se poznávat?

Mám problém.

Týká se školy.

(vážně ste si mysleli, že vás ochudím o školní zážitky a nové, nesmírně zajímavé předměty a postřehy z nich? Nu...to ste se řádně sekli!)

Mám nový, nesmírně zajímavý předmět, Umění a Sebepoznání. V rámci tohoto předmětu se budeme celý jeden semestr zaobírat jedním vizuálním dílem. Rozeberem ho ze všech stran a úhlů, budemem ho interpretovat slovně, psaním i výtvarně, abysme došli k vyššímu poznání sebe samých.
Na 1. seminář sme si každý měli přinést jedno takové dílo a obhájit si, proč by se právě tohle naše dílo mělo stát oním poctěným a vyvoleným. Já vsadila na klasiku, na esteticky krásný obraz, který má co nabídnout a nepotřebuje šokovat. Renoirovy paraplíčka, respektive Deštníky.

Krása, co? Já vím... ovšem, pro sebe hlasovat nemůžu, musím vybrat z dalších 19 děl, které byly představeny a obhájeny, například...

... tohle. David W., Rimbaud in NY :). Ovšem, ač mě postmoderní umění nijak neuráží (šokuje, to možná), Rimbauda nechám v New Yorku, bojím se totiž, co bych o sobě zjistila, kdybych celé tři měsíce zkoumala a rozebírala obraz zahakené tváře a odhaleného penisu.

Já pracně vybírám z těchto 4...

Jan van Eyek, Svatba Arnolfiniů

Frída Kahlo, Autoportrét na hranici mezi Mexikem a USA

John Everett Millais, Ofélie



Joseph Mallord William Turner, Najménotohohleobrazusinemůžuvzpomenout

Z těchto čtyř musím rozhodnout, které tři pošlu do finále - zdůvodněné hodnocení od 1 do 3, přičemž 3 je nejlepší.
Každý má svoje kouzlo, všechny sou plné symbolů a na všechny bych se dokázala dívat celý zimní semestr.

Jsou uklidňující, dynamické, klasické i provokativní.

Poraďte!