Protest jedné studentky

Začal Týden Neklidu.

Je dobře, že ne Nečasu.

I Plzeň a hrdí studenti Západočeské univerzity vyráží do ulic, vyrábí transparenty, nosí odznáčky s nápisem "Stydím se za nejlepšího ministra školství" nebo alespoň od internetu protestují.

A já se k nim přidávám.

Nechápejte mě špatně. Vy, co mě znáte, přece víte, že nejsem člověk vznětlivý ani prchlivý. Mouše bych neublížila. Spokojím se s kompromisem a jsem otevřená argumentům, poznámkám i komentářům.

Nenalézám však absolutně žádný pádný argument pro reformu zákona o vysokých školách a s tím souvisejícím zákonem o finanční "pomoci" studentům.

Než začnete ježit bodliny: "Panebožeee, to už tady bylo milionkrát...bla bla bla...mediální masáž..bla bla... Dobeš je bůh... bla bla", raději tenhle článek zavřete. Byť výše píšu, že jsem otevřená všem komentářům, nestojím o žádné nenávistné o líných studentech parazitujících na společnosti nebo o věty "když ste se nechali okouzlit hrabětem a volili TOPku, tak se nedivte... dyť oni měli ve svém volebním programu zavedení školnýho, tak si nestěžujte..." A vy byste si jen zbytečně zvýšili tlak.

K té topnuladevítce a vůbec k programu současné vlády Petra Nečase. Opomeneme nyní fakt, že jsem se skutečně nechala okouzlit hrabětem a jedním z přednášejících na místní univerzitě a volila Topku aniž bych si výrazně četla jejich volební program. Ano, chyba, já vím. ALE...i kdybych si ho nakrásně přečetla, našla bych tam veskrze to samé, co stojí v programu vlády Petříka Nečasů.

A sice to, že původním záměrem zavedení školného bylo umožnit studium většímu počtu osob v době, kdy stát nebyl schopen skokově zvyšovat výdaje na vysoké školy. Školné pak měli platit pouze ti, kteří z dosaženého vzdělání budou osobně profitovat, tedy budou mít příjem vyšší, než je průměrná mzda. Cílem celého systému, který předpokládal zavedení školného s možností odloženého splácení dluhu a zavedení systému grantů a stipendií, tak bylo snížení selektivity v přístupu různých společenských skupin ke studiu na vysoké škole. (Kritický průvodce reformou, Praha, 2012)

Já vím, alibismus, "já se nekoukla, ale stejně tam bylo něco jinýho" (a v duchu: uf, ještě, že tam bylo něco jinýho, jinak bych teď byla za úplnýho trotla :) )

Když se totiž podíváme na znění reformy o školném, kterou se snaží Pepan prosadit, je nám více než jasné, že od původního záměru (viz výše) bylo upuštěno. Školné, jak je uváděno v dnešním znění, je více méně náhradou za peníze, které stát odmítá investovat do kvalitního terciálního vzdělávání. Ve své podstatě nepomůže vůbec nikomu, ani studentům ani vysokým školám, ani veřejnosti, neboť její peníze nepůjdou na naše vzdělávání, ale do "kapes" bank, které bude stát dotovat - platit úroky - aby byly banky motivovaný zadlužovat studenty. Ou jé.

Nemá cenu zapírat, že školné je pro nás, studenty ten nejpalčivější problém. Ano, ruku na srdce, nám studentům nejvíce vadí, že bysme si vedle pilného studia nemohli dopřát i nějaké to povyražení, ať už pivo, kino, divadlo nebo motokáry. A pokud ano, tak ve velmi omezeném množství, vždyť kdo by měl pomyšlení na nějakou pařbu vedle studia a každodenní brigády? 10 000 se za semestr nezaplatí jen tak. Pokud bychom se tedy nechtěli zadlužit. A koho by tohle všechno ksakru neštvalo?!

Je třeba poznamenat, že stačil jeden den Týdne neklidu a Pepan zatahuje drápky: " OK, tak když teda nechcete, tak sem ochoten školný zrušit... sem totiž strašnej lidumil a zvláště studentomil." Bojí se defenestrací, chudák.

Jenže Pepane, ona reforma a protesty proti ní nejsou jenom o školném, víme?

Jde totiž o ohrožení samosprávy vysokých škol, o nesmyslné a nezdůvodněné redukci zastoupení studentů v akademických senátech, o změnu titulů na "funkční místa", "zvýšení" kvality a v neposlední řadě o soukromé vysoké školy, které mají v těchto návrzích roli jakéhosi harrypoterrovského odboru záhad, tedy "odboru, o kterém se nemluví".

A on nakonec Pepan drápky nezatahuje, jen na malý čas mizí ze scény, aby naoko utišil protestující davy, kterým vadí ponejvíc školné. "Nechcete? No dobře!" a pod fousy "Jen počkejte, smradi..."
Ptáte se, co to tady mektám? Čtěte.

Nenechme si zacpat pusy a za "zrušením" školného se neohlížejme, neboť to ještě není úspěch, to je jen Dobešova rádoby oběť.

Čím začít? Nejspíš samosprávou, oním druhým nejpalčivějším problémem, proti kterým protestuje valná většina akademických obcí. Ono, co si budem povídat, zastoupení studentů i změna titulů s tímto článkem velmi úzce souvisí.

Dle reformy se totiž některé z klíčových pravomocí přesouvají na tzv. radu veřejné vysoké školy (dnes správní rada), kterou sestavuje ministr, ze dvou třetin na základě návrhu vysoké školy, z jedné třetiny na základě svého rozhodnutí. Tato rada by nově místo akademických senátů schvalovala statut jako základní předpis vysoké školy a také její rozpočet. Proč je tohle podle zastánců třeba? Aby se mimo jiné posílil manažerský způsob řízení školy a zvýšil vliv veřejnosti na vysoké škole.

Vážení zákonodárci, pan Dobeš alias Pepan NENÍ veřejnost. Člověk, kterej tvrdí, že školný (ano, sem zase u něj, odpusťte mi to) smaže sociální rozdíly neví, že nějaká veřejnost vůbec existuje.

Lze se snadno domnívat, že vytouženým modelem pisatelů tohoto návrhu je silné centrální řízení vysokých škol rektorem, kterého dosadil ne akademický senát nebo jiný zastupitelský orgán veřejné VŠ, nýbrž rada veřejné VŠ. AS a další by se staly stručně řečeno podržtaškami.

Nebudu se tu konkrétně rozepisovat, proč je to špatně, komu to snad nedošlo, nechť si přečte milého Průvodce, na kterého odkazuji výše.

Studenti v akademickém senátu? Kdo to kdy slyšel! Přeháním, ale jen trošku. Současný zákonný rozsah uvádí, že počet studentů je 1/3 až 1/2 v AS. Nově by mělo platit, že studentíci se na chodu VŠ mohou podílet v zastoupení jen a pouze v 1/3. Proč?

Protože nás politici mají nejen za líné parazity (já vím, opakuju se), ale i za debílky, který stejně nerozumí, co se na zasedáních probíhá a hlavně jsou snadno zmanipulovatelní. Zameťte si před vlastním prahem, holomci!

I díky těmto redukcím jsou akademické obce značně proti celé reformě. Poněkud to totiž popírá filozofii vysokých škol, a sice tu, že vysoká škola je především kolegiálním vzdělávacím prostředím, nikoliv nějakým veskrze školícím střediskem či edukačním centrem. Jsme "kolegové " a "kolegyně" a rádi bychom jimi i zůstali, prosím!

O "fuknčních místech", odboru záhad a dalších si přečtěte v Příručce, já jdu na kutě, abych dostála své cti a důstojnosti jedné skromné pilné studentky, vděčné za to, že může zadarmo studovat na škole, která se rozhoduje bez (většího) ohledu na politické šaškárny, a zítra do té školy vstala :).

Mír studentům i želvám.

A panu Dobešovi prdící balónek na židli... nebo připínáček?

Hi hi.

Takový normální den...

... to byl, co sem dnes prožila.

(Následuje relativně nudný článek de facto o ničem.)

Ráno sem vstala na můj vkus zbytečně brzy a jak se později ukázalo, bylo to i zbytečné. Měla sem domluvené konzultačky ohledně bakalářky, ovšem jak sem zjistila ze slov sekretářky fakulty, byly zrušené.

Šla jsem tedy do knihovny a chvíli upravovala teoretickou část, kterou jsem původně chtěla konzultovat a pak vyhrála prokrastinace a já si vybírala šaty, který si necháme s ó mou drahou sestřeničkou Vlastimilkou ušít na spešl událost v létě (hihi, mrkmrk ;) ) až do tý doby než sem musela nastoupit do tramavaje, vyslechnout si rozhovor dvou důchodkyň o tom, jak jsou všichni chamtivý zloději a nechat se odvézt na svou druhou hodinu angličtiny v tomto semestru.

Tam sem se mimo jiné svěřila že mám blog a na otázku, co na něj píšu, sem z nedostatku jiného nápadu řekla: "For example things that happen to me..." A abych dostála těchto slov, vznikl tento článek.

Po angličtině jsem dorazila domů, uvařila si oběd a pak sme s Nejmilejším překonali lenost a vydali se za keškou na Sylvánu. Promočili si a zabahnili si boty a kešku jsme nenašli, jen jakési "šidítka" pod kameny. Super. Geozloději zase zabodovali, gratulace! :(

"Šidítka"

Naivně sme si mysleli, že je keška třeba zazimovaná, ovšem po našem příchodu a mém dotazu na stránkách geokešingu jsme obdrželi mail od ownerů, že ji teda opět někdo ukradl...

Po příchodu jsme si uvařili čaj a dali si jednu hru Carca. Začínáme na tom být docela závislí...tedy, co povídám, začínáme, už dost dlouho závisláky jsme (a pro "češtinářskýho" rejpala my jsme kdo co závisláci i jsme kým čím závisláky ;) ).

Nu a teď jsme si každý zasedl ke svému počítači s jasným posláním - udělat něco do školy. Ehm, já sem stihla objednat Travel Bug, přečíst si o navigačním závodu Skrýše 2012 a napsat tento článek, Nejmilejší udělal salát, do své části dal kousky pstruha a teď na to "nadává", neboť jen vybírá kosti :) (ale své mamince vyřizuje, že mu ryba mooc chutnala ;) ) a k tomu projíždí veškerá možná virální i neznámá videa na youtube

Tolik o naší pracovní morálce.

Co říci na závěr?

Nic.

Jen vložit obrázek, po kterym je každý "takový normální den" "takovým normálním dnem" s úsměvem. Vím o čem mluvím, máme ho na nástěnce :).

Jeeee!

Ve čtvrtek, 9. 2. ...

...to byl rok, co jsem sem napsala tento článek.

Před rokem to byla středa, bylo kolem 9 hodiny ráno a já se unavená zavrtala do své postele, vyznala se svému Paraplíčku ke své víře, tedy k pádu a usnula, aby mě zanedlouho probudilo roztomilé "píp, píp, přišla ti smska".

Vůbec první smska od tebe :).

:-*

Love, love, love, I want your love! A taky housle a cello!

Tak zas jednou jedna cover verze a opět Lady Gagy...
Jedná se o soutěžní vystoupení kapely Segment v rámci 2. řady soutěže Československo má talent. Jasný, blbost na druhou (to, že sme jí s Nejmilejším pečlivě sledovali je věc druhá :D), ovšem tyhle kluci opět dokázali, že housle a vůbec smyčcové nástroje(stejně jako například saxofón) dávají rockový (punkrockový?) hudbě strašně skvělej a specifickej nádech. To, že mají vizuální image hodnou kapely Tokio Hotel je věc druhá :).

Jen se přesvědčte...

Na další důkaz místo slibů o osobitosti smyčců v rockové/metalové hudbě se podívejte tady. Apocalyptica a jejich Path...
Když nic jiného, mají tito páni muzikanti můj obdiv za jejich paření a házení dlouhými pačesy při hraní, kór při hraní na cello...

Stejně tak, jako jej mají kluci z Malarme :).

Učinila jsem objev...

... blogu.

Myšlenkové pochody třicátnice.

Vtipný, věcný, ženský, zdravě emancipovaný, čtivý.

Škoda jen, že jsem ho celý přečetla za hodinu... chci víc! :)

Citáty. Beenko (i ostatní),...

...co si o tomhle myslíš (myslíte)?

Některé politologické, sociologické nebo psychologické knihy jsou vynikající - dokáží na šesti stech stránkách vyjádřit skoro tolik jako jeden vtip.

Gabriel Laub

:)

Hledám vhodný citát do úvodu svojí bakalářky. Nevěřili byste, jak je potom o tolik snažší napsat 3 - 5 stran. Od pana Lauba sem nalezla jeden celkem vhodný:

Když na umělecké dílo nikdo neštěká, neštěkne po něm ani pes.

Rozmýšlím se mezi ním a ještě tímhle, od umělce Jana Baucha:

Umění, kterému nikdo nerozumí, není umění.

(jen pro představu, moje bakalářka se (mimo jiné) týká krásy a nezbytnosti interpretace uměleckých děl :) )

Jak je to snadné, jak je to těžké

... následuje hlubokomyslná báseň o tom, jak je pro nás snadné říci si, že budeme chodit minimálně jednou týdně plavat a jak je příjemný dodržet to, ale jak je zároveň hrozně těžké se k tomu donutit :)

Jak je to snadné říci
minimálně jednou týdně,
rozhýbu si plíci
nebo radši obě
v chlorované vodě.

20 bazénů -
- půl kilometru
- to přece uplavu
vychutnám tu krásnou únavu,
protažená záda,
ty já hrozně ráda :).

Červené oči přežiju,
byť palí jako blázen,
pár loků si i upiju,
za to však stojí ta lázeň!

Jak je však těžké, škoda povídat,
donutit se tohle udělat!
Je to tak těžké obětovat
40 korun na hodinu,
z toho lze snadno usuzovat:
bazén, ten snadno pominu.

Že se to nezblázní,
zítra tam půjdem.
Kvůli té nekázni
však snadno se budem
vymlouvat,
proč nejít tentokrát.

Já však věřím dále,
tentokrát to vydržíme,
nevyhnem se chvále,
do bazénu poběžíme!

A propó dnes sme tam byli :).

A jsme na sebe náležitě pyšní!

A taky náležitě unavení a červenoocí ;).

Máš hlad? Tak se napij a...

Nejmilejší: "Máš hlad?"
Já: "Ne... ty jo?"
Nejmilejší: "Jo, ale to je u mě docela normální... stačí, když se trochu napiju."

Vezme sklenici z nočního stolku a odejde do kuchyně. Po návratu třímá vítězoslavně v jedné ruce sklenku s vodou a v druhé studený kuřecí řízek.

"Stačí, když se trochu napiju a dám si řízek."

:D
:-*

Nejmilejší: "Heej, foť si někoho jinýho!"

Žijte dlouho a blaze...

...podobně jako pan Spock, od kterého jsem si drze propůjčila jeho legendární hlášku :).
Jak na to? Můžete začít třeba s následujícím receptem na dost dobrý salát. A když už jsme u toho "Live long and prosper", nazvěme ho Spockův salát :).

Na dostatečné množství pro 2 osoby budete potřebovat:

Půlku hlávky ledového salátu
2 středně velká rajčata
Půlku zelené, žluté a červené papriky
100gramové balení sýru balkánského typu
100gramové balení mozzarelly
Lžíci (nebo dvě :)) olivového oleje
Dvě lžičky salátového koření nebo nějakou libovolnou směs jako bazalka, oregáno, trocha mořské soli, sušený česnek...známe, no ne? :)

Nu a následuje běžný postup pro výrobu salátu, všechno to umyjeme, natrháme, pokrájíme, nasypeme do mísy, přilejeme panenský olivový olej (to mi připomíná tohle vtipné video :)), přisypeme koření, řádně zamícháme a při konzumaci myslíme na to, jak jíme, tedy i žijeme zdravě :)

Yum, yum.