(Následuje relativně nudný článek de facto o ničem.)
Ráno sem vstala na můj vkus zbytečně brzy a jak se později ukázalo, bylo to i zbytečné. Měla sem domluvené konzultačky ohledně bakalářky, ovšem jak sem zjistila ze slov sekretářky fakulty, byly zrušené.
Šla jsem tedy do knihovny a chvíli upravovala teoretickou část, kterou jsem původně chtěla konzultovat a pak vyhrála prokrastinace a já si vybírala šaty, který si necháme s ó mou drahou sestřeničkou Vlastimilkou ušít na spešl událost v létě (hihi, mrkmrk ;) ) až do tý doby než sem musela nastoupit do tramavaje, vyslechnout si rozhovor dvou důchodkyň o tom, jak jsou všichni chamtivý zloději a nechat se odvézt na svou druhou hodinu angličtiny v tomto semestru.
Tam sem se mimo jiné svěřila že mám blog a na otázku, co na něj píšu, sem z nedostatku jiného nápadu řekla: "For example things that happen to me..." A abych dostála těchto slov, vznikl tento článek.
Po angličtině jsem dorazila domů, uvařila si oběd a pak sme s Nejmilejším překonali lenost a vydali se za keškou na Sylvánu. Promočili si a zabahnili si boty a kešku jsme nenašli, jen jakési "šidítka" pod kameny. Super. Geozloději zase zabodovali, gratulace! :(
"Šidítka"
Naivně sme si mysleli, že je keška třeba zazimovaná, ovšem po našem příchodu a mém dotazu na stránkách geokešingu jsme obdrželi mail od ownerů, že ji teda opět někdo ukradl...
Po příchodu jsme si uvařili čaj a dali si jednu hru Carca. Začínáme na tom být docela závislí...tedy, co povídám, začínáme, už dost dlouho závisláky jsme (a pro "češtinářskýho" rejpala my jsme kdo co závisláci i jsme kým čím závisláky ;) ).
Nu a teď jsme si každý zasedl ke svému počítači s jasným posláním - udělat něco do školy. Ehm, já sem stihla objednat Travel Bug, přečíst si o navigačním závodu Skrýše 2012 a napsat tento článek, Nejmilejší udělal salát, do své části dal kousky pstruha a teď na to "nadává", neboť jen vybírá kosti :) (ale své mamince vyřizuje, že mu ryba mooc chutnala ;) ) a k tomu projíždí veškerá možná virální i neznámá videa na youtube
Tolik o naší pracovní morálce.
Co říci na závěr?
Nic.
Jen vložit obrázek, po kterym je každý "takový normální den" "takovým normálním dnem" s úsměvem. Vím o čem mluvím, máme ho na nástěnce :).
Jeeee!
Žádné komentáře:
Okomentovat