Protest jedné studentky

Začal Týden Neklidu.

Je dobře, že ne Nečasu.

I Plzeň a hrdí studenti Západočeské univerzity vyráží do ulic, vyrábí transparenty, nosí odznáčky s nápisem "Stydím se za nejlepšího ministra školství" nebo alespoň od internetu protestují.

A já se k nim přidávám.

Nechápejte mě špatně. Vy, co mě znáte, přece víte, že nejsem člověk vznětlivý ani prchlivý. Mouše bych neublížila. Spokojím se s kompromisem a jsem otevřená argumentům, poznámkám i komentářům.

Nenalézám však absolutně žádný pádný argument pro reformu zákona o vysokých školách a s tím souvisejícím zákonem o finanční "pomoci" studentům.

Než začnete ježit bodliny: "Panebožeee, to už tady bylo milionkrát...bla bla bla...mediální masáž..bla bla... Dobeš je bůh... bla bla", raději tenhle článek zavřete. Byť výše píšu, že jsem otevřená všem komentářům, nestojím o žádné nenávistné o líných studentech parazitujících na společnosti nebo o věty "když ste se nechali okouzlit hrabětem a volili TOPku, tak se nedivte... dyť oni měli ve svém volebním programu zavedení školnýho, tak si nestěžujte..." A vy byste si jen zbytečně zvýšili tlak.

K té topnuladevítce a vůbec k programu současné vlády Petra Nečase. Opomeneme nyní fakt, že jsem se skutečně nechala okouzlit hrabětem a jedním z přednášejících na místní univerzitě a volila Topku aniž bych si výrazně četla jejich volební program. Ano, chyba, já vím. ALE...i kdybych si ho nakrásně přečetla, našla bych tam veskrze to samé, co stojí v programu vlády Petříka Nečasů.

A sice to, že původním záměrem zavedení školného bylo umožnit studium většímu počtu osob v době, kdy stát nebyl schopen skokově zvyšovat výdaje na vysoké školy. Školné pak měli platit pouze ti, kteří z dosaženého vzdělání budou osobně profitovat, tedy budou mít příjem vyšší, než je průměrná mzda. Cílem celého systému, který předpokládal zavedení školného s možností odloženého splácení dluhu a zavedení systému grantů a stipendií, tak bylo snížení selektivity v přístupu různých společenských skupin ke studiu na vysoké škole. (Kritický průvodce reformou, Praha, 2012)

Já vím, alibismus, "já se nekoukla, ale stejně tam bylo něco jinýho" (a v duchu: uf, ještě, že tam bylo něco jinýho, jinak bych teď byla za úplnýho trotla :) )

Když se totiž podíváme na znění reformy o školném, kterou se snaží Pepan prosadit, je nám více než jasné, že od původního záměru (viz výše) bylo upuštěno. Školné, jak je uváděno v dnešním znění, je více méně náhradou za peníze, které stát odmítá investovat do kvalitního terciálního vzdělávání. Ve své podstatě nepomůže vůbec nikomu, ani studentům ani vysokým školám, ani veřejnosti, neboť její peníze nepůjdou na naše vzdělávání, ale do "kapes" bank, které bude stát dotovat - platit úroky - aby byly banky motivovaný zadlužovat studenty. Ou jé.

Nemá cenu zapírat, že školné je pro nás, studenty ten nejpalčivější problém. Ano, ruku na srdce, nám studentům nejvíce vadí, že bysme si vedle pilného studia nemohli dopřát i nějaké to povyražení, ať už pivo, kino, divadlo nebo motokáry. A pokud ano, tak ve velmi omezeném množství, vždyť kdo by měl pomyšlení na nějakou pařbu vedle studia a každodenní brigády? 10 000 se za semestr nezaplatí jen tak. Pokud bychom se tedy nechtěli zadlužit. A koho by tohle všechno ksakru neštvalo?!

Je třeba poznamenat, že stačil jeden den Týdne neklidu a Pepan zatahuje drápky: " OK, tak když teda nechcete, tak sem ochoten školný zrušit... sem totiž strašnej lidumil a zvláště studentomil." Bojí se defenestrací, chudák.

Jenže Pepane, ona reforma a protesty proti ní nejsou jenom o školném, víme?

Jde totiž o ohrožení samosprávy vysokých škol, o nesmyslné a nezdůvodněné redukci zastoupení studentů v akademických senátech, o změnu titulů na "funkční místa", "zvýšení" kvality a v neposlední řadě o soukromé vysoké školy, které mají v těchto návrzích roli jakéhosi harrypoterrovského odboru záhad, tedy "odboru, o kterém se nemluví".

A on nakonec Pepan drápky nezatahuje, jen na malý čas mizí ze scény, aby naoko utišil protestující davy, kterým vadí ponejvíc školné. "Nechcete? No dobře!" a pod fousy "Jen počkejte, smradi..."
Ptáte se, co to tady mektám? Čtěte.

Nenechme si zacpat pusy a za "zrušením" školného se neohlížejme, neboť to ještě není úspěch, to je jen Dobešova rádoby oběť.

Čím začít? Nejspíš samosprávou, oním druhým nejpalčivějším problémem, proti kterým protestuje valná většina akademických obcí. Ono, co si budem povídat, zastoupení studentů i změna titulů s tímto článkem velmi úzce souvisí.

Dle reformy se totiž některé z klíčových pravomocí přesouvají na tzv. radu veřejné vysoké školy (dnes správní rada), kterou sestavuje ministr, ze dvou třetin na základě návrhu vysoké školy, z jedné třetiny na základě svého rozhodnutí. Tato rada by nově místo akademických senátů schvalovala statut jako základní předpis vysoké školy a také její rozpočet. Proč je tohle podle zastánců třeba? Aby se mimo jiné posílil manažerský způsob řízení školy a zvýšil vliv veřejnosti na vysoké škole.

Vážení zákonodárci, pan Dobeš alias Pepan NENÍ veřejnost. Člověk, kterej tvrdí, že školný (ano, sem zase u něj, odpusťte mi to) smaže sociální rozdíly neví, že nějaká veřejnost vůbec existuje.

Lze se snadno domnívat, že vytouženým modelem pisatelů tohoto návrhu je silné centrální řízení vysokých škol rektorem, kterého dosadil ne akademický senát nebo jiný zastupitelský orgán veřejné VŠ, nýbrž rada veřejné VŠ. AS a další by se staly stručně řečeno podržtaškami.

Nebudu se tu konkrétně rozepisovat, proč je to špatně, komu to snad nedošlo, nechť si přečte milého Průvodce, na kterého odkazuji výše.

Studenti v akademickém senátu? Kdo to kdy slyšel! Přeháním, ale jen trošku. Současný zákonný rozsah uvádí, že počet studentů je 1/3 až 1/2 v AS. Nově by mělo platit, že studentíci se na chodu VŠ mohou podílet v zastoupení jen a pouze v 1/3. Proč?

Protože nás politici mají nejen za líné parazity (já vím, opakuju se), ale i za debílky, který stejně nerozumí, co se na zasedáních probíhá a hlavně jsou snadno zmanipulovatelní. Zameťte si před vlastním prahem, holomci!

I díky těmto redukcím jsou akademické obce značně proti celé reformě. Poněkud to totiž popírá filozofii vysokých škol, a sice tu, že vysoká škola je především kolegiálním vzdělávacím prostředím, nikoliv nějakým veskrze školícím střediskem či edukačním centrem. Jsme "kolegové " a "kolegyně" a rádi bychom jimi i zůstali, prosím!

O "fuknčních místech", odboru záhad a dalších si přečtěte v Příručce, já jdu na kutě, abych dostála své cti a důstojnosti jedné skromné pilné studentky, vděčné za to, že může zadarmo studovat na škole, která se rozhoduje bez (většího) ohledu na politické šaškárny, a zítra do té školy vstala :).

Mír studentům i želvám.

A panu Dobešovi prdící balónek na židli... nebo připínáček?

Hi hi.