... následuje hlubokomyslná báseň o tom, jak je pro nás snadné říci si, že budeme chodit minimálně jednou týdně plavat a jak je příjemný dodržet to, ale jak je zároveň hrozně těžké se k tomu donutit :)
Jak je to snadné říci
minimálně jednou týdně,
rozhýbu si plíci
nebo radši obě
v chlorované vodě.
20 bazénů -
- půl kilometru
- to přece uplavu
vychutnám tu krásnou únavu,
protažená záda,
ty já hrozně ráda :).
Červené oči přežiju,
byť palí jako blázen,
pár loků si i upiju,
za to však stojí ta lázeň!
Jak je však těžké, škoda povídat,
donutit se tohle udělat!
Je to tak těžké obětovat
40 korun na hodinu,
z toho lze snadno usuzovat:
bazén, ten snadno pominu.
Že se to nezblázní,
zítra tam půjdem.
Kvůli té nekázni
však snadno se budem
vymlouvat,
proč nejít tentokrát.
Já však věřím dále,
tentokrát to vydržíme,
nevyhnem se chvále,
do bazénu poběžíme!
A propó dnes sme tam byli :).
A jsme na sebe náležitě pyšní!
A taky náležitě unavení a červenoocí ;).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak dlouho sem se k tomu nemohla donutit, až sem přišla na řešení. Zapsala sem si to jako povinnej tělocvik. A skutečně sem 12 tejdnů po sobě chodila ve čtvrtek v 8h ráno plavat. Sem na sebe hrdá a už to nikdy neudělám :)
OdpovědětVymazatMeesha
Skvěle :)
OdpovědětVymazatA hlavně ta poslední věta :D.