Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

pátek 15. ledna 2010

O zkouškách a po zkouškách...

Znáte takovýto období, jak si řikáte, že byste měli něco udělat, ale odkládáte to? Například úklid: "před Vánocema... až na na jaře..." neho zhnubnutí, cvičení: " až mi bude líp, moc se necejtim..."
A já si říkala: "Už sem dlouho nic nenapsala na blog... a přitom je toho celkem dost, co bych mohla napsat...po zkouškách. Už sem si dlouho nic nenakreslila... po zkouškách. Nějaký korálky...po zkouškách. Brigádu si zkusim najít... po zkouškách. Musim projít paní Šámovce tu bakalářku... po zkouškách."

A je to tu. Mám po zkouškách a před sebou měsíc a půl na blog, korálkování, kreslení, brigádu i bakalářku. Tak schválně.

Je fakt, že je fakt dobrý udělat si vše co nejdřív a držet se toho. Za to se musim vážně hodně pochválit. Téměř všechny zápočty a k tomu navíc jednu zkoušku (za 1 mimochodem :) )sem měla hotovo už před vánoci. Následovala hermeneutika (první termín- 4.1., za 1), grafický editory (12. 1., za 2, plína jedna plínovitá) a nejtvrdší oříšek Dějiny umění (včera, 14.1., za 1). Sem šprtna? Útočim na červenej diplom? Možná. Ale sem na to hrdá! A hlavně, se můžu teď flákat, heč heč!:)

Nejvíc mě skutečně naštvaly grafický editory-
3 úkoly- 1. Transformers- úprava fota ve Photoshopu,



2. Obraz v čase- vytvoření celého obrázku v Illustrátoru,



3. Stíny- úprava fota ve Photoshopu a dodělání v Ilustrátoru.


Vim, že moje výsledky nebyly na nějak vysoký úrovni, ale lidi, jediný tvořivý programy, se kterejma sem doteď dělala, byly možná tak Gimp a Malování! A navíc se výsledky příliš nelišily od jiných, kterým dala za 1.

Kdyby mi aspoň něco určitýho řekla, jako, že je to špatně technicky zpracovaný nebo tak, ale ona jen, že to není "její talířek" (to ona používá místo výrazu "šálek čaje", neptejte se mě proč, netušim), tak zůstanem u dvojky. Ale jen tak mimochodem, to, že máme být esteticky otevřený všem a všemu nám vtloukala jen a jen ona (na jinym předmětu), tak proč já platim dvojkou za to, že ona je esteticky zamčená na dva západy? Ach jo, teď fakt znim, jako nějaká ufňukaná šprtna, což?

Když mě tak ani neštve, že mam jednu 2, mě spíš štve z čeho a za co jí mam. Jedničky mám z toho, co sem se naučila, z toho, že umim trochu myslet, a z předmětu, kde mam ukázat svůj talent a um dostanu za 2. Ach jo, už fakt zmlknu.
I když výtvarně tvořit na PC by mě stejně asi nikdy moc nebavilo, mam radši skutečnou paletu, štětec a tužku, ne ty elektronický, na který si nemůžete šáhnout, čichnout si k barvám, jak barvově voní ani se vám ze štětce v ponořený vodě nestane hokejka.
Ale ani ta jedna dvojka mi nemůže zkazit pocit, že mám své první zkouškový úspěšně za sebou!
A neslavila sem chlastem, ale božím zmrzlinovym pohárem s domácí šlehačkou. A taky mi milovanej Šáma udělal moc dobrou večeři :)

Pomáhat a chránit...



... nebo lépe řečeno zbuzerovat, přijmut prachy a odjet.

Můj tatínek boural s naším novým autem. Kdo je řidič a jezdí v těhle podmínkách, tak ví, že to není zrovna nejtěžší. (myslím to nabourání) A ojedinělá záležitost taky ne (pan Šáma zahučel minulej týden do příkopu a jak sem četla na Pavlíkovo blogu, tak i "mistr tesař se někdy utne"- cituji :) ).
Inu zkrátka před týdnem v pátek jel táta brzy ráno do práce a za Chomutovem mu vběhla do cesty srnka. mimochodem, auto sme měli tak nějak týden (prodal nám ho děda, takže úplně nový nebylo, ale co..), ještě na něj ve čtvrtek večer tati snaživě namontoval novou zahrádku, inu zkrátka smůla. Srnka přežila a tati se skutálel s autem ze stráně, zahrádka v prdeli, práh vohlej, auto celý pomačkaný, ale tati NAŠTĚSTÍ jen pár škrábanců.
Tak v dobré víře zavolal 158, poctivec. 158čky přijeli, řekli si o 2 tisíce ("To ste nás nemusel ani volat") a odjeli.

Nic není naštěstí tak horký, jak se to uvaří, autíčko není do šrotu, ale ten vztek stále trvá. Tati už policajty volat nikdy nebude.

sobota 2. ledna 2010

Váš oblíbený sitcom?

Dlouho působící anketa vpravo o půlnoci ukončila své působení a musím říct, že mě překvapuje jak konečný počet hlasů (krásná kulatá třicítka), tak konečný výsledek.

Úplně poslední skončil Comeback- první český sitcom. Musím říct, že nijak zvlášť překvapená nejsem, Ozzák zkrátka nemůže uspět v takové konkurenci jako je Sheldon, Bernard, Rimmer nebo Barney. Tím nechci Comeback (který mě mimochodem nijak nevadí ani neuraží, naopak celkem ráda se na něj podívám) nijak znehodnocovat, to je zkrátka holý fakt.

O předposlední (4.) místo se dělí sitcom jiný (jaký? :) ) a sitcom Přátelé. Opět asi nejsou tolik konkurence schopní :) i když sou boží, možná ale s přibývajícími díly stále a stále stejní :)
Na třetím místě skončily (celkem) překvapivě How I a Big bang... co se stalo, Sheldone a Barney?






Ač sem to zkoušela vypnout a zapnout, je to tak. na druhém místě s 9 hlasy skončil IT Crowd... ten se na poslední chvíli celkem vyšvihl:)!Gratuluji Mossovi, Royovi i Jen!




A máme tu končně první místo a s ním britský humor... Black Books a Červený trpaslík se dělí o zlato!!! (fanfáry, potlesk, létající konfety, řev fanynek a vzduchem plachtící podprsenky :) )




A co z toho vyplývá? Že do poslední chvíli skutečně nevíte, jak to dopadne... když sem sem tu anketu dávala, byla sem skálopevně přesvědčena, že vyhraje How I nebo Big bang... ovšem vcelku příjemně ste mě překvapili a britský humor postavili nad americký...

pátek 1. ledna 2010

Rok 2010 - plný překvapení, ale co 2009?

Tak nový rok mi přinesl hodně poznání a překvapení a toho tu máme ani nee 24 hodin.
Například fakt, že mezi nás "blogaře" se přidal Pavlík,vítám tě tu :)
Taky mě překvapilo moje tělo, když sem se dnes probudila s vůbec první kocovinou za svůj život. Neprobudila sem se tedy v objetí se záchodovou mísou (tu sem nakrátko objala už v 10 hodin, kdy mi asi nesedly svě skleničky Müllera Turnaje- panákovala sem ho neředěnýho :)- a vodka s džusem, kterou mi namíchal Mára), ale rozzuřenej dikbraz v hlavě a gumová kolena mi vnukly myšlenku: tak tohle je ta slavná opice? M.A.N.Č. tomu nasadil korunu, když ospale zamumlal: "Seznamte se, Pájo, Kocovina, Kocovino, Pája." :)

Překvapení je, že už budu zas o rok starší... tenhle rok mi má být 20 let. Wau.

Ale největší Überraschung (nač psát anglicky surprise, když tohle slovo všichni znáte :) ) je, že je tolik věcí, co se událo za rok 2009 a já o tom přemýšlím až teď, když už sme 2009 pohřbili a uvítali novorozeňátko 2010... udělala sem maturitu, přijímačky na vejšku, svojí první zkoušku, na imatrikulaci sem slíbila něco, co si vůbec nepamatuju, co to bylo, bydlim v Plzni a zamilovala sem si jí, byla sem znova v Londýně a zamilovala sem se do něj, ve Vídni sme se Šámou byli, jedli Sacher na Schönbrunnu a vídeňskej šnicl u Stephansplatzu, moje náušnicová sbírka se rozrostla a teď čítá nějakých 40 párů :), byla sem pochválená od paní docentky akademické malířky, která nevěřila, že mám "jen" gympl :), zamilovala sem si stříbrnou tequilu, ale hned po 1. večeru, sem se od ní zas odmilovala, děvka jedna prodejná je to:), viděla sem Avatara, měla sem 19 narozky a nepařila sem, protože mi bylo blbě, měla sem pomaturitní večírek a nepařila sem, protože sem byla na antibiotikách, úspěšně sem zrežírovala svoje první divadelní dvojčátka, zjistila sem jakou vrstvu latexu natřít na baličák, aby moc nesál barvy, ale zas nebyl tvrdej jak prkno, taky sem zjistila, že Pavlík coby žák němčiny byl zlatej, oproti tomu lenochovi, kterýho doučuju teď, dozvěděla sem se, co je hermeneutika a co obnáší základy vizuální kultury a že mě asi nikdy nebude bavit tvořit něco výtvarnýho na počítači, nechala sem si od babičky udělat trvalou, napsala sem maturitní slohovku na jedničku, koupila sem si svoje vůbec první zimní boty na podpatku, viděla film Persepolis (náádhera!),....

ale hlavně sem založila tenhle blog

(přesně 17. ledna 2009-takže za několik málo dní se tohle deníkový batole přehoupne do svého 1. roku) na což sem teda pyšná hodně... kam se hrabou deníky na klíček a cáry papíru, na který sem psala opravdu jen poskrovnu...

Takže všem svým čtenářům a hlavně sama sobě přeju, abych tento blog psala nejen v roce 2010, ale i 2011, 2012, 2020,.. vím, že Pavlík ve svym silvestrovskym článku psal o planých plánech, ovšem tohle je spíše přání než plán:)

Perličky z výslechů české policie

Při brouzdání po netu jsem na Novinkách.cz narazila na článek na celkem vtipné formulace z policejních spisů, perlící se víc než včerejší šampus. Zde sou některé z nich:


Z protokolu o ohledání místa činu: „V pravém křídle okna, v její dolní levé části, se nachází prázdný prostor ve tvaru půlkruhu.“



Ze záznamu k návštěvě ve věznici: „Návštěva se neuskutečnila, jelikož obviněného nikdo nenavštívil.“



Ze záznamu: „Kdy se jednalo o tři mladíky ve věku cca 14 – 165 let, kdy jeden z nich vypadal starší.“



Z pracovního posudku zaměstnance bezpečnostní agentury: „Vzhledem k tomu, že výkon služby vykonával samostatně pouze se psem, jeho vztah ke kolektivu není znám“



Z podaného vysvětlení (laicky řečeno výslechu): „Myslel jsem si, že mám stažené okénko, zjistil jsem, že je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven.“



Z podaného vysvětlení: „Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky.“



Z podaného vysvětlení: “Pak vzal z ledničky vajíčka a začal mi je rozbíjet o hlavu.....Dále mi snědl hrachovou polévku, což si cením taky na sto korun, protože jsem do ní dával klobásky a další přísady.”



Z podaného vysvětlení 22leté poškozené: “Bydlím společně se svým synem narozeným v roce“…..“ a svou matkou, rok narození si nevzpomenu.“