Rok 2010 - plný překvapení, ale co 2009?

Tak nový rok mi přinesl hodně poznání a překvapení a toho tu máme ani nee 24 hodin.

Například fakt, že mezi nás "blogaře" se přidal Pavlík,vítám tě tu :)

Taky mě překvapilo moje tělo, když sem se dnes probudila s vůbec první kocovinou za svůj život. Neprobudila sem se tedy v objetí se záchodovou mísou (tu sem nakrátko objala už v 10 hodin, kdy mi asi nesedly svě skleničky Müllera Turnaje- panákovala sem ho neředěnýho :)- a vodka s džusem, kterou mi namíchal Mára), ale rozzuřenej dikbraz v hlavě a gumová kolena mi vnukly myšlenku: tak tohle je ta slavná opice? M.A.N.Č. tomu nasadil korunu, když ospale zamumlal: "Seznamte se, Pájo, Kocovina, Kocovino, Pája." :)

Překvapení je, že už budu zas o rok starší... tenhle rok mi má být 20 let. Wau.

Ale největší Überraschung (nač psát anglicky surprise, když tohle slovo všichni znáte :) ) je, že je tolik věcí, co se událo za rok 2009 a já o tom přemýšlím až teď, když už sme 2009 pohřbili a uvítali novorozeňátko 2010... udělala sem maturitu, přijímačky na vejšku, svojí první zkoušku, na imatrikulaci sem slíbila něco, co si vůbec nepamatuju, co to bylo, bydlim v Plzni a zamilovala sem si jí, byla sem znova v Londýně a zamilovala sem se do něj, ve Vídni sme se Šámou byli, jedli Sacher na Schönbrunnu a vídeňskej šnicl u Stephansplatzu, moje náušnicová sbírka se rozrostla a teď čítá nějakých 40 párů :), byla sem pochválená od paní docentky akademické malířky, která nevěřila, že mám "jen" gympl :), zamilovala sem si stříbrnou tequilu, ale hned po 1. večeru, sem se od ní zas odmilovala, děvka jedna prodejná je to:), viděla sem Avatara, měla sem 19 narozky a nepařila sem, protože mi bylo blbě, měla sem pomaturitní večírek a nepařila sem, protože sem byla na antibiotikách, úspěšně sem zrežírovala svoje první divadelní dvojčátka, zjistila sem jakou vrstvu latexu natřít na baličák, aby moc nesál barvy, ale zas nebyl tvrdej jak prkno, taky sem zjistila, že Pavlík coby žák němčiny byl zlatej, oproti tomu lenochovi, kterýho doučuju teď, dozvěděla sem se, co je hermeneutika a co obnáší základy vizuální kultury a že mě asi nikdy nebude bavit tvořit něco výtvarnýho na počítači, nechala sem si od babičky udělat trvalou, napsala sem maturitní slohovku na jedničku, koupila sem si svoje vůbec první zimní boty na podpatku, viděla film Persepolis (náádhera!),....

ale hlavně sem založila tenhle blog

(přesně 17. ledna 2009-takže za několik málo dní se tohle deníkový batole přehoupne do svého 1. roku) na což sem teda pyšná hodně... kam se hrabou deníky na klíček a cáry papíru, na který sem psala opravdu jen poskrovnu...

Takže všem svým čtenářům a hlavně sama sobě přeju, abych tento blog psala nejen v roce 2010, ale i 2011, 2012, 2020,.. vím, že Pavlík ve svym silvestrovskym článku psal o planých plánech, ovšem tohle je spíše přání než plán:)