Vlakem 5.

5. kapitola

Veronika

…Vas kredit byl navýšen o 400 Kc. Skvěle. Tommy mi nabyl kredit a já nemůžu vyhnat z hlavy Vikiho. Kdybych ho aspoň neměla tolik na očích. Navíc si sundal brejle a nepokrytě sleduje každý můj pohyb, což mě festovně znervózňuje. Snažím se začíst do časáku, kterej jsem duchapřítomně vytáhla z kabelky, ale když se naproti pohodlně rozvaluje nádherný tělo s nádhernym obličejem, koho pak zajímá, že Paris Hilton prochlastala celou noc a její bodyguardi jí našli až ráno, spící v hromadě odpadků?
„Píšou tam něco zajímavýho?“
Trhnu sebou. Vzhlédnu a podívám se do pronikavých modrých toho nádhernýho obličeje. Dvě vteřiny se v nich topím a úpěnlivě volám o pomoc. Mozku, mozku, vydej nějakej ten nervovej vzruch, ať už proboha něco řeknu! Jo a prosimtě, ať je to něco aspoň trochu inteligentní!
„No…,(sakra, jak to mam vědět, když sem se ani na jeden článek díky tobě téměř vůbec nesoustředila!),… pokud považuješ za zajímavý, že si Pamela chce nechat zmenšit prsa, tak jo“ (Hm, prej nemam dostatečnou fantazii. Nebo jsem se tohle fakt dočetla?)
Usměje se: „Tak už bylo na čase, ne?
Směje se, je to dobrý. Zatím.
„Koukal sem, že se ti vzpamatoval mobil.“
„Vzpamatoval?“ nechápu.
„Mělas ho vybitej, ne?“
„Jo…jasně.“ Ježišmarjá! Řikejte mi génius, fakt. Předstírám, že mam vybito a pak se tu s tim mobilem klidně producíruju! „Takhle to je vždycky. Vybitej na doraz a za čtvrt hodiny se na chvilku zmátoří, aby se mohl zase hned vypnout.“ vypotím ze sebe.
„Takhle to bývá i u toho mýho. Kam cestuješ?“
Za svým klukem, odpoví mozek. „Za známejma, odpoví ústa, a ty?“