Aneb následuje básnička. Moc pěkná. Z knihy Oněgin byl Rusák. Opět.
Ptáš se mě taky, jak se mám.
Jak se má člověk, když je sám?
Novýho nic - pes by tu zašel.
Mám trochu rýmu, trochu kašel.
Taky mám milence Nelásku.
Chodíme občas na procházku,
když zrovna nejsme v posteli.
Co na to říkáš, příteli?
Je to věc zvyku, lásky ne,
ať mi to Pánbůh promine.
Vždyť každej se rád poveselí.
A to je všechno. To je celý.
Píšu to psaní potmě vstoje,
jen měsíc zírá do pokoje,
jenom ta luna prokletá -
jak by řek ńákej poeta.
Co vůbec mají básníci
na tomle blbým měsíci?
Tak končím, nevím už jak dál.
Je to moc príma, žes mi psal.
(Rackové tady v noci křičí.)
Nechci psát tvoje... nejsem ničí.
Nezlob se, píšu jako cvok.
Tak šťastný Vánoce. A novej rok!
Žádné komentáře:
Okomentovat