Věc: Věc Makropulos

Místo: Stavovské divadlo, Praha

K vánocům sem dostala lístek do divadla na Čapkovu hru Věc Makropulos pod režisérskou a scénickou taktovkou Roberta Wilsona.

Já nevím. Čapkova klasika podaná vcelku alternativně. Přehnaně výrazné kostýmy, líčení, účesy, grimasy i herecké výkony (jednoduše a buransky řečeno, všichni tam vypadali jak Joker :) ).

Světelná a zvuková show. Perfektní i bolestivé na uši i na oči. Ostrá barevná scénérie a kakofoní zvuky ozývající se s nepřijemnou pravidelností znovu a znovu. Například řinčivě zvonící telefon, skřípající dveře, mlaskavé polibky - vše dohnáno do extrému a ještě dál. Občas bylo obtížné najít za tím vším Karla Čapka.

Ač se to zdá nemožné, Čapek včera kolísal mezi činohrou, operetou, baletem, pantomimou, techno párty i stínovým divadlem. A to prosím s Donutilem a Postráneckým v hlavních rolích

A co myslíte, v hrobě se obrací? Nebo z obláčku aplauduje?

Já aplauduju. Se smíšenými pocity.

Tatínek trpěl. A po desátém řinčivém zazvonění měl sto chutí vlítnout na jeviště a nakopat sluhu, ať už, sakra, odnese ten telefon slečně Mártyové :D

Emilia Marty alias Elina Makropulos alias.../Soňa Červená

Jaroslav Prus/Miroslav Donutil

Scéna jak od Mondriana

Stínové divadlo? Taky.

Joker, ten musí poker-face mít!