(upozornění - následuje vcelku nudný článek, spíše takové silvestrovské ublinknutí)
Při dnešním vytírání chodby:
"Lůši, mám ti napustit vodu?" (maminka)
"Ta Lůnija Půnija!" (Pavlík)
Lůša i Lůnija sem já, na obě zavolání sem reagovala.
Ale nejsem jen Lůša, připadá mi že mám miliony (obrazně řečeno) přezdívek, zdrobnělin, názvů.
Když sem se narodila, rodiče se dohodli na jméně Pavlína (nikoli Pavla, prosím!). Pavlínka, Pavlína, Pavlí, Pavluška, Pavluša sem byla až do osudného okamžiku, kdy mou sestru napadlo zkrátit Pavlušu na Lůšu. A byla na světě tato má "rodinná" přezdívka, nikdo z rodiny mi od té doby jinak neřekl. Kromě tedy babiček a dedečka, pro ty sem stále Pavlínka.
Největší expert na přezdívky a komoleniny mého jména (resp. přezdívky) je Pavlík. Když se učil mluvit, hravě přetransformoval Lůšu na Heš. Postupem času sem byla ovšem Lůšinéčka, Lůnija, Lůnij a Lůnijka. Lůnija Půnija z dnešního odpoledne je tedy nasnadě.
Dalším expertem na komolením Lůši je má sestřenka. Lušliškou Mušliškou sem se stala na naší společné dovolené v Chorvatsku. A Lůša Půša je jen milý bonus (připomínám, že má sestřenka je o rok starší než já :) ).
A nesmíme zapomenout na kamarádské přezdívky. Éra Koštěte a Košťátka v dobách Hraničáře se zdá být minulostí, ovšem i dnes se najdou tací, kteří mě tak oslovují. Z Košťátka se taky občas stávalo Košťjučo nebo Metete.
A slavná transformace Pavlínky na Paplínku a Pavlí na Paplí. Ou je. Z Paplí vzniklo Paraplí a to dalo název tomuto blogu.
Já sama se představuju jako Pája nebo Lůša.
Podepisuju se jako Pavlí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
To je náhodou hustý:) Mně lidi říkají Evičko, Evíku, Evi, Eevee či v nejhorším případě Žemle (to ale fakt nesnášim). Rodinné přezdívky jsou o něco zajímavější, to jsem Evelínka, Evuša, Eička (díky komolení mých brátránků) nebo jen prostě E (to když je můj taťka línej vyslovovat celý moje předlouhý jméno "Eva" - "Pojď sem E!" je celkem častá věta:)
OdpovědětVymazatRozhodně jich ale nemam tolik jako ty:)
:D Tak to je taky vtipný!
OdpovědětVymazatHlavně to z lenosti zkrácení tak dlooouhýho jména jako je Eva. "Pojď sem, E!"
Já bych přemejšlela nad tim, jestli opravdu myslí mě, nebo jestli přemejšlí, koho z rodiny chce požádat, aby přišel. Jako: "Pojď sem,eee...Evo!":D
Sakra, donutila si mě se zamyslet nad svými životními přezdívkami...pro tebe sem Meesha :) když to vezmu od rodiny, tak sem prostě Míša. Když po mně někdo něco chce, tak sem Michalka. Když mam průser, tak Michala. Teta mi řiká Miško, děda mi řikal Mihule. Strejda mi řiká Vokurko. Jako malý sme se segrou byli Uka a Mísa. Než se Lucie dostala od Mísy k Míše, trvalo to na můj vkus moc dlouho.
OdpovědětVymazatPřezdívky od kamarádů byly různorodý...začínalo to na základce, to bylo Chrastítko, Chroust, kdoví proč Husky, Mišuge...na hraničáři sem byla Michelle a to mi zůstalo do teď. Mezitim proběhla i éra, kdy sem byla Tramvaj. Pro někoho sem i Hvězdička.
Pepí mi řiká Myšáku :)
Tak to sem ráda, že mé silvestrovské a sebestředné ublinknutí vám působí toliko zajímavého zamyšlení :)
OdpovědětVymazat