V rámci přípravy na zkoušky z dějin umění (zítra) jsem si (podruhé) pustila Formanův film Goyovy přízraky. Šokující v tomto filmu ale není jen umělecká tvorba tohoto nekonvenčního, avšak vynikajícího malíře.
Vítejte v romantickém Španělsku (slovem romantický myslím sloh/styl umění) a řekněte "buenos días" milé inkvizici a Svatému oficíru, které vás zatkne a vyslýchá za to, že v krčmě pro štěstí políbíte nohu trpaslíkovi a nedáte si vepřové, což má mimochodem jediné vysvětlení - jste judaistka. A protože 8 upálených "kacířů" za půl roku je málo. MÁLO?!
Rozhodně nechci tvrdit, že Formanův pohled na věc je jediný správný a historicky pravdivý náhled do oné doby. Na druhou stranu, církev má na rukou, na kutnách, kolárcích, oltářích i věžích jejich svatostánků hektolitry krve.
Víra je krásná věc (neironicky myšleno). Křesťané celého světa, věřte. Ale taky se modlete, aby na místech biskupů, papežů a knězů už nikdy nebyli tací, kteří opět budou věřit v sílu práva útrpného.
"Kdyby mě někdo mučil, doznám se k tomu, že jsem turecký sultán."(Goya)
"Ne, nedoznáte. Jste zbožný člověk, Francisko?"(Otec Lorenzo)
"Samozřejmě."
"Strach z Boha by vám nedovolil doznat se ke lži."
"A co když mi bolest zaslepila smysly? Co když můj strach z bolesti předčí můj strach z Boha?"
"Nevinným dá Bůh sílu překonat bolest."
Jistě, že jo. Proto taky otec Lorenzo později celých 10 vteřin vydrží, než se díky síle práva útrpného dozná k tomu, že je nemanželský syn gorily a šimpanze.
Už přestávám moralizovat, nebojte.
A mimochodem, Goya je fakt, fakt dobrej.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat