Den před zkouškou z Artefiletiky (velmi zajímavý předmět, mimochodem).
Upozornění - tento článek slouží výhradně mým účelům, mému pocitu, že to umím a že mám reálnou možnost zkoušku udělat. Jeho účelem není vzdělat vás, pobavit vás či vás unudit k smrti.
Artefiletika je obor/pojetí vzdělání/výchovy v oblasti umění a kultury. Musí být tvořivá, zážitková a reflektivní.
Prožitek není totéž co zážitek, nýbrž je součásti zážitku - příklad - mačkám si prst. Zmáčkněte si ho taky. To, že si ho mačkáme, je zážitek. To, že nás to bolí, je prožitek.
Když řeknu, že si půjdu koupit housku, konstruuji tak možný svět, ve kterém mám peníze a ve kterém jsou obchody, kde prodávájí housky.
Aktuální svět reálně neexistuje, stejně jako koncept. Existuje jen možný svět a prekoncepty.
Fikční svět je varianta možného světa. Je to svět fantazie, výtvarného umění, svět filmu, svět počítačových her, svět dětských her, svět divadla. Jeho generátorem je "prop" neboli rekvizita. Prop je reálná metafora, což znamená, že je to sice jen "jako", ale tak živá, tak reálná, že dokáže vygenerovat celý fikční svět. Příkladem je Pavlík, který si vezme do ruky knížku/tácek, točí s ním jako volantem a pobíhá po pokoji se zvuky brrrrrm brrrm. Knížka/tácek = prop, fikční svět = Pavlík jede autem.
Hodnocení v kontextu vstřícného (co tvoříme?) a zprostředkujícího pojetí (proč to tvoříme?-cíl).
Hodnocení celkové, analytické, formativní, autonomní. 2 způsoby - hodnocení (lepší x horší), nehodnotící hodnocení (ne metoda lepší x horší, ale dokážu mluvit o hodnotě).
Reflektivní bilance, sociokognitivní konflikt, kruh bezpečí, arteterapie, P-faktor, imago, ...
Zkoušku udělám.
Snad. Ťuk, ťuk, ťuk na dřevo. Ne, nejsem pověrčivá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat